Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Holka od koní - 51. kapitola

21.10.2012 (15:15) • Werunecka • FanFiction na pokračování • komentováno 8× • zobrazeno 1589×

*** Pohled Belly ***

Po rozhovoru s mamkou jsem se vrátila zpátky do pokoje a nudila se. Nakonec jsem dostala nápad, který jsem chtěla uskutečnit.

Když mě taťka vysadil na Freedeho a nechal mě znovu pocítit alespoň trošku svobody, doufala jsem, že by mi dovolil jet na vyjížďku.

Jeho hlas jsem uslyšela v kuchyni, a tak jsem vyjela za ním.

„Ahoj, zlato. Proč jsi tak rychle odjela? Freede si stěžoval, že jsi tam s ním nezůstala,“ řekl mi a já jen pokrčila rameny.

„Měla jsem žízeň. Tati, chtěla bych tě o něco poprosit,“ začala jsem a on se na mě upřeně zadíval.

„Co bys chtěla?“

„Chtěla bych se projet po pláži,“ řekla jsem konečně.

„To nebude problém, až budu mít čas, tak vezmeme auto a zajedeme tam,“ opověděl mi a vstal.

„Ne, tati, tys to nepochopil. Myslela jsem na Freedem, chtěla bych se projet na něm.“

„Zlato, moc dobře víš, že je to nebezpečné. Teprve nedávno tě pustili z nemocnice a ani já a ani tvoje matka nechceme, aby ses tam vrátila,“ začal mi to rozmlouvat.

„Ale když pojedeš se mnou, tak se nemůže nic stát. Navíc mi Freede důvěřuje a já jemu. Spadnout nemohu, nebudu přece skákat.“

Snažila jsem se ho přesvědčit.

„Dobře, pojedu s tebou a můžeme rovnou vzít i Lucy. A já konečně pojedu společně se svými dcerami,“ začal se rozplývat a já s úsměvem odjela zpět do pokoje.

Představa, že s námi pojede Lucy, mě naštvala, ale budu ji ignorovat, tak jako jsem to dělala celou dobu. Oblékla jsem si mikinu a vyrazila do stájí.

„Jedeš za Freedem?“ optal se mě taťka, který vyšel hned za mnou.

Zavezl mě do boxu, kde jsem přelezla na balíky slámy a on odvezl vozík do sedlovny.

„Bells, ještě si něco zařídím a pak vyrazíme, dobře?“ optal se mě, když šel kolem a já přikývla.

Ve stáji pořád byla Patty s Lukem a já doufala, že si mě nevšimnou, ale taťka je informoval, že tam taky jsem, kdybych náhodou něco potřebovala.

„Zlato moje, pojedeme ven?“ optala jsem se Freedeho a on pohodil hlavou na souhlas.

„Bells?“ zavolala Patty, ale já s ní mluvit nechtěla. Byla jsem na ni naštvaná, teda spíše na Lukea.

„Isabello Marie Swanová, já vím, že jsi u Freedeho v boxu. A taky vím, že němá nejsi, tak bych byla ráda, kdyby ses nechovala jako malé děcko a ozvala se!“

Když to dořekla, stála u dvířek a koukala na mě.

„Co potřebuješ?“ optala jsem se jí a dál hladila Freedeho po hlavě.

„Co máš proti Lukeovi?“ odpověděla mi otázkou.

„Patty, nech ji. Bella má právo mi nevěřit,“ ozval se Luke a přišel za námi.

„Opravdu? A mohla bych o tom „právu“ vědět něco bližšího?“ optala se a já ji nechápala. Copak tomu nerozumí?

„Patty, nechci se s tebou hádat, ale určitě víš, že Luke byl přítel Jessicy. Chodili spolu dva roky, a tak se nediv, že mu nevěřím, když ji najednou opustil a zaměřil se na tebe,“ řekla jsem a ona se zamračila.

„A proč mu nevěříš?“

„Proč? Mohl by Jassice donášet nebo já nevím, ale prostě… Fajn, přiznávám, nemám proti Lukeovi nic a omlouvám se, ale je to prostě divný,“ vzdala jsem snahu jim to vysvětlit. Možná jsem opravdu, teda jenom v tomhle směru, paranoidní.

„Bello, s Jessicou jsem skoncoval. Uznávám, chovala se jako mrcha, ale měla pro to vždycky omluvu a já idiot jí to věřil,“ řekl a usmál se.

Taky jsem se usmála a tím se to snad všechno vyřešilo.

„Jsem ráda, že jste si to vysvětlili, ale teď nás, Bells, omluv. Jdeme se projít,“ řekla Patty a táhla Lukea ven za stáje.

Z poličky jsem vytáhla kartáč a s nemalou námahou jsem z balíků sklouzla na zem. Freede miluje hřebelcování a mimo taťky se k němu nikdo nedostane, a tak neměl dostatečnou péči, kterou jsem ho obklopovala já.

Začala jsem mu hřebelcovat nohy a on se choval jako zlatíčko. A ani mu to moc nevadilo. Muchlal mi vlasy, ale jinak se neprojevoval. Přesunula jsem se k zadní noze, teda spíše jsem se tam doplazila, ale bylo mi to jedno.

Když jsem ho dočistila, do stáje vešel někdo, z koho jsem neměla dobrý pocit. I ostatní koně nervózně podupávali a Freede se otočil, aby na příchozího dobře viděl.

Vetřelec prošel okolo boxu a zastavil se, pokud si dobře pamatuju, a jako že pamatuju, u Edieho.

Freede sklopil hlavu a já jsem ho pohladila, abych ho uklidnila, ale on zastříhal ušima a hlavu rychle zase zvednul.

„Jdi od něj!“ křikl hlas mé sestry, která sem vešla ještě s někým.

„Lucy, co tu dělají tihle? Na naše území nemají právo chodit!“ zaznělo nepřátelsky a koně sebou škubly. Freede mi málem stoupnul na ruku. Jak to myslel „naše území“? Do stáje může chodit kdokoliv…

„Edwarde, na co myslí?“ Cože? Co ten tu dělá? A jak by to asi tak mohl vědět, na co ten dotyčný myslí?

„Lucy, nesnáší upíry a je si moc dobře vědom, že my nesnášíme vlkodlaky. Nevím, co chceš slyšet, ale má o tebe strach,“ odpověděl Edward a já vytřeštila oči… Takže je to všechno pravda? Moje podezření bylo správné… všichni mi lhali…

Měla jsem vztek a strach… chtěla jsem odsud pryč, ale jak, když vozík byl v sedlovně? Podívala jsem se na vyděšeného Freedeho a hned mě napadl únikový plán.

I když jsem to vždycky zkoušela jen ze sedla a nebyla si jistá, zda to pochopí, dala jsem koni pokyn k lehnutí.

I když byl Freede vyděšený, lehnul si a já se co nejtišeji přesunula na jeho hřbet, přičemž jsem s námahou přesunula jednu nohu přes jeho břicho. Chytla jsem se hřívy a nohou ho lehce kopla.

Freede vstal a tak jsem ho pobídla ještě jednou. Dvířka byla sice zavřená, ale ne zajištěná, a proto lehce vyšel z boxu, ale tím jsme na sebe přivedli pozornost.

Stál tam Edward se svojí sestrou Alice, Lucy a Embry. Byli zaskočení a já naštvaná.

„Bello? Co tu…“ dostala ze sebe Lucy, ale já ji neslyšela.

„Uklidni koně, lhářko!“ křikla jsem po ní a vší silou pobídla Edieho.

Ten, jen co vycítil pobídku, vyrazil vpřed, ale já chtěla být co nejrychleji odsud, a tak jsem celkem zběsile pobízela dál a on vyrazil tryskem ze stáje.

Nestarala jsem se, jestli spadnu… Cítila jsem se podvedená a jediné, co mě zajímalo, bylo, abych byla co nejdál od nich.

„Bello!“ křikla Patty, když mě uviděla, ale já jsem jen zběsilou jízdou projela bránou a vyrazila k městu.

Nevěděla jsem co dělat, ale nechtěla jsem nikoho vidět, a proto jsem zamířila ke svému oblíbenému místu.

Moc se omlouvám za tu pauzu, ale ve škole máme teď celkem šrumec. Ještě jednou se omlouvám... :(

50. kapitola ** 51. kapitola ** 52. kapitola

Autor: Werunecka (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Holka od koní - 51. kapitola: