Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Holka nebo kluk? 3

12.03.2010 (07:15) • Huny • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 6629×

„Ahoj Bello. Nakoupila jsem ti spoustu oblečení, když si mě o to chtěla požádat,“ podala mi snad pět tašek.

„Děkuju,“ usmála jsem se. „Už nezapnu skoro žádné kalhoty a nevím, jak dlouho takhle rychle poroste.“ Pohladila jsem si bříško.

„To nevadí. Vždyť víš, že mě můžeš zaúkolovat čímkoliv,“ usmála se na mě Alice.

„Vím,“ kývla jsem, abych jí ujistila.

„Bello, možná už bychom měli jet. Jestli se chceš zastavit za Charliem. Potřebuješ odpočívat,“ připomněl mi Edward.

„Dobře,“ kývla jsem a zvedla se. „Tak ahoj,“ rozloučila jsem se.

„Ahoj Bello, a někdy se zastavte,“ objala mě Esme.

„Myslím, že se tu objevíme, jen co mě zase Carlisle bude potřebovat zkontrolovat,“ usmála jsem se na ní a šla jsem si sednout do auta.

Cesta k Charliemu proběhla mlčky. Musela jsem si přiznat, že se jeho reakce docela bojím a Edward to samozřejmě vycítil. „Bello, neboj, vždyť to byl přeci tvůj nápad,“ uklidňoval mě.

„Díky,“ zašklebila jsem se.

„Nemáš zač,“ usmál se a propletl naše ruce.

Za chvíli už jsme zastavili u domu, tak jsem se zhluboka nadechla. Edward mi otevřel dveře a pomohl mi vystoupit. Objal mě kolem pasu a šli jsme ke dveřím. Zaťukali jsme a čekali, až Charlie přijde otevřít. „Ahoj Bello,“ pozdravil nadšeně, když mě uviděl.

„Ahoj,“ usmála jsem se trochu napjatě.

„Co vy tu?“

„No, my bychom s tebou potřebovali mluvit,“ skousla jsem si nervózně spodní ret.

„Tak pojďte, přeci to nebudeme řešit venku,“ uvolnil nám cestu, abychom mohli jít dovnitř.

Stiskla jsem Edwardovu ruku víc a vešli jsme dovnitř. Posadili jsme se v obýváku na gauč a Charlie si sednul do křesla. „Tak co jste potřebovali?“ podíval se na mě.

„Tati,“ nadechla jsem se zhluboka a usmála se. „Já jsem… těhotná,“ dostala jsem to ze sebe a ruku, kterou jsem měla propletenou s tou Edwardovou, jsem si položila na mírně nafouklé bříško.

„A… páni,“ vydechl překvapeně, když se trochu vzpamatoval. „A nejste na to moc mladí?“ kouknul se na mě a pak na Edwarda.

„Tati, myslíš, že už mi to máma neříkala?“ nadzvedla jsem obočí. „Ale už se stalo,“ usmála jsem se blaženě.

„Já… nevím, co vám na to mám říct.“

„Nic říkat nemusíš, mě stačí tvůj pohled,“ utvrdila jsem ho.

„Ale stejně si myslím, že jste měli alespoň pár let počkat,“ stál si na svém.

„Tati,“ zasténala jsem.

„Já vím Bello. Jsi dospělá, ale můj názor se jen tak nezmění,“ stál si na svém a já zívla.

„Promiň, jsem teď nějaká unavená,“ omluvila jsem se.

„To nevadí. Musíš odpočívat. Když Renée čekala tebe, skoro nevylézala z postele, protože pořád spala,“ zasmál se nad vzpomínkami. „A teď budu dědeček,“ zamumlal si pro sebe.

„Jo budeš,“ kývla jsem nadšená, že to vzal tak skvěle.

„Bello, vážně bychom měli jet,“ napomenul mě Edward potichu, tak jsem kývla.

„Tati, tak mi už pojedeme. Až se tu zase objevíme, tak ti dám vědět,“ rozloučila jsem se s ním a zvedla se.

“Dobře,“ kývnul. „Hlavně se mi opatrujte,“ usmál se.

„Neboj, Edward mě hlídá jako oko v hlavě. Jo, a pozdravuje tě máma,“ vzpomněla jsem si ještě.

„Taky jí pozdravuj, až s ní budeš zase mluvit,“ doprovodil nás ke dveřím.

„Jasně,“ kývla jsem a znovu zívla.

„Tak už jeďte, abys nás nesnědla,“ zasmáli se oba a Edward mi pomohl nasednout do auta.

„Tak nashle, Charlie“ rozloučil se Edward a jeli jsme domů.

Už cestou jsem usínala, ale k úplné pohodě by mi stačilo něco k jídlu. Přemýšlela jsem, co si udělám, ale pak jsem si vzpomněla na ten velký kyblík vanilkové zmrzliny, kterou máme v mrazáku, a už jsem věděla, co bude k večeři.

Jen co jsme vešli do bytu, vrhla jsem se k mrazáku a vytáhla zmrzlinu. Edward mě s úsměvem sledoval a pustil televizi. Lehla jsem si na pohovku a pustila jsem se do zmrzliny. Snědla jsem asi čtvrt kýble a začala jsem zase zívat. „Jdu si dát sprchu,“ oznámila jsem Edwardovi a vrátila zmrzlinu zpátky od mrazáku.

Vlezla jsem si do sprchy a pozorovala svoje bříško. Všimla jsem si, že už je trochu větší, ale ne tolik, aby to bylo znatelné na těhotenství.

Když mi začala být zima, vypnula jsem vodu, osušila se a šla do ložnice. Edward tam na mě zase čekal a zase si mě přitáhl k sobě. Byla jsem natolik unavená, že jsem ani nepotřebovala ukolébavku, abych usnula.

Do nového dne mě přivítala snídaně, kterou mi Edward donesl hned, jak jsem se probudila, ale jen co jsem jí snědla, ucítila jsem píchnutí v břiše a hned na to se mi zvednul žaludek, tak jsem co nejrychleji vyrazila na záchod. „Bello,“ objevil se vedle mě Edward a rukou mi chladil rozpálené čelo.

„Jsem v pořádku. Asi mu nechutnaly ty tvoje dobré tousty,“ zvedla jsem se z podlahy a vyčistila si zuby.

Vrátila jsem se zpátky do ložnice, a protože jsem věděla, že mě Edward nenechá se normálně pohybovat, vzala jsem si peřinu a přesunula se do obýváku k televizi, abych se alespoň trochu zabavila. Edward si přilehnul ke mně a objal mě.

Moje neposedné hormony, ale zareagovali na jeho studenou ruku a já měla hroznou chuť ho políbit, ale věděla jsem, že mi to stačit nebude. Políbila jsem ho znovu a přetočila se na něj. Omotal mi ruce kolem pasu a přitáhl si mě k sobě. „Bello,“ vydechl a znovu mě začal líbat.

Ruce jsem mu dala za krk a potom jsem mu začala rozepínat košili. Trochu jsem se odtáhla, abych mu jí mohla vysvléct úplně, a dál jsem ho líbala. On roztrhl mojí krajkovou košilku a následně i kalhotky. Rozepnula jsem mu pásek u kalhot a on si je sám svléknul.

Protože pohovka byla trochu malá na naše dovádění, Edward nás opatrně stáhnul na koberec na zemi. Posadila jsem se na něj a vysvlékla mu boxerky. Políbila jsem ho a opatrně na něj nasedla.

Vydechla jsem slastí a vychutnávala si ten pocit. Pomalu jsem se na něm začala pohybovat a nahnula jsem nad něj, abych mohla proplést se naše ruce. Nahnula jsem se ještě víc, abych ho mohla políbit, a pak jsem svými rty jela po jeho krku.

Edward asi nechtěl miminko vystavovat zbytečné zátěži, tak mě nechal celou dobu nahoře a jen mě hladil po zádech, ale jeho studené prsty moje vzrušení ještě znásobovaly. Jen co jsem cítila mírné zachvění v podbřišku, prožila jsem snad ten nejkrásnější orgasmus v životě. Prohnula jsem v zádech a svalila se vedle něj na koberec.

Moje srdce letělo neuvěřitelnou rychlostí a dech na tom nebyl jinak. Edward mě vysadil na pohovku, nejspíš, abych nenastydla a zabalil mě do deky. „Mohl bys mi prosím podat zmrzlinu?“ usmála jsem se na něj.

„Bude tě bolet v krku,“ kouknul se na mě výchovně.

„Nebude,“ zakroutila jsem hlavou a čekala, až jí přinese.

Donesl mi jí i se lžičkou a sledoval, jak to ve mně mizí. „Hm… něco to mu chybí,“ zamumlala jsem si pro sebe a vůbec nemohla přijít na to co.

Když už mi zbyla jen půlka kýble, zmrzlinu jsem donesla zpátky do mrazáku a Edward mi přinesl další noční košilku. Bylo mi divné, že teď už se mi zvracet nechce, ale mohla jsem být ráda, že alespoň něco dokážu pořádně strávit.

Uvelebila jsem se v Edwardově náručí, obalené dekou a koukala jsem na televizi. V podbřišku jsem cítila takové příjemné teplo a musela jsem miminko pohladit. Edward chytil mojí ruku a podržel jí tam. „Myslím, že se mu to líbí,“ pokřiveně se usmál.

„Taky si myslím. Musí mu tam být příjemně,“ konstatovala jsem a pozornost obrátila zpátky k televizi.

Dávali něco nudného, tak nebylo divu, že jsem zase začala zívat. V poslední době jsem spala opravdu často. Edward si mě k sobě víc přitisknul a do ucha mi začal broukat ukolébavku.

Probudila jsem se až za tmy a začala jsem si uvědomovat hlad. Vymanila jsem se z Edwardova obětí a zvedla jsem se. „Co děláš?“ zeptal se poplašeně.

„Mám hlad,“ pokrčila jsem rameny a otevřela lednici.

Vyndala jsem maso, olej a na sporák jsem dala pánev. Maso jsem si ještě chtěla nakrájet, ale to bych nebyla já, aby se mi něco nastalo. „Au, sakra,“ zaklela jsem, když mi z prstu ukápla kapička krve.

„Bello, co se stalo?“ Edward stál okamžitě u mě a vyplašeně se na mě koukal.

„Nic, jen jsem se řízla,“ zamumlala jsem a strčila si prst do pusy.

Byl to naprosto neuvážený krok, protože jsem si uvědomila, že se mi z krve dělá špatně, ale teď mi to nevadilo. Naopak mi to spíš chutnalo. „Bello, co to děláš. Vždyť ti bude špatně,“ vytáhl mi Edward prsty z pusy.

„Ne, ne. Chutná mi to,“ koukla jsem se na něj.

„Cože?“ zeptal se zaraženě.

„Že se mi z toho neděláš špatně,“ zopakovala jsem.

„Myslím, že bychom měli zajet za Carlislem,“ zamumlal si pro sebe, ale já to slyšela.

„Tak až zítra, teď si udělám to jídlo,“ vytrhla jsem mu prst a šáhla do lékárničky pro náplast.

Když jsem si zalepila prst, maso už bylo nakrájené a syčelo na pánvi. „Díky, ale udělala bych si to sama,“ otočila jsem se na svého osobního kuchaře.

„Řízla by ses ještě jednou a pak by ses vysála, že jo?“ zasmál se, ale moc uvolněně to neznělo.

„Třeba bych ti trochu nechala,“ políbila jsem ho a poznala jsem, jak Edward ztuhnul. „Promiň,“ zamumlala jsem a koukla se na maso.

Už bylo pěkně opečené, tak jsem pánvičku stáhla a z šuflete si vzala vidličku. „A ne, že to zase vyhodíš zpátky,“ promluvila jsem si k bříšku a dala do pusy první sousto.

Když se nic nedělo, jedla jsem dál, až byla pánvička prázdná. „No vidíš, že to jde, když se chce,“ pochválila jsem mimčo a zase jsem se uvelebila na gauči v Edwardově náručí.

„Bello, vážně ti ta krev chutnala?“ zeptal se mě znovu pochybně.

„No, nedá se říct, že by mi chutnala třeba jako ta zmrzlina, ale byla dobrá,“ sklopila jsem hlavu.

„Za to se nemusíš stydět,“ zvednul mi obličej a lehce mě políbil.

„Já vím, ale je to takové divné,“ pokrčila jsem rameny.

„Není to divné Bello, prostě to ber tak, že to budeš asi nejspíš potřebovat,“ chlácholil mě a já se nad tou představou otřásla. „Co?“ zeptal se poplašeně.

„Nic, jen si nedokážu představit, že budu žít na krvi,“ přiznala jsem a teď mi došlo, co mi na té zmrzlině chybělo. „Pojedeme za tím Carlislem?“ zeptala jsem se.

„Zítra, ještě by ses měla vyspat,“ vzal mě do náruče a donesl mě do postele. Hned potom mi donesl i peřinu a zachumlal mě do ní. Naposled mě políbil a začal mi zpívat ukolébavku.

Autor: Huny (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Holka nebo kluk? 3: