Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Hope Dies Last 8. kapitola

Sklonil jsem se jí ke krku a v polibku do ní konečně proniknul. Ten pocit by nešel popsat. Alice k mému štěstí jen vzdychla. Když jsem jí vzhlédl do tváře, přitáhla si můj obličej na svoji úroveň a od té chvíle se naše rty od sebe dlouhou dobu neodtrhly.

>ALICE<

Nechápu, jak jsem se mohla tolik bát. Byla jsem hloupá, když jsem se pořád ostýchala a styděla. Teď jsem až do východu slunce ležela pod Jasperem a vrněla blahem. Když si potom lehnul do trávy vedle mě, obkresloval mi křivky těla a prstem chytal kapky rosy. Měkce jsem přitiskla své rty na jeho a přitulila se k němu. Usmál se a zabořil mi obličej do vlasů.

„Děkuju,“ zašeptala jsem mu do mramorové hrudi.

„Miluji tě, Alice.“ A jako důkaz mě svým darem překryl láskou.

Pomalu jsem si začala zvykat na zdejší věčně zamračené počasí, takže mě překvapilo, když naše kůže najednou zazářila. Ve slunečním svitu jsem pootočila naše propletené ruce. I naše prstýnky lehce zářily. Slunce nebylo vysoko, ale naše svatební noc nenávratně zmizela v minulosti.

„Měli bychom jít.“ Nemohla jsem uvěřit, že jsem to řekla. „Dneska se nám vrací naši budoucí sourozenci.“

„Nechceš se vracet,“ konstatoval Jasper.

„Ne, nechci… Ale přeci jen nám zbývá ještě zbytek věčnosti,“ podotkla jsem a pomalu se posadila.

„Chceš jim to říct?“ zeptal se Jasper a pohladil mě rukou, na které měl prstýnek.

„Když jim to řekneme, Esmé bude zklamaná, a když ne, je téměř stoprocentní šance, že se to dozví Edward. Čte myšlenky.“ Přitom jsem si poklepala na spánek „I když by to asi neprozradil ostatním.“

„Co bude lepší?“ Jasper se zájmem naklonil hlavu.

Dlouho jsem mlčela, ale ta vize už byla téměř jistá. S Jasperem jsme tentokrát stáli v kostele, naše nová rodina okolo a ještě další dva upíři. Muž a žena. Oba si byli velmi podobní, se stejným odstínem světlých vlasů a muž stál Jasperovi jako svědek. Kdo by to mohl být? Pak jsem si všimla někoho za námi. I když jsem je ještě nepoznala osobně, byla jsem si jistá, že tím druhým manželským párem za námi jsou Emmett s Rosalií. Ta měla na sobě tak nádherné moderní a přepychové šaty, až jsem se skutečně ohlédla. Tím vize skončila.

Jasper mi prstem otočil tvář zpátky k sobě.

„Alice? Alice, co jsi viděla?“ zeptal se lehce znepokojeným hlasem.

„Svatbu,“ odpověděla jsem prostě. Letmo jsem se dotkla Jasperových překvapených rtů a pak vyskočila na nohy. Moji odpověď ponechal bez dotazů.

Na mých šatech byla ta noc v lese poznat, ale oblékla jsem si je. Jasper už byl oblečený, košili rozepnutou, sako nechal na zemi. Usmála jsem se nad vzpomínkou, kdy jsem s knoflíky brala i rukáv saka. A zrovna tohle se mi líbilo.

Bylo zajímavé vracet se z toho nekonečného lesního bludiště ruku v ruce domů. Jasper mě táhl za sebou a já se neuvěřitelně smála. Větvičky a další nezmary přírody, které jsem já vlastně ani necítila, mé svatební šaty zavraždily. Když mě Jasper bral do náruče, aby se mnou vyskočil do okna našeho pokoje, už z nich prakticky nic nezbývalo. Na nezměřitelně kratičký okamžik jsem vypadala jako dívka ve vizi. Bylo to tak rozmazané, že jsem viděla jen její zářivou kůži, kaštanové, vlnité vlasy a bílé roztrhané šaty potřísněné krví. Nechala jsem to být a chytla Jaspera kolem krku. Skočil do francouzského okna a lehce přistál v posteli. Nečinilo mu žádný problém úplně roztrhnout šaty ještě za skoku.

V posteli jsem nahodila naoko smutný výraz.

„A já si je ještě chtěla spravit.“ Nakrčila jsem smutně čelo, ale koutky mi cukaly. „Teď už to nepůjde.“

„No teď mi to říkej,“ pronesl Jasper ironicky. Zdál se být velmi zaměstnán mými nepřipnutými podvazky. Když mi je stáhnul, chytl mi jednu nohu a políbil na kotník. Pomalu pokračoval výš. Podepřela jsem se lokty, abych na jeho počínání viděla. Když se nebezpečně přiblížil stehnu, hodila jsem po něm s trochu vyplašeným smíchem polštář a skočila po něm. Spadl do peřin a mě si přitáhl na sebe. Jenže vinou pohybové energie a taky trochu mou jsem na něj spadla s otevřenou pusou. Když jsem ji chtěla zavřít, proťala jsem Jasperovi kůži pod žebry. Zděšeně jsem vypískla a odskočila až ke stropu. Spadla jsem mu k pravému boku.

„Promiň, promiň, promiň, kousla jsem tě,“ omlouvala jsem se a hledala zrovna tu jizvu, kterou jsem udělala já. Lehce jsem ji políbila a omluvně se podívala na Jaspera.

Smál se. „No to je toho! Rozhodně bude trvanlivější než prstýnky.“ Vytáhl mi obličej k sobě a zahrnul ho motýlími polibky.

Dávala jsem si velký pozor, abych ho znova nekousla třeba do rtu. Když mu moje opatrnost docvakla, promluvil: „Tak jo, vrátím ti to. Mladá paní se neopováží pohnout!“ pohrozil s úsměvem. Do jedné dlaně scvaknul obě moje zápěstí, druhou rukou mi přišpendlil nohy do peřin a sehnul se mi k pasu. Pro mě naprosto nepochopitelně našel to jediné místo a políbil ho. Kdo kdy taky slyšel o lechtivém upírovi, že?!

Znovu jsem vypískla, tentokrát smíchem a rukama se ho snažila odstrčit od mého pasu. Neúspěšně, samozřejmě. Svíjela jsem se pod ním a po včerejším strachu už nebylo ani památky. Jenom matně jsem si uvědomovala, že nemáme moc času a dorazí zbytek rodiny. Přes záchvaty smíchu jsem se mu to snažila říct, ale Jasper mému varování nevěnoval pozornost. Až když se mi zjevila jasná vize – Edward, který po zhlédnutí svých věcí složených v garáži, vyběhne do svého, teď už mého a Jasperova pokoje – jsem musela budoucnost změnit sama, když už mi v tom někdo odmítal pomoci.

Na hranici mých sil se mi podařilo dostat svá zápěstí z Jasperovy dlaně. Pak jsem ho objala kolem pasu a obrátila pod sebe. Nebránil se, protože kdyby ano, asi by mi ani vize o jeho pohybech moc nepomohly.

Rychle jsem seskočila na zem k velkému šatníku. Na jeho velikost byl momentálně opravdu skromně zařízen. Na věšáku visely troje nové šaty – ne, že by nebyly hezké – a v poličkách nové pánské oblečení. Hodila jsem po Jasperovi černou košili, šedé oblekové kalhoty a sako. Sama jsem zaklapla do koupelny s lehkými šedými šaty s volánky. Doplňovaly je sametové rukavičky k loktům a čelenka, na které byl připevněn malý šedý klobouček. Usadila jsem si ho na pravou stranu hlavy a vyběhla z koupelny. Přímo před dveřmi stál Jasper, takže jsem mu vběhla přímo do náruče. Na rozdíl od mé hektické roztěkanosti byl velmi klidný a jemně se na mě usmíval. Políbil mě na čelo. Netrvalo dlouho a lehké vlnky klidu jsem cítila i já.

„Ššš, nadechni se,“ zašeptal. Ne, že by mi zrovna dýchání pomohlo ke klidu, ale poslechla jsem. Od Jaspera se vinula lehká vůně fialek. Povytáhla jsem obočí. Jasper se lehce usmál a přichytil mi několik kvítků ke kloboučku.

_________________________________________________________________________

Další kapitolka za námi, doufám, že se vám líbila. Snažila jsem se vžít do světa vízí, ve kterém žije Alice... Možná uhádnete, kdo byla ta dívka s roztrhanými šaty. No a příští díl už opravdu bude ten "seznamovací". Předem prozradím, že se můžete těšit, jak se Jasprer popere s Emmettem (samozřejmě z legrace).

předchozí kapitola SHRNUTÍ následující kapitola