Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Holka od koní - 17. kapitola

17.06.2011 (18:15) • Werunecka • FanFiction na pokračování • komentováno 20× • zobrazeno 2485×

EDIT: Článek neprošel korekcí.

Ale bolestný náraz se nekonal. Byla jsem v náručí Edwarda, který na mě dost nechápavě koukal.

„Co to vyvádíš?!“ křikl na mě.

„Musím mluvit s mamkou, musí mi to vysvětlit,“ začala jsem se vzpírat, ale on mě nepustil.

„Vaši jsou u Carlislea, vysvětluje jim nové poznatky,“ vysvětlil mi.

„Chci za nimi,“ žadonila jsem.

„Dobře, ale jenom na chvilku,“ dovolil mi a otevřel dveře.

Nesl mě v náručí celou dobu, až do pracovny doktora Cullena. Všichni přítomní nechápavě koukali, ale Edward mě posadil na lehátko v jeho pracovně.

„Co se děje?“

„Tati, můžeš mi vysvětlit, proč jste mi zakázali jezdit?“ dožadovala jsem se vysvětlení, nedbaje na dotaz doktora.

Taťka se jenom na mě podíval a otočil se na mamku.

„Cos jí řekla?“ zeptal se jí ostrým tónem v hlase.

„Charlie, je to pro její dobro,“ snažila se z toho vybruslit mamka a mě došlo, že jsem Edwarda obvinila neprávem.

„Zlatíčko, nic jsem ti nezakázal, naopak, chci ti koupit koně, na kterém bys mohla rehabilitovat,“ uvedl vše do pořádku a mamka vstala.

„Promluvíme si doma a toho koně kupovat nebudeš,“ rozhodla a vydala se ven z pracovny.

Ještě mě chtěla líbnout na tvář, ale já jsem uhnula a ona pochopila, že si to u mě na celé čáře pohnojila.

Vydala se tedy ven, ale otec seděl dál a pokukoval po doktorovi.

„Mohli bychom pokračovat, kde jsme skončili?“ optal se ho a Carlisle přikývl.

„Jistě, o rehabilitaci jsme mluvili a teď přejdeme k té leukemii. Bylo mi oznámeno, že se našla jedna paní, která by Belle darovala kostní dřeň,“ řekl doktor a já se štěstím málem zase rozbrečela.

„To je skvělé, kdy může přijet?“ vyptával se hned taťka.

„Edwarde, odnes Bellu do pokoje, dneska toho dobrodružství bylo dost,“ otočil se doktor na svého syna.

„Ale…“ snažila jsem se protestovat, ale místo toho mě Edward popadl a už mě vynášel z kanceláře.

„Já chci vědět víc,“ rozčilovala jsem se, ale bylo mi to prd platné.

„Dozvíš, neboj, ale je dost času, musíš si odpočinout a navíc nás čeká ještě doučování,“ přisadil si Edward a položil mě na postel.

Své ruce jsem propletla za jeho krkem a něžně ho políbila. On nejprve ztuhnul a já se zalekla, že jsem něco podělala.

„Pro…“ Nedořekla jsem, neboť jsem k tomu neměla prostor. Tentokrát on mě políbil a prodloužil polibek o několik vteřin.

„Měla bys odpočívat,“ začal protestovat, když jsme se od sebe odtrhli. Jenom jsem se posunula na lehátku a poklepala místo vedle sebe.

Pochopil a lehl si vedle mě. Objal mě a já mohla spokojeně odpočívat. Ale většinu času jsme si jen koukali zamilovaně do očí a já si uvědomila, jak tohoto záhadného kluka horoucně miluji.

Když se mě chystal znovu políbit, vrazila do pokoje malá holka – podle Edwardova popisu – Alice.

„Ahoj, Bello,“ usmála se na mě a Edwarda si nevšímala.

„Alice, co to…“ začal a zavrtěl hlavou. Alice na to jen pohodila rukou a přisedla si ke straně, kde mi byla nejblíže.

„Potřebuji poradit,“ vyhrkla na mne.

„Cože? Ode mne?“ nechápala jsem kam tím míří.

„Ano, potřebuji všestranný pohled od někoho, kdo se o módu nezajímá tolik jako já či moje sestra Rose,“ blábolila a já sotva postřehla, co po mě vůbec chce.

„Alice, Bells musí odpočívat,“ utnul její proslov Edward.

„S tebou? To určitě,“ řekla mu a dál si ho nevšímala.

„Alice, co potřebuješ?“ usmála jsem se na ni.

„Poradit, víš, bude konec třetího semestru a my máme dokázat, že jsme se něco naučili a tak máme navrhnout nějaké šaty, ale já se stále nemohu rozhodnout, které bych jim měla předložit. Že mi pomůžeš,“ zaprosila a já přikývla.

Co jiného jsem mohla dělat? Je to Edwardova sestra a mě přijde strašně sympatická, praštěná, ale sympatická.

Začala vytahovat desky, které jsem znala od Lucy. Do nich si vždycky dělala ty její čmáranice. Nikdy jsem je neviděla a ani mi to nevadilo.

Když je vytáhla, vyndala z nich pár papírů. Na prvním byly krátké zelené šaty, které bych na sebe v životě nevzala.

Podívala jsem se na další papír a usoudila, že tyto šaty bych si také nikdy nevzala. Byly fialovo-žluto černé na jedno ramínko. Jen jsem zakroutila hlavou a podívala se na další.

Tak, jak šaty nemám ráda, tyto se mi celkem líbily. Byly sice kratší, ale za to pěkně navržené, žluté až zlatavé barvy. Tyto se mi líbily, ale měla jsem před sebou ještě další.

Předchozí papír jsem dala na jinou stranu, než ty první dva.

Další šaty byly modro bílé, jako navrhnuté pro nějakou řeckou bohyni. Ale nelíbily se mi.

Následovaly dosti úžasný návrh. Takovéhle šaty jsem si přála když mi bylo šest.Opravdu by se hodily někam na ples. Ale do dnešní doby? Ne!

Poté následoval dosti propracovaný návrh dvou šatů. Bylo to nádherné, ale nic pro mne. Další návrh na kterém byly dvoje šaty. Ty světle modré bych si klidně nechala ušít. Byly boží, ale ty druhé by mi nesedly.

Na posledním návrhu byly navrženy svatební šaty. Jednoduché a dosti okouzlující, teda až na ten příšerný klobouk a krajkový vršek šatů.

Usmála jsem se na Alice a podala jí tři návrhy, které byly podle mě ty nejlepší. Ty žluté, světle modré a v poslední chvíli jsem se rozmyslela a přidala k nim i ty červené.

„Děkuji, ale musím mít jen jeden návrh,“ nedala se odbýt. A proto jsem vytáhla právě ty poslední, červené šaty. Jen se usmála.

„To jsi všechno navrhla ty?“ optala jsem se jí nevěřícně.

„Vlastně ne, jsou to společné návrhy s tvojí sestrou, ale ta už na školu nechodí a tak jsem se rozhodla si je vzít. Doufám, že ti to nevadí,“ optala se mě z nenadání a já zakroutila hlavou.

Znovu jsem se podívala na všechny návrhy a nadávala si, že jsem jí jen tak odsuzovala za hloupé čmáranice, které jsem nikdy neviděla.

„Ještě jednou děkuji,“ řekla a návrhy si posbírala.

„Bude ti vadit, když si tenhle nechám?“ optala jsem se jí a vzala si návrh na žluté šaty.

„Ne, nech si všechny, teda mimo tohohle, ten budu potřebovat, ale pak ti ho vrátím,“ ujistila mě a s úsměvem se pohodlněji posadila.

„Alice, můžeš vyřítit Esmé, aby dnes na večeři nedělala ty houby. Víš jak je nerad jím,“ řekl Edward a významně se na Alice podíval.

Ta jen přikývla a s chichotáním odešla.

Lidičky, doufám, že se vám tato kapitolka líbila, ale s poklesem komentářů (v prvních kapitolkách bylo kolem 15 komentářů, poté klesly na 13 a pak na 5) jsem se rozhodla, že další kapitolka přibude podle počtu komnetářů. Je to ve vašich rukách.

16. kapitola ** 17. kapitola ** 18. kapitola

Autor: Werunecka (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Holka od koní - 17. kapitola: