Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Holka od koní - 25. kapitola

10.08.2011 (08:00) • Werunecka • FanFiction na pokračování • komentováno 7× • zobrazeno 1656×

„Bells, uklidni se, prosím. Brzy ti to vysvětlím, ale ne teď,“ snažil se a já věděla, že se mu dá věřit. Ale jedním jsem si jistá, chci to vědět.

„Dobře, ale nenuť mě, abych se musela jít učit,“ upozornila jsem ho a on naštěstí souhlasil.

„A co budeme dělat?“ optal se mne nyní a sedl si vedle mě.

„Edwarde, zeptáš se tedy svého otce, zda budu moct na to přezkoušení do školy?“ optala jsem se pro jistotu, kdyby náhodou zapomněl.

„Ano, a půjdu za ním co nejdříve,“ ujistil mě a začal se zase zvedat. Tak to ne, pane Cullene.

„Teď za ním rozhodně nepůjdeš.“ Chytla jsem ho za košili. Já vím, byla jsem na něj naštvaná, ale také jsem se tu nechtěla sama nudit.

„Dobře. Víš, co mi není jasné?“ zeptal se po chvíli. A mně je snad všechno jasné?

„Copak?“ vyzvídala jsem.

„Jakto, že si potřebuješ opravovat známky, když se tak dobře učíš.“

„Učení je vážně zábava,“ pronesla jsem ironicky a Edward se tomu uchechtl.

„Co je na tom k smíchu?“

„No, zatím ti učení moc nevadilo,“ řekl mi obezřetně.

„Vždyť je tu hrozná nuda! A taky je to mučení doma něco úplně jiného, než učení s tebou.“ Natáhla jsem se po něm, abych ho mohla políbit. A on mi v tomto vyšel vstříc.

Takto jsme polibek protahovali, než přišla jeho máma… myslím.

„Omlouvám se, že vás ruším,“ začala, když vešla. Byla v tolika ohledech jiná, než moje máma.

„To je v pořádku, Esmé. Bello, pamatuješ si mou matku?“ ujal se slova Edward a já na to nevědomky přikývla.

„Ráda vás zase vidím.“ Byla jsem potěšená ‚změnou‘ v mých návštěvách. Ne že by mi ty návštěvy vadily, ale opravdu tu začínala být nuda. Nejraději bych totiž byla úplně někde jinde a hlavně na čerstvém vzduchu.

„Ahoj, Bello, prosím tě, tykej mi.“

„Dobře.“

„Doufám, že tě tu Edward s Carlislem nedrží moc zkrátka,“ usmála se na mě. Ano, toto byla mamča, kterou jsem si jako malá představovala.

„Ne, to určitě ne. Ale nemocnice pro mě není,“ snažila jsem se na ni usmát, ale moc mi to nešlo.

„To chápu. Až tě můj manžel propustí, musíš pak určitě s Edwardem přijít na návštěvu,“ pozvala mě Esmé a já se začala těšit. Konečně pořádně poznám celou Edwardovu rodinu. I když on se na to spíš zamračil. Co se děje? To nechce, abych se s nimi poznala?

„Ráda. Možná bych vám jednou mohla přijet představit Freedeho - svého koně,“ rozzářila jsem se při vzpomínce na svého miláčka, ale Esmé vypadala trochu zaraženě. I když se snažila se usmívat. No, možná se koní bojí. Nebo má jen strach o svoji zahrádku. Ale co, tak můžu přijet s Edwardem autem.

„Tak se někdy domluvíme.“ Bylo to pouze konstatování.

Chtěla jsem jí ještě odpovědět, že ho můžu nechat doma, ale v tu chvíli vešla do dveří Patty a hned za ní Lucy, která tu pro dnešek byla už podruhé. To je snad rekord. No, vlastně přišla Patty, tak ji vzala s sebou.

„No, nebudu vás rušit. Půjdu za svým manželem. Ráda jsem tě viděla.“ Mířila ke dveřím.

„Já tebe také. Klidně můžeš zase přijít,“ ujistila jsem ji. Čím více návštěv tím lépe, alespoň se nebudu tak nudit.

„Určitě se někdy zastavím, Edwarde,“ vyzvala ho k odchodu, když stála ve dveřích. Edward mi dal pusu na čelo a já s rozzářeným obličejem koukla po holkách. Patty se tvářila jako vždy nadšeně a Lucy se podezřívavě dívala chvíli na Esmé, chvíli na Edwarda.

Přemýšlela jsem, proč Esmé chtěla, aby Edward odešel a dospěla jsem k závěru, že ho nejspíš pošle domů. Přeci jenom tu byl dost dlouho.

„Ahoj, lenochu,“ pozdravila mě Patty a objala mne a o chvíli později ji následovala Lucy.

„Tobě se to mluví. Co nového? Co koně?“ vyptávala jsem se ihned. Chyběli mi, strašně moc.

„Hm, nového? No, Freede se po tobě vůbec neshání, a proto si ho asi zabavím a… Tvoje sestra stihla slítnout,“ vyhrkla zamyšleně Patty a tvářila se u toho asi tak: ‚Abych na něco náhodou nezapomněla.‘.

„Hele!“ ozvaly jsme se zároveň s Lucy a společně jsme se tomu začaly smát. Já po ní navíc mávla rukou, jenže byla daleko, ale naštěstí se trefila Lucy, která ji přátelsky pleskla do zad. Té Paťuli se zas něco povedlo.

„No jasně, jen do toho, mně nic není. No dobře, tak tvoje sestřička jezdila na Ediem, zkoušely jsme vysedávání v klusu a na chvíli i cval, a pak mi ‚za odměnu‘ pomohla vykydat ostatním,“ přestala si konečně vymýšlet a místo toho si sedla ke mně na postel.

„Vážně?“ ptala jsem se Lucy. Nějak jsem si ji pořád nedokázala představit u koní, i když jsem za to byla ráda, chtěla jsem ji vidět na vlastní oči.

„Jasně, naši koně jsou úžasní. Bello, mohla bych si půjčovat Edieho častěji, prosím?“ žádala mě má sestra. Tomu jsem se musela zasmát.

„To víš, že ano.“

„Jen se neboj, však já Lucy ještě zaměstnám, že ti ho ráda vrátí. A pokud to bude pokračovat tímhle tempem, tak tu za chvíli bude s tebou. Aby ses tu nenudila,“ využila příležitost Patty.

„Ten člověk je zde jen krátkou chvíli a už tě chce dostat za mnou,“ začala jsem si stěžovat, neboť ta dobrá nálada je nakažlivá, a přitom jsem vzala Patty polštářem.

„A já si říkala, že mě Ann-Mary málo učesala,“ připustila Patty. V tom za námi vešel Carlisle.

„Omlouvám se, že vás ruším děvčata, ale už je celkem pozdě a Bella by měla odpočívat.“ Ach jo, a já se zrovna tak dobře bavila.

„Tak ahoj,“ rozloučila se se mnou Lucy a Patty už naštěstí mlčela.

„Mějte se, holky,“ řekla jsem a otočila se na doktora.

„Edward jel s Esmé domů. Mám ti vzkázat, že za tebou přijede opět zítra. Nechtěl vás rušit,“ vysvětlil a odešel.

S domluvou sestřičky, co tu měla noční, jsem se vykoupala a zalezla zpátky do postele. Byla jsem celkem unavená, a tak jsem si lehla a zavřela oči. Za chvíli mě obklopila temnota.

*** Pohled Edwarda ***

Když jsem s Esmé odešel, zamířili jsme za Carlislem, ale ten byl na operaci, a tak jsme vyjeli domů. Teda po tom, co mě má matka přemluvila.

„Co se to stalo s tou její sestrou? Byla s Alice nakupovat, že? Opravdu se udobřily?“ vyptávala se při jízdě.

„No, asi se zbláznila a Alice taky. Ano, byly nakupovat, a ano, udobřily se,“ odpověděl jsem jí a zastavil před vilkou.

„Esmé, zajdu si na lov,“ řekl jsem jí a vyrazil do nitra lesa.

Utíkal jsem a narazil na pach pum. To jsem už za hranicemi státu? Asi jo…

Vyrazil jsem za pachem, který byl starý pár hodin. Narazil jsem na čerstvější stopu a za chvíli uviděl pumu s malými koťaty.

Vrhl jsem se na ně a začal se prát s jejich matkou, ale po chvilce jsem si to rozmyslel a zaútočil na medvěda, který byl asi půl míle od pumí rodinky.

Vyrazil jsem domů.

Na příjezdové cestě už stálo Carlisleovo auto, a tak jsem šel rovnou do jeho pracovny, ale zahlédl jsem ho v kuchyni.

„Tati, můžeme si promluvit?“ začal jsem a on se na mě divně podíval. No jo, tati jsem mu říkal, když jsem ho o něco chtěl poprosit a strašně moc mi na tom záleží.

„Dobře,“ odpověděl a vydal se do pracovny. Následoval jsem ho.

Po cestě jsem ještě zachytil Emmettův uculující se obličej a myšlenky typu: Edík chce jít do bordelu… Ha ha…

Zavrtěl jsem hlavou a zavřel za sebou dveře.

„Co se děje, Edwarde?“ zeptal se mě hned otec.

„Chtěl jsem vzít Bellu do školy… Aby si vylepšila známky, přece jenom bude konec pololetí a nechtěl bych, aby propadla,“ vysvětlil jsem hned, když jsem viděl jeho výraz. Nelíbilo se mu to.

„Budeš pořád s ní?“

„Ano…“ odpověděl jsem, ale moc dobře jsem si byl vědom, že si všiml nedokončené věty.

„Ale?“ Pozvedl obočí.

„A chtěl bych ji potom na chvilku vzít do stájí.“

„Nepřipadá v úvahu!“ zamítl to hned.

„Dám na ni pozor, stýská se jí po koních. Carlisle, prosím. Nehnu se od ní na krok,“ sliboval jsem.

„Edwarde,  je to moc riskantní,“ kroutil hlavou.

„Převezmu za ni zodpovědnost, nic se jí nestane,“ prosil jsem dál.

„Dobře, ale pamatuj, že se nesmí moc rozrušovat. Stačí, že bude nervózní z toho zkoušení.“ Nakonec povolil a já byl šťastný.

Vyšel jsem z pokoje a vešel do svého. Sedl jsem si zády k oknu a opřel se o něj. Vytáhl jsem nějakou knihu a začal číst.

Děj byl nezáživný, ale i tak jsem ho lidskou rychlostí přečetl.

Sešel jsem dolů a našel Emmetta, jak se dívá na baseballový zápas.

„Sázka?“ optal jsem se ho.

„Jasně!“ vykřikl nadšeně.

„Fajn, o co?“

„Zavoláš Jessice, té holce od Belly, a půjdeš s ní na rande,“ přemýšlel horlivě a já začal litovat, že jsem něco řekl.

„Dobře, ale pokud vyhraju já, budeš Alice měsíc dělat poskoka,“ řekl jsem a má sestra se zvonivě zasmála.

,Edwarde, vsaď na NAIA a nebudeš muset trávit večer s tou příšernou holkou,‘ poslala mi myšlenku Alice.

„NAIA proti WBC,“ vykřikl jsem, než si Emmett stihl vybrat týmy.

„Ne! NAIA je můj tým!“

„Neřekls to,“ usmál jsem se a dál sledoval zápas.

Tak, jak Alice řekla, NAIA vyhráli a Emm měl smůlu.

„Emmette, zítra po škole se jede nakupovat,“ zakřičela mu do ucha a vpadla do mého pokoje.

Koukl jsem se na hodiny a zjistil, že za půl hodiny bychom měli vyjet do školy.

Zalezl jsem do svého pokoje a na křesle uviděl nachystané oblečení. Vešel jsem do koupelny a nechal po sobě téct teplou vodu.

Osušil jsem se ručníkem a oblékl si triko i džiny. Přes to bundu a boty.

Když jsem sešel dolů, všichni byli nachystaní.

„Mějte se pěkně,“ křikla Esmé a sama nastoupila s Carlislem do auta. Jeli do města zařizovat nějaký dům.

Nastoupil jsem do svého Volva a vyrazil ke škole.

24. kapitola ** 25. kapitola ** 26. kapitola

Autor: Werunecka (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Holka od koní - 25. kapitola: