Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Hořká chuť lásky 3. kapitola

05.04.2010 (19:45) • albatrosR • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1066×

3. kapitola

Přítomnost:

Slyšela jsem auto, jak jede po příjezdové cestě a moje srdce začalo znepokojeně bít. Ještě jednou jsem zkontrolovala, zda je všechna práce hotová a odškrtla poslední položku na seznamu, který je přidělaný magnetem k ledničce. Vzpomněla jsem si však ještě na jednu věc, kterou jsem si ráno nezapsala. Vyprat ručníky.

„Sakra, sakra, sakra…“

Vydávala jsem tichý zvuk, ale moje zoufalství bylo takové, že jsem potřebovala křičet. Co teď? Teď už to vyprat nestihnu, ale mohla bych to alespoň nahrát. Rychle jsem běžela do koupelny a házela ručníky do pračky. Cvak. Ozvalo se najednou ze zdola.

„Jsem doma, lásko,“ tlumený zvuk došel až ke mně. Přidala jsem na rychlosti. Zatracený tlačítka. Pračka už byla docela úctyhodného věku, a proto je měla trochu zarezlá a špatně se s nimi pracovalo. Slyšela jsem, jak přešel dole po podlaze a mířil k ledničce. Něco tam zašustilo. Myslím, že to byl papír s mými povinnostmi. Poslouchala jsem a přitom se snažila neslyšně manipulovat s pračkou. Otevřel lednici chvilku bylo ticho a potom jsem slyšela zvláštní zvuk. Strhl ten papír.

„Bello?!“ ze zdola se ozvalo líbezné laskání.

Takové jakým se volá na děti, když provedou nějakou lumpárnu.

Stiskla jsem poslední tlačítko a nedobrovolně scházela ze schodů dolů. Pračka za mnou zabublala a začala se do ní čerpat voda.

Tep se mi zrychloval s každým krokem. Věděla jsem, co bude následovat. Už to udělal mockrát. Docházela jsem do kuchyně. Stál tam, opřený o mramorovou linku v ruce zmuchlaný papír. Postavila jsem se před něj a čekala. On mi nejdřív dal pusu, ale už to nebyl ten polibek jako dřív. Byl chladný, bez citu a spíše jen z povinnosti.

„Co jsi dneska měla všechno udělat?“ Začal mírumilovně a pohladil mě po tváři. Snažila jsem si vzpomenout do detailu na všechno, co mi ráno říkal. Usilovně jsem přemýšlela, ale strach z něho mi v tom bránil. Bouchl do stolu.

„Tak bude to?! Nebo tady hodláš vystát díru, abys mě ještě víc naštvala. Hm?“ Ucukla jsem před jeho řevem a začala mluvit. Sice jsem se snažila o vyrovnaný hlas. Ale herečka jsem nebyla nikdy dobrá.

„Promiň. To samozřejmě ne. Měla jsem vytřít podlahu, jít na nákup…“ přerušil mě.

„To ano. A co jsi měla koupit?“

„Máslo, med, chleba, pivo, víno a maso.“ Myslím, že je to všechno teda alespoň doufám. Jeho pohled se nezměnil. Hrubě mě chytl za rameno a otočil směrem k ledničce.

„A co tady chybí?!“ drze se zeptal. Rychle jsem těkala z fochu do fochu a hledala věc, která tady není, ale být měla. Moje oči sklouzly o kousíček níž. Na místo, kde vždycky bývá maso. Nic tam nebylo. Vždyť jsem ho ale kupovala. Pamatuju si, jak jsem ho pokládala na pultík a…

„Bello neštvi mně!“ Znovu se mnou škubl Enriko „Ty si snad myslíš, že na tebe budu pořád čekat? Chováš se jak malej fakan!“ Hystericky zaječel a mrštil se mnou o dva metry dál.

Ozvala se hromová rána, jak jsem padala na dřevěné dveře skříně. Křup. Praskaly dveře a cítila jsem, jak mi tlačí jedno prkno které odpadlo do žeber. Cítila jsem mírné chvění podlahy. Přibližoval se. Každou sekundu tohohle zpropadeného života jsem si přála pořádnou ránu, po které bych se už neprobrala, ale on lidskému tělu rozuměl, protože dělal v márnici a pitval lidi.

Věděl, jak dlouho může být člověk bez vzduchu, aby se neudusil, ale padl pouze do bezvědomí. Tohle už na mě tolikrát zkoušel. Připadala jsem si jako jeho loutková panenka. Za ty dva roky co jsme spolu, jsem se pokusila utéct nejméně 10 krát, ale vždycky mě našel. Nebylo odsud úniku a navíc měl známosti, o kterých by se jinému ani nesnilo. Pořád nás navštěvovali podivní lidé.

Z mého přemýšlení mě vytrhla další rána. Moje břicho bylo jako v jednom ohni. Cítila jsem, jako kdyby se moje střeva převracela z jedné strany na druhou. Jako by se natahovala a zase stahovala. Moje oči byly zalité slzami a obličej potřísněný potem a krví. Pokaždé když už to moje tělo nevydrželo, upadlo do stavu beztíže. Měla jsem už skoro naučený stav, kdy jsem nevnímala žádnou fyzickou bolest. Dnes byl ale obzvlášť naštvaný. Nebralo to konce. Pořád na mě křičel, a když jsem mu neodpovídala, uštědřil mi další ránu do břicha. Nakonec to moje tělo už nevydrželo a nade mnou se uzavřela tma.

***

Otevřela jsem oči. Všude kolem něco blikalo, kapalo a pípalo. Enriko tady kupodivu není na rozdíl od toho kluka, co stojí u dveří a povídá si s doktorem. Je strašně krásný jeho medově zlaté vlasy jsou nagelovány do neposlušného rozcuchu a postavou připomíná nějakého boha.

„Co je jí?“ Slyšela jsem, jak ten kluk zašeptal směrem k doktorovi, který zapisoval nějaké údaje do karty. Vrátil ji na svoje místo a otočil se k tomu klukovi.

„Edwarde,“ začal. Edward to je hezký jméno. Ale při slově Edward jsem si znovu vzpomněla na Enrika. Přemýšlela jsem o tom, proč tady není, ale nakonec jsem došla k závěru, že jsem za to strašně ráda. Spíš se bojím toho, až mě přijde navštívit. Raději jsem zavřela oči a zaposlouchala se do rozhovoru doktora s tím Edwardem.

„Když si jí přinesl, měla vnitřní krvácení do břicha,a proto musela na operaci, kde jsme ji to zastavili. Ted jsem to kontroloval a podle údajů zjištěných na vyšetřeních.  Břicho se hojí, ale ne dostatečně rychle na to, aby mohla jít domů. Bude tady alespoň měsíc nebo dva.“

„A bude v pořádku?“ ptal se Edward starostlivě.

„Ano, jak říkám počkej měsíc, dva a bude to jako by se jí nic nestalo,“ poplácal ho po rameni doktor a usmál se.

„A ještě něco se jí stalo? Když jsem ji našel na tý ulici, vypadalo to na zlomenou ruku,“ ujišťoval se.

„Je toho tolik. Nevím, jak ji někdo mohl takhle zřídit. Není to jenom ruka ale i tři žebra a měla lehký otřes mozku. Naneštěstí si tu nehodu bude pamatovat dobře. Možná by bylo lepší, aby to zapomněla. Policie přijde, až se jí udělá trochu lépe, ale nemůžou otálet, proto mají nanejvýš týden na to aby ji vyslechli.“ Tichounce poznamenal. „Ale teď ji jdi radši pohlídat. Ještě není jasné, kdo jí to udělal a proč vlastně byla na té ulici zmlácená. Jedno je ale jisté Edwarde, kdybys tamtudy nešel zemřela by.“

Autor: albatrosR (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Hořká chuť lásky 3. kapitola: