Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Holky z naší školky - Prolog + 1. kapitola

09.06.2010 (15:00) • Cizipovidkysro • FanFiction na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 1450×

Prolog:

Před 18-ti lety – pohled vypravěče:

V malém městečku v Novém světě se na Svět svýma krásnýma hnědýma očima dívala dívka. Tato dívka byla velmi neobyčejná. Její krása všechny ohromí, jen když ji na okamžik spatří. Jejím trestem i prokletím byla tato neobyčejná krása. Dívka mohla mít každého chlapce, nebo muže, na kterého jen pomyslela. Ona sama byla více podobná matce než otci.

Po otci zdědila krásu a také svůj neobvyklý jídelníček. Po své matce dostala do vínku velmi nebezpečnou zbraň. Dívku pojmenovali jménem Isabella. Bella rostla do krásy a již od raného dětství měla spousty mužů.

Současnost – pohled vypravěče:

Jakmile se ovšem stal vztah více než jen „pusinkový,“ tak se svým přítelem skončila v posteli. Její otec se ihned stěhoval, jakmile došlo k této situaci. Věděl, že ten dotyčný si ráno nikdy nic nepamatoval a chtěl Isabellu ihned žalovat. Párkrát se již stalo, že Swanovi byli napadeni za znásilnění mužů.

U Belly v posteli se vystřídalo hodně mužů a jejímu otci již pomalinku docházela trpělivost…

1. kapitola

„Bello! Okamžitě pojď dolů!“ zahřměl můj otec.

„Už letím, ale nikam nejedu!“ zakřičela jsem na něj.

„To teda jedeš!“ opáčil mi naštvaným hlasem. Sama jsem věděla, že odporovat nemá cenu. Musím se dobrovolně odstěhovat do dívčí internátní školy.

Och, málem bych se Vám zapomněla představit. Mé jméno je Isabella Marie Swanová. Žiji v městečku Longview. Nejbližší škola, do které se mám stěhovat, je v nějaké díře po granátu. No, abych to uvedla na tu vaší hatlamatilku. Je to malé městečko, kde je sotva 3.000 obyvatel. Z toho je stejně polovina důchodců v nemocnici na oddělení LDN.

V tomto městě nejsou žádné obchodní domy, kde bych se mohla unakupovat k nepříčetnosti. Mojí vášní jsou v prvé řadě muži a také nakupování. Můj otec mi bohužel toleruje pouze tu druhou věc a to jsou nákupy.

S muži je to složitější. Oni chtějí mě a já chci je. Bohužel, kdykoliv zajde ve vztahu na sex, je konec. Onen dotyčný „vyvolený“ vůbec nepamatuje dobu, kdy jsme spolu chodili. Možná to bude také tím, že jsem s ním vždy byla maximálně dva týdny.

Rozhodla jsem se, že v nové škole budu zakřiknutá a také že nebudu chodit na nákupy. Slíbila jsem si, že ve vztahu nejdu nikdy dál než jen k pouhému líbání a mazlení. Sex až po případné svatbě. Také se musím už konečně usadit. Nemůžu otci viset na krku do konce naší věčnosti. Sice je mi 18, ale vypadám, a také tak myslím, již dobrých 11 let.

Abych nezapomněla nejsem člověk. Možná jste se lekli a kladete si otázky, co vlastně jsem. Jsem bytost, která je z části upír a z části démon. V mém případě démonka. Můj otec je upír. Je to velmi starý a moudrý muž. Kdysi dávno, když byl novorozený, potkal jednoho upíra se zlatýma očma. Od té doby se živí pouze krví zvířat.

Otec se jmenuje Charlie Swan a pracuje zde v Longview jako policejní ředitel. Vždy chtěl pomáhat lidem, a protože si nevěří na to, aby dělal doktora, raději si zvolil práci policisty.

Moje matka nás opustila hned po mém narození. Zmizela se svým milencem. Jediné, čeho jsem se dopátrala bylo, že se jmenovala Reneé a byla něco jako princezna podsvětí. Její „hodnost“ byla démon I. třídy. Uměla svést muže. Ten milenec, se kterým utekla, se jmenoval Phil. Phil byl démon II. třídy, to znamená, že neměl žádnou vyloženou schopnost. Táta dokáže ovládat počasí, matka uměla svádět každého muže a já?!

Já mám schopností hned několik. Většina je ale upírských. Jako démonka mám schopnost energetické střely. Tato střela má tvar koule a ke všemu je modrá. Touto koulí můžu zranit jak upíra, tak démona. Moji jedinou přirozenou zbraň jsem využívala zatím pouze v největší nouzi, v ohrožení života. Obvykle ji ale používám při tréninku se svým otcem. Charlie mě naučil bojovat. Dokázala jsem touto koulí jak zranit, tak zabít.

Po otci jsem zdědila svůj jídelníček – krev zvířat. Mohla jsem se sice živit lidskou stravou, ale ta pro moje tělo neměla žádný význam. Krev lidí jsem odmítala, ale i tak těch zvláštností bylo dost. Nechtěla jsem být stvůra větší, než jsem teď.

Rodina, která velí upírům – Volturiovi samo sebou, že o mě ví. Do jejich gardy mě chtěl jejich vůdce, myslím že se jmenoval Aro. Dlouho mě přemlouval, abych byla v té jejich pošahané gardě. Ovšem… Takový talent jako jsem já. To byl pro něho unikát, který musí studovat. Když mě Aro nedostal do gardy po dobrém, tak to zkusil po zlém. Mučil mě, týral mě žízní. Díky tomu, že jsem skoro nezničitelná. Můžu přijít o život pouze dvěma způsoby:

1. démonem I. stupně,
2. podobně složenou osobou, jako jsem já.

„Bello! No tak, pohni sebou! Nebudou tam na tebe čekat celou věčnost!“ křiknul na mě Charlie a tím mě probral z mého dosavadního života.

„Já tam ale nechci!“ stála jsem si za svým, i když vím, že tam chci.

„Za pár měsíců se uvidíme!“ řekl radostně. „Navíc ti to prospěje!“ Narážel na můj dosavadní způsob života.

Vzala jsem si svůj kufr a vydala se směr, dívčí škola.

Autor: Cizipovidkysro, v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Holky z naší školky - Prolog + 1. kapitola: