Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Holka nebo kluk? 40

16.10.2010 (19:45) • Huny • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 3786×

„Vážení snoubenci, rodino, vážení hosté. Sešli jsme se tu v tento požehnaný den, abychom posvětili svazek dvou velmi si blízkých lidí. Prosím nezdržujme tuto událost a má-li někdo námitky, nechť je přednese okamžitě,“ uvítal nás kněz, a když se odmlčel, zavládlo úplně ticho. „Nikdo nemá námitek, tudíž můžeme pokračovat, proto vás prosím, předneste každý svůj slib,“ dokončil svoji řeč a Charlie se nadechl.

„Já, Charlie Swan, odevzdávám se tobě, Pamelo Richmondová a přijímám tě za manželku.

Slibuji, že ti zachovám lásku, úctu a věrnost, že tě nikdy neopustím a že s tebou ponesu všechno dobré i zlé až do smrti.

K tomu ať mi pomáhá Bůh.

Amen,“ dořekl Charlie a teď byla řada na Pamele.

„Já, Pamela Richmondová, se odevzdávám tobě, Charlie Swane a přijímám tě za manžela.

Slibuji, že ti zachovám lásku, úctu a věrnost, že tě nikdy neopustím a že s tebou ponesu všechno dobré i zlé až do smrti.

K tomu ať mi pomáhá Bůh.

Amen,“ zopakovala Pamela a slova se opět ujal kněz.

„A nyní si prosím vyměňte prstýnky,“ poprosil je a policistka v uniformě jim přinesla dva zlaté prstýnky na Americkém zákoníku, který byl ovázaný bílou stužkou.

Po výměně prstýnků podepsali dokumenty a mohli si dát své první novomanželské políbení. Já jsem z toho byla celá na měkko a měla jsem co dělat, abych se nerozplakala. Jediné, co mi trochu pomáhalo, byla Edwardova ruka, která pevně svírala tu mou.

„Nyní prohlašuji vaše manželství za právoplatně uzavřené. Přijměte prosím moji gratulaci,“ usmál se kněz a oběma podal ruku. Potom jsme mohli pogratulovat a poobjímat svatebčany i my.

Po obřadu jsme se přesunuli ven před policejní stanici. Pamela s Charliem šli jako poslední a svatebčané už po nich házeli rýži. Všichni se smáli a zdálo se, že všechno je v tom nejlepším rozmaru.

Venku na nás dokonce čekala i Alice s Ej-Jayem v náručí a on byl vážně oblečený v tom malém obleku, co jsme mu ve svatebním salonu vybraly a vypadalo to, že se mu v něm dokonce i líbilo, protože byl celý vysmátý a máchal kolem sebe ručičkami.

„Ej-Jayi,“ přiběhla jsem k nim celá rozveselená a vzala jsem si ho od Alice do náruče.

„Ejejejejejej,“ zakřičel a všichni, co stály kolem nás včetně Charliho a Pamely se rozesmáli.

„Chcete ho tady nechat nebo ho mám vzít domů, ať si ho taky trochu užijeme?“ zeptala se Alice, ale jasně jsem věděla, jaká je podle ní správná odpověď. Podívala jsem se na Edwarda, a když kývnul, Ej-Jaye jsem Alici zase vrátila.

„Vezmi ho k vám a buďte na něj hodní. Vyřiď Esme, že ho má na starosti. My potom přijedeme za vámi.“

„Dobře, díky,“ usmála se, a když si Eje pochovali i děda s novou babičkou, Alice s ním odjela.

Všichni jsme se přesunuli do restaurace v centru Seattlu, kde jsme měli připravený oběd a další zábavu. Když jsme si posedali ke svatební tabuli, Charlieho kolega ze stanice přednesl svůj projev a po přípitku jsme se pustili do svátečního oběda.

Charlie s Pam nechtěli nic odvážného, takže zvolili klasické svatební menu, takže předkrm, polévku a hlavní chod. Svatební tabule byla nádherně vyzdobená do jemně růžové barvy a i třípatrový dort s nevěstou a ženichem nahoře byl tak sladěný.

Po obědě se rozjela volná zábava. Někdo tancoval, ale většina lidí si povídala. Všichni jsme se skvěle bavili až na Rachel, která se opravdu nudila. Co mě ale dostalo, byl Edward, který ji tam prostě nemohl nechat sedět a radši si povídal s ní, než aby byl se mnou. To mě trochu naštvalo, ale snažila jsem se nedat na sobě nic znát a šla jsem si povídat s dalšími lidmi, kteří tu byli a které jsem alespoň trochu znala.

Kolem čtvrté hodiny se začal krájet a rozdávat velký svatební dort. Pam s Charliem udělali nejdříve pózu s nožem pro fotografa a potom ho nakrájeli a postupně všem rozdali.

Edward si stále povídal s Rachel. Vůbec jsem nechápala, o čem si tak živě dokážou celé ty hodiny povídat, ale bylo mi blbé se mezi ně plést, když mě do rozhovoru nepozvali, takže jsem zůstala mimo a svatba mě už skoro vůbec nebavila. Nudila jsem se a bylo mi líto, že se Edward baví víc s teď už mojí nevlastní sestrou a ne se mnou. Samozřejmě, doma jsme se viděli pořád, ale to neznamenalo, že jsem musela být na druhé koleji. Edward o mě ani jednou nezavadil pohledem, takže mi asi nejspíš nezbývalo nic jiného, než si o jeho pozornost říct. A jelikož už jsem nechtěla, aby se spolu dál bavili, nebo alespoň ne tolik, napadlo mě pouze jediné řešení.

„Edwarde, nepojedeme už za Ejem?“

„Za chvíli, lásko. Jen tady s Rachel něco domluvíme,“ odbyl mě a dál se mi nevěnoval. Nejspíš mi tedy nezbylo nic jiného, než dál otravovat. Vůbec jsem totiž nechápala, co se to s ním najednou stalo. Nikdy dřív by se vůči mně takhle přeci nechoval. Nebo už ho to se mnou nebaví a potřebuje nějaké rozptýlení?

„Edwarde, já chci jet domů. Jestli tu chceš zůstat, dej mi klíčky od auta a ty si tu buď třeba do večera,“ ozvala jsem se poněkud přísněji a čekala, jak zareaguje. Bohužel jsem se bála, že mě opravdu nechá jet samotnou, ale pořád jsem doufala, že ne.

„Tak dobře,“ kývnul a konečně se rozloučil s Rachel. Potom jsme se rozloučili s Pamelou a Charliem, a když nám dali svatební dort jako výslužku, jeli jsme domů.

Cestou bylo v autě hrobové ticho a napjatá atmosféra a nejspíš to byla moje vina. „Zlobíš se?“ zeptala jsem se šeptem, protože jsem musela něco udělat, abych si to nevyčítala.

„Ne,“ odpověděl Edward a usmál se na mě. „Nezlobím se na tebe.“

„Tak to jsem ráda,“ oddechla jsem si, ale stejně jsem měla pořád menší výčitky svědomí, že jsem Edwardovi v něčem zabránila.

„Ehm… zdálo se, že se s Rachel dobře bavíte?“

„Ano,“ kývnul a nahlas polknul. „Opravdu není tak strašná, jak se ze začátku zdálo. Ne, že by byla z té svatby nějak nadšená, ale už brzy zase odjede do Austrálie, takže si kvůli Pamele hraje na hodnou dceru.

Nabídl jsem jí, že bychom jí mohli s Ej-Jayem ukázat Seattle, ještě před tím, než odjede. Je to jen přeci jeho teta a mohli by si k sobě najít cestu,“ zastával se jí, ale i když se mi to moc nezdálo, nemohla jsem to zakazovat. Edward měl svoji hlavu, a i když by se tvářil, že mu to nevadí, v hloubi duše by to tak určitě nebylo.

„Když bude hezky, tak klidně můžeme,“ odpověděla jsem i přes přemáhání a Edward se na mě s krásným úsměvem podíval.

Zbytek cesty probíhal mlčky, ale to už jsme byli stejně u Cullenů. Edward zastavil, vystoupili jsme z auta a šli dovnitř.

„Bello, vy už jste tady? Proč jste tam nezůstali déle? My bychom se vám o Eje postarali,“ zajímala se Esme.

„To věřím, ale chtěla jsem si užít nějakou chvíli ještě s vámi,“ bránila jsem se.

„Vždyť tu můžete být, jak dlouho chcete. Pokaždé jste tu vítáni.“

„Já vím, Esme, já vím,“ kývla jsem a lehce ji objala. „Za chvíli se tu zase objevíme, to se neboj.“

„Bello, rádi vás tu uvidíme, všichni. Mohli bychom společně něco podniknout. Procházku nebo…“

„Nákupy,“ skočila jí do řeči Alice a mužské osazenstvo, které se koukalo na televizi, si povzdechlo a tipla bych si, že i protočilo oči. Zasmála jsem se a hned na to zpozorněla, protože z naší ložnice se ozval Ej-Jayův pláč. Hned jsem vyběhla nahoru, Eje si hned vzala do náruče a vrátila jsem se dolů.

„Esme, kdy naposledy jedl?“ zeptala jsem se, abych zjistila příčinu jeho pláče.

„Chvíli potom, co s ním Alice přijela, ale možná bychom ho měli prvně vykoupat, aby mohl jít po jídle rovnou spát,“ doporučila a už mi podávala čaj, abych mu zacpala pusu. „Po obědě chvíli blbnul s Emmettem a Jasperem a potom spal.

Nechcete tu dnes přespat? Rádi bychom Eje zase po dlouhé době vykoupali a trochu si s ním užili a přece nepojedete na samou noc. Zbytečně byste Ejovi pozměňovali denní režim,“ přemlouvala mě Esme a já jí pomalu, ale jistě dávala za pravdu. Podívala jsem se na Edwarda, aby mi při rozhodování pomohl, ale ten se s Emmettem a Jazzem zažral do baseballu, že se pravděpodobně ani nevšiml, že se s Esme bavíme o nás, tak jsem kývla a přislíbila jsem tak naší přítomnost i na dnešní noc.

„To je skvělé, Bello. Můžeme si dlouho povídat a můžeme naplánovat ty nákupy. Uvidíš, že to bude super,“ plánovala velkolepý večer Alice a já s úsměvem kývla.

Ej se mezitím napil a uklidnil, takže s ním všichni mohli blbnout. Já tak měla čas chvilku na sebe a ukojila jsem svoje hladové potřeby. Měla jsem od Esme připravenou velkolepou porci výborných lasagní. A přitom jsem poslouchala Ej-Jayův smích z obýváku.

Když jsem se najedla, začali jsme připravovat věci na koupání. Vaničku jsme dali v kuchyni na dvě židle a na jídelní stůl jsme rozprostřeli deku a osušku, abychom do ní mohli Eje hned zabalit. Edward s Emmettem napouštěli a zkoušeli vodu, aby byla tak akorát a Alice, Esme a Rose s mojí pomocí Ej-Jaye vysvlékli. Ten už byl celý natěšený, protože věděl, co ho čeká a začal kolem sebe aktivně kopat. Posadili jsme ho do vaničky a pomalu ho začali polévat vodou.

Ej-Jay se ve vodě zase vyřádil. Jako pokaždé kolem sebe začal cákat vodu a všichni se mu smáli, takže se v tom vyžíval o to víc.

Po pěti minutách, když už měl úplně promodralé rtíky, jsem ho vyndala, ale on začal plakat. Snažila jsem se ho utěšit, ale aby nenastydl, musela jsem ho co nejrychleji obléknout, takže to celé proběhlo při velkém křiku a ticho bylo, až když jsem mu do pusy strčila dudlík od láhve s kojeneckou výživou.

Svoji večeři si Ej hltavě vypil a pak zíval tak široce, div si neroztrhl pusu. Všichni se s ním tedy rozloučili a já ho šla uspat. Alice mi tuhle práci chtěla sebrat, ale když jsem jí dala Eje do náruče, začal plakat a nešel utišit, tak mi ho zase radši vrátila s tím, ať ho uspím co nejdříve, ať můžeme řešit módu.

Abych jí udělala alespoň malou radost, s pohádkou a pusinkou jsem Ej-Jaye rychle uspala a vrátila jsem se domů.

V televizi stále hráli baseball, který měli kluci puštěný poněkud nahlas, tak Alice sebrala mě a Rose a šly jsme k ní do pokoje. Tam jsme se posadily na postel a Alice nás zahrnula spoustou módních katalogů. Bez odmlouvání jsem je začala prohlížet a každý Alicin návrh jsem odkývala, aby byla spokojená.

I s tou hromadou oblečení a baseballem jsme si všichni užili dokonalý večer a po půlnoci jsme všichni zalezli do svých pokojů, abych se já mohla vyspat. Ještě jsme nakrmili Eje, když se vzbudil, a potom jsme si v klidu mohla vyslechnout ukolébavku zpívanou Edwardem, při které se mi nádherně usínalo.

Autor: Huny (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Holka nebo kluk? 40: