Omlouvám se že to trvalo tak dlouho měla jsem problémi a nemohla jsem psát. Tento díl je zase ze školy ale pohled Nessie a pak se stane něco co jste nečekaly :D
28.06.2009 (10:00) • lenicczka • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1251×
Bella:
Nessie vešla do třídy a mně se chtělo brečet. Moje malá holčička už chodí do školy. Položila jsem hlavu Edwardovi na rameno a on mně hladil po vlasech. Asi po hodině vyběhli děti ze třídy mezi nimi i Nessie nesla v batohu pastelky a nějaké sešity co dostaly. Usmívala se na nás a dala nám do ruky batoh. Jaly jsme rovnou za rodinou, která už bydlela v krásné vilce na kraji města. Esme jí s Alicí opravují a Emmett jim to ničí ale znáte Alici. Vždycky přehání. Všichni obskakovaly, Nessie, jaké to bylo ve škole atd. Moje holčička byla šťastná, že má tolik pozornosti. Nebyla na to moc zvyklá, když vyrůstala bez rodičů. Všechno nám vyprávěla.
Nessie:
Zaspaly jsme, a proto jsme hrozně spěchaly. Máma vběhla ke mně do pokoje a začala mě oblékat a česat. Dneska je 1. Září a já jdu poprvé do školy. To byla rychlost, už jsem byla učesaná i oblečená. Máma mě vzala a táhla dolů ze schodů hodila po mě něco k snídani a táta seběhl rychle schody, když nás slyšel dole. Chtěl vzít auto a máma ne tak se hádaly, nakonec zvítězil táta a jely jsme autem. Skočila jsem na zadní sedadlo a táta startoval, když začala křičet Alice moje jméno „ Nessie“ co se mohlo stát „ Batoh“ já hloupá nechala jsem na verandě batoh „ Díky Alice“ to byla poslední slova ani jsem neslyšela, jestli něco řekla, táta už byl na konci ulice. Dojely jsme ke škole a za 5 minut mělo zvonit. Máma hledala kde mám třídu, budu chodit do 1.A, „ v přízemí“ ukázala máma směrem ke skloněním dveřím za kterými byly ještě troje bílé dveře všude byly obrázky na zemi byl nakreslený skákací panák a třídy měly velká písmena A, B, C vběhla jsem do třídy s písmenem A. Rodiče zůstaly venku asi na mě čekají. Sedla jsem si na poslední volné místo k malé tmavovlasé holce „ Ahoj já jsem Mary“ řekla po chvíli „ Ahoj já Nessie“ usmála se „ To je zvláštní jméno“ trochu mi vadilo že si každý hned představí lochneskou příšeru „ Mě tak jen říkají to je zkratka jména Renesme“ zvedla ramena „ stejně je to neobvyklé jméno ještě jsem ho neslyšela“ musela jsem se usmát jak ho mohla taky slyšet ,když ho vymyslela teta Tanja z dvou jmen „ Já vím jsem jediná s tímhle jménem“. Zazvonilo na hodinu a vešla mladá blondýna představila se jako Carmen a řekla, že bude naše třídní. Rozdala nám nějaké pastelky a sešity. Poté jsme se musely všichni představovat ve třídě nás bylo 30 z toho 19 kluků měly přesilu zase žádná rvačka pomyslela jsem si „ Takových kluků doufám, že to nejsou rváči“ zašeptala mi Mary „ Cha.. kdybych chtěla zabiju je všechny, a nebo na ně pošlu tátu a strejdu Emmetta“ začala se smát tak jsem se smála s ní kdyby věděla, že jsem to myslela vážně a nedalo by mi to moc velkou práci jsem na půl upírka. Konečně se ozval ten proklatý zvonek, Mary byla hrozně upovídaná ani na chvilku nemlčela říkala mi který kluk je hezký, která holka bude nafoukaná a s kým chodila do školky atd. Vyběhla jsem ze dveří a těšila se, až budu doma v klidu. Naši stáli před třídou, s hromadou dalších rodičů hodila jsem po nich batoh s pastelkami a sešity. Mlčky jsme došly k autu. Možná byly naštvaný za to, co jsem řekla Mary ale to by táta musel poslouchat a já ho prosila ať to nedělá. Moje obavy byly ta tam, když jsme nastoupily do auta zasypaly mě haldou otázek naštěstí jim stačilo jo,ne a super. Doma to nebylo o nic lepší vlastně ne doma, ale u babičky s dědou. Další kupa otázek se na mě navalila a já měla do večera co dělat. Když jsme přijely do našeho baráčku byla už tma, ale v kuchyni se svítilo. Nechaly jsme rozsvíceno, to si nepamatuju. Táta zbystřil a přikázal nám, ať zůstaneme v autě.
Edward:
Přijely jsme od rodičů k našemu domku. V kuchyni se svítilo. Nenechaly jsme rozsvíceno, to si pamatuju na sto procent. Nakázal jsem holkám, ať počkají v autě, jak jsem otevřel dveře bacila mě vůně nebyla nikoho z nás ani žádného upíra byl to vlkodlak „ Sakra co tu dělá vlk“. Zakřičel jsem. Z dveří vyšel kluk opálenou plet krátké černé vlasy medové oči a díval se k autu „ Vítám tě, Jakobe“ znal jsem ho, ale byl ještě člověk, když jsem se s Bellou rozcházel. Její nejlepší kamarád. Bella vylezla z auta a práskla dveřmi, že to až bolelo do uší. Běžela přímo k tomu klukovi „ Jakobe“ řvala radostí. Neměl jsem dobrý pocit, bylo vidět, že je ještě hodně mladý „ Pozor Bello“ varoval jsem jí. Ale ona mě nevnímala „ Je to jen Jakob toho se bát nemusím“. Doběhla mu do náruče „ Jakobe“ obejmuly se navzájem, jejich přátelství nevyprchalo, i za tu dobu co bydlíme tady.
Jakob:
Rozhodl jsem se, že bez Belly nebudu, že jí nenechám utápět se ve vzpomínkách po něm. Rok už jsem měl lepší čich a byl jsem rychlejší, rok jsem Vlkodlakem. Hledal jsem jí snad všude, až jsem narazil na domeček kde, byla její vůně ale ještě dvě jiné jedna neznámá a druhá byla upíra, sakra vrátil se k ní. Rozhodoval jsem se jestli zůstat když zastavilo před domem auto slyšel jsem někoho jak říká „ Zůstaňte v autě“ byl to jeho hlas začal jsem se třást, že se proměním ve vlka, ale byly slyšet dvě srdce jedno bylo vyrovnané ale mělo rychlejší běh a druhé bylo slabší jeho tlukot nebyl skoro slyšet jako křídla motýlka se třepotalo. Vyšel jsem ze dveří abych zjistil komu patří, místo toho jsem viděl jeho stát u auta „ Vítej, Jakobe“ pozdravil mě pamatoval si mě, ale znaly jsem se když jsem ještě byl člověk teď jsem na výší úrovni na stejné jako on jsem nesmrtelný. Začal jsem se třást ale jen malinko. Musel jsem se uklidnit, nechtěl jsem ublížit Belle. Jako kdyby věděla, co si myslím vyběhla s křikem z auta „ Jakobe“ křičela. Moje nejlepší kamarádka vypadala pořád stejně. Neproměnil jí má štěstí jinak by byl na kousky její srdce bylo rychleji, jakou měla radost uklidnil jsem se úplně ani trochu jsem se neklepal. Ale on jí varoval, že si má dávat pozor nedbala na něj „ proč vždyť je to jen Jakob“ usadila ho. Doběhla mi do náruče a jásaly jsme jak malý, děti. Když v tom z auta vykoukla bronzová hlavička.
Autor: lenicczka, v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek Holka z houpačky 13 díl náštěva :
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!