Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Holka nebo kluk? 11

08.04.2010 (07:45) • Huny • FanFiction na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 6035×

Zmateně jsem otevřela oči a pozorovala ho. Ještě jsem si všimla jeho černých očí a poznala jsem, že touhou to nebylo. „Promiň,“ zamumlala jsem a opatrně seskočila ze stolu.

„Ne, ty za to nemůžeš. Jen jsem nebyl dlouho na lovu,“ zakroutil hlavou a pomalu ke mně přišel.

„Tak to bys to měl napravit,“ usmála jsem se, ale asi to jako úsměv moc nevypadalo.

„Promiň, nechtěl jsem tě vyděsit,“ omlouval se znovu, když viděl můj výraz.

„Nic se nestalo,“ Přišla jsem k němu, a aby mě vzal vážně, objala jsem ho kolem pasu a jeho ruce se omotaly kolem mého pasu.

„Půjdu na ten lov,“ povzdechl si.

„Dobře, ale ještě chvíli počkej,“ vykroutila jsem se mu z objetí. „Emmette?“ zavolala jsem a v mžiku se jmenovaný objevil u mě.

„Jo?“ zeptal se nadšeně.

„Nechtěl by si jít s Edwardem na lov?“ zeptala jsem se. „A klidně můžeš vytáhnout i ostatní.“

„Jasně, stejně jsem to chtěl navrhnout,“ souhlasil a za chvíli už stáli v kuchyni všichni. „Jdeme na lov,“ oznámil všem a ti kývli.

„Ty tu chceš být sama?“ otočil se na mě Edward a bylo vidět, že se mu to nelíbí.

„No a co? Nic se mi nestane. Stejně budu koukat na televizi,“ pokrčila jsem rameny.

„Moc se mi to nelíbí,“ snažil se mě ještě přesvědčit. „Můžu jít lovit sám.“

„Ne, já to tu zvládnu,“ zakroutila jsem hlavou a natáhla se pro polibek. „Tak už běžte, ať tě mám brzo zpátky.“ Přímo jsem ho vystrkovala ze dveří.

„Dávej na sebe pozor,“ zašeptal mi do vlasů a všichni zmizeli v lese. Oddychla jsem si a šla si sednout k televizi, jak jsem jim slíbila.

Konečně jsem si mohla užívat svobodu. Nikdo se o mě nestaral, nikdo mě nekontroloval a hlavně, nikdo mě nenosil na rukou. Ne, že by mi to vadilo, ale někdy to bylo vážně na palici, jak se o mě každý staral a obskakoval mě.

Asi po hodině jsem i přes vydatnou snídani dostala hlad. Pomalu jsem se tedy zvedla a šla do kuchyně. Všechny palačinky už byly snědené, tak jsem nakoukla do lednice a vytáhla zeleninu na salát. Ze skříňky jsem vytáhla prkýnko na krájení, z šuflete nůž a pustila jsem se do přípravy jídla.

Jak jsem tak krájela, myšlenky mi utíkaly všemi směry a já se řízla. Zhrozeně jsem koukala na tu řeznou ránu, ze které mi tekla krev, ale než jsem si to stačila umýt a zalepit, začalo se mi to hojit, až tam zbyla jen malá, téměř nepatrná jizvička.

Vyvaleně jsem na to místo koukala a jako ve snách jsem se řízla znovu. Zase mi začala téct krev, ale po chvíli mi na prstě zůstala další jizvička.

Koukala jsem na můj prst a nemohla jsem se vzpamatovat. Nůž jsem měla u zápěstí a oči mi div nevypadly z důlků, když jsem uslyšela hlasitý křik. „Bello!“

Lekla jsem se, ale to už stál Edward u mě a nůž mi sebral prudce z ruky. „Co si to dělala?“ ptal se vyděšeně, ale já se na něj koukala pořád jako smyslů zbavená. „Bello, mluv se mnou!“ Chytil mě za ramena, abych se mu koukala do očí. „Já…“ chtěla jsem něco říct, ale nemohla jsem, protože v krku jsem měla obrovský knedlík.

„Ty sis chtěla podřezat žíly?“ ptal se mě zděšeně a to mě konečně probralo.
„Cože? Jak si tohle o mě můžeš myslet,“ vyjela jsem na něj nechápavě.

„Tak proč sis ten nůž držela u zápěstí?“ vložil se do našeho rozhovoru Emmett.

„Protože…“ nevěděla jsem, jak to mám vysvětlit. „Dej mi to, já ti to ukážu.“ Sáhla jsem zpátky pro nůž, který držel stále Edward, ale on ucukl, tak jsem se otočila a sáhla pro nůž ještě větší. Všichni se zhrozili, ale než mi ho stihli sebrat, tak jsem se řízla do prstu.

Všichni mě napjatě sledovali, ale jakmile mi z prstu ukápla kapička krve, zaměřili se na ní, hlavně Jasper. Všichni měli černé oči, ale nevystartovali po mně. Po chvíli jejich přemáhání mi kůže na prstu zase začala srůstat, a když srostla úplně, řízla jsem se ještě jednou, aby viděli, ale pak mi nůž zase Edward sebral. „Vidíte?“ podívala jsem se na ně. „Prostě to sroste.“

„Ale jak to?“ ptali se všichni a Carlisle, který se probojoval dopředu, vzal mou ruku, aby si jí mohl prohlédnout.

„Máš tam jen malé jizvičky, možná že proměna v upíra stále postupuje,“ uvažoval nahlas. „Jinak se cítíš normálně?“ podíval se na mě.

„Jo,“ kývla jsem.

„Myslím, že to s tou přeměnou bude nejpravděpodobnější,“ mumlal si pro sebe a mojí ruku pustil.

„A co sis vlastně chtěla udělat?“ ptala se Esme a její pohled směřoval ke kuchyni.

„No, zase jsem dostala hlad, tak jsem si chtěla udělat salát,“ zamumlala jsem.

„Tak já ti ho udělám,“ usmála se a Edward mě odvedl do obýváku.

„Tak jaký byl lov?“ zeptala jsem se, abych odvedla pozornost na jiné téma a Edward se napjal. „Co jsem řekla?“ zeptala jsem se zmateně, ale on mi dal prst před pusu. „Můžeš mí říct, co se děje?“ ignorovala jsem ho.

„Charlie sem jede. Už je na příjezdové cestě,“ vysvětlil a všichni se objevili dole.

„Jak Charlie sem jede?“ vyjekla jsem zděšeně.

„Prostě se rozhodl, že se za tebou dojede podívat, když jsme u něj dlouho nebyli,“ vysvětlil.

„Ale vždyť jsme tam byli… nevím kdy,“ pokrčila jsem rameny a Emmett se rozesmál.

„V každém případě je tu za půl minuty,“ ukončil naše dohadování Edward a Esme mi podala salát, který jsem si chtěla udělat sama, jenže se mi to nepovedlo.

„Díky,“ usmála jsem se na ni a pak se moje pozornost zaměřila na dveře, protože jsem slyšela auto, které zastavilo na příjezdové cestě a pak lehké zaklepání na dveře. Trochu jsem se napjala a Carlisle došel otevřít. „Dobré odpoledne, Charlie,“ pozdravil ho.

„Dobré Carlisle, je tu Bella?“ zeptal se můj otec.

„Jistě, jsou v obýváku. Pojďte dál,“ pozval ho a táta vešel do obýváku.

„Ahoj tati,“ pozdravila jsem ho a nahodila úsměv.

„Ahoj Bell, přišel jsem se podívat, jak se máte. Doufám, že jsem vám nenarušil nějaký program,“ podíval se na Carlislea.

„Jasně, že ne tati,“ odpověděla jsem za něj a salát položila na stůl, abych si mohla stoupnout.

„Páni, už ses pěkně zakulatila,“ komentoval Charlie mé bříško.

„Díky,“ poznamenala jsem ironicky a zašklebila se, když mě Edward objal. „Pojď si sednout. Dáš si něco k pití nebo k jídlu,“ nabídla jsem mu hned, ale když zakroutil hlavou, tak jsem si zase sedla a pustila se do svého salátu.

„Vidím, že se máš dobře,“ usmál se.

„To jo, všichni se o mě starají. Někdy až moc,“ zamumlala jsem si pro sebe a za sebou jsem slyšela zlověstné zasyčení. Přešla jsem to mlčením a otočila se zpátky k Charliemu. „A co ty, tati?“

„Já? Nic,“ pokrčil rameny. „Je to skoro jako předtím, než si přijela, ale s tím rozdílem, že teď budu dědeček,“ usmál se.

„Jo, to budeš,“ kývla jsem a pohladila se po bříšku, když Ej zase kopl. „A tvůj vnuk bude neuvěřitelně pohybově nadaný a dává nám to znát už teď,“ povzdechla jsem si.

„Vnuk? Takže to bude kluk?“ ptal se nadšeně.

„Ano, podle ultrazvuku by to měl být kluk,“ kývla jsem.

„A už máte jméno?“ vyzvídal nadšeně.

„Ej-Jay,“ pochlubila jsem se pyšně.

„To je… neobvyklé jméno,“ promluvil váhavě Charlie.

„Já vím, ale mě se líbí,“ stála jsem si na svém.

„A už to ví Renée?“

„Ne, nějak jsem jí zapomněla zavolat,“ zamumlala jsem a sklopila hlavu.

„Bello, ty jsi zapomněla zavolat vlastní mámě, že bude mít vnuka?“ zeptal se táta zděšeně.

„No, jo,“ přiznala jsem opatrně. „Nějak teď moc zapomínám.“

„Tak to by si měla napravit,“ vychovával mě.

„Jasně, zítra jí zavolám a řeknu jí to,“ kývla jsem, aby mi dal pokoj.

„A už máte termín?“ ptal se dál zvědavě.

„No, Carlisle říká tak tři měsíce, ale myslím, že to bude dřív. Pomalu už se ani nemůžu zvednout,“ zasmála jsem se.

„Nějak rychle to uteklo,“ zamumlal si pro sebe.

„To mi povídej. Pamatuju si, kdy jsem to zjistila. Myslela jsem, že je to jen nějaká chřipka a on to byl malý Ej,“ zakroutila jsem hlavou a na mysl mi vyvstaly i vzpomínky na to, jak mě Edward přemlouval, abych si ho nenechávala. To jsem rozhodně nemohla dopustit a teď jsem byla za moje rozhodnutí nesmírně ráda.

Charlie odjížděl až pozdě večer, protože Emmett naladil zápas a Charlie zůstal, aby mu náhodou něco neuteklo. Já se rozloučila hned po setmění, protože jsem byla docela unavená a odešla jsem si dát sprchu. Edward za mnou přišel za chvíli a přilehnul se. „Jsem ráda, že tu Charlie byl,“ zamumlala jsem v polospánku.

„Bylo to na tobě vidět,“ pohladil mě po tváři. „Ale měla bys spát.“

„Tak dobrou noc,“ zašeptala jsem a s obličejem zabořeným v jeho tričku jsem usnula.

Tahle noc byla zase o něco živější, než ty předchozí. Ej začal zase kopat a já se moc nevyspala. Dokonce jsem jednou i zvracela, ale pak už jsem cítila jen malé šťouchance. Celou dobu, co jsem byla vzhůru, mi Edward četl. Na mě to zabíralo dokonale, ale na prcka v žádném případě. „Co kdybyste přestali s tímhle výchovným čtením a zkusili třeba pohádky, hm?“ Přiběhla do pokoje Alice a po Edwardovi hodila tlustou bichli.

Trochu vyjeveně jsme na ní oba koukali, ale když Edward začal číst pohádku Kráska a zvíře, prcek se uklidnil a já tak mohla v klidu prospat zbytek noci a i část následujícího dne.

Oběd mi byl naservírován až do postele a potom jsem se šla do koupelny trochu upravit. Kalhot už mi zase byly akorát, takže je za chvíli budu muset vyměnit za větší. Také jsem si vzpomněla na včerejší návštěvu, a co jsem Charliemu slíbila, tak jsem si umínila, že mamince zavolám večer.

Sešla jsem pomalu do obýváku a viděla jsem jen Edwarda, který seděl u klavíru a Esme, která tu tak pobývala. „Kde jsou ostatní?“ zeptala jsem se a sedla si k Edwardovi, který kolem mě automaticky omotal ruku.

„Carlisle je v práci, přijde za chvíli a ostatní jsou na lovu,“ odpověděla mi Esme.

„Aha,“ kývla jsem a otočila se k Edwardovi. „Nepůjdeme se projít?“ navrhla jsem z ničeho nic. „Už jsme dlouho nebyli nikde sami.“

„Tak jo, ale musíš se teple obléknout,“ kývnul, ale to už mi Esme podávala zimní bundu. S úsměvem jsem si ji oblékla a pomalu vyšla před dům. Edward mě okamžitě následoval a vešli jsme do lesa.

Propletla jsem naše ruce a pomalu jsme se procházeli. Užívala jsem si tuhle chvíli, kdy mě nechali alespoň trochu se volně pohybovat a neskákali kolem mě.

Jak se ale blížil večer, začalo pomalu přituhovat a Edward poznal, že je mi zima. Nevím sice jak, ale poznal to, protože nás nasměroval zpátky k domu. Trochu jsme zrychlili tempo a já zjistila, že začínám být udýchaná, tak jsem musela trochu zpomalit. Edward se na mě podíval, a když zjistil důvod mého pomalejšího tempa, protože jsem hluboce oddechovala, usmál se. „Jestli chceš, tak tě ponesu,“ nabídl mi.

„Ne, už to není tak daleko a navíc, konečně jsem se mohla pořádně protáhnout,“ zakroutila jsem hlavou, ale než jsem to dořekla, uklouzla jsem na namrzlé cestě, a kdyby vedle mě Edward nestál, nejspíš bych se válela na zemi. Srdce se mi rozletělo neuvěřitelnou rychlostí a připadalo mi, že to se mnou každou chvíli sekne.

„Jsi v pořádku,“ ptal se vyděšeně a z náručí už mě nepustil.

„Jo, jen jsem se lekla,“ uklidnila jsem ho a snažila se zhluboka dýchat. Než jsem ale něco postřehla, Edward už mě pokládal na pohovku.

„Bello,“ stála u mě hned Esme. „Co se stalo?“

„Uklouzla,“ vysvětlil Edward. „Vážně ti nic není?“ ujišťoval se.

„Ne,“ protočila jsem oči. „Jen jsem se lekla.“

„Ale kdyby tě něco bolelo, tak mi to řekneš!“ přikazoval mi, tak jsem kývla.

„Už si můžu sednout?“ zeptala jsem se opatrně, když stál stále nade mnou.

„Ne,“ zakroutil hlavou a pod hlavu mi dal polštář.

„Jen jsem uklouzla,“ snažila jsem se ho přesvědčit.

„Ne, budeš ležet,“ stál si na svém a přehodil přese mě deku.

„A jak mě donutíš?“ usmála jsem se.

„Takhle,“ pokrčil rameny a sednul si mi k nohám. „Pokaždé, když se pokusíš zvednout, tak tě zastavím.“

„To ale nemá cenu. Až přijde Emmett, tak mu řeknu, že mě tu týráš.“

„Myslím, že ten jen tak nepřijde. Právě s Rose v lese dělají další mýtinku,“ protočil oči a já si povzdychla. Natáhla jsem se pro ovládání od televize a Edward hned zareagoval. „Budeš mě kontrolovat, i když půjdu na záchod?“ podívala jsem se na něj otráveně.

„Když to bude třeba,“ kývnul a já měla chuť zabíjet.

„Bože… uklidní tě, když mě Carlisle prohlédne?“ podívala jsem se na něj otráveně.

„Možná,“ připustil a Carlisle právě vešel do dveří.

Autor: Huny (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Holka nebo kluk? 11: