Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Holka nebo kluk? 5

18.03.2010 (07:30) • Huny • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 5366×

Ráno mi Edward donesl snídani do postele, ale prckovi to zřejmě nechutnalo, protože jsem hned potom musela navštívit záchod. „Ty tvoje včerejší krvavé palačinky mu ale chutnali,“ chlácholila jsem Edwarda, když mě zamračeně sledoval.

„Bello, měla by si ale jíst i něco jiného než jen zmrzlinu a palačinky s krví.“

„Já vím, ale copak si nechá říct?“ Pohladila jsem si bříško s úsměvem.

„Ale tady jde o tvoje zdraví,“ stál si pořád na svém.

„Ty jsi otec. Máš ho vychovávat stejně jako já a jak vidíš, tak moje slova už vážně nebere,“ podívala jsem se na Edwarda a čekala, co na to řekne.

Místo toho si mě ale stáhnul k sobě na postel, hlavu si dal na moje vystrčené bříško a začal prckovi něco šeptat. Jeho studený dech mě šimral, a protože jsem na sobě měla jen lehkou košilku, nešimral mě jen jeho dech, ale i vzrušení, které způsoboval v mém podbřišku.

„Edwarde, jestli toho okamžitě nenecháš…“ nebyla jsem schopná ani doříct větu.

„Tak co?“ ptal se uličnicky a dál šeptal.

„Tak mě budeš mít na svědomí,“ snažila jsem se zklidnit svůj dech, což se mi docela dařilo, ale srdce se jen tak zklidnit nedalo.

„To nevadí,“ zvednul se od mého bříška a pomalu mě políbil na rty.

Toho jsem musela využít a přitáhla jsem si ho k sobě ještě blíž a jednu nohu jsem mu omotala kolem pasu. Chtěla jsem tak omotat i tu druhou, ale vadilo mi břicho, protože bylo moc velké, tak jsem se na něj nemohla víc natisknout. Zklamaně jsem zasténala a Edward se rychle odtáhnul. „Co se děje?“ ptal se poplašeně.

„Mám moc velké břicho,“ fňukla jsem.

„To vyřešíme,“ zašeptal mi Edward do ucha a přetočil se tak, abych na něm seděla obkročmo. Usmála jsem se na něj a znovu se vrhla na jeho rty.

Líbala jsem ho vášnivě a nemohla se ho nabažit, tak jsem mu vysvlékla tričko. Trochu se zarazil, ale když jsem ho políbila na klíční kost, jedním pohybem roztrhl mojí černou noční košilku, a protože jsem byla bez kalhotek, seděla jsem na něm úplně nahá. Rychle jsem mu vysvlékla kalhoty a boxerky a s polibkem jsem spojila naše těla v jedno.

Pomalu jsem se na něm pohybovala, ale jak moje vzrušení stoupalo, tím se tempo zrychlovalo. Cítila jsem, jak mi na čele vyrazily kapky potu a Edward mi je svou studenou dlaní setřel, ale nebylo to nic platné, protože pot mi vyrazil znovu a nejen na čele. Edward už se ho setřít nepokoušel a po chvíli jsme oba došli k vrcholu.

Opatrně jsem se svalila vedle Edwarda a zklidňovala svůj dech. Edward mě jemně hladil po tváři a sledoval můj obličej. Potom jel postupně prsty níž a níž a zůstal u bříška. Jemně mi ho hladil a se zbožňujícím výrazem na něj koukal. „Zase vyrostl,“ konstatoval.

„To je dobře, alespoň bude silné a zdravé,“ usmála jsem se a svojí ruku položila na tu jeho.

„Možná by nebylo od věci, kdybychom zase zajeli do Forks. Zdá se mi, že roste stále rychleji,“ navrhl a jen těžko skrýval ve svém hlase obavu.

„Když myslíš,“ pokrčila jsem rameny a natočila se tak, abych ho mohla políbit. Polibek mi ochotně oplatil, ale pak se odtáhnul a láskyplně mě sledoval.

Nemohla jsem ten jeho vlezlý pohled vydržet, tak jsem si stoupla ke skříni a vybrala si nějaké oblečení. Nejdříve jsem si oblékla kalhotky, ale když jsem si oblékala podprsenku, přišlo mi, že je mi menší, než obvykle. Že by Alice koupila špatnou velikost? To je blbost, nikdy se jí to nestalo. Zavrhla jsem to okamžitě a hledala jinou, ale všechny byly stejné.

Zasténala jsem a hledala dál. „Děje se něco?“ objevil se u mě Edward, který mi mezitím v kuchyni dělal palačinky, abych se najedla alespoň trochu.

„Nic,“ odbyla jsem ho, protože představa, že bych mu říkala, co se děje mi moc neseděla.

„Bello, řekneš mi prosím, co se děje?“ tlačil na mě.

„Je to trapný,“ snažila jsem se z toho vykroutit.

„Prosím, řekni mi to,“ naléhal.

„Je mi malá podprsenka,“ zamumlala jsem s rudými tvářemi a sklopila hlavu.

„Tak ti Alice koupila špatnou velikost. Na tom není nic trapného,“ pohladil mě po vlasech.

„Edwarde,“ zvedla jsem hlavu. „Oba víme, že Alice mi špatnou velikost prostě nekoupila.“

„Myslím, že bude dobré, když zajedeme za Carlislem ještě dneska.“

„Jen se obléknu a najím a můžeme vyrazit,“ kývla jsem a podprsenku vypustila z hlavy. Sice jsem si připadala trochu divně, ale co. Alice už to určitě viděla, tak šla na nákupy, aby mi mohla udělat radost. Dooblékla jsem se a šla do kuchyně.

Na stole už na mě čekal talíř plný palačinek a vedle hrneček s krví. Sedla jsem si ke stolu a hladově se do toho pustila.

Tohle už se prckovi zamlouvalo mnohem líp a dal to najevo tím, že mě neposlal na záchod. Dala jsem Edwardovi pusu za skvělou snídani a on mi podal bundu, abych náhodou za těch deset metrů, co přejdu k autu, nenastydla a jeli jsme do Forks.

„Carlisle?“ zavolal Edward, hned jak jsme přijeli a volaný se objevil na schodech.

„Bello, Edwarde,“ kývnul na nás, abychom šli za ním do pracovny. „Děje se něco?“ otočil se na nás, když jsem zavřela dveře.

„Nic,“ pokrčila jsem rameny a podívala se na Edwarda, aby to vysvětlil.

„Miminko pořád roste a zdá se mi, že čím dál rychleji, ale to není ten problém. Belle začali růst i prsa,“ vysvětlil a já okamžitě zrudla.

„Pojď, změřím tě,“ vytáhl metr, tak jsem si vyhrnula tričko a nechala ho, aby mě tím metrem omotal. „Hm. Za necelý týden vyrost o pět centimetrů. Jestli to takhle půjde dál, bylo by možná lepší, kdybyste zůstali tady a ne v Seattlu,“ navrhl.

„A co ty prsa?“ zamumlala jsem stále rudá jak rak.

„Ani to s tím nemusí souviset,“ mumlal si pro sebe. „Ale byl bych opatrný a čekal, jak se to bude vyvíjet,“ odpověděl a kouknul na Edwarda, takže mu asi musel něco říkat v myšlenkách.

„Dobře,“ kývla jsem a chtěla jít dolů, ale zastavili mě.

„Ještě ti udělám ultrazvuk,“ oznámil mi Carlisle, tak jsem si vylezla na lehátko a vytáhla tričko.

„Miminko je v pořádku, slyším srdíčko, možná, že ho Edward za chvíli začne slyšet taky,“ usmál se na mě.

„A už nás slyší?“ ptala jsem se zvědavě.

„Ještě je moc brzo, ale myslím, že tak kolem čtrnácti dnů by se jeho orgány měli vyvinout a nejspíš začne i kopat, ale nechci vám dávat nějaké naděje, protože opravdu nevím, jak to bude probíhat,“ tvářil se trošku zklamaně.

„To nevadí, hlavně že je pořádku,“ usmála jsem se a srovnala si tričko.

S Edwardem jsme se vrátili do obýváku, kde seděl Emmett a koukal na televizi. „Ale ne, maminka přijela,“ vykřikl a už mě objímal.

„Emmette, mohl bys mě prosím pustit?“ snažila jsem se ze sebe dostat a Edward zavrčel.

„Jasně, promiň,“ usmál se a konečně mě postavil na zem.

„Díky,“ oddechla jsem si a šla si sednout.

„Bello, nedáš si něco k jídlu?“ přiběhla ke mně Esme.

„Díky, když tak jen džus. Měla jsem vydatnou snídani, Edward mi udělal krvavé palačinky,“ usmála jsem se.

Ani jsem si nestačila všimnout, že zmizela a už mi podávala sklenici džusu. „Díky,“ usmála jsem se a napila se.

Blížil se večer, když se přiřítila Alice s Rose a Jasperem, který za nimi táhnul snad sto plných tašek.

„Bello,“ zavolaly obě nadšeně a hrnuly se ke mně. „Jsem ráda, že jsi přijela. Mám tu pro tebe pár věcí, které by se ti mohli hodit, mamino,“ usmála se Alice a podala mi snad dvacet tašek.

„Jasně, pár,“ pronesla jsem ironicky, když je Edward začal nosit do auta.

„Moje sestra musí chodit ve věcech, které jí sluší, i když je těhotná,“ podívala se na mě přísně.

„Děkuju Alice,“ objala jsem jí.

„Nemáš za co,“ usmála se a obětí mi opětovala.

Ve Forks jsme zůstali do večera a já bych tam byla klidně i déle, ale Edward byl neoblomný. Že si potřebuju odpočinout a Carlisle jen přikyvoval, tak jsem souhlasila a jeli jsme domů. Tam jsem si dala dlouhou sprchu a šla jsem si udělat něco k večeři, ale Edward už mi jí udělal. Na jídelním stole na mě čekaly toasty a jako obvykle, hrneček s krví. Na toasty jsem se moc nadšeně netvářila, ale ta krev se mi začínala líbit. Posadila jsem se ke stolu a napila se. „Ta krev je k těm toastům,“ napomenul mě, když jsem vypila skoro celý hrnek.

„Ale já na ně nemám chuť,“ zašklebila jsem se.

„Musíš jíst alespoň něco normálního,“ snažil se mě přesvědčit.

„Edwarde,“ zasténala jsem.

„Žádné Edwarde. Prostě to sníš a hotovo,“ přistrčil ke mně talíř blíž, tak jsem s mučitelským výrazem vzala do ruky jeden kousek. Nadechla jsem se a kousnula si. „Netvař se, jako kdyby ti dávali kdo, ví co. Vždyť je to jen jídlo,“ protočil oči.

„Tak si dej se mnou,“ postrčila jsem talíř k němu.

„Bello,“ koukal se na mě vyjeveně. „Žádné Bello, říkal si, že je to jen jídlo, tak si dej se mnou,“ usmála jsem se, protože jsem ho načapala na vlastní slovo. „Když ne ty, tak já taky ne,“ zvedla jsem se a šla si pro zmrzlinu.

„Tak dobře,“ kývnul a odhodlaně si kousnul. Vyjeveně jsem na něj koukala, když do sebe dostal jeden toast a nemohla jsem svůj výraz ovládnout. „Teď ty,“ otočil se na mě a podal mi talíř se zbytkem večeře.

Pomalu jsem natáhla ruku a rychle si jídlo vzala. Váhavě jsem si ukousla a sousto přežvykovala v puse. „Mohla už by si to spolknout,“ rýpnul si Edward, když jsem kousala dobrých pět minut. Zašklebila jsem se na něj a spolkla to.

Takhle jsem do sebe dostala i další tři toasty a mohla bych dostat něco za odměnu. „Další krev, prosím,“ podala jsem mu prázdný hrneček. „Prosím,“ zašeptala jsem, když se na mě pochybně díval. „Ale jestli ti to udělá radost, tak mi to můžeš smíchat se zmrzlinou,“ pokrčila jsem rameny a čekala, co mi udělá.

Mezitím, co mi míchal „desert“ jsem se přesunula k televizi. Pustila jsem zprávy, a i když mě to nudilo, byla jsem líná to přepnout. „Baví tě to?“ zeptal se Edward a podával mi misku s krvavou zmrzlinou, jak jsem si jí pro sebe nazvala.

„Ne,“ zakroutila jsem hlavou.

„Tak proč si to nepřepneš?“

„Nechce se mi,“ pokrčila jsem rameny a do pusy si dala první sousto. Edward se pobaveně zasmál a sednul si ke mně. Objal mě kolem ramen, ale já se z jeho sevření vykroutila a hlavu mu položila do klína. Spokojeně jsem si pojídala zmrzlinu a společně jsme koukali na televizi, takže nebylo divu, že jsem začala usínat.

Když už jsem byla skoro ve spánku, cítila jsem v bříšku takové podivné pnutí, které se stále stupňovalo až do nepříjemné bolesti. Chtěla jsem to vydržet, abych Edwardovi nepřidělávala zbytečné starosti, ale moc se mi to nedařilo. „Edwarde?“ zašeptala jsem a snažila se potlačit bolestné syknutí.

Autor: Huny (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Holka nebo kluk? 5: