Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Holka nebo kluk? 37

25.08.2010 (19:30) • Huny • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 4365×

„Já vím,“ kývla jsem s úsměvem a oni se trochu zarazili. „Všimla jsem si vašeho pokukování.“

„A co si o tom myslíš?“ zajímal se hned Charlie, ale já nevěděla co říct.

Na jednu stranu jsem byla ráda. Za chvíli si určitě všimne, že se neměním ani já ani Edward a miminko by od nás mělo odvézt pozornost. Ale byla tu i druhá strana. Vždyť Charlie už přeci nebyl nejmladší. Pamela sice byla mladší než on, ale i ona měla dospělou dceru, kterou jsem zatím nepoznala. Prostě jsem nevěděla, co si o tom mám myslet. Hlavně jsem nesměla dát najevo, že je odsuzuji nebo něco podobného. „Moc vám to přeju,“ usmála jsem se a Charlie div neprasknul blahem.

„A chtěli bychom se vzít,“ pokračovala Pamela v oznamování a táta ji přitom chytil za ruku.

„Jako vy dva?“ ukázala jsem a tohle jsem vážně nemohla pochopit.

„Ano, my dva,“ kývnul Charlie.

„Aha. No, tak to je… super,“ vydechla jsem a trochu namáhavě jsem se usmála.

„A ještě bych vám při téhle příležitosti chtěla představit svou dceru,“ navrhla Pamela další bod a Charlie nadšeně kýval. Takže on ji taky ještě neznal.

„Ráda ji poznám,“ souhlasila jsem s úsměvem a Ej začal pofňukávat. Podívala jsem se na hodiny a byl akorát čas na jídlo. Zvedla jsem se tedy a šla jsem do kuchyně, kde jsem mu ze svých zásob ohřála kojenecké mléko a dala jsem mu najíst.

Po jídle byl spokojený, takže jsem ho dala Edwardovi, aby si ho taky užil a jak ho pomalinku v náručí kolébal, Ej-Jay usnul, tak jsme si mohli povídat s Charliem a s Pamelou, aniž bychom museli hlídat, co Ej kde vyvádí.

Nakonec jsme se rozloučili až večer, když byl Ej vzhůru, ale už byl zase unavený a každou chvíli musel dostat hlad. Slíbili jsme si, že se uvidíme co nejdříve, protože Pamela to chtěla domluvit se svojí dcerou, dokaď ještě byla tady a ne zpátky v Austrálii.

Když jsme dojeli domů, Edward připravil věci na koupání a já prcka vysvlékla a opatrně ho ponořila do teplé vody. Na to, jak byl po cestě domů ukňouraný a unavený se teď probral a začal kolem sebe kopat a máchat rukama, takže bylo všude nacákáno.

Abychom se nevytopili, rychle jsem ho vyndala, ale to se mu nelíbilo, protože začal plakat. Co nejrychleji jsem ho oblékla a nakrmila jsem ho. Díky tomu ztichnul, ale když jsem ho položila do postýlky, pláč začal nanovo.

Dobrou hodinu jsem ho chovala, šišlala jsem na něj, pokoušela jsem se mu zpívat, což mi teda moc nešlo, ale stejně pořád plakal. Když už jsem nevěděla, co s ním mám ještě dělat, Edward si to se mnou vyměnil. Abych trochu vyléčila své nervy, protože se mi vůbec nelíbilo, že Ej plakal a trápilo mě to, dala jsem si dlouhou teplou sprchu, která mě přivedla na jiné myšlenky.

Jak jsme si s Edwardem naplánovali, druhý den jsme mu k obědu připravili vařenou mixovanou mrkev. Posadili jsme ho k jídelnímu stolu do jídelní židličky, kterou nám pořídila Esme a protože už se pokoušel sedět, nebyl to problém. Mrkev jsem mu nandala do plastové mističky a malou kávovou lžičkou jsem mu do pusinky dala první sousto.

Nejdřív jenom tak pomlaskával, potom se zamračil a nakonec polknul. Sledovala jsem jeho reakci a snažila se odhadnout, jak mu to chutnalo. Po chvíli se usmál a začal se dožadovat dalšího sousta, tak jsem mu ho dopřála, až spořádal celou mističku. Potom jsem mu dala napít, a protože začal zívat, šoupla jsem ho do postýlky, aby si odpočinul a šla jsem za Edwardem, užít si chvilku klidu.

„Edwarde, víš, že se na tu Charlieho svatbu docela těším?“ Sedla jsem si na pohovku a opřela jsem se o něj.

„Nebudeš už se muset strachovat, že mu je smutno jako na začátku,“ usmál se a políbil mě.

„Ano,“ kývla jsem s Edwardovými rty stále na těch mých a potom jsme se naplno vžili do polibku.

„Ej-Jayi, co to děláš?“ okřikla jsem ho už po několikáté, když jsem ho krmila. Už uměl sedět úplně bez problému a i když ještě neměl zoubky, mixovaná mrkev, to bylo jeho.

„Aaaa,“ zakřičel a plácnul do stolu.

„Ej-Jayi,“ okřikla jsem ho znovu a on se začal smát.

Misku s mixovanou mrkví jsem si položila na stolek a prosebně jsem na něj koukala. Snažila jsem se ignorovat Edwarda, který se koukal na televizi a pochechtával se.

Ej stále pleskal do stolu a konečně se mu podařilo plesknout tak šikovně, že zavadil o misku, převrhnul jí a skoro všechen její obsah vyletěl do vzduchu. Edward se rozesmál úplně, protože mrkev skončila i na mně a zdích.

„To snad nemyslíš vážně,“ vyjela jsem nakvašeně, ale potom jsem se uklidnila a nakonec i rozesmála, což Eje ještě povzbudilo, takže si do misky s mrkví plácnul ještě jednou. Radši jsem mu tu misku sebrala a šla jsem se umýt.

Potom jsem umyla i Eje, stůl a snažila se to za pomoci Edwarda nějak dostat ze zdi, ale stejně na ní zůstaly oranžové fleky, které dolů nešly, takže se asi bude muset vymalovat.

„Dojdu ho převléknout a můžeme vyrazit. Co ty na to?“ navrhla jsem po úklidu s úsměvem.

„Dobře. Připravím kočárek a ty zatím obleč prcka i sebe, ať mi neděláte ostudu s tou mrkví. A nezapomeň na čočky,“ připomněl mi Edward a potom zmizel.

Abychom byli všichni reprezentativní, oblékla jsem Ejovi značkové kalhoty, značkové tričko a mikinu a sobě jsem vybrala opnuté jeansy a bílou halenku. Aby mi nebyla zima a zároveň se to alespoň hodilo k celkovému vzhledu, vzala jsem si černé pohodlné sako. Jak mi Edward připomněl, v koupelně jsem si do očí dala hnědé kontaktní čočky a dvoje jsem pro jistotu hodila do tašky k Ejovým věcím jako bylo jídlo, pleny, dudlík a nějaké ty hračky. Potom jsem ho vzala do náruče a sjela jsem výtahem dolů, kde už čekal Edward s připraveným kočárkem, do kterého jsme Ej-Jaye posadili a vyrazili k jedné malé kavárničce v centru, ve které jsme měli schůzku s Charliem, Pamelou a její dcerou.

„Ahoj,“ přivítal nás všechny Charlie, když jsme vešli do kavárny.

„Ahoj tati, Pam,“ usmála jsem se a všimla si větší špinavé blondýnky, která seděla u stolu a pila kávu.

„Bello, Edwarde, Ej-Jayi, tohle je moje dcera Rachel,“ ujala se hned Pamela představování a Rachel vstala od stolu. „Rachel, tohle je Bella, její manžel Edward a jejich syn Ej-Jay.“

„Těší mě,“ podala jsem jí ruku a ona ji se zkoumavým pohledem přijala. Samozřejmě, že Edward byl středem její pozornosti, protože to byl pokaždé, ale teď se dívala i na Eje.

„Můžu se zeptat, kolik ti je? Máma mi to říkala, ale vypadlo mi to z hlavy,“ usmála se poněkud omluvně.

„Mě je devatenáct a Edwardovi taky.“ Musela jsem mu trochu přidat, aby se nedivila.

„Aha. Ať se snažím, jak chci, pořád nemůžu pochopit, že jste si tak mladí pořídili mimino. Já bych se takhle doma uvázat nemohla. A kdyby mě náhodou někdo zbouchnul, asi bych šla na potrat,“ uvažovala Rachel nahlas a já jí nemohla pochopit.

„Sice jsme s Edwardem chtěli jít oba na vysokou, ale když se to stalo… ani jednou jsme neuvažovali, že bych si to nechala vzít. Nedokázala bych to,“ zakroutila jsem nevěřícně hlavou.

„Nedokážu tě pochopit. Kazit si postavu a mládí takovou přítěží. Neříkám třeba za deset let, ale teď si na krk uvázat takovou zátěž. A nechápu ani mámu. Jak se může zahrabat v takovém zapadákově jako je to Forks. Nemám nic proti tvému tátovi, ale máma měla vždycky lepší vkus,“ odsuzovala všechny a já jsem si jí díky tomuhle mohla zařadit mezi lidi bez mozku. Dobře, možná nechtěla dítě teď, ale rozhodně by neměla volit potrat a odsuzovat svojí vlastní mámu jen proto, že si našla někoho, kdo se nelíbí její dceři? Jak mohla být tak sobecká?

Po těchto pár větách jsem si na Rachel udělala svůj názor a dál jsem si s ní neměla co říct. Edward byl ale asi jiného názoru. Zatímco já jsem si povídala s Charliem a Pamelou a hlídali jsme Ej-Jaye, Edward si s Rachel náramně rozuměl.

Nechtěla jsem vypadat jako žárlivá manželka, tak jsem je nechala. Ale když už jsem delší dobu pozorovala, jak se Rachel o Edwarda snaží a jak se spolu smějí, začala jsem trochu žárlit a snažila jsem se vymyslet nějakou záminku, abychom už všichni mohli jít.

Akorát mi nahrál Ej-Jay, protože se vzbudil a byl čas ho nakrmit. Měla jsem pro něj sice výživu v láhvi, ale byla to skvělá záminka, tak jsem se o tom nezmiňovala a šla jsem k Edwardovi. „Lásko,“ vyrušila jsem je. „Měli bychom jít. Ej bude mít hlad.“

„Přesně o tomhle jsem mluvila. Jenom se podřizovat miminu, žádná volnost,“ promluvila Rachel a vrátila se tak k předchozímu tématu.

„Je to tvůj názor,“ pokrčila jsem rameny a Edwarda jsem objala kolem pasu. „Ale já bych neměnila za nic na světě.“

„Tati, my už půjdeme. Ej bude mít za chvíli hlad a musí jít spát. Celé odpoledne tu s vámi dělal kraviny, musí být unavený,“ přišla jsem se rozloučit s Edwardem za zády a Pamela položila Eje do kočárku.

„Asi se uvidíme až na svatbě, co?“ zeptal se Charlie trochu sklesle.

„Asi ano,“ kývla jsem. „Ale určitě si ještě zavoláme a domluvíme se. Kdybyste potřebovali s něčím pomoct, tak dejte vědět. Alice, to je hotový maniak. Moji svatbu připravila úplně dokonale,“ vzpomněla jsem si na Edwardovu téměř vždy dokonalou sestru.

„Určitě si zavoláme,“ kývla Pamela a objala mě. „Mějte se, všichni.“

„Ahoj,“ usmála jsem se naposled a poté, co se rozloučil i Edward jsme vyrazili domů.

Autor: Huny (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Holka nebo kluk? 37: