Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Holka nebo kluk? 21

16.05.2010 (12:15) • Huny • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 5599×

„Ahoj tati,“ vítala jsem Charlieho ve dveřích.

„Ahoj mamino,“ zasmál se.

„Vtipné,“ zašklebila jsem se, ale to oslovení se mi vážně líbilo. „Tak pojď dál.“

„Díky,“ usmál se na mě a šel do obýváku, kde ho vítali všichni Cullenovi.

„Tak co se děje, tati?“ sedla jsem si k Edwardovi na pohovku.

„Kde máte prcka?“ ohlížel se kolem sebe.

„Spí,“ vysvětlila jsem, ale ani jsem to nedořekla a z kuchyně se zase ozval pláč. „Tak spal,“ povzdechla jsem si a vstala.

Nakoukla jsem do kočárku a Ej brečel opravdu vydatně. Opatrně jsem ho vzala k sobě do náruče a plakat přestal. „Pojď se podívat. Děda přišel,“ šišlala jsem na něj a šla zpátky do obýváku. „Koukej,“ natočila jsem ho na Charlieho a nechala ho trochu rozkoukat.

„Ahoj, prďolo,“ pohladil ho Charlie po tváři. „Jak to, že máš modré oči a ne hnědé po mamince?“ ptal se docela zaraženě.

„Je to nějaká anomálie,“ vysvětlil Carlisle, ale slyšela jsem Edwarda, jak potichu zavrčel.

„Myslím, že bude mít zase hlad. Vezmu ho nahoru a až usne, tak se vrátím,“ skočila jsem jim do řeči, než se stihli pohádat. „Přines mi krev, prosím,“ zašeptala jsem ještě směrem k Edwardovi, a když kývnul, šla jsem pomalu nahoru.

Sedla jsem si na postel a přišel Edward. Podal mi láhev s krví a sednul si vedle mě. „Proč si vrčel?“ musela jsem se zeptat.

„Charlieho napadlo, že má Ej modré oči, protože nejsem jeho otec,“ vysvětlil potichu.

„Cože? Jak ho to mohlo napadnout?“ vytřeštila jsem oči.

„Bello, uklidni se. Děsíš Eje,“ pohladil mě po vlasech, tak jsem byla potichu a dál ho krmila.

Nevypil ani půlku a už zase usínal. Bude to asi velký spáč. „Dáme ho zase do kočárku?“ zeptala jsem se šeptem, když vytuhnul úplně.

„Dám ho do postýlky, kdyby plakal, uslyšíme ho.“ Vzal si Eje ode mě a sám ho do postýlky položil. Trochu se zavrtěl, ale spal dál. „Charlie čeká,“ objal mě Edward a společně jsme šli dolů.

„Tak co jsi chtěl tati?“ posadila jsem se zase na pohovku.

„Příští týden musím odjet na školení do Seattlu. Chtěl jsem ti to říct včas, protože tam budu celý týden, tak jestli bys občas nezajela domů, aby ses podívala, jak to tam vypadá,“ podíval se na mě.

„Jasně, to není problém,“ kývla jsem na souhlas.

„Díky, Bells. Tak já už půjdu,“ zvednul se.

„Ještě se za tebou před odjezdem stavím,“ šla jsem s ním ke dveřím.

„To doufám,“ promluvil autoritativně, nastoupil do auta a odjel.

Už byla tma, tak jsem usoudila, že by mi bodla sprcha a taky jsem chtěla zkontrolovat Ej-Jaye. Věděla jsem, že kdyby se něco dělo, všichni by to tu slyšeli, ale jistota je jistota, takže jsem se šla přesvědčit sama. „Dám si sprchu a asi půjdu spát, tak dobrou,“ rozloučila jsem se.

„Přijdu za tebou,“ políbil mě Edward a nechal mě jít.

Koukla jsem na prcka, a když stále spal, šla jsem do koupelny. Shodila jsem ze sebe oblečení a zapnula sprchu. Nastavila jsem si příjemnou teplotu vody a pomalu jsem si nechala máčet každou část mého těla. Umyla jsem si vlasy a vylezla jsem, protože se mi na prstech dělaly varhánky, tak aby se Edward nebál, že se mu rozmočím.

Sáhla jsem pro ručník a utřela jsem se. Ještě předtím, než jsem se oblékla do noční košilky, prohlížela jsem se v zrcadle.

Měla jsem o poznání větší prsa, což se mi docela líbilo, ale když jsem pohledem sjela k bříšku, posmutněla jsem. Měla jsem ho dost vytahané a taky jsem na něm měla špíčky. Natočila jsem se z profilu a vzpomínala jsem na dobu, kdy jsem měla ještě Ej-Jaye u sebe. Co když se ale teď už Edwardovi nebudu líbit?

Ale ne, on to pochopí, zapudila jsem tyhle myšlenky, dooblékla jsem se a s povzdechem jsem šla do ložnice.

Edward stál u postýlky a sledoval Eje, jak spinká, tak jsem šla k němu a objala jsem ho. Ani jsme nemuseli mluvit, jenom nám stačilo, když jsme byly u sebe, ale já to prostě musela zkazit širokým zívnutím, které následoval Edwardův tichý smích. „Jsi unavená,“ konstatoval a vzal mě do náruče, aby mě donesl do postele.

„Vzbudíš mě, kdyby Ej brečel, že jo?“ ujišťovala jsem se, ještě než jsem usnula.

„Samozřejmě, ale měla bys odpočívat. Klidně bychom to zvládli i bez tebe.“

„To nevadí,“ zamumlala jsem a uvelebila jsem se v tvrdém náručí, které mi v porodnici tak chybělo.

„Uááá, uááá,“ slyšela jsem v polospánku a okamžitě jsem procitla. Posadila jsem se a snažila se rozkoukat.

Edward chodil po pokoji a v náručí měl plačícího Eje. „Co se stalo?“ ptala jsem se vyděšeně a vstávala jsem.

„Nechtěl jsem tě vzbudit. Měl jsem jít dolů,“ omlouval se.

„Edwarde, co se stalo?“

„Jen nechce spát. Myslel jsem, že má hlad, tak Esme připravila krev, ale jíst nechtěl,“ vysvětloval mi situaci.

„Dej mi ho,“ natáhla jsem ruce, aby mi ho mohl podat.

„Vážně nemá hlad?“ ptala jsem se znovu.

„Ne, ale myslím, že se počůral,“ uchechtl se Edward.

„Počůral?“ ptala jsem se vyvaleně.

„Víš Bell, to bys jako člověk měla vědět, co to znamená. A jelikož Ej pil krev a to je tekutina, tak se počůral. A navíc to cítím,“ usmál se.

„Tak to bychom ho asi měli přebalit,“ nadhodila jsem a nesla ho k přebalovacímu pultu, který byl daný u stěny.

„Můžu vám pomoct?“ přiřítil se Emmett i s celou rodinou a Ej začal plakat ještě víc.

„Emmette, nemůžeš se chovat trochu normálně, aby se tě nebál?“ plácla ho Rosalie přes rameno.

„My to zvládneme sami,“ zamumlala jsem a všichni tak vycouvali z pokoje. „Jen možná… Esme, mohla bys tu prosím zůstat?“ chtěla jsem přinejhorším využít jí.

„Samozřejmě,“ kývla a hned stála u mě. „Polož ho a opatrně mu sundej dupačky,“ úkolovala mě. „Teď mu sundej plenku.“

„Jasně,“ kývla jsem a odlepila lepičky. Trochu mi to dalo zabrat, protože se mi hrozně klepaly ruce, ale nakonec se mi to povedlo.

„Teď vezmi čistou a dej mu jí,“ podala mi čistou plenku, tak jsem mu ji dala a znovu ho oblékla do dupaček.

„Hotovo,“ vydechla jsem s vítězným úsměvem, ale Ej plakat nepřestal. „Esme, proč pořád pláče?“ ptala jsem se zoufale. „Edwarde, neslyšíš jeho myšlenky?“

„Jsou tak zmatené, že z nich nic nedokážu vyluštit,“ povzdechl si a já ho vzala zase do náruče. Esme pomalu odešla a mi zůstali s Edwardem sami.

Chodila jsem s ním po pokoji sem tam, ale Ej stále nespal. Už neplakal, to byl pokrok, ale já myslela, že každou minutou sebou seknu na podlahu a usnu. Široce jsem zívala, ale chtěla jsem ho uspat. „Bello, možná by se měla jít ještě spát. Budu s ním chodit,“ objal mě Edward kolem pasu.

„To je dobré, nechce se mi spát,“ odbyla jsem ho.

„Lásko, vidím, jak se ti klíží oči a jak zíváš. Musíš odpočívat a šetřit se, takže mi Eje dej a jdi si lehnout. Budu tady, a kdyby něco, tak tě vzbudím,“ přinutil mě, abych se mu podívala do očí, a znovu jsem široce zívla.

„Tak dobře,“ podala jsem mu Eje poraženě. „Ale kdyby něco, tak mě opravdu zbudíš,“ ujišťovala jsem se.

„Slibuju,“ usmál se a jednou rukou si přitáhl mé rty, které jemně políbil. „Dobrou noc,“ zašeptal a doprovodil mě k posteli. Lehla jsem si a po chvíli zase usnula.

Ráno mě probudilo rytmické klepání na okno. Už jsem si skoro odvykla, protože jsem byla zavřená vevnitř a docela dlouho nepršelo, nebo jsem to nevnímala. Zavrtěla jsem se a rukou jsem nahmatala nějaký papír, tak jsem se posadila a četla.

Lásko, až se probudíš, tak přijď dolů. Bude tam na tebe čekat oběd

Oběd, to už je poledne? Rozhlížela jsem se zmateně kolem sebe a na budíku bylo 12:35. Super, prospala jsem půlku dne.

Vyhrabala jsem se z postele, rychle jsem se převlékla a upravila a šla jsem dolů. „Ahoj Bello,“ vítali mě všichni potichu a hned na to se u mě objevil Edward.

„Jak ses vyspala?“ zeptal se a políbil mě.

„Dobře. Bylo všechno v pořádku? A kde je Ej teď?“ ptala jsem se.

„Všechno bylo v pořádku. Jen co si usnula, usnul i Ej a teď spí v kočárku. Alice s Rose ho uspaly, ale ty se pojď najíst.“ Táhnul mě nedočkavě do kuchyně, kde jsem měla připravený talíř s těstovinovým salátem. Posadil mě na židli a sledoval mě.

„Edwarde, tak co se děje?“ zeptala jsem se otrávená z jeho sledování.

„Mám pro tebe překvapení,“ pochlubil se.

„Já žádné překvapení nechci,“ zakroutila jsem hlavou.

„Žádné protesty nepřijímám. Navíc tohle se ti bude moc hodit,“ usmál se.

„Edwarde, já žádné překvapení nechci. Proč ty mi vždycky něco nanutíš a já ti dát nic nesmím,“ zamračila jsem se poraženě.

„Lásko, ty jsi mi teď dala Eje, takže teď je řada pár desítek let na mě,“ usmál se a natáhl se přes stůl, ale by mě políbil.

„Ale to neplatí,“ povzdechla jsem si, a když jsem si do pusy strčila poslední sousto, Edward mi z ruky sebral vidličku, vzal talíř a okamžitě mě bral do náruče.

„Edwarde, postav mě na nohy,“ zaječela jsem.

„Pšt, vzbudíš Ej-Jaye,“ položil mi prst na rty a nesl mě do garáže. „Zavři oči,“ přikázal mi ještě předtím, než mě položil na zem.

„Nezavřu,“ založila jsem si umíněně ruce na prsou.

„Bello,“ pokáral mě.

„Ne,“ zakroutila jsem hlavou a chtěla jsem jít zpátky do kuchyně, ale zastavil mě.

„Lásko, prosím. Bude to jen chvilka a pak můžeš jít za Ejem a uděláš mi tím ohromnou radost,“ zahrál mi na city.

„Edwarde,“ zasténala jsem poraženě a on se usmál. „Nemysli si, že máš vyhráno,“ zchladila jsem ho.

„Já si to nemyslím, já to vím,“ usmál se ještě víc a políbil mě.

„To není fér,“ povzdechla jsem si.

„Ale ano,“ kývnul a s rukama, které mi dal před oči, mě vedl do garáže. „Už,“ zašeptal mi do ucha a ruce z mých očí sundal.

„A?“ otočila jsem se na něj s nadzvednutým obočím.

„Bello,“ povzdechl si a natočil mě k novému černému autu. „To je tvoje,“ pochlubil se pyšně. Byl to černý Mercedes ML 320 CDI a samozřejmě, že měl černá skla. „Chtěl jsem ti dát nejprve něco rychlého, ale pak jsem si uvědomil, že bys neměla kde vozit Eje,“ přiznal.

„Hm, tak díky,“ zahučela jsem otráveně a chtěla odejít, ale on mě zase zastavil.

„Bello, nemůžeš mi alespoň jednou udělat radost?“

„Můžu, ale nechci,“ vyplázla jsem na něj jazyk.

„Jako malá,“ zakroutil hlavou a stále mě držel kolem pasu.

„Pusť mě. Chci za Ejem,“ snažila jsem se vykroutit, ale Edward jen zakroutil hlavou. „Dobře. Edwarde, děkuju za to auto,“ přemohla jsem se.

„Nemáš zač,“ usmál se a políbil mě. „A teď můžeme jít za Ejem,“ nasměroval mě směrem do obýváku, kde už se objevila Rose s poměrně čilým Ej-Jayem v náručí, tak jsem k němu okamžitě šla.

„Ahoj Eji,“ šišlala jsem na něj a Rose mi ho podala. Bylo to tak úžasné držet v ruce ten malý uzlíček a vědět, že je můj. Můj a Edwarda.

Autor: Huny (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Holka nebo kluk? 21: