Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Holka nebo kluk? 13

12.04.2010 (21:30) • Huny • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 6318×

„Slyšel jsi to? Jak se ti všichni navážejí do manželky?“ otočila jsem se uraženě na Edwarda a začala se převlékat.

„Slyšel,“ kývnul.

„A…“ čekala jsem na jeho reakci.

„Co?“ nadzvedl obočí.

„Nic.“ Lehla jsem si a uraženě se od něj pootočila.

„Lásko, zase na tebe jdou ty tvoje nálady?“ otočil si Edward můj obličej zpátky k sobě.

„Ne,“ zakroutila jsem hlavou.

„Ale ano, přiznej to,“ smál se.

„Ne,“ stála jsem si paličatě na svém.

„Ano,“ zašeptal a přibližoval svoje rty k mým.

„No ne,“ kroutila jsem hlavou.

„Přiznej to,“ vydechl mi do tváře a svými rty se dotknul mé čelisti.

„Nepřiznám,“ zamumlala jsem z posledních sil a natočila jsem obličej tak, abych se dotýkala jeho rtů, on ale uhnul.

„Měl bych jít, musíš odpočívat.“ Chtěl se zvednout, ale já ho chytila za ruku.

„Dobře přiznávám, ale slíbil jsi, že tu budeš se mnou,“ připomněla jsem mu.

„Budu tu s tebou,“ kývnul a znovu se posadil.

„A nevíš, jak dlouho tu budu?“

„To zatím neví nikdo. Carlisle si myslí, že alespoň týden, podle toho, jak se to všechno bude vyvíjet,“ odpověděl Edward a pohladil mě po vlasech.

„Týden? To se tu unudím,“ zasténala jsem zděšeně.

„A já jsem vzduch?“ zeptal se dotčeně.

„Jasně, že ne. Ale ty tu se mnou nebudeš moct být pořád,“ postěžovala jsem si.

„A od čeho je tu okno?“ usmál se a já mu úsměv musela opětovat.

„Děkuju,“ zašeptala jsem a rukou si přitáhla jeho rty, které se spojily s mými.

Líbali bychom se klidně pořád, kdyby do pokoje nepřišla sestra a neodkašlala si. Edward se odtáhnul a já samozřejmě zrudla. „Nesu vám oběd,“ usmála se na mě a na Edwarda ještě víc.

„Děkuju,“ zamumlala jsem a tác s jídlem si položila na nohy.

„Máte se stavit za otcem,“ otočila se na Edwarda a potom odešla. Pustila jsem se do jídla a čekala, kdy Edward odejde, ale on se k odchodu neměl.

„Ty nepůjdeš za Carlislem?“ zeptala jsem se s plnou pusou.

„Ne,“ zakroutil hlavou.

„A proč?“ nadzvedla jsem obočí.

„Protože se mnou nechce mluvit on, ale ona,“ pokrčil rameny.

„Aha,“ zamumlala jsem a usmála se. Byla jsem ráda, že nikam nešel a byl tu se mnou.

Když jsem dojedla, odstrčila jsem tác s prázdným talířem a poposedla si. Začínal mě bolet zadek a ta zasádrovaná noha byla jako velký špalek. „Vážně bych nemohla domů?“ začala jsem to zase zkoušet.

„Nezkoušej to. Vím, že by si chtěla domů, ale tady budeš mít všechno, co potřebuješ. Ten týden to nějak přežiješ,“ chlácholil mě.

„To teda nevím,“ povzdechla jsem si a Edward se zasmál.

„Budeš muset,“ pohladil mě po tváři a začal mě zase líbat.

Připadala jsem si v nemocnici úplně strašně. Nemohla jsem dělat vůbec nic, jen ležet a spát, protože mě v jednom kuse hlídali. Edward u mě byl skoro pořád. Po návštěvních hodinách vždycky odešel a po poslední kontrole večer se oknem vrátil a pak už jsem o sobě nevěděla.

Všem jsem ale přidělávala starosti. Bříško se mi zmenšilo skoro o pět centimetrů a Carlisle tvrdil, že je to úbytkem plodové vody. Něco mi ale říkalo, že tohle normální není ani v nejmenším případě. Ale starosti nedělalo jen moje bříško.

Když mi Carlisle sundal po týdnu sádru, aby se ujistil, co dělá moje noha, zůstal na ní omráčeně zírat. Po modřině nebylo ani památky. „To je zajímavé. Většinou to trvá tak měsíc, než modřina úplně zmizí a tady po ní není ani památky,“ mumlal si pro sebe.

„Nemůže to souviset s tím, jak jsem se řízla a za chvíli mi kůže zase srostla?“ nadhodila jsem jen tak potichu.

„Ano, to je taky možné, ale to nejspíše znamená, že při porodu nebudeme moci udělat císařský řez,“ spekuloval.

„Takže budu rodit normálně?“ ptala jsem se s panikou v hlase a Edward, který tam byl se mnou, mě pevně objal.

„Vypadá to tak, protože jestli se ti všechna zranění hojí během několika minut, ne-li sekund, císařský řez by byl nemožný,“ odpověděl mi Carlisle. „Ale ničeho se nemusíš bát, odrodím tě sám a tady, kdyby náhodou nastaly komplikace.“

„Komplikace? Jaké komplikace?“ šílela jsem.

„Bello, nic se nestane. Ani tobě, ani Ejovi, jasné?“ snažil se mě uklidnit Edward, ale moje srdce dál sprintovalo děsivou rychlostí. „Prosím, uklidni se.“

„Dobře,“ zamumlala jsem a čelo si opřela o jeho tvrdé rameno.

„Ještě si tě tu nechám do zítra. Dám ti jen dlahu, aby to personálu nepřipadalo divné, a pak tě budu jen pravidelně kontrolovat. Teď si jdi ještě lehnout.“ Ukončil moji prohlídku a nohu mi dal do dlahy. Edward mě vzal do náruče a nesl mě na pokoj.

„Jsem ráda, že už můžu jít domů,“ usmála jsem se.

„Já samozřejmě taky a i ostatní se na tebe moc těší. Hlavně Emmett,“ povzdechl si Edward, ale pak se usmál. „Za chvíli přijde sestra, aby mě vyhnala. Dneska v noci ale nepřijdu. Skočím si na lov, abych od tebe pak nemusel,“ políbil mě.

„Dobře,“ kývla jsem.

„Zítra se pro tebe zastavím.“ Dal mi polibek na rozloučenou a odešel.

Sestra hned naklusala s večeří, ale nedojedla jsem jí. Edward mi těsně před tím přinesl jahody, takže jsem snědla ty a ve večeři jsem se jen tak potípala. Chtěla jsem usnout co nejdříve, protože jsem se strašně těšila domů, ale vůbec se mi to nedařilo. Převalovala jsem se na posteli a do toho ještě začal kopat Ej. Asi z něj bude vážně fotbalista. Povzdechla jsem si a pohladila bříško.

„Paní Cullenová, jak to, že nespíte?“ zlobila se na mě sestra, když mě přišla v noci zkontrolovat.

„Nemůžu,“ povzdechla jsem si a znovu pohladila vystouplé bříško. „Bude to nejspíš fotbalista, protože pořád trénuje.“

„Tak v tomhle vám neporadím,“ usmála se. „Ale přesto zkuste usnout,“ poradila mi a odešla.

„Vidíš to, máš spát,“ mluvila jsem k Ejovi a on opravdu kopat přestal. Usmála jsem se a deku si přitáhla až k bradě a v téhle poloze jsem nakonec i usnula.

„Paní Cullenová, vstávejte,“ budila mě sestra, ale mě se vůbec nechtělo.

„Dovolíte?“ uslyšela jsem hlas Edwarda, a i přesto oči neotevřela. „Bello, lásko. Ty nechceš jít domů?“ šeptal mi do ucha.

„Chci,“ zamumlala jsem a po slepu si přitáhla jeho rty.

„Tak vstávej,“ odtáhl se s pobaveným hlasem a já poraženě otevřela oči. „Když budeš chtít, můžeš se vyspat ještě doma, ale já myslel, že už chceš pryč,“ pohladil mě po tváři.

„Samozřejmě, že chci pryč, ale Ej skoro celou noc kopal, tak jsem se moc nevyspala,“ posadila jsem se a na nohách mi přistála snídaně. „Díky,“ usmála jsem se a hladově se do toho pustila.

Po snídani se v pokoji objevil Carlisle. Zkontroloval mi nohu, přeměřil bříško a konečně jsem mohla jít domů. Pomalu jsem se oblékla a s Edwardovou rukou kolem pasu šla pryč. Do porodu mi podle všeho zbývaly tak dva měsíce a já si je hodlala pořádně užít, jenže to Edward ani v nejmenším nehodlal poslouchat.

Hned, jak jsme přijeli domů, všichni se na nás sesypali jako vosy na lep. Edward mě donesl do obýváku a posadil na pohovku. Sednul si vedle mě z jedné strany a zbytek rodiny si posedal kolem nás. Jen co jsem se hnula, už mě všichni sledovali. „Mohl bys mi zahrát něco na klavír?“ podívala jsem se prosebně na Edwarda.

„Jistě,“ kývnul a rychle se přemístil.

Jen co se jeho prsty dotkly klapek, poznala jsem svojí ukolébavku a mým tělem projela vlna klidu a známky, že jsem doma. Pro sebe jsem se usmála a lepší se uvelebila na pohovce. Hudba mě naprosto ochromila a já začala usínat. Dalo se to celkem pochopit, tak jsem spánku nebránila a zavřela oči.

„Slyšíte, kručí jí v břiše a stejně se neprobouzí,“ mluvil vedle mě Emmett.

„Tak ji nech,“ okřikla ho Rosalie a já otevřela oči.

„Promiň, nechtěli jsme tě vzbudit,“ omlouvali se hned všichni.

„To je dobré, stejně už se mi nechce spát.“ Zvedla jsem se a jasně jsem si uvědomovala bolest za krkem. Sykla jsem bolestí a okamžitě se na mě zaměřila všechna pozornost. „Jen mě bolí za krkem. Přeležela jsem se,“ vysvětlila jsem.

„Chceš masáž?“ chytil se okamžitě Edward a stál u mě.

„Tak jo,“ kývla jsem a posadila se, aby si on mohl sednout za mě a nechala jsem si masírovat krk.

„Zlatíčko, nemáš hlad?“ zeptala se Esme, když jsem si užívala masáž a místo mé odpovědi se ozval můj žaludek. Všichni se zasmáli a Emmett zapnul televizi. Samozřejmě, že byl baseballový zápas, tak začal uzavírat sázky s každým, kdo byl ochotný. „Tady máš,“ přinesla mi Esme plný talíř dobrot, které sama uvařila.

„Děkuju,“ usmála jsem se a pustila se do toho. Ještě mi přinesla džus, a i když bych si mnohem radši dala něco jiného, tak jsem ho vypila.

„Bells, když ti Carlisle zítra ráno sundá tu dlahu, tak bychom mohli vyrazit na nákupy,“ navrhla nadšeně Alice.

„Co? On mi to zítra sundá?“ podívala jsem se na ní.

„Ano, právě se rozhodl. Až přijde ráno po noční domů, tak ti ji sundá,“ odkývala to.

„Tak to je super. Budu se moct sama pohybovat,“ zaklonila jsem hlavu a podívala se na Edwarda.

„Tak co říkáš na ty nákupy?“

„Tak jo, ale půjdeme všichni, jako minule,“ kývla jsem a Alice ke mně přiběhla, aby mě mohla obejmout.

„Děkuju, jsi ta nejbáječnější sestra a maminka pod sluncem,“ výskala a přeříkávala, co kdo potřebuje.

Když jsem dojedla, Edward mě přestal masírovat. „Nechceš si jít ještě lehnout? Spala jsi jenom hodinku a podle toho, co jsem viděl, jsi toho v noci vážně moc nenaspala,“ zeptal se.

„To je dobré. Ještě nejsem tak unavená. Přinejhorším si půjdu lehnout dřív,“ odmítla jsem nabídku a opřela se o Edwarda. On mi omotal ruce kolem bříška a palci mi na něj kreslil kroužky. Bylo to tak příjemné, že jsem myslela, že vyletím z kůže. „Mohl bys prosím přestat?“ položila jsem svoje ruce na jeho, když už se to vážně nedalo vydržet.

„Nelíbí se ti to?“ zeptal se zklamaně.

„Líbí se jí to až moc,“ rozesmál se Emmett s Jasperem a já zrudla.

„Jdu si dát sprchu,“ vykroutila jsem se mu z objetí, když se setmělo a pomalu jsem vypajdala nahoru. Sundala jsem si oblečení, dlahu a nastavila teplotu vody. Bylo to hrozně příjemné, tak jsem to trochu protáhla, ale když mi začala být zima, vylezla jsem. Zamotala jsem se do ručníku, vysušila si vlasy a šla si do šatny pro noční košilku.

Vybrala jsem si tu méně odvážnou a zalezla jsem do postele. Zase na mě padla únava a já jí ani nebránila. Edward za mnou přišel za chvíli a ukolébavkou mi ke spánku ještě dopomohl.

Ještě než jsem se ráno pořádně rozkoukala, už jsem měla v posteli snídani a Carlisle mi sundával dlahu. Sice se mu moc nezdálo, že se mi to zahojilo tak rychle, ale alespoň měl, jak říkal, další námět na zkoumání.

Když jsem se sama převlékla, sešla jsem dolů a Emmett mě okamžitě stáhl na pohovku, protože dávali jeho oblíbenou komedii Hele vole, kde mám káru a já se povinně musela dívat s ním, že by Ej měl už od mala mít nějakou kulturu. Po chvíli se k nám přidal i zbytek rodiny a společně jsme se bavili, když Edward ztuhnul. „Co je? Co se děje?“ snažila jsem se to z něj co nejrychleji dostat, ale on se jen usmál.

„Slyším jeho myšlenky,“ zašeptal a svojí hlavu si dal k mému bříšku.

„Co? Jak slyšíš? Co si myslí?“ chtěli vědět okamžitě všichni.

„Normálně slyším. Myslí si, že má tu nejúžasnější rodinu a mámu pod sluncem a má tě hrozně rád,“ odpovídal a přitom mě vzal za ruku.

„A co ještě?“ zašeptala jsem a v očích mě začalo podezřele pálit.

„Už se těší, až tě pozná a představuje si, jak asi vypadáš. Představuje si tě jako princeznu. Je neuvěřitelně inteligentní,“ pokračoval obdivným tónem, když před domem zastavilo nějaké auto a Edward se napřímil.

„Kdo to je?“ ptala jsem se ho, ale on neodpovídal. Jen se koukal na Alici a ta na něj, takže komunikovala v myšlenkách, dokaď někdo nezaťukal.

„Já tam dojdu,“ sundala jsem ze sebe Edwardovi ruce a s úsměvem šla otevřít.

„Isabella Cullenová?“ zeptal se jeden a mě zaujaly policejní uniformy.

„To jsem já,“ kývla jsem a čekala, co z nich vypadne. Koukla jsem se letmo na moji rodinu, ale nikdo se nehýbal.

„Znáte Renée a Phila Dwyerovi?“

„Renée je moje matka a Phil nevlastní otec“ kývla jsem a pořád si je nechápavě měřila.

„Je nám to líto, ale měli dopravní nehodu a ani jeden nepřežil,“ sdělili mi důvod své návštěvy a já okamžitě ztuhla.

Autor: Huny (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Holka nebo kluk? 13: