Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Holka nebo kluk? 32

03.07.2010 (08:30) • Huny • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 4431×

„Esme, jdeme s Bellou na lov. Byla bys tak hodná a pohlídala na chvíli Ej-Jaye?“ prosil Edward, když jsem si dopřávala lidskou snídani.

„Samozřejmě. Budu muset ale do města. Mám tam práci, kterou musím dneska dodělat, tak ho vezmu se sebou, jestli to nevadí.“

„Alespoň se podívá do světa,“ odpověděl Edward a já s plnou pusou kývala. Esme byla na rozdíl od ostatních trochu zodpovědná, takže jsem se nemusela bát, že by náhodou šla na další baseballový zápas.

Když jsem se trochu posilnila, šla jsem se do ložnice převléknout a mohli jsme vyrazit lovit. Už jsem se tak nebála, protože jsem věděla, co mám očekávat a jak se mám chovat.

S Edwardem jsme se rozletěli lesem, ale já nebyla tak rychlá jako on, tak že jsem ho trochu zpomalovala. Přesvědčoval mě, že mu to nevadí, a aby dodal svým slovům váhu, rychle si mě vyhoupnul do náruče a nesl mě. Už jsem se nebála, že narazíme do stromu, protože jsem měla zrak skoro stejně ostrý jako on a viděla jsem snad všechno.

Zastavili jsme na naší louce a každý sám jsme se poddali lovecké vášni. Já si našla losa a byla jsem spokojená. Nepotřebovala jsem tolik krve, jako jsem si myslela, že budu potřebovat a ani jsem neměla takové chutě, když jsem šla mezi lidi. Zase jsem byla něčím výjimečná.

Po lovu, který Edwardovi trval o něco déle než mě, ale já jsem to využila, abych se mohla pokochat jeho loveckými technikami, jsme se vraceli domů. Vzpomněla jsem si na jeho překvapení a byla jsem čím dál víc nedočkavá. Jaké zklamání mě ale postihlo, když jsem zjistila, že překvapení není doma, ale někde pryč. „Půjdu se převléknout,“ zamumlala jsem zklamaně a pomalu vycházela schody nahoru.

„Něco ti vyberu,“ usmál se Edward nadšeně a rychle mě vzal do náruče. Donesl mě do pokoje, když mě posadil na postel a zmizel v šatně. „Za chvíli přijede Esme s Ejem, tak budeme moct vyrazit,“ zavolal a dál mi vybíral oblečení.

Zdálo se mi, že je v té šatně nějak dlouho, tak jsem se zvedla z postele a šla se za ním podívat. Byl ke dveřím otočený zády a vybíral mi nějaký hezký top. V ruce držel dva, a jak jsem viděla, nemohl se rozhodnout.

Nakonec ale vybral ten tmavě modrý s větším výstřihem, jenom na ramínka a podal mi ho. Top byl volný, takže mi lehce zakryl ještě větší bříško, které jsem měla po porodu. Už to sice nebylo tak hrozné, ale že bych ho chtěla vystavovat třeba v plavkách, to si budu muset ještě pár měsíců počkat.

K topu vybral šedé roury, které obepínaly moje hubené nohy, ale u bot se zarazil. Nejprve chtěl vzít tenisky, ale těsně u nich se zarazil a sáhnul pro černé vysoké lodičky s děravou špičkou. „Edwarde, tvůj syn potřebuje mámu,“ připomněla jsem mu.

„Lásko, nemohla bys pro jednou překonat svoji averzi k podpatkům?“ zeptal se a upřel na mě svoje zlaté oči.

„Bohužel mohla,“ povzdechla jsem si a boty si obula. Přeci už si mohl zvyknout, že na podpatkách prostě nechodím a on mi je hned při nejbližší příležitosti nacpe jako Alice.

Edward se zářivě usmál a políbil mě. „Esme je tady, takže můžeme vyrazit.“

„Nebude mít Ej hlad?“ strachovala jsem se. „Určitě nejedl, takže ho ještě nakrmím.“

„Jak chceš,“ pokrčil Edward rameny a spolu jsme sešli dolů.

Hned jsem se k prckovi nahrnula a brala si ho do náruče. Protože nespal, chtěla jsem využít jeho čilosti a rovnou jsem ho nakojila. Jak jsem si myslela, měl hlad, protože moje mléko doslova hltal a moc mu chutnalo.

Po krmení jsme konečně mohli vyrazit na překvapení a já byla stále více zvědavá, co to bude, protože Edward se stále tak divně culil. Nastoupili jsme do auta a jeli mně neznámo kam.

Už po chvíli jsem poznala cestu do Seattlu a můj mozeček zase začal šrotovat na plné obrátky. Přemýšlela jsem, co je to za překvapení, ale vůbec na nic jsem nemohla přijít. Ani když jsme zastavili domem, kde jsme dřív bydleli, a Edward vystoupil, jsem na nic nepřišla. Společně jsme vzali Ej-Jaye a šli dovnitř.

Výtahem jsme vyjeli nahoru a Edward odemknul náš starý byt. Trochu nechápavě jsem se na něj koukala, ale šla jsem za ním dovnitř. „Nelekni se,“ zašeptal, z ruky mi vzal vajíčko s Ejem a rukou mi zakryl oči.

„Edwarde, kam mě vedeš?“ ptala jsem se zmateně a cítila se poněkud divně, když jsem nic neviděla.

„Chci ti ukázat to překvapení,“ pořád mě někam vedl.

„Tak už mi to ukaž,“ zasténala jsem nedočkavě a čekala, kdy už mi konečně sundá ruce z očí.

„Dobře,“ zasmál se a mohla jsem zase koukat.

Byli jsme v ložnici a byla úplně celá přestěhovaná tak, aby se vedle postele vešla postýlka a přebalovací pult s Ejovými věcmi.

„Takže tady Esme pracovala celou tu dobu?“ zeptala jsem se nevěřícně.

„Ano. Myslel jsem, že se přestěhujeme, až bude Ej-Jay větší, jak jsme o tom mluvili, ale když jsme se tak pohádali jenom kvůli tomu, že jsi potřebovala do města, rozhodl jsem se takhle,“ vysvětloval.

„Udělal jsi mi radost,“ usmála jsem se šťastně.

„Ale pojď se podívat dál,“ vzal mě za ruku a společně jsme šli do obýváku. Ten byl taky trochu předělaný.

Kuchyňský stůl byl přiražený ke zdi a nad ním visela spousta fotek, které byly různě velké a rozházené.

Byl na nich Ej-Jay hned po narození a jak postupně stárnul. Bylo to udělané tak šikovně, že se sem fotky ještě dali dodat. „Kde jste ty fotky vzali?“ zeptala jsem se užasle a rozplývala se.

„Esme to nejprve dělala pro Eje. Chtěla mu dát celé album, až bude velký, ale přišlo jí, že tohle je taky dobré využití, tak ty fotky použila,“ pokrčil rameny. „Líbí se ti to?“

„Je to úžasné. Moc se to Esme povedlo. Děkuju za překvapení,“ otočila jsem se a Edwarda objala. „Kdy se stěhujeme?“

„Naše věci tady jsou, jen musíme dojet pro ty Ejovi. Vaničku a tak, takže co zítra? Dneska si můžeme užít poslední den ve Forks a možná bys to měla říct Charliemu.“

„Tak zítra,“ kývla jsem nadšeně. „A za Charliem se můžeme stavit, až pojedeme domů, co říkáš?“

„Je to na tobě,“ pokrčil rameny a políbil mě.

„Už se tak moc těším, až tu budeme spolu, jako rodina,“ usmála jsem se a polibek mu opětovala.

„Zítra se dočkáš.“

Jak jsme se s Edwardem domluvili, když jsme se vraceli do Forks, zastavili jsme u Charlieho, abychom mu řekli, že se stěhujeme.

Byl z toho krapet rozladěný, ale nebránil nám. Neměl proč a ani nemohl. Domluvili jsme se alespoň na pravidelných návštěvách a telefonních hovorech a potom jsme jeli domů, protože Ej bude chtít každou chvíli jíst.

Když jsme přijeli domů, šla jsem hned Eje nakrmit, protože začal plakat už v autě. Potom jsem se s ním vrátila zpátky dolů a málem jsem spadla ze schodů. Ještě že mě Edward chytil kolem pasu a tak mě podržel. Všude po obýváku byly balónky a na stole byla spousta dárků. Vyvaleně jsem na tu hromadu koukala a snažila se přijít na to, na co jsem zapomněla. Bezúspěšně, takže mi to museli vysvětlit.

„Bells, dneska jsou Ej-Jayovi dva měsíce, a protože začíná dělat větší pokroky ve vývoji a růstu, tak jsme se to rozhodli oslavit,“ vypískla Alice a běžela mě obejmout.

„To je hezké, ale proč jste něco neřekli? Nic pro něj nemám,“ koukala jsem na ně zklamaně.

„Ty jsi jeho matka, nic pro něj mít nemusíš,“ zasmála se Alice a za ruku mě tahala dolů.

„A navíc dneska nám to připadalo jako dobrá příležitost, když jste se rozhodli nás opustit,“ skočila Alici do řeči Esme.

„Neopouštíme vás,“ zamumlala jsem trochu provinile.

„Samozřejmě, že ne. Myslela jsem to jenom názorně. Nemusíš se cítit vůbec provinile. Jsem ráda, že jste se rozhodli postavit na vlastní nohy,“ usmála se a přišla ke mně. „Všechno nejlepší, Eji,“ zamumlala a pohladila spokojeného prcka po tvářičce. On jí to oplatil úsměvem a Esme se nad ním šťastně rozplývala.

„Tak pojď rozbalit dárky,“ vypískla Alice a tahala mě k sedačce, na kterou jsem se posadila a Edward vzal místo vedle mě.

„Dej mi Ej-Jaye,“ vzala si ho ode mě Rosalie a začala na něj šišlat.

Čapla jsem první krabici, která mi přišla pod ruku a roztrhla jsem papír i stužku. V krabici bylo ukryto úžasné zvonící chrastítko, které se dalo pověsit nad postýlku. „Díky,“ usmála jsem se a dala do rozbalování dalších dárků.

Po většinou v krabicích byly různé řehtačky, knížky, hračky a oblečení. Toho bylo vážně hodně. Společně jsme se probírali dárky, když někdo zazvonil. Zmateně jsem se podívala na Edwarda a šla jsem otevřít.

Autor: Huny (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Holka nebo kluk? 32: