Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Holka nebo kluk? 23

26.05.2010 (11:00) • Huny • FanFiction na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 6449×

„Edwarde?“ zašeptala jsem večer v posteli.

„Ano?“ ozval se vedle mě.

„Tak mě napadlo… co nechat Eje pokřtít?“ navrhla jsem se a nadzvedla se na loktu, abych mu viděla do obličeje, což mi díky svítícímu měsíci problém nedělalo.

„Pokřtít?“ zeptal se nechápavě.

„Ano. Nevím, co mě to napadlo, ale docela se mi ta myšlenka zamlouvá,“ pokrčila jsem rameny.

„A víš jaké jméno?“ vykouzlil na rtech úsměv, tak jsem věděla, že mám vyhráno.

„No, to ještě ne. Nevěděla jsem, jestli budeš souhlasit.“

„Tak můžeme nějaké vymyslet spolu,“ pohladil mě po tváři, tak jsem si zase lehla a uvelebila se u Edwarda.

„Co třeba Michael?“ navrhla jsem.

„Není to moc používané?“ namítl potichu.

„Tak… po tobě,“ střílela jsem dál.

„Ej-Jay Edward?“ zeptal se pochybně.

„Tak Jacob,“ navrhla jsem další a zívla.

„Měla bys spát. Dořešíme to zítra,“poradil mi a dal mi pusu.

„Ale slib mi, že o tom popřemýšlíš,“ podívala jsem se na něj, a když kývnu, zavřela jsem oči. „Dobrou noc.“

„Už jsem vzhůru,“ zamumlala jsem a zašátrala kolem sebe, abych našla Edwarda.

„Opatrně, ať nezalehneš Eje,“ zasmál se potichu, tak jsem zmateně otevřela oči.

Edward ležel kousek ode mě, ale rukou jsem na něj nedosáhla a mezi námi ležel Ej. „Co tu dělá?“ zeptala jsem se potichu a posadila se.

„V noci zase plakal a já nechtěl, aby tě vzbudil, tak jsem ho vzal k nám,“ usmál se Edward neodolatelně a já mu úsměv musela opětovat.

„Jdu se obléknout,“ zvedla jsem se opatrně a zmizela v koupelně.

Dneska jsme měli zajet za Charliem, protože zítra odjížděl do Seattlu na nějaké to školení nebo co to říkal. Nasnídala jsem se, nakrmila Eje a mohli jsme vyrazit. Edward dal do auta kočárek, že bychom všichni mohli jít na procházku a vyrazili jsme.

Charlie byl naprosto nadšený, že mě vidí a byl unesený i s Ej-Jaye, i když zase spal. Přivítali jsme se a šli dovnitř, aby prcek nenastydl.

„Kdy odjíždíš?“ podívala jsem se na Charlieho a vajíčko s Ejem položila na stůl.

„Zítra dopoledne,“ odpověděl mi.

„Tak to jo. Chceš s něčím pomoct? Sbalit nebo tak něco?“ rozhlédla jsem se, ale cestovní taška pod schody mě utvrdila v tom, že moje pomoct nebude potřeba.

„Nic nepotřebuju, Bells,“ přesvědčil mě i Charlie.

„Dobře. Taky bychom mohli jít na procházku,“ navrhla jsem.

„Máte tu kočárek?“

„Dojdu pro něj do auta,“ vmísil se do řeči Edward a odešel ven.

Vzala jsem Eje do náruče a s Charliem za zády jsem šla ven. Položila jsem ho do připraveného kočárku, zabalila ho do deky a mohli jsme vyrazit.

Neurčili jsme si žádný cíl, prostě jsme šli jen tak pomalu, ale přeci jenom jsme směr udávali. Neuvědomovala jsem si, kam jdeme, dokaď jsme nezastavili před hřbitovní zdí. „Nemusíme tam chodit,“ zastavil se Charlie, když viděl, že jsem zaváhala.

„Ne, ne,“ zakroutila jsem hlavou. „Už jsem se přes to přenesla a chtěla, bych, aby maminka viděla mého syna.“

„Jak chceš,“ pokrčil Charlie rameny a pomalu otevřel bránu.

Edward mě chytil jednou kolem pasu a druhou rukou se mnou vezl kočárek.

Tohle bylo poprvé, co jsem od maminčiny a Philovi smrti byla na hřbitově a ani jsem neplakala. Od mého života mimo, kdy jsem se jen užírala, jsem vlastně neplakala ani jednou a byla jsem na to pyšná. Byla jsem pyšná na to, že máme s Edwardem krásného a hlavně zdravého syna, že mám rodinu, tátu, jsem poloupír, tudíž bych neměla zestárnout a umřít a měla jsem zázemí, kam jsem se mohla kdykoliv vrátit. Měla jsem pro co a pro koho žít a to mi dávalo neuvěřitelnou sílu.

Na hrobu u maminky a Phila jsme zůstali dobrou půl hodinu a Ej sebou začal vrtět, až se nakonec probral úplně a to byl problém. Jelikož bude chtít jíst a my sebou neměli krev, museli jsme se vrátit domů. Zatím neplakal, což bylo dobré znamení, ovšem naskytla se otázka, kdy plakat začne.

Zpátky k domu jsme šli rychle a Ej na nás koukal. Několikrát se mi zdálo, jako kdyby se usmál, ale to bylo nemožné. Vždyť byl ještě malý.

Jen co jsme došli k domu, Ej začal popotahovat. Už bylo jasné, že má hlad. Rychle jsme se rozloučili s Charliem, nasedli do auta a jeli domů.

Ej-Jay v autě znovu usnul, ale byla to jen chvíli, než jsme přejeli od Charlieho ke Cullenům. Pak se zase probral a teď už brečel opravdu hlasitě.

Rychle jsem vystoupila, Eje vzala i s vajíčkem z auta a šla dovnitř. Edward už byl v kuchyni a v mikrovlnce ohříval láhev s krví. Ej plakal stále víc, tak jsem se ho snažila uklidnit, ale nešlo to. Stále plakal, a ani když mi dal Edward krev, se neuklidnil. Vzala jsem ho do obýváku a posadila se na pohovku. Konečně se trochu uklidnil a mohla jsem ho bez problémů nakrmit. Doslova tu krev hltal. Usmála jsem se a nechala ho najíst.

Krev měl vyzunknutou za chvíli a teď spokojeně ležel a začal zase usínat. „Kde jsou ostatní?“ zeptala jsem se, protože mi bylo divné, že tu nikdo není.

„Šli na lov. Alice je vytáhla,“ usmál se Edward a jemně mě políbil.

„Tak co kdybychom Eje vykoupali, než zase usne a pak se můžeme třeba koukat na televizi nebo si dopřát další společnou vanu,“ navrhla jsem s úsměvem.

„To klidně můžeme, ale co vyzkoušet sprchu?“ usmál se.

„Uvidíme, uvidíme, uvidíme,“ zamumlala jsem a začala ho líbat.

Měla jsem takovou chuť to dneska posunout dál než jen k líbání a mazlení ve sprše, jenže jsem nemohla. Musela jsem dodržet šestinedělí. „Jdeme koupat Eje, pak si to vynahradíme,“ zašeptal Edward, když se s úsměvem odtáhl.

„Tak dobře. Připravíš vaničku?“

„Samozřejmě,“ kývnul a upírskou rychlostí zmizel.

V kuchyni jsem Eje svlékla a Edward mezitím připravil vaničku s teplou vodou. „Nezdá se ti nějaký malý a hubený?“ zvedla jsem hlavu od prcka.

„Trochu se změnil, ale jestli chceš mít jistotu, tak ho Carlisle může změřit,“ snažil se mě uklidnit Edward.

„Uvidíme ráno. Třeba se mi to jenom zdá,“ pokrčila jsem rameny a Ej-Jaye pomalu položila do vaničky.

Koupání se mu zase hrozně líbilo a oba jsme byli zase mokří. Ve vodě pořád hrozně kopal a máchal ručičkama. Byl tak hrozně roztomilý. Musela jsem se usmát, ale jestli jsme nechtěli kuchyň vytopit, museli jsme Eje vyndat a to se mu moc nelíbilo, protože začal plakat. Rychle jsem ho osušila, oblékla a šla ho dát nahoru do postýlky.

Edward za námi přišel za chvíli, ale Ej stále plakal. Nevěděla jsem, co mám dělat. Nosila jsem ho v náručí, snažila se ho nějak utišit, povídala jsem si s ním, ale nic nezabíralo.

Jak moc by mi teď pomohla maminka, určitě by věděla, co mám dělat a jak ho utišit, povzdechla jsem si.

Chodila jsem v pokoji už dobrou hodinu a nic nezabíralo. Chtělo se mi spát, ale Ej se mnou tyhle pocity nesdílel. Edward už si ho chtěl kolikrát vzít k sobě, ale já jsem mu ho dát nechtěla. „Třeba ho jenom bolí bříško,“ přednesla jsem svou teorii. „Hlad mít nemůže, protože před chvíli jedl.“

„Ale on má hlad,“ přerušil moje pochody Edward.

„Vždyť před chvíli jedl a navíc si říkal, že mu myšlenky číst nemůžeš.“

„Nemohl jsem, ale teď, když se upíná jen na jednu věc, je to o mnoho snaží. Tak já mu dojdu pro krev,“ pohladil mě po ruce a zmizel. I přes pláč jsem Ej-Jaye položila do postýlky a snažila se ještě chvíli vydržet, než Edward přinese tu krev.

Když se konečně objevil, v duchu jsem prosila, ať má pravdu. A nemusela jsem prosit ani moc dlouho. Jakmile jsem mu dudlík přiložila k malým rtíkům, hltavě začal sát. Oddechla jsem si a opřela se o Edwarda, který stál vedle mě a držel mě kolem pasu. Začínala jsem usínat už ve stoje, tak Edward převzal moje místo a já si šla dát zatím sprchu.

Z našeho romantického večera tedy nic nebylo, ale já byla ráda, že jsme Eje utěšili a mohl za to jenom hlad a ne něco vážnějšího.

Vysprchovaná jsem se vrátila do ložnice za Edwardem, který ležel na posteli, takže Ej musel spát. Přitulila jsem se k němu a vzpomněla si na náš včerejší rozhovor a dohadování o jméně. „Víš, jak jsme se včera bavili o tom křtu?“ nadhodila jsem potichu.

„Ano,“ kývnul.

„Tak jsem přišla na další jméno,“ usmála jsem se. „Bude to Ej-Jay Paul Cullen a neptej se mě proč Paul, protože to ani sama nevím,“ zasmála jsem se tiše a Edwarda políbila.

„Tak to bude Ej-Jay Paul Cullen,“ souhlasil šeptem a polibek mi naléhavě oplatil.

Autor: Huny (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Holka nebo kluk? 23: