Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Holka nebo kluk? 36

13.08.2010 (13:30) • Huny • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 4392×

„Auauau eglllll,“ zakřičel Ej-Jay a pak se začal smát. Přetočila jsem se na posteli a Edward mi omotal ruce kolem pasu.

„Dobré ráno,“ zamumlala jsem a natáhla se pro polibek.

„Eglllll,“ zakřičel znovu Ej a my s Edwardem jsme se rozesmáli.

Než jsem se nadále, Edward mě pustil z náručí, zvednul se a prcka vzal k nám do velké postele. Opatrně ho položil mezi nás a začal mu lehce prsty jezdit po bříšku.

Ej se smál a máchal kolem sebe rukama. Musel se dobře vyspat, protože měl úžasnou náladu a zatím mu ji nic nezkazilo. Ovšem otázkou bylo, jak dlouho mu tahle dobrá nálada vydrží.

„Za chvíli bude mít hlad. Dojdu mu udělat snídani a potom vymyslíme nějaký program,“ zvednul se Edward a s úsměvem zmizel v kuchyni.

„Nenamítala bych nic, kdybychom se celý den váleli v posteli,“ zamumlala jsem, když přišel a vzala jsem si od něj lahvičku se sunarem.

„Mně by se to líbilo, ale Ej by se nejspíš nudil,“ usmál se Edward a políbil mě.

„Tak se odpoledne půjdeme projít, aby byl spokojený,“ povzdechla jsem si s úšklebkem a on se jenom zasmál.

„Dobře,“ kývnul. „A nemusíš se tvářit, jako kdyby tě venku chtěli mučit.“

Protože se dál smál, vyplázla jsem na něj jazyk jako malé dítě a on se smál ještě víc. „Nevyplazuj ten jazyk nebo ti ho ukousnu,“ poznamenal jako by nic a tentokrát jsem vyprskla smíchy já. „Tak schválně,“ natáhla jsem hlavu a dál měla jazyk vyplazený. Edward se ke mně přiblížil a lehce mi jazyk skousnul. Ve mně se probudili hormony a ne zrovna ty mateřské a polibek jsem okamžitě prodloužila. Natahovala jsem se tak zběsile, div jsem Ej-Jaye nezalehla. Ten nás jen nevěřícně pozoroval a přitom úplně zapomněl jíst, takže mu mléko teklo po bradě na oblečení i na naši postel. „Eji,“ napomenula jsem ho a on hned polknul.

Oba jsme se zasmáli a potom už se jenom věnovali krmení.

Po snídani jsem prcka převlékla, protože byl špinavý a pyžamo jsem hned hodila k pračce. Musela jsem převléknout i postel, takže Edward se postaral o Eje a něco spolu kuchtili v kuchyni a já převlékala povlečení.

Edward s Ej-Jayem nakonec ukuchtili celý oběd. Ne, že by toho bylo hodně, vlastně jen pro mě, ale napadlo mě, že bychom mu mohli zkusit dát třeba mixovanou mrkev. Edward souhlasil, a protože jsme doma nic takového neměli, dohodli jsme se, že spojíme příjemné s užitečným a až půjdeme na procházku, tak skočíme do obchodu pro nějakou zeleninu a zítra to zkusíme Ejovi dát.

Odpoledne jsem Eje oblékla a vyrazili jsme na tu plánovanou procházku. Edward už čekal s připraveným kočárkem, tak jsem tam Eje položila a sjeli jsme dolů výtahem.

Pomalu jsme se procházeli parkem a mířili k menší samoobsluze, abychom nakoupili, když mi začal zvonit telefon. Zmateně jsem ho vytáhla z kapsy a usmála jsem se, když jsem viděla na displeyi jméno Charlie.

„Ahoj tati,“ pozdravila jsem nadšeně.

„Bell, zlato. Jak se máte?“ ptal se hned.

„Skvěle. Pořád jsme v Seattlu a ve Forks jsme delší dobu nebyli. Právě jsme na procházce v parku. Chtěla jsem ti volat.“ Nesměla jsem přiznat, že jsem si na něj ani nevzpomněla.

„No, chtěl jsem tě poprosit, jestli bys nemohla přijet. Potřebovali bychom ti s Pam něco říct…“ odmlčel se tak tajemně a moje zvědavost rostla.

„Dobře,“ souhlasila jsem a hned navrhla termín. „Zítra odpoledne?“

„Vážně bys přijela tak rychle?“ zněj nadšeně.

„Samozřejmě. To není problém. Jsem pořád doma. Navíc bychom dopoledne mohli navštívit Esme a Carlislea,“ usmála jsem se na Edwarda, který místo mě tlačil kočárek.

„Tak to jsi mi udělala radost a doufám, že sebou vezmeš i Ej-Jaye a Edwarda.“

„Určitě. Nenechali by mě jet samotnou,“ protočila jsem oči.

„To je jenom dobře. Lidi teď jezdí jako šílení. Zrovna včera jsem byl u jedné velké nehody. Dva lidi zemřeli,“ rozpovídal se Charlie.

„To je mi líto,“ zašeptala jsem a vůbec jsem si nedokázala představit, že bych Eje a Edwarda o sebe připravila. Bylo to nepředstavitelné.

„V pořádku. Budu vás zítra odpoledne čekat,“ odbočil od tématu.

„Přijedeme všichni.“

„Nemůžu se dočkat. Ahoj,“ rozloučil se.

„Ahoj,“ odpověděla jsem a zaklapla telefon.

„Měla jsi dobrý nápad s návštěvou mých rodičů. Budou nadšení,“ prohodil Edward jako by nic.

„To věřím. Ale zajímalo by mě, co mi Charlie chce. Zněl vážně tajemně,“ lámala jsem si hlavu.

„Určitě to nebude nic hrozného,“ objal mě kolem pasu a zamířil k obchodu.

Nakoupili jsme spoustu zeleniny, ale i jídla pro mě. Maso, sušenky, pleny pro prcka a další drobnosti. Naskládali jsme to pod kočárek a pomalu jsme jeli domů. Ej-Jay spal, a když se probudil, samozřejmě měl hlad.

Protože se za chvíli měl koupat, dala jsem mu jen trochu čaje, aby jedl večer. Edward mezitím připravil vaničku a ostatní věci a po sedmé hodině jsme Ej-Jaye společně vykoupali. Potom se konečně mohl najíst a šla jsem ho dát do postýlky. Usnul skoro okamžitě, tak jsem mu dala pusu na čelo a šla jsem za Edwardem do obýváku, kde jsme mohli být konečně chvilku sami a užívat si vzájemné blízkosti.

Charlieho jsem úplně vypustila z hlavy a zvědavost se ve mně zase probudila, až když jsme jeli do Forks. Po mé jedné jedovaté poznámce, že mi Edward to auto nemusel vůbec kupovat, když jezdíme jeho Volvem, mi vtisknul klíčky od mercedesu a s úsměvem mi otevřel dveře u řidiče. Protočila jsem oči, ale nasedla jsem. „Klidně jsi mohla říct, že chceš řídit,“ usmál se na mě, když jsem vyjížděla z parkoviště.

„Nech toho,“ napomenula jsem ho trochu tvrději, tak jen pokrčil rameny a otočil se na Ej-Jaye dozadu.

Jela jsem trochu rychleji, než obvykle. Silnice byla suchá ani nebyla mlha, tak jsem se ničeho neděsila. Jela jsem sto kilometrů v hodině a byla jsem v pohodě. Ještě jsem si pustila rádio a do rytmu jsem si poklepávala do volantu, když mi před autem přeběhla srnka.

Okamžitě jsem šlápla na brzdu a jen díky pásům jsem se nedrcla do předního skla. Ruce se mi okamžitě rozklepaly a Ej se rozplakal. „Bello, jsi v pořádku?“ ptal se okamžitě Edward a hned stál u mých dveří i s Ejem v náručí. Toho se snažil utišit a mě uklidnit.

„Hrozně jsem se lekla,“ vydechla jsem úplně mimo, ale jinak jsem snad byla v pořádku.

„Budu řídit,“ rozhodl Edward a pomohl mi dostat se na místo spolujezdce. Ruce se mi pořád klepaly, takže jsem ani neprotestovala a spíš jsem byla ráda.  Ej už neplakal, tak ho Edward posadil zpátky do sedačky, nastartoval a rozjel se.

Zbytek cesty jsem měla všechny smysly v pohotovosti a oči jsem měla na stopkách a sledovala jsem okolí, kdyby se mi něco nezdálo, ale Edward byl přeci jen bystřejší. Dokázal by včas zareagovat. Ne jako já na poslední chvíli a mě konečně došlo, že kdybych nezabrzdila, asi by to dopadlo hodně špatně.

Ruce se mi zase rozklepaly, ale to už Edward zastavoval před velkým domem Cullenů a všichni nás nadšeně vítali. Dokonce i Carlisle byl doma.

Snažila jsem se tvářit normálně, aby si nedělali zbytečné starosti, ale nejspíš se mi to vůbec nepovedlo, protože se mi ruce klepaly pořád, a když jsem si stoupla, rozklepaly se mi i kolena. Edward mě pro jistotu objal kolem pasu a vedl mě do obýváku.

Všimla jsem si, že v rychlosti vysvětlovat, co se mi stalo a Carlisle mi diagnostikoval pouze šok. Esme mi dala napít vody a já se postupně dávala dohromady.

Edward seděl se mnou na pohovce a ostatní se věnovali Ej-Jayovi, kterého tak dlouho neviděli a porovnávali, kde se změnil, co mu vyrostlo a jak zmohutněl.

„Už jsi v pořádku?“ zeptal se Edward, když se mi přestaly klepat ruce.

„Myslím, že ano,“ kývla jsem a dopila tu trochu vody, co mi zbyla ve skleničce.

„Tak se pojď najíst a můžeme vyrazit za Charliem,“ usmál se a za ruku mě pomalu vedl do kuchyně, kde už jsem měla připravený talíř.

Když už jsem nebyla v šoku, začala jsem okolo sebe vnímat i další věci a zase jsem si vzpomněla na Charlieho. V jednu chvíli jsem měla hroznou chuť odtáhnout Alici nahoru a na rovinu se jí zeptat, jestli neví, co mi Charlie chce, ale potom jsem to zavrhla, protože mi to přišlo blbé. Tu chvíli už to prostě budu muset vydržet.

„Bello, ještě čočky,“ zastavila nás Alice, když jsme se loučili u Cullenů.

„Díky, úplně bych na ně zapomněla,“ usmála jsem se a šla jsem s ní do koupelny.

„A ještě jedny náhradní, kdybyste se tam zdrželi. Přeci jenom se za několik hodin rozpadnou,“ podávala mi krabičku dalších kontaktních čoček, které byly pro jistotu.

„Díky,“ usmála jsem se a objala jí.

Do Forsk k Charliemu řídil Edward, protože já jsem za volant sednout nechtěla. I když už jsem se z prvotního šoku dostala, pořád jsem před očima viděla, jak mi pod kola vběhla ta srnka a bála jsem se, že by se ta situace mohla opakovat. Hlavně když jsme jeli půl cesty lesem.

„Bello, tak rád vás vidím,“ vítal nás Charlie a Pamela za ním se usmívala.

„Ahoj tati,“ objala jsem ho a Edward s Ej-Jayem se na něj usmáli. „Ahoj Pam,“ pozdravila jsem i Charlieho drahou polovičku.

„Ahoj,“ oplatila mi pozdrav s úsměvem a hned se věnovala Ej-Jayovi.

„Tak pojďte dál,“ naznačil nám Charlie, tak jsme šli dovnitř.

„Edwarde, puč mi prcka.“ Vytrhl mu ho Charlie z náručí a přivlastnil si ho. Začal na něj mluvit a šišlat a všechno mu ukazoval, a když jsem ho sledovala, vůbec jsem si nevzpomněla na jeho tajemný tón ve včerejším telefonátu. Až když se podíval na Pamelu, ta se na něj usmála a vážně nenápadně se dotkla svého bříška, mi docvaklo, co nám tak chtěli říct. Ale chtěla jsem to nechat na nich, nebo spíš jsem to chtěla slyšet od nich.

„Bello, mohli byste se posadit? Chtěli bychom vám s Charliem něco říct,“ prolomila ticho Pamela tak jsem kývla a s Edwardem po boku jsem se posadila na pohovku. Charlie mi vrátil Ej-Jaye a sledoval Pamelu, která si sedla naproti nám do křesla.

„Tak do toho,“ usmála jsem se a nemohla jsem se dočkat, až to vyklopí. Charlie trochu zrudnul a s úsměvem sklopil hlavu, takže to všechno nechal na Pamele.

„Budeš mít sourozence.“

Autor: Huny (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Holka nebo kluk? 36: