Několik let poté co odešel Edward. Se bella vrací k domu Cullenových a něco tam vidí...... pls pište do komentů jestli mam pokračovat je to moje první povídka dík moc P.S opravila jsem roky kdyba tam balo něco o tom že jen jeden napište do komentů
11.05.2009 (20:58) • lenicczka • FanFiction na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 2437×
Pomalu jsem šla ke dveřím, kde seděla bledá postava, nevěděla jsem, kdo to může být, bylo to víc než tři roky od doby co mně Edward opustil i toto místo. Šla jsem blíž k domu, kde kdysi Edward se svojí rodinou bydlel. Měla jsem divný pocit. Malá postava se houpala na houpačce, rukama si objímala skrčené nohy. Připadalo mi to povědomé, sama jsem takto často sedávala, když jsem na něj vzpomněla. Už jsem byla skoro u schodů když jsem zjistila že to není dospělý člověk bylo to asi pětileté dítě, které tam skrčené sedělo mělo vlásky stejné barvy jako on ale bylo jiné,když ke mně vzhlédlo mělo růžové tvářičky a nezvykle hnědé oči. Sedla jsem si na druhý roh houpačky a čekala, jestli promluví. Vzpomínala jsem na Edwardova slova o nesmrtelných dětech. Tito rozkošný upírci nesmějí být, protože se neumějí ovládat, ale ted mi to bylo jedno, tahle holčička nevypadala nebezpečně. Mohla být i člověk podle ruměnce na tváři a hnědozelených očí.
Nakonec jsem na ní promluvila jako první „proč jsi tu tak sama? Kde máš rodiče". Děvčátko zvedlo hlavu lokínky jí spadly do půly zad a upřela na mě krásné oči bylo v nich něco podvědomého ale nedokázala jsem si vybavit co to bylo. Neodpověděla mi na otázku, ale položila mi jinou „ všichni odešli?" jen jsem přikývla a jí se v očích zableskly slzy nakonec přetekly a děvče se rozplakalo posunula jsem se k ní a začala jí utěšovat. Když jí přestaly padat slzy měla jsem skoro celej rukáv mokrej „ oni nás tu nechaly" nechápala jsem, mluvila v množném čísle, ale já tohle dítě nikdy neviděla. Tak jsem začala s vyptáváním. „jak se jmenuješ?" pořád na mě koukala jako kdyby mě roky znala a já byla ta hloupá, která neví kdo je „ jsem Ren" odpověděla „a jak se jmenuješ ty?" uff oddechla jsem si nezná moje jméno tak že to znamená, že jsem se neztrapnila „ Já jsem Bella". Děvčátko našpulilo rty jako by o něčem přemýšlelo. Její krásný zvonivý hlásek se po delší době zase rozezněl „ nevím jestli tě znám byla jsem malá, když odcházely."
Autor: lenicczka, v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek Holka z houpačky 1.díl:
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!