Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Holka od koní - 46. kapitola

02.06.2012 (14:00) • Werunecka • FanFiction na pokračování • komentováno 7× • zobrazeno 1797×

*** Pohled Belly ***

Zase se mi zdálo o koních. O tom, jak se proháním na Freedeovi… bez sedla… bez uzdy… prostě volně. Byla to nějaká krásná louka, plná lučního kvítí a překrásné vůně.

Vítr mi vlál ve vlasech, pravidelné údery kopyt do země… tomu se říká svoboda. Nebyla tu žádná leukemie, žádné ochrnutí.

Bylo tu teplo, ale po tváři se mi ovál studený dotek větru, ale já věděla, že je to prchlivý element a tak jsem otočila hlavu, abych si ten dotek uchovala alespoň na chviličku. Přesto zmizel.

Hned nato se sen změnil. Pořád jsem byla na té louce, ale blížila jsem se k moři. A počasí se taky změnilo. Byl krásný večer a já se střemhlav řítila po pláži.

Najednou se ozval zvonivý smích… jak tisíce zvonečků nebo ta nejluxusnější zvonkohra. Tento zvuk mě z tohoto jedinečného snu probral jako ledová sprška.

Otevřela jsem oči a zjistila, že noční klid neruší nejenom podupávání koní, ale i tichý rozhovor a ne tak zvučný smích.

Kdo je v tuto dobu venku? Koukla jsem na osvícený budík, který ukazoval půl třetí ráno. V tuhle domu normální lidi spí!

Přelezla jsem na vozík a vyjela k oknu. Všechny ostřejší zvuky pohlcoval můj bývalý huňatý koberec. Než jsem si nechala předělat pokoj, byl moje neoblíbenější odpočívací místo.

Když jsem dojela k oknu, s obtížemi jsem vykoukla z okna. Pohledem jsem přejela okolí stáje, ale nic jsem neviděla. Až v zadní části, tam kde při mých pátých narozeninách vysadil taťka jabloně a třešně. Bylo to moje přání a on mi ho splnil. Právě tam se obíraly tři postavy.

Zprvu mě napadlo, že to jsou zloději, anebo Jessica s někým, kdo jí teď dělá poskoky. Ale potom se ozval hlas Lucy a já věděla, že tam bude nejspíš s Alice a Embrym. Jenže jméno, které jsem uslyšela, mi způsobilo husí kůži. Nebyl tam s nimi Embry, ale Edward.

Okno jsem zavřela a zatáhla závěsy. Proč se schází tak pozdě v noci? Proč je tu Edward? Co po něm Lucy chtěla?

Tak takové a jiné otázky se mi honily hlavou celou cestu do postele. Zalezla jsem pod peřinu a zhasnula.

Ještě hodnou chvilku jsem zírala tupě do stropu. Když jsem okno zavřela, bylo tu příšerné vedro, ale nemínila jsem okno novu otevřít. Nechtěla jsem riskovat, že ho znovu uvidím či jen uslyším jeho jméno.

Znovu jsem se koukla na osvícený ciferník budíku a zjistila, že od odtajnění jejich noční schůzky uběhla hodina a oči se mi konečně začaly klížit. Můj krásný sen o Freedem se bohužel již nevrátil.

 Ráno mě probudil budík, který jsem si nachystala na půl šestou. V nemocnici jsem mohla stávat kdykoliv jsem chtěla, a tak jsem se potřebovala vrátit do normálu. I když některým lidem nepřijde normální vstávat tak brzo, pro mě to bylo to nejlepší.

Hmátla jsem po budíku a vypnula ho. Taťka s mamkou mi sem před mým příjezdem donesli potřebné věci z pokoje, ve kterém sídlila Patty. Doufám, že ho nepozměnila podle svého.

Přelezla jsem na vozík a vyjela ke skříni. Otevřela jsem ji a vyndala džiny a tričko. Ve spodní zásuvce nahmatala spodní prádlo a zajela zase na postel.

Když už jsem se konečně převlíkla, uvědomila jsem si, že boty mám u skříně, a tak jsem zase přelezla na vozík a zajela ke skříni. Je to opravdu velký hendikep, když se můžete pouze pohybovat na křesle s kolečky.

Boty jsem si nazula celkem lehce… jsou to za poslední tři měsíce jediné boty, které jsem nosila ke koním, tak jsou patřičně ošlapané a „voňavé“. Sehnula jsem se, že je zavážu, i když mnou projela mírná bolest, nehodlala jsem se vzdát a přece jenom jednu zavázala. Po chvilkové pauze i tu druhou.

Přejela jsem o oknu a roztáhla závěsy. Venku všechno teprve vstávalo, ale když jsem otevřela okno, uslyšela jsem, že koně už jsou rozhodně vzhůru.

Rozjela jsem se do kuchyně, kde jsem otevřela lednici, a koukala na zbytky jídla ze včerejší večeře a toho mála co tu ještě bylo. Co je vůbec dneska za den? Pondělí. Takže nakupovací den. Budu muset mamce napsat, co mi má koupit.

Když jsem vytáhla burákové máslo a zavřela lednici, málem jsem tu sklenici upustila. Za dveřmi lednice se schovával taťka a vypadal celkem překvapeně.

„Vracíš se do normálu?“ optal se mě a sklenici mi vzal.

„Jo, ale to máslo je moje,“ řekla jsem mu a chtěla si jí zase vzít nazpět, ale on nehrál fér. Uhnul a obešel pult, vzal toustový chleba a namazal jednotlivé krajíce.

„Na,“ řekl a podal mi jeden.

„Dáš si džus nebo něco jiného?“ optal se mě a sám si nalil ten pomerančový, co byl taky v ledničce.

„Džus,“ řekla jsem mu a ukousla si sousto.

„Ahoj, Charlie,“ pozdravila otce Patty a mě obdařila nic neříkajícím pohledem.

„Dobré ráno,“ odpověděl jí a koukl na mě.

„Patty, chtěla bych se ti omluvit za to, jak jsem se poslední dny k tobě chovala,“ omluvila jsem se.

„Beru na vědomí,“ odpověděla mi a natahovala se po chlebu s máslem.

„Nebylo by k tomu mléko?“ reptala, když viděla džus. Nikdy ho neměla ráda.

„Koukni do lednice,“ řekl taťka a vešel do předsíně, kde se obul a vydal se ven.

Poslední kousek jsem si strčila do pusy a vyjela za ním. Venku jsem, z přidělané plošiny, sjela dolů a namířila si to do stáje.

První, co taťka udělá je, že vyvede všechny koně na pastvu a pak jim společně s Patty vyklidí boxy.

A taky že jo, pořád se drží zajetých kolejí a už vyváděl Meredith a Sandro Hita. Zajela jsem do stáje, a když se taťka vracel, otevřela jsem Freedemu box. Když prošel s Agapem a Reinairdem, otevřela jsem box dokořán a vyjela za koňmi.

Sem tam jsem takhle na volno vodila svého miláčka a on poslušně šel za mnou. Dnešek nebyl výjimkou.

V klidu jsem dojela až k taťkovi, který nás sledoval s pobaveným výrazem.

„Měla bys jít k cirkusu,“ řekla Patty, když dováděla svoje holky a taky na volno.

„To říká ta pravá,“ řekla jsem jí a propustila Freedeho.

Uhnula jsem z cesty a Patty propustila svoje holky.

Když taťka dováděl poslední dva koníky, doběhla k nám Lucy a hvízdnutím přivolala Edieho. Ten poslušně přiklusal a ona mu mohla podat mrkev. Poté ho pohladila po nozdrách, stoupla si na ohradu a objala ho.

Když na příjezdové cestě zastavilo žluté porsche, seskočila dolů.

„Jedu do školy, tak tu nezlobte,“ řekla a rozběhla se k autu, ve kterém seděla Alice. Sotva zapadla dovnitř, slečna Cullenová vycouvala a obě dvě odfrčely pryč.

„A co ty, Bells, neměla bys taky do školy?“ optala se mě Patty a já se po ní koukla.

„Jo, jasně,“ řekla jsem nadšeně, „a schody si hravě vyjdu.“

Než stačila cokoliv říct, zazvonil taťkovi mobil. Hned hovor přijal a chvilku poslouchat.

„Dobře, budeme vás očekávat,“ řekl a zavěsil.

„Bello, to byla Nana. Prý se dneska zastaví,“ oznámil nám a vydal se do stáje udělat zbytek práce.

„Jdi za ním, já tu chvilku budu a potom pojedu zpátky do pokoje,“ řekla jsem Patty a zajela blíž k ohradě.

„Tak zatím.“ Patty se rozběhla do stáje a cestou vzala druhé kolečko a zmizela vevnitř.

Vozík jsem srovnala kolmo s ohradou a pozorovala pasoucí se koně. Tento pohled mi chyběl ze všeho nejvíce. Byli tak klidní, svobodní a spokojení. Byl na ně krásný pohled a já věděla, že si ho uchovám v paměti.

Pohled jsem odtrhla od koní a vydala se do pokoje. Sundala jsem boty a vylezla na postel. Z tašky vytáhla závaží a navlékla ho na nohy. Začala jsem zvedat jednu nohu za druhou a pozorovala, jak se mi třesou kolena. Ty otřesy mi už vadily.

Když jsem protáhla nohy postupně, zvedala jsem je obě naráz. Bylo divné dospět k poznání, že se mi zvedají čím dál lehčeji, ale byla jsem unavená, a tak jsem toho nechala.

Autor: Werunecka (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Holka od koní - 46. kapitola: