Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Holka nebo kluk? 25

04.06.2010 (19:30) • Huny • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 4957×

„Bello, nemáš nějak větší prsa? Třeba by se Ej-Jayovi líbily,“ začal se smát Emmett a já se na něj zmateně podívala.

„Emmette!“ okřikla ho Rose a jednu mu vrazila. „Jak si z toho dokážeš dělat legraci?“

„Já jsem vám chtěl trochu zvednout náladu,“ pokrčil omluvně rameny. „Bello promiň. Já jsem to tak nemyslel.“

„To je v pořádku,“ zamumlala jsem a dál objímala Edwarda. „Rose, dáš mi prosím Eje? Donesu ho do postýlky.“ Stoupla jsem si a s prckem v náručí jsem odešla nahoru.

Ve skutečnosti jsem ho do postýlky dát nechtěla, ale chtěla jsem vyzkoušet Emmettovu teorii. Sice mi to připadalo jako naprostá blbost, ale za zkoušku nic nedám.

Ej-Jay se akorát probral, tak jsem si sedla na postel, vyhrnula si tričko a podprsenku a chvíli váhala. Nevěděla jsem, jak bych to měla udělat správně, ale poslechla jsem instinkt a Ejovi malé rtíky jsem přiložila ke své pravé bradavce. Až jsem se divila, jak rychle se přisál a mléko doslova hltal. „Edwarde,“ zašeptala jsem ohromeně a po chvíli se otevřely dveře.

„Co se…“ ani nedořekl větu a zasekl se.

„Vidíš?“ zašeptala jsem a sledovala Eje, jak hltavě pije. „Emmett měl pravdu.“

„To vidím, ale jak to? Vždyť je to upír, měl by mít potřebu krve.“

„Myslíš, že jí ještě nemá dost, když jsme ji do něj cpali vedle v noci?“ stavěla jsem se na prckovu stranu.

„Máš pravdu,“ přiznal a sednul si k nám na postel. „Ale trochu mě štve, že na to přišel Emmett a ne já nebo někdo jiný.“

„Hlavně, že měl pravdu. Dojdeš to říct Carlisleovi?“ zvedla jsem hlavu.

„Až Ej usne, můžeme mu to dojít říct spolu a domluvíme se, co dál,“ pohladil mě po vlasech a Ej-Jay se ode mě odtrhl. Vypadal naprosto spokojeně, tak jsem si stáhla podprsenku a tričko a stoupla jsem si. Inspirovala jsem se knížkou, kterou jsme s Edwardem koupili ještě v Seattlu a počkala jsem, až si Ej-Jay odříhne a pak jsem ho dala do postýlky. Počkali jsme, než usne a vrátili jsme se do obýváku.

„Carlisle, mohl bys na chvíli?“ zeptal se Edward.

„Samozřejmě,“ zvednul se a odešli jsme k němu do pracovny.

„Bella může Eje nakojit,“ vysvětlil Edward, když jsme zavřeli dveře.

„Opravdu? To je zajímavé. Na tuhle možnost jsem nepomyslel.“

„Ano. Teď jsme to zkusili a než usnul, tvářil se nadmíru spokojeně a i jeho myšlenky přetékaly blahem,“ kýval Edward.

„Můžeme tuhle možnost zkusit a sledovat, jak na to bude Ej-Jay reagovat, ale nedělala bych si nějaké velké naděje. Musíme to jen vyzkoušet a uvidíme.“

„On neumře,“ procedila jsem to mezi zuby plná odhodlání.

„Samozřejmě, že ne,“ přitiskl si mě Edward na sebe. „To nikdo nedovolí,“ chlácholil mě a já jsem jenom kývla.

Začínalo mi být nějak divně. Cítila jsem se unaveně a malátně, ale nechtěla jsem Edwarda strašit. Navíc se do mě dávala zima a Edward mojí teplotě moc nepřidával. Navíc mě zase začínalo bolet v krku, ale to bylo nejspíš nedostatkem krve, protože jsem jí dlouho neměla.

„Jdu se najíst,“ vykroutila jsem se mu z objetí a sama jsem šla do kuchyně. Esme mě musela slyšet, protože už mi něco připravila.

Sedla jsem si ke stolu a pustila jsem se do jídla. „Esme, mohla bys mi prosím dát trochu krve? Začíná mě bolet v krku,“ poprosila jsem jí, a když se přede mnou po vteřině objevil hrneček s červenou vonící tekutinou, rychle jsem ji vypila a krku se hned ulevilo, ale tak nějak unaveně jsem se cítila pořád a byla mi pořád zima.

Po jídle jsem se šla podívat do obýváku. Viděla jsem typickou pohodičku. Emmett měl puštěný zápas a vedle něj seděla Rose, kterou objímal. Alice s Jasperem tu nebyli, ale Edward seděl za klavírem, tak jsem si šla k němu sednout. Usmál se na mě a začal hrát mojí ukolébavku.

Zavřela jsem oči a vychutnávala jsem si tu skladbu. Hlavu jsem mu položila na rameno a Edward hrát přestal, tak jsem zmateně otevřela oči a posadila jsem se rovně.

„Bello, ty celá hoříš,“ vytřeštil Edward vyplašeně oči.

„To se ti jenom zdá. Je mi dobře,“ zamumlala jsem.

„Já ti nevěřím,“ zakroutil hlavou.

„Vážně mi nic není,“ povzdechla jsem si, ale nebyla to úplně pravda.

„Nelži, poznám to na tobě. A jestli ti vážně nic není, tak nebudeš mít nic proti tomu, aby se na tebe podíval Carlisle a posoudil tvůj zdravotní stav,“ usmál se vítězně.

„Edwarde,“ zasténala jsem a znovu si hlasu opřela o jeho rameno.

„Tak pojď,“ zvednul se, mě vzal do náruče a rychle nesl ke Carlisleovi do pracovny.

„Co se děje? Slyšel jsem, jak se dole dohadujete,“ přivítal nás hned Carlisle.

„Bella úplně hoří a nechce přiznat, že jí něco je.“ Položil mě Edward na lehátko.

„Nechci to přiznat, protože mi nic není,“ povzdechla jsem si.

„Pořád tak paličatá,“ zamumlal si Edward pro sebe a zakroutil nechápavě hlavou.

„Tak já se na tebe podívám a uvidíme,“ rozsekl náš spor Carlisle a přistoupil ke mně. „Bolí tě v krku?“ začal se vyptávat.

„Už ne,“ zakroutila jsem hlavou. „Dala jsem si krev a je mi dobře. Možná se cítím trochu unavená a je mi i trochu zima,“ přiznala jsem poraženě.

„Změř si teplotu,“ podal mi teploměr, tak jsem si ho strčila pod paži.

Když jsem ho po pěti minutách vyndala a vrátila Carlislovi, zaslechla jsem, jak zalapal po dechu. „Kolik mám?“ zeptala jsem se zvědavě.

„Čtyřicet celých devět,“ vydechl zaskočeně. „To je v tvém stavu docela nebezpečné, takže to zkusíme vyléčit jen prášky na teplotu a při nejhorším nasadíme antibiotika.“

„Tak já si asi půjdu lehnout.“ Chtěla jsem slézt z lehátka, ale Edward mě vzal do náruče.

„Řeknu Esme, aby ti uvařila čas a snaž se spát,“ vyprovodil nás Carlisle ze dveří.

Edward mě položil na postel a z koupelny mi donesl noční košilku, tak jsem se rychle převlékla a zavrtala se do peřin. „Možná bys měl odnést Ej-Jaye, aby to ode mě nechytnul,“ navrhla jsem potichu.

„To je dobrý nápad.“ Dal mi pusu na čelo a spícího Eje odnesl dolů.

Když se vrátil, už jsem usínala, ale ještě mě donutil napít se čaje, který mi přinesl. Nebyl teplý, tak jsem si dvakrát lokla a zase jsem zavřela oči. „Budeš v pořádku. O Eje se postaráme,“ slyšela jsem šeptat Edwarda a pak jsem usnula.

Když jsem se probudila, byla jsem úplně zpocená a dezorientovaná. Posadila jsem se a ve dveřích se objevil Edward. „Lásko, jak ti je?“ zeptal se starostlivě.

„Blbě,“ zašeptala jsem a znovu jsem si lehla. „Mohl bys mi donést nové pyžamo, jsem úplně zpocená.“

„Samozřejmě,“ kývnul a zmizel v šatně.

Pomohl mi, se převléct a zase mi podal hrneček s čajem, abych nebyla dehydrovaná. „Přinesu ti teploměr. Zdá se mi, že ti teplota ještě stoupla.“

Lehla jsem si a čekala, až přijde. Potom jsem si teploměr strčila pod ruku a měřila se. „Co dělá Ej-Jay?“ Byla jsem zvědavá.

„Pořád spí, ale všichni si myslí, že se za chvíli probudí a bude mít hlad,“ povídal mi o něm, zatímco jsem si měřila teplotu. „Tak mi ukaž ten teploměr,“ natáhl ruku asi po pěti minutách, tak jsem ho vyndala.

„Čtyřicet jedna celých dva,“ zašeptal. „Stoupá to.“

„Já budu ještě spát,“ povzdechla jsem si.

„Určitě,“ souhlasil a chtěl odejít, ale já ho nechtěla pustit. Pochopil a přilehl si ke mně. „Celá hoříš,“ poznamenal a přes teplou deku mě objal, aby mi pomohl usnout.

„Bello, prober se, prosím,“ cloumal se mnou někdo, tak jsem neochotně otevřela oči.

„Co se děje?“ zeptala jsem se vyčerpaně.

„Ej chce jíst,“ usmál se na mě Edward a pomohl mi, se posadit. „Dojdu pro něj.“

„Dobře,“ zamumlala jsem pořád rozespale a snažila se trochu rozkoukat. To už mi ale Edward nesl hladového Eje, tak jsem se posadila a natáhla se pro něj.

„Nebude taky nemocný?“ strachovala jsem se.

„Snad ne. Riziko tam je, ale všichni doufáme, že je odolný a zvládne to,“ uklidnil mě Edward, tak jsem si vyhrnula košilku a nechala Eje najíst.

Byl to tak krásný pocit, cítit jeho malé rtíky. Teď už ke mně prostě patřil všemi způsoby, jakými mohl. Když jsem mu dávala krev, nebylo to takové, jako kojení. Tohle byl prostě náš kontakt a já jsem byla hrozně šťastná a spokojená. Byli jsme jenom my dva. Edward odešel, aby nám nechal soukromí, a když se vrátil, nesl mi nový čaj. Nechala jsem Eje odříhnout a vrátila ho Edwardovi. On mi podal čaj, tak jsem se napila a zase si lehla.

„Ještě počkej. Carlisle dojel do města pro něco proti teplotě, tak si to vezmi.“ Podal mi bílý prášek, tak jsem ho spolkla a zavrtala se pod peřinu, protože mi byla hrozná zima. „Zítra ti bude určitě lépe,“ zašeptal, dal mi pusu na čelo a odešel.

Autor: Huny (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Holka nebo kluk? 25: