Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Holka nebo kluk? 24

30.05.2010 (17:45) • Huny • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 5343×

„Lásko, co kdybychom zase vyrazili na procházku a odpoledne, až se všichni vrátí z lovu, nechali Eje změřit,“ zeptal se mě Edward, když jsem si dělala snídani.

„Nebude zima? Přeci jen je ještě brzy?“ zeptala jsem se vážně jako starostlivá matka.

„Zabalíme ho do teplé deky,“ usmál se a políbil mě. „Dojdu připravit kočárek.“

„Tak já ho obleču,“ zavolala jsem za ním a dojedla poslední sousto rohlíku.

„Jdeme ven,“ šišlala jsem na něj, zatím co jsem ho oblékala a jemu se to zrovna moc nelíbilo, protože začal natahovat. „Hotovo,“ usmála jsem se, když jsem zapnula zip na jeho bundičce.

Dala jsem Eje do kočárku a vyjela jsem ven. Edward se k nám hned přidal a společně jsme vyšli na naší druhou rodinnou procházku. „Víš, jak jsme se bavili o tom stěhování,“ porušila jsem ticho.

„Vím.“

„Já jsem o tom trochu přemýšlela a napadlo mě, že bychom se mohli přestěhovat, než Ej začne chodit do školy, aby to pro něj nebyla taková změna.“

„To každopádně. Už jsem přemýšlel o pár městech a napadl mě Vancouver, ale to je ještě daleko. Vždyť je mu teprve čtrnáct dní,“ ukončil tak neúmyslně nás rozhovor.

„Máš pravdu,“ zamumlala jsem a dál tlačila kočárek.

Domů jsme se vrátili až na oběd a já cítila v noze slabé brnění. Třeba jsem si jen natáhla sval, tak jsem to neřešila, ale brnění se stále zvětšovalo a navíc jsem začala vidět trochu rozmazaně, tak jsem si vyhrnula nohavici a ze dvou malých ranek jsem krvácela. „Bello, ty krvácíš,“ stál u mě Edward, než jsem to nějak stihla vyřešit.

„Jen trochu,“ zamumlala jsem a chtěla nohavici stáhnout dolů. On mě ovšem nenechal.

„Podívám se na to.“ Otřel mi z nohy krev a zatajil dech.

„Potřebuju si sednout,“ zamumlala, když se mi obraz rozostřil znovu a zamotala se mi hlava.

„Musím tě vzít do nemocnice. Podle všeho tě kousnul had. Potřebuješ sérum,“ panikařil.

„Had?“ zeptala jsem se nevěřícně.

„Jo,“ kývnul. „Dám Eje do sedačky a vrátím se pro tebe. Snaž se vydržet,“pohladil mě po tváři a zmizel.

Udržet se v chodu bylo snad čím dál těžší. Už jsem byla skoro mimo, když mě Edward vzal do náruče a rychle nesl do auta. „Lásko, prosím, vydrž. Za chvíli jsme v nemocnici,“ snažil se mě probrat, ale já jsem byla malátná čím dál víc. „Bell, no tak,“ třepal se mnou pořád, tím pádem musel řídit jen jednou rukou.

Za chvíli smykem zastavil a hned mě bral do náruče. Chtěla jsem mu, říct, hlavně ať Eje nenechá v autě, ale neměla jsem sílu. „Potřebuju rychle nějakého doktora. Uštknul jí had,“ začal naléhat Edward.

„Jistě, jděte na ošetřovnu. Je tam doktor Smith.“ Poslala ho nejspíš sestra a za chvíli už mě pokládal na lehátko, nebo co to bylo. Všechno jsem plně vnímala, ale byla jsem oslabená, takže jsem nemohla nic dělat.

„Potřebuje sérum,“ slyšela jsem a do nohy mě něco píchlo. „Doma tu nohu chlaďte a hlavně s ní nehýbejte. Nechte jí z toho vyspat, a kdyby něco, tak jí sem vezměte.“

„Samozřejmě. Dnes by měl přijet i Carlisle, tak se o ni postará,“ odpověděl Edward a vzal mě zase do náruče.

Noha už mě tolik nebrněla a cítila jsem se i dost ospale, tak jsem se ani nebránila a spánku podlehla.

Když jsem se probudila, cítila jsem se trochu malátně, ale jinak celkem fajn, až na to, že mě noha docela brutálně studila. Na loktech jsem se nadzvedla a zdravou nohou odkopla peřinu.

Bolavou nohu jsem měla omotanou u kotníku utěrkou a podle chladu v ní musel být led. „Edwarde?“ zamumlala jsem a čekala, až přijde.

„Už jsi vzhůru, lásko?“ přiběhl a sednul si ke mně na postel. „Jak se cítíš?“

„Celkem dobře, ale mám pocit, že mi ta noha umrzne. Vážně to studí,“ zasténala jsem.

„Mám ti to chladit,“ bránil se.

„To možná máš, ale ne tak, aby mi ta noha upadla, takže mi ten led prosím sundej nebo to udělám sama a hodím ti ho na hlavu.“ Začala jsem se dostávat do ráže a Edward na mě jen vyvaleně koukal. Taky jsem nevěděla, kde se to ve mně bere, ale asi tenhle tón budu muset používat častěji, protože mě poslechl a ten led mi z nohy opravdu sundal. „Díky,“ vydechla jsem a posadila se.

Nohy jsem shodila z postele a chtěla si stoupnout, ale Edward mě zastavil. „Kam jdeš?“

„Na záchod,“ zamumlala jsem a stoupla si.

Nohu už jsem skoro necítila, jen občas mě v ní trochu píchlo, ale to bylo všechno, tak jsem na sebe vzala kalhoty a šla jsem se podívat dolů za ostatními a hlavně za Ej-Jayem.

V obýváku vládla pohodička a klídek. Když mě všichni zpozorovali, usmáli se a Emmett mi naznačil, ať si za ním jdu sednout na pohovku, jenže než jsem tam došla, Edward mě držel v náručí a v křesle, kam si sednul, si mě posadil na klín. Na Emmetta jsem se omluvně usmála a Edwarda objala kolem krku. „Tak jak jste se tu měli?“ zeptala se Esme.

„Skvěle,“ usmála jsem se. „Šli jsme s Ejem na procházku, byli jsme za Charliem, vážně jsme si to užili.“

„Mluv za sebe,“ zamumlal Edward, tak jsem se na něj otočila.

„Edwarde, nic se nestalo. Nic mě nebolí, tak proč to řešíš?“

„Co se stalo?“ zajímali se hned všichni, tak jsem si povzdechla a nechala ho, aby jim to vysvětlil, protože mě to připadalo zbytečné.

„Když jsme šli včera na procházku, Bellu kousnul had,“ odpověděl Edward na jejich otázku.

„Cože? Had? Nestalo se ti něco?“ stáli u mě hned všichni a pozorovali mě.

„Ne, nic se mi nestalo, Edward přehání. Jen jsme museli do nemocnice pro nějaké to sérum, nebo jak tomu říkají. Ale dělá mi starosti Ej-Jay,“ odbočila jsem rychle od tématu. „Zdá se mi, že vůbec neroste a je strašně hubený.“

„Jestli chceš, můžu se na něj podívat,“ nabídl mi sám Carlisle, tak jsem kývla. Vzala jsem Eje z vajíčka, kde na něj cukrovaly Alice s Rose a s Edwardem za zády jsme šli nahoru.

„Vysvlékni ho,“ poručil mi Carlisle, tak jsem poslechla a zbavila ho všech věcí. „Polož ho na váhu a já ho potom změřím, ať víme, jak je na tom.“

„Ale co když na tom bude špatně?“ zeptala jsem se vyděšeně a Carlislovi ztuhnul úsměv na rtech. „Co se děje?“ ptala jsem se vyděšeně.

„Vůbec nic nepřibral. Na to, jak jí by měl mít navrch alespoň deset gramů, ale on nic. Ještě ho změřím a uvidíme.“ Edward mě objal kolem pasu a sledoval se mnou Carlisla. „A vůbec nevyrostl,“ povzdechl si, když ho změřil. „Obleč ho, ať nenastydne.“

„Ale vždyť pořád jí? Co když je nějak nemocný?“ plašila jsem hned.

„Nešil. Všechno bude v pořádku,“ snažil se mě uklidnit Edward.

„Já nemůžu nešílet,“ otočila jsem se na něj. „Edward, je to i tvůj syn. Copak o něj nemáš strach?“

„Samozřejmě, že mám,“ chytil můj obličej do dlaní, aby se mi koukal do očí. „Všechno dobře dopadne, tak se prosím nestresuj.“

„Ale…“

„Žádné ale! Buď v klidu, dokážeme se o něj postarat.“ Setřel mi slzu a pevně mě objal.

„Bojím se,“ vzlykla jsem a obličej mu zabořila do trička.

„Není čeho,“ pohladil mě po zádech a Ej-Jay se rozplakal. Popotáhla jsem a vzala ho do náruče.

„Bello, nestresuj se. Změřím ho zase zítra a pak se uvidí, co dál,“ zastavil nás ještě Carlisle, tak jsem kývla a šla Eje nakrmit.

V obýváku bylo o proti odpoledne úplně ticho a všichni se tvářili vážně. Trochu jsem se na všechny usmála a s Ejem odešla do kuchyně, abych mu připravila krev.

Dala jsem větší dávku, protože toho třeba má málo. Ohřála jsem to v mikrovlnce a šla si s ním sednout to obýváku, kde jsem ho nakrmila. „Edwarde, připravíš prosím vaničku?“ otočila jsem se na něj.

„Samozřejmě,“ kývnul a zvedli se všichni.

„Možná jsem ho měla nakrmit až po koupání,“ uvažovala jsem nahlas.

„Vzpomínáš si na včerejšek? Než jsi ho vykoupala, měl zase hlad, tak mu při nejhorším dáme další dávku,“ ozval se za mnou Edward, tak jsem přikývla a dál ho krmila.

Po jídle se spokojeně protáhnul, a protože vanička i ostatní věci byly připravené, zvedla jsem se a šla do kuchyně Ej-Jaye vykoupat.

Edward měl pravdu. Než jsme Eje vykoupali, měl zase hlad. Carlisle ho jen užasle pozoroval, jak do něj padá další krev a nebyl jediný. Emmett doslova čuměl s otevřenou pusou. „Vždyť ten prcek toho sní víc než já,“ stěžoval si.

„Ty už nejsi ve vývinu,“ uzemnila ho Alice a všichni se zasmáli.

„Ale tohle mi dělá starosti. Jak jsem si všimnul, přes den skoro vůbec nejí a večer hodně. Je to hodně podivné. Zkusím se podívat do nějakých knih, ale pochybuji, že tam něco najdu o tomhle, když jsem tam nenašel skoro nic o tvém těhotenství,“ povzdechl si bezmocně Carlisle a já zase posmutněla.

„Bello, tohle nemusí nic znamenat. Prostě se může tak projevovat jeho upírství,“ chlácholila mě Esme a objala mě.

„Jdu ho dát spát,“ vykroutila jsem se jí z objetí a pomalu odešla nahoru do pokoje. Položila jsem Eje do postýlky a jen co usnul, šla jsem se vysprchovat.

Po dnešním dni jsem byla trochu divně naladěná. Bála jsem se o Ej-Jaye. Bála jsem se, že to dopadne špatně a já ho ztratím, ale to jsem si nechtěla připouštět. A rozhodně jsem tyhle obavy nemohla vyslovit, protože by mě všichni doslova rozcupovali.

Vysprchovaná jsem sešla do obýváku, kde byli všichni a koukali na televizi až na Edwarda, který lehce a potichu hrál na piano, tak jsem se posadila k němu a nechala se obejmout. Poslouchala jsem uklidňující melodii mojí ukolébavky, ale nedoposlechla jsem si jí, protože jsem Edwardovi vyčerpaně usnula na rameni.

„Lásko?“ mluvil na mě Edward a lehce mě hladil po tváři.

„Ano?“ zamumlala jsem a zavrtěla se.

„Carlisle chce změřit Eje, než půjde do práce, ale jestli chceš, tak klidně spi. Zvládneme to sami.“

„Změřit?“ otevřela jsem oči. „Ne, já půjdu s vámi,“ vyhrabala jsem se z postele a rychle si stoupla.

„Tak se alespoň obleč,“ nasměroval mě k šatně, tak jsem kývla a rychle na sebe šla něco hodit.

„Dobré ráno, Bello,“ pozdravili mě všichni, když jsem seběhla s Edwardem za zády dolů.

„Dobré,“ zamumlala jsem a už měla v náruči Ej-Jaye.

„Bello, podívej se na sebe. To je hrůza,“ povzdychla si Alice. „Pojď, něco ti najdu, ať vypadáš trochu k světu,“ tahala mě hned zase nahoru, a protože jsem neměla žádnou sílu s Ejem v náručí, beze slov jsem se jí podřídila.

„Podej mi Eje a obleč si tohle,“ natáhla ruce a podala mi hromádku oblečení.

Tepláky jsem tedy vyměnila za ošoupané rifle a volné tričko za modrou košili. Spodní prádlo mi naštěstí nechala, a jakmile jsem byla oblečená podle jejích představ, Eje mi podala zpátky a já mohla jít konečně za Carlislem.

„Carlisle, tak co?“ ptala jsem se a byla úplně na trní.

„Zase nic. Dokonce pět gramů ubral,“ s povzdechem zakroutil hlavou. „Obávám se, že tohle moc dlouho nevydrží, ale třeba se ještě vzpamatuje.“

„Co? To umře?“ zašeptala jsem a po tváři se mi hrnuly velké slzy.

„Určitě ne,“ přitáhl si mě k sobě Edward a pevně mě objal, až jsem musela syknout bolestí.

Poslední dobou mě hrozně bolely prsa a vůbec jsem nevěděla, čím to je. Cítila jsem takové zvláštní pnutí, ale po chvíli to přešlo, tak jsem to nikomu neříkala.

„Bello, co se děje?“ ptali se oba hned vyděšeně.

„Nic,“ zakroutila jsem hlavou. „Jen si mě trochu pevněji stisknul.“

„Promiň,“ pohladil mě po zádech a dal mi pusu do vlasů.

„To je dobré. Půjdeme dolů?“ podívala jsem se na něj, a když kývnul, vzala jsem Eje do náruče a pomalu odešla z Carlisleovi pracovny.

S Edwardem, který mě objímal kolem pasu, jsem sešla dolů a posadila se na sedačku. Rose si ode mě vzala Ej-Jaye a já se Edwardovi opřela o rameno a sledem všech událostí jsem se rozbrečela. „Lásko, neplakej.“ Edward si mě přitáhnul na klín a objal mě.

„Ale já… si nemůžu… pomoct,“ dostala jsem ze sebe mezi vzlyky a dál mu smáčela tričko.

Autor: Huny (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Holka nebo kluk? 24: