Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Holka od koní - 53. kapitola

14.11.2012 (07:00) • Werunecka • FanFiction na pokračování • komentováno 6× • zobrazeno 1831×

*** Pohled Lucy ***

Když jsem prošla dveřmi, uviděla jsem nehybně ležící Bellu. Přispěchala jsem k posteli a usedla vedle ní.

Po krátkém zaklepání vešla Alice s oblečením v rukou. Začala Bellu svlékat z mokrých věcí a přitom se mě ptala na všelijaké otázky.

„Co jsi pověděla té holce – Patty, když ses vrátila?“

„Ať se postará o koně a že je Bella v dobrých rukou,“ odpověděla jsem jí. Alice se jen usmála a přetáhla Belle tričko přes hlavu. Rychle z ní svlékla kalhoty a nahradila je teple vyhlížejícími tepláky. Přes vršek jí dala ještě mikinu a navlékla jí ponožky.

„Alice, postarej se o ni. Já jdu za Samem,“ řekla jsem jmenované a ona přikývla.

Zavřela jsem za sebou dveře a sešla dolů. I když všichni seděli u zapnuté televize, ani jednomu jsem nic neřekla a vyšla z vilky.

„Nevychovaný čokl! Říká se nashledanou, v tvém případě sbohem, když odcházíš!“ uslyšela jsem uštěpačný hlas té blondýny.

„Rosalie, přestaň! Buď ráda, že se nám snaží pomoct alespoň jeden z vlků!“ usadil tu upírku jiný hlas – Edwardův.

Vběhla jsem do lesa a utíkala, než jsem překročila hranici. Ale ani potom jsem se nepřeměnila ve vlka. Nechtěla jsem, aby mi okamžitě všichni nalezli do hlavy. Věděla jsem, kde se Samova chata nachází a tento kus lesa, jako ostatně i zbytek, znám, takže se nestalo, abych při běhu klopýtla. Doběhla jsem k chatě, ale uvnitř byla zase jen Emily.

„Kde jsou?“ optala jsem se jí a ani nepozdravila.

„Ahoj, Lucy. Během pár minut by se měli vrátit,“ informovala mě.

„Dobře, počkám na ně venku,“ řekla jsem a vyšla ven. Usedla jsem na schody a přemýšlela, jak tomu paličákovi Samovi vysvětlím, že není chyba jen na jedné straně.

Doufala jsem, že mi Alice zavolá, kdyby se ohledně Bellina stavu něco změnilo. Ale doufám, že se už mé sestře nic nestane. Proč právě ona si zaslouží takový život? Jasně, v dětství jsme bez sebe neudělaly pomalu ani krok, v dospívání jsme se doslova nenáviděly a teď? Teď se to všelijak motá. Já ji mám ráda, ale ona mě nenávidí za to, co jsem. Ale musím uznat, že se mi ulevilo, že mé tajemství zná, i když to dopadlo zrovna takhle.

„Lucy? Našli jste tvou sestru?“ ozval se Embryho hlas a mě tím vytrhnul z úvah.

„Jo! Teď leží u Cullenových polomrtvá!“ vyštěkla jsem na něj.

„Same, doktor Cullen chce s tebou mluvit,“ řekla jsem a přejela pohledem z Embryho na Sama.

„Embry nám všechno řekl i ukázal. Není o čem mluvit. To oni porušili dohodu, ne my,“ odbyl to jen mávnutím ruky.

„To není pravda!“ zavrčela jsem a znovu si přehrála to, co se stalo ve stáji.

„Není? Tak mi pověz, co na tom není pravda!“ vyštěkl na mě.

„Byla jsem to já, kdo první porušil smlouvu!“ oplatila jsem mu stejným tónem.

„To není pravda!“ vmísil se do toho Embry.

„Je! Pokud vím, byla jsem to já, kdo chtěl po Edwardovi, aby mi pověděl, co si tenhleten myslí!“ řekla jsem Samovi a prsty ukázala na Embryho.

„Ale ten upír to řekl nahlas!“ bránil se Embry.

„Takže…“ chtěla jsem pokračovat, když mi zazvonil mobil.

Okamžitě jsem ho zvedla a nevnímala nikoho dalšího než Alice.

„Stalo se něco?“ optala jsem se se strachem, že se opravdu něco stalo.

„Neboj, Bella je v pořádku, zatím spí,“ ujistila mě.

„Dobře, ale mám pocit, že jakmile se probudí, bude vyvádět,“ upozornila jsem ji. Nejednou jsem to zažila.

„Budu na to pamatovat. Lucy, šlo by, kdybyste s vlky dorazili tak za pět minut k hranici, která je nejblíže vilce? Carlisle se nechce moc vzdalovat, kdyby se něco náhodou změnilo,“ řekla mi a já jí potvrdila, že tam budeme.

Hovor jsem ukončila a se zdviženým obočím koukla na Sama.

„Jdeme,“ řekla jsem neústupně a vydala se směrem, kterým jsem přišla.

Jen jsem zaslechla Jacobův hlas:

„Vidíte to? Chová se, jako by byla Alfa ona!“

Celkem jsem se divila, že za mnou šli.

*** Pohled Alice ***

„Všechno zařízené,“ řekla jsem, jakmile jsem se ocitla zase bok po boku s Jasperem dole v obýváku.

„Dobře. Já, Emmett, Rosalie a Edward půjdeme vyjednávat s vlky. Alice, Esmé a Jasper budou mít na starosti Bellu,“ řekl Carlisle a chystal se odejít k hranici.

„Alice…“ začal Edward, ale já ho utnula.

„Postarám se ti o ni,“ řekla jsem a vyšla zpátky do pokoje, kde byla Bella.

Když jsem tam došla, sedla jsem si na postel a dívala se na její klidnou tvář.

„Řekl bych, že až se probere, takto klidná už nebude,“ ozval se hlas mého milovaného manžela, který si stoupnul k oknu a hleděl na něco neurčitého venku.

„Ale ty si s tím určitě poradíš,“ usmála jsem se na něj. Věděla jsem, že vidí můj odraz ve skle.

„Dorazili k hranici,“ řekla jsem a dál ničí budoucnost neviděla.

„Myslíte, že to vyjde?“ optala se Esmé a vešla do pokoje.

„Lucy s Carlislem to nějak zvládnou,“ řekla jsem a koukla na Jaspera, abych zjistila, co on si o tom myslí.

„Věřím tvému úsudku,“ odpověděl, ale dál se díval z okna.

„Lásko, nemusíš tu být, jestli…“ Chtěla jsem mu povědět, že až se Bella vzbudí, ustojím to.

„To je v pořádku,“ přerušil mě a podíval se na mne. Sice jsme na lovu byli před pár dny, ale i v přítomnosti člověka měl oči jantarového odstínu.

Delší dobu jsme tam jen tak nečinně pobývali, když Bella prudce otevřela oči a zůstala zírat na strop.

„Bello,“ oslovila jsem ji jemně a ona se na mě podívala. V tu chvíli se prudce posadila. Její tvář připomínala tvář štvané zvěře.

„Bello, uklidni se. Jsi u nás doma,“ řekla jsem a podívala se na Jaspera. Byl k nám otočený čelem a jeho tvář byla napjatá a soustředěná.

Otočila jsem se k Belle a ta se už tvářila klidněji.

„Kde je Freede?“ optala se a její hlas měl podtón hysterie.

„Je ve stáji. Pamatuješ si, co se stalo?“ optala jsem se jí.

„Moc dobře si pamatuji, co se mi stalo!“ vykřikla a já střelila pohledem po Jasperovi. Jeho tvář, jindy klidná, byla nyní pokřivená vztekem.

„Jazzi, prosím,“ promluvila jsem na něj a hlavou pohodila ke dveřím. Přikývnul a odešel.

„Alice, chci domů!“ křikla.

„Bello, prosím, uklidni se,“ vložila se do toho Esmé.

„Paní Cullenová, já tu být nechci,“ trvala si na svém.

„Prosím, vydrž tady, než se Carlisle vrátí,“ přemlouvala ji.

„Bells, musíš počkat. Tvoje sestra…“ začala jsem, ale ona mě přerušila.

„Moje sestra je vlkodlak a vy jste upíři. Na co mám čekat? Až mě jeden nebo druhý zabijete?“ vykřikla.

„Bello, nikdo tě nechce zabít.“ Do pokoje vešla Lucy a posadila se naproti mně.

„Chci okamžitě domů! Nemám důvod tobě ani jim věřit!“ křikla zase.

„Sam tě chce vidět!“ uzemnila ji Lucy.

„No, tak to si počká, než tam dojdu!“ odpověděla jí sarkasticky.

Při jejich hádce jsem si uvědomila, že mohu být ráda, že se s Rose takto nehádáme.

„Bello, je to důležité. Prosím! Slibuji, že ti potom hned všechno vysvětlíme,“ zaprosila Lucy, ale Bella se tvářila celkem vzdorovitě. Ale poté nečekaně rezignovala.

„Dobře, ale pak nechci nikoho z upírů a ani vlkodlaků už nikdy vidět!“ zavrčela. Ani vlkodlaků? Jak to chce udělat, když bydlí s Lucy pod jednou střechou?

„Jak to myslíš? To nebudeš chtít vidět ani mě?“ dotázala se kamarádka na to, co mě taky zajímalo.

„Jo, odstěhuješ se!“ řekla mrazivým tónem.

„Bello, to přece nemůžeš,“ vmísila jsem se do jejich rozhovoru.

„Al, to je v pořádku. Dobře, sestřičko, udělám, co chceš,“ připustila Lucy.

„A k tomu Samovi se dostanu jak?“ vyptávala se Bella a mně z jejich rozhovoru bylo divně. Na jednu stranu chápu, že je Bella naštvaná a vyděšená, ale chtít po své sestře, aby se odstěhovala… Není to trochu příliš?

„Můžu dovnitř?“ ozval se hlas mého bratra.

Autor: Werunecka (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Holka od koní - 53. kapitola: