Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Holka od koní - 55. kapitola

27.12.2012 (11:30) • Werunecka • FanFiction na pokračování • komentováno 6× • zobrazeno 1548×

*** Pohled Lucy ***

„Nějak jí došla slova,“ řekl Jacob, když uviděl moji sestru v šoku.

„Sklapni, Blacku!“ vyštěkla jsem po něm a otočila se na Bells.

„Bello…“ zašeptala jsem a vzala její tvář do dlaní. Nic neřekla, ale po chvilce jsem na rukou ucítila slzy.

„No prosím! To se vám všem povedlo! Díky za to, že je má sestra v šoku!“ zakřičela jsem na všechny vlky, co se tu najednou objevili, „myslela jsem, že všichni budete pryč!“

„Neměla na mě tak křičet! Smečka si myslela, že jsem v ohrožení!“ vrátil mi to Sam.

„Jasně, ohrožený od nechodící lidské dívky?!“ Dál jsem na něj křičela a chtěla ho praštit, aby se probral. Ale jakmile jsem udělala krok, Paul a Jared, ve vlčí podobě, skočili na kraj hranice a sekali po mně zuby.

Než jsem se nadála, stála přede mnou Alice a před ní Jasper.

„Jarede! Paule!“ zavolal je Sam a oni se jako poslušní psíčkové stáhli.

„Děkuji,“ řekla Alice Jasperovi a v objetí ustoupili bokem.

„Lucy, odneseme Bellu zpátky k nám,“ řekl Carlisle a já se na něj otočila. Už moji sestřičku nedržel, předal ji Edwardovi. Bella se ho držela jako klíště.

„Mohu s vámi?“ optala jsem se raději.

„U nás jsi vždycky vítaná,“ řekla Esmé a já se na ni usmála.

„Neříkal jsem to?“ zavrčel Jacob a já se i na něj usmála, i když to ve mně vřelo.

Popošla jsem až k hranici a vyzvala ho, aby přišel blíž.

„Co chceš?“ Došel blíž a já se napřáhla a jednu mu vrazila. Ruka mě sice bolela, ale celkem jsem si ulevila.

Kdyby pana Dokonalého nezachytil Sam za rameno, nejspíš by porušil hranici.

„To mi zaplatíš, Swanová!“ zavrčel a z tváře si setřel proužek krve.

Nic jsem mu neodpověděla, nač se tím obtěžovat? Jakmile Cullenovi vyrazili k vilce, chtěla jsem jít s nimi. K mé smůle použili však svoji přirozenou rychlost. Během mrknutí se však Alice vrátila a omluvně se usmála. Za našimi zády bylo slyšet vrčení, pak už jen svolávací zavytí a vlci zmizeli.

„Jsi v pořádku?“ optala se mě Alice a já přikývla.

„Jsem, ale mám strach. Bells byla celkem v šoku,“ řekla jsem jí a ona mě objala kolem ramen.

„Bude v pořádku, uvidíš,“ usmála se tajemně a společně jsme se vydaly k nim domů.

*** Pohled Edwarda ***

Jakmile vlky uviděla, ztuhla v Carlisleově náručí. Předtím si dost pěkně otevřela pusu na někoho, kdo by ji zastrašil jedním štěknutím. Celkem jsem se až divil, jakou má páru, a musím uznat, že mě dost překvapilo, když řekla, že bychom jí nikdy neublížili.

V domě jsem se přes Jasperovu schopnost dozvěděl, že mě miluje, ale naše tajemství ji děsí. Při slovní přestřelce zapomněla, že z nás má strach, a vystřídal ho vztek, že si vůbec něco takového Sam může vůbec myslet. A teď? Teď byla zaručeně v šoku.

Carlisle mi ji během konfrontace, kterou pro změnu vedla její sestra, podal a já ji k sobě přitisknul. Jaké bylo moje překvapení, když ke mne silně přivinula ruce.

Díval jsem se na přestřelku její sestry a uznal, že obě dvě sestry Swanovy mají kuráž. A podle Emmettových úžasu hodných slov, když dala tomu Blackovi facku, si našla nového spojence.

Lucy i s vlky jsme společně s Carlislem nechali za zády a přirozenou rychlostí se přesunuli do vilky. Bells jsem opatrně položil na postel a díval se do její stále vyděšené tváře.

„Bello?“ optal jsem se jí a k mé úlevě se na mě podívala.

Carlisle, který ihned zamířil do své pracovny, se vrátil a dal Belle něco na uklidnění. Po chvilce se jí začaly klížit oči a jakmile padla do polštářů, usnula.

„Bylo toho na ni moc,“ řekl, když uviděl, jak se tvářím ustaraně.

„Jak jí je?“ vtrhla do pokoje Lucy.

„Teď bude odpočívat, ale až se vzbudí, kdo ví,“ odpověděl Carlisle a ona jen přikývla.

Přemýšlela, co asi bude její sestra dělat. Měla strach z toho, že bude Bells vyvádět a taky kde si najde dům, když si její sestra přeje, aby se odstěhovala, a ona jí chce vyhovět.

Do pokoje vešla Alice. Prohlédla si nejprve Bellu, potom mě a nakonec Lucy.

„El, Esmé ti udělala svačinu. A s tím bydlením ti pomohu a nechci slyšet protesty,“ utnula její řeči a usmála se.

Alice ji měla ráda jako svoji sestru.  Dokonce ji napadlo, že ji nastěhuje sem, ale i kdyby to prošlo, rozhněvala by si Rose, a to by ji mrzelo.

Vzala Lucy za ruku a táhla ji dolů do kuchyně, odkud něco děsně smrdělo. Posadil jsem se ke své lásce na postel a hladil ji po vlasech. Chtěl jsem se jí dotýkat a nyní mi nic nebránilo. Doufal jsem, že se všechno vysvětlí a Bells se mě přestane bát.

*** Pohled Lucy ***

Alice mě zavedla do kuchyně, kde byl na pultu talíř se sendvičem. Bylo to od nich pozorné, když vezmeme v úvahu, že nejedí lidské jídlo.

„Děkuji,“ řekla jsem a usmála se na Esmé.

„Není za co,“ odpověděla mi a úsměv mi oplatila.

Sedla jsem si na barovou stoličku a vzala jsem jídlo do ruky. Aniž bych nakoukla, co je uvnitř, jak to dělávám doma, jsem se do něj s chutí zakousla. Když jsem dojedla, otočila jsem se na Al, která tu se mnou celou dobu seděla.

„Al, budu potřebovat zajet domů,“ řekla jsem jí a ona přikývla.

„To budeme muset, tu práci máme odevzdat v pondělí,“ řekla mi a připomněla mi, že mám stále povinnosti dodělat si školní docházku.

„Můžeme vyrazit?“ optala se mě, když jsem si umyla ruce.

Nečekala na odpověď a vydala se nejspíše do garáže. Otevřela mi dveře svého kanárkové žlutého porsche a já nastoupila. Její auto se mi celkem líbilo, už jen pro svoji rychlost.

„Myslíš, že to Bells zvládne?“ optala jsem se a Alice se po mně podívala, „já vím, že jsem její sestra a měla bych to vědět… Tys nic neviděla?“

Od té doby, co vím, že Alice vidí do budoucna, musím na to myslet. Nevím, co si mám myslet o tom, že nevidí tu moji. Prý je to tím, že vlčí gen to všechno blokuje, ale Edward, dokonce i Jasper… Ti na mě svůj dar použít mohou.

„Lucy, netrap se tím, kdybych ti řekla, že nic nevidím jen kvůli tomu, že jsi skoro pořád kolem ní, vadilo by ti to?“ zeptala se mě a usmála se.

„Taktnost by ti neuškodila,“ rýpla jsem si do ní a ona se zasmála. Kdyby cokoliv viděla, řekla by mi to.

Alice zajela do dvora a já vystoupila. Než jsem stačila udělat krok, nesl se ke mně hlas taťky.

„Jak je na tom Bella?“ Hned za ním šla Patty a mamka vycházela z domu.

„Už lépe, pane Swane,“ vmísila se do toho Alice a kývla na mě, abych si šla pro věci, že to tu vyřídí.

Vyběhla jsem k domu a cestou mamku políbila na tvář s ujištěním, že bude Bells v pořádku. Schody jsem brala nejméně po dvou.

Vpadla jsem do pokoje a na postel hodila naši práci a pár věcí, do kterých jsem se chystala převléknout. Shodila jsem ze sebe špinavé oblečení a vešla do koupelny. Alice to ještě minutu dvě zvládne.

Narychlo jsem smyla pach smečky a zase se oblékla do trička a kraťasů. Popadla desky a uháněla dolů. Vlítla jsem ještě do provizorního pokoje Belly a popadla rifle, triko a mikinu. Věděla jsem, že Alice by byla více než ochotná zajet na nákupy, ale v tuto dobu raději ne.

S přemrštěnou rychlostí jsem se vydala za Alice. Podala jí věci a zamířila ještě k ohradě pozdravit Edieho.

Když jsem tam došla, k mému překvapení přišel i Freede.

„Bude v pořádku,“ ujistila jsem je oba a pohladila je po nozdrách. Otočila jsem se a vydala se do auta. Vzala si od Alice věci a nasedla.

„Co jsi našim řekla?“ optala jsem se, když jsme vyjely z brány.

„Že momentálně Bella spí, že se o ni Carlisle postará a že jí nic nehrozí,“ odpověděla mi.

„Hlavně, že ti uvěřili,“ řekla jsem a dál jízda ubíhala bez řečí.

Autor: Werunecka (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Holka od koní - 55. kapitola: