Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Holka nebo kluk? 26

07.06.2010 (22:00) • Huny • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 5191×

I když Edward říkal, že mi bude druhý den lépe, neměl pravdu. Naopak mi bylo snad čím dál hůř, ale snažila jsem se to alespoň trochu zamaskovat. I přes snahu mi to ale bylo k ničemu. Teplota mi ještě stoupala, a i když jsem prášky jedla pravidelně, klesat nechtěla.

Celé následující dny jsem prospala. Vzbudili mě jenom, když měl Ej-Jay hlad, ale jinak jsem byla nepoužitelná. Ani jsem nejedla. Jen jsem pila, chodila na záchod, spala a neskutečně jsem se potila, takže mě za den museli převlékat i pětkrát a stejně to nestačilo.

Asi čtvrtý den jsem se potit úplně přestala, ale teplota neklesala. Stále mi bylo mizerně a pořád jsem spala. A když jsem se náhodou probudila, připadala jsem si ještě mizerněji, než ve spánku. Připadala jsem si, jako kdybych byla mrtvá, ale žila jsem. Neměla jsem vůbec sílu a prostě jsem měla nějaké rozostřené smysly.

Několikrát mi volal Charlie, ale mluvila jsem s ním jen jednou. Když volal jindy, věděla jsem to jen od Edwarda, protože jsem spala a on mě nechtěl budit.

Všichni byli naprosto bezradní. Carlisle už na mě vyzkoušel snad všechny léčebné metody, co znal a začal do mě dostávat antibiotika. Trochu jsem se bála, aby to neublížilo Ej-Jayovi, ale uklidnil mě, že mi dal takové antibiotika, které by na moje kojení neměly mít žádný vliv, tak jsem se trochu uklidnila.

Když už jsem v horečkách ležela skoro čtrnáct dní, všichni začínali mít opravdu strach. Už to nebylo obyčejná chřipka, jak se ze začátku zdálo. Carlisle mě několikrát vyšetřil, aby zjistil, jestli jsem po porodu nechytla nějakou infekci, ale na nic nepřišel.

Dokonce mě byl navštívit i Charlie. Jakmile ale vešel do pokoje, krk mi začal neuvěřitelně hořet a přestalo to, když odešel a já se napila krve, kterou mi donesl Edward.

Že bych se měnila na upíra? To je přeci blbost. Takhle žádná proměna neprobíhá. Musel by mě kousnout upír a to nikdo neudělal. Nikoho jsem si nepustila k tělu… jen… Ej-Jaye.

Okamžitě jsem se vymrštila do sedu a vyhrnula si košilku nahoru. Prohmatala jsem si prsa a narazila na malou jizvičku. Vyděšeně jsem ji pozorovala a lehce přes ni přejížděla prsty. „Edwarde?“ zašeptala jsem a on se hned objevil ve dveřích.

„Co se děje?“

„Koukni se,“ natáhla jsem ruku a ukázala mu malou jizvičku. „Ej-Jay mě musel kousnout a já se tak začala měnit.“

„To mi ale přijde nemožné,“ mumlal, a jelikož mi zase začala být zima, stáhla jsem košilku dolů a zase jsem si lehla.

„Proč myslíš? Protože proměna probíhá jinak?“ zeptala jsem se nechápavě.

„Ano, ale prostě mi to nejde do hlavy. Ani Carlisle tomu nějak nevěří.“

„Edwarde, když tady byl Charlie, v krku mi doslovy vybuchly plameny,“ vzpomněla jsem si a on ztuhnul. „Ještě pořád si myslíš, že je to nemožné? Ano, sice jsem žízeň cítila i předtím, ale tohle bylo mnohem intenzivnější.“

„Bello, já vůbec nevím,“ povzdechl si a přisednul si ke mně na postel. „Nechceš ještě spát?“

„Tak tu buď prosím se mnou,“ zaprosila jsem a natáhla ruku, aby si přilehl.

„Dobře,“ kývnul a objal mě.

„Už mě nebaví jen ležet a spát,“ stěžovala jsem si potichu.

„Ale jsi nemocná, tak to musíš vydržet,“ hladil mě Edward po zádech.

„Já vím. Ale už bych chtěla být zdravá. Být s tebou a Ejem a ostatními dole.“

„Vydrž to ještě pár dní. Carlisle doufá, že ti ta antibiotika alespoň trochu zaberou a zlepší se to,“ uklidňoval mě a jak mě rukou hladil po zádech, bylo to tak příjemné, že jsem za chvíli usnula.

„Carlisle, už spí skoro dva dny a ani jednou se neprobrala.“ Uslyšela jsem tichý a starostlivý hlas Edwarda.

„Já vím. Dělá mi to starosti, ale opravdu nevím, co bych pro ni ještě mohl udělat,“ odpověděl Carlisle.

„Bojím se, že ji ztratím,“ zašeptal Edward a povzdechl si.

„Víš, že to nikdo nedopustí. Kdyby mělo dojít k nejhoršímu, Alice to uvidí a mohl bys ji třeba proměnit, ale podle mě to jsou předčasné závěry.“

„Alice se snaží pátrat v její budoucnosti, ale nic, co by nám nějak pomohlo, nevidí,“ povzdechl si utrápeně Edward.

„Ještě pár hodin počkáme. Potom jí budeš muset proměnit. Srdce jí bije, tak by to neměl být problém,“ rozsekl to Carlisle a pak nejspíš odešel, protože Edward si sednul ke mně a chytil mě za ruku.

I ve spánku jsem cítila, jak mi pot stéká po čele a Edward mi ho vždycky studenou rukou setřel. Asi doufal, že ho slyším, protože mi vyprávěl o Ej-Jayovi, jak pomalu roste, a protože ho nemůžu kojit, tak mu zkusili dát kojeneckou výživu. Moc mu to prý nechutnalo, ale krve vypil jen málo, tak usoudili, že moje mateřské mléko je pro něj asi nejlepší.

Jeho hlas mi pomáhal. Ne tělesně, ale duševně. Cítila jsem se o něco lepší, když jsem ho vedle sebe cítila. Občas jsem úplně usnula, že jsem nic nevnímala a někdy jsem zase vnímala všechno. Přišlo mi, že toho slyším mnohem víc. Někdy jsem slyšela i to, co se dělo dole, ale přisuzovala jsem to teplotě, protože mi to přišlo naprosto nereálné.

„Edwarde, Bella bude v pořádku. Viděla jsem to. Její stav se začne postupně zlepšovat a zítra by se mohla konečně probudit,“ šeptal Alicin dokonalý hlas.

„Už se nemůžu dočkat,“ odpověděl Edward a pak se zase věnoval mně.

Alice měla pravdu. Po třech týdnech jsem se opravdu probrala a cítila jsem se dobře. Vlastně ještě víc, než dobře.

Hned co jsem otevřela oči, jsem poznala tolik detailů, takže se mi zlepšil zrak. To, co jsem slyšela ve spánku nebyly halucinace, ale jednoduše se mi zlepšil sluch. Taky mě pálilo v krku. Věděla jsem, že jakmile vypiju krev, zlepší se to, ale tohle bylo tak nějak intenzivnější.

Všichni byli úplně štěstím bez sebe, když jsem se probudila a řekla, že je mi úplně skvěle. Carlisle mi změřil teplotu a zjistil, že ji mám o pár stupňů nižší, než má normální člověk. Ale já už nebyla člověk. To se potvrdilo i mými rychlejšími pohyby. Když jsem konečně vylezla z postele, jen co jsem na to pomyslela, už jsem stála na nohou. Nebyla to sice taková rychlost jako u Edwarda, ale byla jsem rychlejší.

Hned jsem šla do koupelny, abych se na sebe podívala do zrcadla, ale když jsem svůj obraz uviděla v zrcadle, projela mnou vlna zklamání a ze rtů mi unikl povzdech. „Co se děje, lásko?“ přišel ke mně hned Edward a starostlivě si mě měřil.

„Vůbec jsem se nezměnila,“ vysvětlila jsem a stále se pozorovala v zrcadle.

„Lásko, ty jsi poloupír. Carlisle po tom pátral a takhle už zůstaneš navždy. Nezestárneš. Nejsi úplný upír, ale taky už nejsi úplný člověk,“ pohladil mě po tváři. „Tvoje pleť je jemnější, teplota nižší, budeš potřebovat krev. Jsi rychlejší, máš zbystřené smysly a miluju tě snad ještě víc, což vůbec nejde.“

„To ale znamená, že se s Charliem budu moct vídat. Nevšimne si mojí změny,“ usmála jsem se.

„A Ej-Jay se na tebe moc těší,“ zašeptal a lehce mě políbil.

V tu chvíli jsem na všechno zapomněla a ruce jsem mu zamotala do vlasů, abych si ho k sobě víc přitáhla. Líbala jsem ho vášnivě a nemohla se ho nabažit, jenže jsem uslyšela Eje, jak začal plakat a to mě okamžitě vrátilo do reality.

„Musím za Ejem,“ odtáhla jsem se a chtěla letět dolů, ale Edward mě zastavil. „Co je?“

„Lásko, napřed se oblékni,“ usmál se a v náruči mě donesl do šatny.

Rychle jsem na sebe hodila spodní prádlo, kalhoty a tričko a už jsem uháněla dolů, protože Ej-Jay plakal čím dál víc. V obýváku jsem ho rychle vzala ze sedačky do náruče a snažila se ho jemným povídáním uklidnit, jenže to se nedalo. „Bello, bude mít hlad, tak ho běž nahoru nakojit. Té kojenecké výživě moc nedal,“ promluvila na mě Esme, tak jsem kývla a pomalu odešla k nám nahoru do ložnice.

Vyhrnula jsem si tričko, podprsenku a nechala Eje najíst. Úplně to hltal. Musela jsem se usmát a pohladila jsem ho po baculaté tvářičce.

Za tu dobu, co jsem ho neviděla, se poněkud změnil. Měl o něco baculatější tváře, větší rtíky a oči a vzadu na hlavě měl holé kolečko. Někde jsem o tom četla a vlasy by mu měly zase vyrůst, tak to bylo v pořádku. Malými ručičkami kolem sebe mával a očima těkal po celé místnosti. Po jídle jsem ho nechala zase odříhnout a vrátila jsem se dolů.

„Možná bys měla zavolat Charliemu. Pořád volá, protože má o tebe starost,“ doporučila mi Alice, když jsem Eje položila zpátky do sedačky.

„Dobře,“ kývla jsem a Edward mi položil telefon do ruky. Usmála jsem se a zpaměti vytočila Charlieho telefonní číslo.

„Swan,“ ozvalo se.

„Ahoj tati, tady Bella,“ představila jsem se.

„Bello, jsi to ty? Už jsi zdravá?“ ptal se překvapeně a nadšeně.

„Ano, už jsem zdravá a cítím se naprosto skvěle,“ přiznala jsem.

„Bells, mohla bys ke mně zajet? Potřeboval bych ti něco říct, ale když jsi po nemoci, tak to klidně můžeme odložit.“

„Samozřejmě. Ráda přijedu. Už mi nic není,“ přijala jsem jeho pozvání.

„Tak zítra?“ navrhl.

„Dobře. Po obědě přijedu. Mám vzít i Edwarda a Ej-Jaye?“
„Byl bych radši, kdybys přijela sama, ale prcka vzít můžeš,“ připustil.

„Ještě uvidím. Tak zítra. Budu se těšit,“ rozloučila jsem se.

„Ahoj,“ odpověděl Charlie a položil telefon. Já telefon vrátila Edwardovi a šla jsem do kuchyně, protože jsem měla trochu hlad.

Esme mi udělala toasty, ale můj hlad nezasytily úplně. Pořád jsem se necítila plná a nepříjemné pálení a škrábání v krku mi dobře nedělalo. „Bello, možná bychom mohli zajít na lov. Určitě musíš mít taky žízeň,“ přišel za mnou do kuchyně Edward, tak jsem kývla a uznala tak jeho pravdu.

Autor: Huny (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Holka nebo kluk? 26: