Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Holka nebo kluk? 41

30.10.2010 (10:00) • Huny • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 4025×

Bohužel, z mého spánku nic moc nebylo. Ej skoro celou druhou půlku noci proplakal a nikdo nevěděl, čím by to mohlo být. Ani když jsme si ho s Edwardem vzali mezi sebe do postele, se neuklidnil.

Nakonec jsme to svedli na to, že to bude nejspíš tím, že nespí ve svojí postýlce a až se vrátíme do Seattlu, určitě bude spát jako zabitý.

Ráno jsem ho tedy nakrmila a hned jak se vrátil Carlisle z noční služby v nemocnici a pomazlil se s Ejem, jsme odjeli.

V autě byl alespoň chvíli ticho a já toho hned využila a snažila se dohnat spánkový deficit, který mi v noci způsobil svým křikem. Jenže cesta byla moc krátká na to, abych se vyspala pořádně, takže mi Edward slíbil, že půjde s Ejem na procházku a já se budu moci pořádně vyspat, abych někde neomdlela únavou. A jak slíbil, tak taky udělal.

Hned, jak jsme vešli do bytu, jsem Eje oblékla, protože venku už nebylo zrovna nejtepleji a Edward s ním jel do parku. Já jsem si ustala na pohovce a hned, jak jsem zavřela oči, jsem usnula.

„Ejejejejejej,“ zakřičel můj poklad a já otevřela oči. Už byla tma a já se cítila alespoň trochu odpočinutě.

„Ahoj, jak ses vyspinkala?“ zeptal se mě Edward a políbil mě.

„Dobře, děkuju, že jsi vzal Eje ven,“ usmála jsem se a vstala jsem.

„Myslím, že bude mít za chvíli hlad, tak bychom ho asi měli vykoupat, abys ho mohla nakrmit a mohl jít spát,“ navrhnul Edward, ale mě se nechtěla připravovat vanička, tak jsem něco zkusila.

„Co kdybychom ho zkusili vykoupat ve vaně?“

„Myslíš?“ podíval se na mě trochu pochybně Edward, a když jsem vážně kývla, podřídil se mi.

Napustili jsme tedy vodu, připravili všechno potřebné v kuchyni a Eje jsme vysvlékli. Okamžitě poznal, co se bude dít a nadšeně začal kolem sebe kopat. Vzala jsem ho do náruče a nesla jsem ho do koupelny, kde už na něj čekala voda s bublinkami.

Byl trochu zmatený, když jsem ho posadila do té velké vany, ale jakmile ucítil vodu, začal se smát a řádit. Naházeli jsme k němu ještě pár gumových hraček a mohl se cákat. Když už byla voda studenější, vyndali jsme ho z vody a rychle jsem ho nesla do kuchyně, kde už bylo připravené všechno na oblékání i na krmení. Potom jsem ho šupla do postýlky, a když usnul, vrátila jsem se za Edwardem, který už měl všechno sklizené a koukal na televizi.

„Co kdybychom si udělali pěkný večer? Vůbec se mi nechce spát,“ sedla jsem si mu na klín a dala jsem mu pusu na tvář.

„Máš nějaké zvláštní přání?“ zašeptal s úsměvem.

„Hm… vlastně ani ne,“ zakroutila jsem hlavou a přetáhla jsem mu tričko přes hlavu. „Chtěla bych se s tebou milovat. Vášnivě a přitom něžně,“ šeptala jsem mu dál do ucha a něžně jsem ho kolem pusinkovala.

„Tak to ti mile rád splním.“ Přitáhl si moje rty a vášnivě jsme se začali líbat. Po dlouhé době jsme si zase mohli užít a vzduch v pokoji byl ve vteřině vzduch nabitý naším chtíčem.

Pomalu jsme se vysvlékali a užívali si přítomnost toho druhého. Naše oblečení se válelo všude možně po obýváku, a když jsme byli oba nazí, chvíli jsme se jenom tak mazlili a vzrušovali. Až když se to nedalo vydržet jsem na Edwarda, který ležel na pohovce, nasedla a spojila naše těla v jeden, dalo by se říci dokonalý, celek.

Jak jsem si přála, milovali jsme se vášnivě a přitom něžně. Edward mě dovedl k vrcholu jako první a pak byl na řadě on. Vzal si mě bez milosti, ale přitom to bylo jedno z nejněžnějších milování, jaké jsem kdy zažila. Bylo to dokonalé. Souhra našich těl byla dokonalá. On byl dokonalý.

Ještě jednou jsem nahlas vzdychla a položila jsem se mu na hruď. Stále jsme zůstávali jedno tělo a hluboce jsme oddechovali. „Miluju tě,“ zašeptala jsem do ticha a políbila jsem ho na hruď, zatímco on se mi probíral vlasy.

„Já tebe,“ odpověděl s úsměvem na rtech a druhou rukou mě začal hladit po nahých zádech.

Jak se mi před milováním nechtělo spát, teď jsem na tom byla naopak. Byla jsem příjemně unavená a mohla jsem si pusu roztrhnout, jak široce jsem zívala. Edward si mě ze sebe něžně sundal a přenesl mě stále nahou do postele, kde mě položil a lehnul si ke mně. Popřáli jsme si dobrou noc a za zvuku ukolébavky jsem usínala.

Už jsem byla jednou nohou v nádherném snu, ve kterém se mi přehrávala předchozí scéna, když se Ej hlasitě rozplakal. Chtěla jsem okamžitě vstát, ale Edward mě zastavil, a když se rychle obléknul do boxerek, k prckovi vstal on.

Dal mu do pusy dudlík, ale Ej-Jay ho zase vyplivl a dál plakal. Edward si ho tedy vzal do náruče, ale ani tak se neuklidnil. „Nemůže ho třeba něco bolet?“ strašila jsem hned.

„Můžou mu růst zoubky a to bývá velmi bolestivé, jak jsme si jednou četli v knížce,“ odpověděl Edward a dál Eje kolébal v náručí.

„Nemá teplotu?“ zajímala jsem se, protože jsem si hned vybavila odstavec a růstu zoubků v naší chytré knížce, kterou jsme si ještě za mého těhotenství koupili.

„Nezdá se mi, ale proti bolesti tam je sirup.“

„Hned ho přinesu,“ zvedla jsem se z postele a zmizela v kuchyni.

Abych se neproducírovala jen tak nahá, vzala jsem z podlahy Edwardovo tričko a oblékla jsem si ho. Bylo mi těsně pod zadek, takže jsem se kalhotkami moc nezaobírala. Vzala jsem sirup na bolest a teplotu a vrátila jsem se do ložnice.

Do injekční stříkačky pro lehčí aplikaci jsem nabrala doporučené množství a stříkla jsem to Ejovi do otevřené pusinky. Jak to nečekal, tak začal kašlat, ale účel byl splněn. Nakonec všechno spolykal, jenže plakat nepřestal ani po hodině. To bude zase noc, pomyslela jsem si a se spánkem jsme se mohla rozloučit.

Ej skoro celou noc proplakal. Trvalo snad věčnost, než sirup zabral na chvíli tak usnul, ale jen co jsem usnula i já, znovu začal plakat bolestí. Abych si odpočinula, vstal k němu Edward, ale stejně jsem spát nedokázala. Jeho pláč mě nenechával klidnou a já jako kdybych trpěla s ním.

Pořád jsme kolem něj skákali a snažili se ho nějak zabavit, aby se tolik nesoustředil na bolest, a když se nám ho znovu podařilo uspat, už svítalo a já navíc dostala hlad.

Potichu, abych prcka nevzbudila, jsem si šla do kuchyně připravit něco k jídlu. Abych nedělala moc rámus, namazala jsem si jenom rohlík a nalila si džus, který jsem hned vypila. Ej díky bohu stále spal. Konečně se té otravné bolesti zbavil.

Byla jsem ráda, že konečně usnul, ale já bych si taky nějakou chvilku ráda zdřímla. Byla jsem hrozně unavená, ale nedalo se nic dělat. Měli jsme malé dítě a tohle k tomu patřilo. Nejen ty světlé stránky, když se poprvé usmál, když něco poprvé řekl nebo po porodu, když jsem ho prvně uslyšela plakat, byly tu i ty tmavé stránky. Na noční vstávání jsem si docela zvykla nebo ho později krmil Edward, abych mohla spát, ale při jeho bolestném pláči se spát nedalo. A kdybych spala, připadala bych si jako krkavčí matka, že u něj nejsem, když mě potřebuje.

Prcek spal celé dopoledne a já si tak mohla na chvíli lehnout a odpočinou si. Jen co jsem ale zabrala, Ej-Jay se vzbudil a rozkřičel se na celý byt. Okamžitě jsem vstala a šla jsem se na něj podívat.

Edward už u něj stepoval, ale on plakat nepřestával, takže jsem si ho vzala do náruče já a snažila se ho jako matka uklidnit. Když nic nezabralo, vzala jsem ho do kuchyně a začala jsem mu připravovat oběd. Jak to uviděl, trochu se uklidnil, ale pořád pofňukával.

Konečně jsem mu mohla dát najíst a uklidnit ho tak. Po obědě jsme si s ním a Edwardem chvilku hráli, ale pak začal Ej zase zívat. „Co kdybych ho zval ven a ty by ses mezitím trochu prospala. Je pravděpodobné, že toho v noci zase moc nenaspíš,“ navrhnul Edward.

„Chtěla bych jít s vámi,“ odporovala jsem mu.

„Bello, máš kruhy pod očima, potřebuješ spát,“ rozmlouval mi to. „Je to pro tvoje dobro.“

„Ale…“

„Žádné ale,“ umlčel mě svým prstem přes moje pootevřené rty.

„Dobře, tak já prcka obleču,“ povzdechla jsem si a s Ej-Jayem jsem vstala od stolu.

Edward mezi tím připravil kočárek a za čtvrt hodiny vyrazili na procházku a já jsme se mohla prospat. V ložnici jsem si zatáhla žaluzie, vysvlékla jsem si kalhoty a zavrtala jsem se pod deku. Zavřela jsem oči a během chvilky jsem usnula.

Probudila jsem se až za tmy, ale v celém bytě bylo ticho ani se nikde nesvítilo. „Edwarde?“ zavolala jsem, ale nikdo se neozval.

Rozsvítila jsem lampičku u postele a pomalu jsem šla do kuchyně. Opravdu byla všude tma. Trochu mě zachvátila panika, kde jsou, tak jsem vytočila Edwardovo číslo, ale on mi telefon nebral. Byla jsem strachy celá bez sebe. Vynervovaná jsem seděla u stolu a nervózně jsem ťukala prsty do desky, když konečně v zámku zašramotil klíč. Okamžitě jsem vystřelila ke dveřím a čekala, až Edward vejde s Ejem v náručí do chodby.

„Edwarde, kde jste byli? Víš, kolik je vůbec hodin? Bála jsem se o vás. Ani telefon sis nevzal,“ hysterčila jsem.

„Uklidni se, ať ho nevzbudíš,“ okřikl mě poněkud ostřeji, až jsem se zarazila. Nevěřícně jsem na něj koukala a nemohla jsem pochopit, proč se chová tak, jak se chová.

„Promiň,“ zašeptala jsem zlomeně. „Dám Eje spát.“

„To je dobré, já ho uložím,“ zakroutil hlavou Edward a sám šel dát Eje do postýlky.

V poněkud rozpoložené náladě jsem se vrátila do obýváku a znovu jsem si sedla ke kuchyňskému stolu. Edward za mnou za chvíli přišel, ale aby mi řekl, kde takovou dobu byli, to ho nenapadlo, takže jsem se musela zeptat asi nejspíš sama.

Autor: Huny (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Holka nebo kluk? 41: