Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Holka nebo kluk? 4

14.03.2010 (09:15) • Huny • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 5994×

Do Forks jsme jeli po obědě, protože jsem vstávala pozdě. Nasnídala jsem se a bez problému jsem to i strávila. Carlisle byl ale v práci, tak jsme museli počkat, než přijde, ale Emmett a Alice můj volný čas plně zaměstnali. Edward k nám tomu hrál na klavír a Jasper vstřebával tuhle šťastnou atmosféru. „Bello, Edwarde,“ objevil se ve dveřích Carlisle a Edward přestal hrát.

Vzal mě za ruku a šli jsme do ordinace. „Děje se něco?“ otočil se na nás, když se zavřely dveře.

„Ne, jen mi začala chutnat krev,“ zamumlala jsem celá červená.

„Bella se včera řízla do prstu a ochutnala krev a chutnala jí,“ vysvětlil Edward.

„Myslím, že se miminko dožaduje i nějaké jiné potravy, než lidského jídla a dává tak znát svojí upíří podstatu.“

„To jako, že budu muset pít krev?“ zeptala jsem se nechápavě a ze zdola se ozval smích.

„Myslím, že to bude nejlepší,“ kývnul Carlisle.

„Tak dobře a myslím, že už vím, s čím jí zkombinuju,“ usmála jsem se a v duchu všechno do detailu plánovala. „A kdo mi co uloví?“ vzpomněla jsem si.

„Carlisle ti uloví nějakého dárce,“ pohladil mě Edward po ruce.

„Cože? Lidská krev?“ vyjekla jsem.

„Neboj, nepoznáš žádný rozdíl,“ uklidňovali mě oba.

„To nevadí. Stejně to je lidská krev.“ Otřásla jsem se nad tou představou.

„Bello, když si byla v nemocnici ve Phoenixu, taky do tebe dávali cizí krev,“ začal Carlisle a Edwardovi se bolestně svraštil obličej.

„Já vím, ale to bylo něco jiného,“ zamumlala jsem, i když jsem věděla, že mají pravdu.

„Bello, zvířecí krev není o nic lepší ani horší, tak to vyjde na stejno,“ přesvědčoval mě dál Edward a to byla poslední kapka.

„Dobře, vzdávám se. Budu pít lidskou krev,“ povzdechla jsem si a seskočila z lehátka.

„Ještě si lehni, když už jste tady, udělám ti ultrazvuk,“ zadržel mě Carlisle, tak jsem se zase vyškrábala nahoru. „Výsledky z tvojí krve jsou v pořádku, takže žádné nebezpečí snad nehrozí, ale kdyby si na sobě pozorovala nějaké změny, tak to okamžitě řekni,“ nabádal mě, tak jsem kývla.

„Carlisle, je už něco vidět?“ nakoukla jsem zvědavě na obrazovku.

„Skoro nic, Bello. Vidím jen šedé šmouhy a slyším tlukot srdíčka, ale to je všechno,“ povzdechl si.

„Ale myslím, že je všechno v pořádku,“ usmál se a vypnul ultrazvuk.  „Možná by nebylo od věci, kdybychom ti změřili břicho a průběžně sledovali jeho růst. Dala by se tak odhadnout rychlost,“ šáhnul pro metr.

„Dobře,“ kývla jsem a vyhrnula si tričko.

Carlisle mě změřil, ale nic si nezapsal. Chtěla jsem se ho na to zeptat, ale pak jsem si vzpomněla na jejich dokonalou paměť.

Když byla všechny vyšetření hotová, vrátili jsme se do obýváku a Esme mi hned donesla jídlo. „Děkuju,“ usmála jsem se na ní a pustila se do toho a sledovala s Emmettem televizi.

„Bello, pojedeme domů?“ ozval se Edward, když se setmělo.

„Dobře,“ kývla jsem a zvedla se.

„Tak zase někdy přijeďte,“ objala nás Esme, pak Alice, Rose, Emmett a Jasper. Carlisle přišel později a s Edwardem o něčem diskutovali. Nastoupila jsem do auta a čekala, až nastoupí i Edward.

Domů jsme dojeli už pozdě večer a já byla úplně mrtvá. Edward mě musel donést do postele a ještě mi musel pomoct se svléknout, a když mi svlékal kalhoty, usnula jsem.

„Edwarde,“ zamumlala jsem, když jsem se ráno probrala.

„Tady jsem,“ ozvalo se vedle mého ucha a na tvář mě políbili ledové rty.

„To je dobře,“ přitulila jsem se k němu a znovu usnula.

Moje druhé probuzení už bylo mnohem lepší. Plánovala jsem, že celý den zůstanu v posteli, ale nepovedlo se mi to, protože mě Edward přemluvil, abychom šli na procházku. Byl to sice boj, ale nakonec jsem se do jedněch kalhot dostala a mohli jsme vyrazit. „Přemýšlel si někdy nad tím, že jestli poroste takhle rychle, tak ze mě bude koule?“ začala jsem a snažila si sama sebe představit.

„Ale budeš moje koule,“ usmál se Edward a přitáhl si mě blíž k sobě.

Asi po dvou hodinách, kdy už mě neúnosně bolely nohy, jsme se vrátili domů. Vyzula jsem si boty, svlékla bundu a šla jsem si najít něco k jídlu.

Automaticky jsem otevřela ledničku a málem mi vypadly oči z důlků. Skoro všude byly transfuze s krví a normální jídlo se tu moc nevyskytovalo. Radši jsem jí zavřela a otevřela mrazák. Vytáhla jsem zmrzlinu a pustila se do ní, ale zase mi přišlo, že tomu něco chybí, tak mě napadl menší experiment, který jsme si u Cullenů naplánovala.

Otevřela jsem ledničku znovu a vytáhla jednu krev. Zmrzlinu jsem si dala do misky a tou krví jsem to zalila. „Co to děláš?“ objevil se vedle mě Edward.

„Promiň, neuvědomila jsem si, že tě to bude tolik lákat,“ omluvila jsem se.

„Ne, mě to už skoro nevadí, jen mi řekni, co to děláš?“ ptal se znovu.

„No, té zmrzlině něco chybělo a krev se mi pít samotnou nechce, tak jsem to chtěla vyzkoušet,“ usmála jsem se na něj.

„Tak ti přeji dobrou chuť,“ pohladil mě po vlasech a šel si sednout na pohovku, tak jsem si šla sednout za ním. Pochybně jsem se dívala na ten červeno-žlutý obsah a opatrně dala do pusy první lžičku.

Chutnalo to… nezvykle, ale dobře, tak jsem si dala do pusy další sousto a čekala, co na to bude miminko říkat. Vypadalo to, že mu chutná, protože se mi zvracet nechtělo, ale to už se mi nechtělo delší dobu, tak jsem jedla dál.

Víc jsem se o Edwarda opřela a nohy si dala nahoru. Jedla jsem a přitom zabraně koukala na televizi, že jsem si až po delší době všimla, že mi zmrzlina došla.

Vyvolalo to ve mně zvláštní lítostivé pocity a z oka mi ukápla slza. „Bello, lásko, co se děje?“ otočil se ke mně vyděšeně, když jsem vzlykla.

„Došla mi zmrzlina,“ vysvětlila jsem a z očí se mi hrnuly další slzy.

„Proto pláčeš?“

„Jo,“ vzlykla jsem a Edward se zasmál.

„Jestli chceš, dojdu ti jí koupit,“ pohladil mě po tváři.

„Ne,“ zakroutila jsem hlavou. „Koupíme jí zítra, teď si dám sprchu,“ zvedla jsem se a utřela si slzy.

Po sprše jsem došla do ložnice, kde už na mě čekal Edward, a zavrtala jsem se do deky. Edward si mě k sobě přitáhl a začal mi broukat ukolébavku, dokud jsem neusnula.

Ráno jsem zase chtěla zůstat v posteli celý den, ale zase se mi to nepovedlo, protože jsem dostala chuť na krvavou zmrzlinu a ta mi včera došla. „Kam jdeš?“ zeptal se Edward, když jsem se zvedla z postele a otevřela jsem skříň.

„Jdu si koupit zmrzlinu,“ usmála jsem se.

„Jestli chceš, tak ti pro ni dojdu,“ nabídl se.

„Ne, uděláme si procházku,“ zakroutila jsem hlavou a dooblékala se.

„Tak dobře,“ podal mi bundu a boty.

Šli jsme do obchodu kousek dál od našeho bytu. Poslání jsem splnila, a aby se mi nestalo to, co včera, koupila jsem rovnou zmrzliny dvě. Edward mě pobaveně sledoval, když mě zmrzlina studila, tak jsem mu jí strčila, aby se tak nebavil. „Alespoň se nerozteče,“ usmála jsem se, když se na mě podíval.

„Ale ty jsi nějaká vtipná, nesnídala si vtipnou kaši?“ rozcuchal mi vlasy.

„Ha ha ha,“ zašklebila jsem se a trochu se učesala.

„Jestli budeš celé těhotenství takhle náladová, tak nevím, nevím, jak to s tebou vydržím,“ zasmál se, ale mě se to dotklo.

„Můžeš se odstěhovat,“ odsekla jsem naštvaně.

„Bello, ty jsi tak úžasná. Vidíš, co s tebou to miminko dělá?“ zasmál se a na usmířenou mě políbil.

„Já vím, jsem strašná,“ povzdechla jsem si a nejradši bych se zahrabala do země.

„Nejsi, jsi jen těhotná, to přejde,“ uklidňoval mě. „Jestli chceš, můžeme zajít do knihkupectví a koupit nějakou knížku o těhotenství, abychom měli alespoň menší představu, jak dlouho se ti ty nálady budou měnit,“ nabídl mi a víc si mě k sobě přitiskl.

„Tak jo,“ souhlasila jsem, i když jsem nevěděla, jestli nám to vůbec k něčemu bude.

Kvůli knížce jsme šli do centra a stejně jsme tam žádnou odpovídající nenašli, tak jsme šli jinam. Tam už to bylo o něco lepší a odcházeli jsme dokonce se třemi knížkami. „Alespoň budu mít co číst dokaď se nevyklube,“ zasmála jsem se, když jsme se vraceli domů.

„Můžu ti předčítat,“ nabídl mi.

„Tak jo, to bude super,“ kývla jsem a to už Edward odemykal náš byt.

Vklouzla jsem dovnitř a sundala ze sebe bundu, boty a šla jsem do obýváku. Svalila jsem se na pohovku a Edward stál nade mnou. „Podáš mi zmrzlinu, prosím,“ usmála jsem se na něj.

„Neměla by si jíst taky něco jiného,“ sledoval mě pochybně.

„Ale já nanic nemám chuť,“ zasténala jsem.

„Tak chvíli počkej, něco ti udělám,“ usmál se a dal se do přípravy mé večeře.

„Co to bude?“ přišla jsem k němu, když jsem uslyšela, jak se něco peče na pánvičce.

„Vážně to chceš vědět nebo se necháš překvapit?“ usmál se na mě.

„Jasně, že to chci vědět,“ kývla jsem.

„Ale já ti to neřeknu,“ zakroutil hlavou a dál pekl.

„Tak si to nech,“ odsekla jsem a uraženě se svalila na pohovku.

„Ty moje citlivko,“ přišel ke mně a na usmířenou mě políbil.

„Nech mě být,“ odstrčila jsem ho, když mi zakručelo v břiše.

„Vydrž, za chvilku to bude,“ pohladil mě po bříšku a vrátil se k vaření.

Po chvíli přede mě položil talíř plný palačinek, marmeládu a skleničku s krví. „Díky,“ usmála jsem se a zase byla zaskočená změnou mých nálad. Jsem vážně hrozná.

„Dobrou chuť,“ popřál mi a sednul si vedle mě, tak jsem se do toho hladově pustila.

„Edwarde, tebe ta krev vůbec neláká?“ zeptala jsem se zvědavě.

„Láká, ale za tu dobu co jsme spolu, jsem tak trochu znecitlivěl a už mi nedělá takové potíže odolat,“ vítězně se usmál.

„Aha,“ kývla jsem a dál hladově jedla, takže mi hromada ubývala přímo před očima. „Díky, bylo to dobré, ale na zmrzlinu to nemělo,“ pochválila jsem mu to a talíř položila na linku.

„Mám se urazit?“ nadzvednul obočí.

„Přeci nebudeš taková citlivka, jako já,“ zasmála jsem se a zmizela v koupelně, než stihl cokoliv říct.

Svlékla jsem se a vlezla pod teplou sprchu. Očima jsem hypnotizovala svoje nafouklé bříško a natáčela jsem se, abych si ho prohlédla snad ze všech úhlů, protože mě strašně uchvacovalo. „Lásko, jsi v pořádku?“ klepal Edward na dveře koupelny.

„Jo,“ křikla jsem. „Proč?“

„Jsi tam skoro půl hodiny,“ odpověděl. Půl hodiny? vyvalila jsem oči. Vůbec mi nepřišlo, že by ten čas tak rychle letěl.

Vypnula jsem vodu, osušila se a s vyčištěnými zuby jsem vylezla z koupelny. Ještě jsem si došla na záchod a zalezla jsem do postele. Edward si přilehnul ke mně a v ruce držel jednu z knížek, které jsme dneska koupili. Uvelebila jsem se mu v náručí a čekala, až začne číst. Bylo to trochu divné, ale Edward to tak nebral a navíc jsme byly sami, takže jsme nemuseli řešit, jestli nás někdo slyší nebo ne. Ještě kolem mě omotal ruku a začal číst. „Za podrážděnost mohou hormony, které jsou v této době prudce vylučované do krve a mění psychiku žen. Zpravidla kolem čtvrtého měsíce těhotenství se hladina hormonů v těle ustálí a zase budete mít klid. Těsně před porodem se však situace znovu může zhoršit. Tělo se totiž připravuje na porod, a to se neobejde bez vylučování dalších hormonů.“

Poslouchala jsem jeho dokonalý hlas a další odstavec už jsem ani nevnímala, protože se mi začaly klížit oči a já se pomalu propadala do spánku.

Autor: Huny (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Holka nebo kluk? 4: