Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Holka nebo kluk? 10

06.04.2010 (18:30) • Huny • FanFiction na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 5752×

„Alice, opovaž se jí vzbudit!“ slyšela jsem varovný hlas Edwarda, tak jsem se zavrtěla.

„Stejně už je vzhůru,“ odpovídala Alice a já se zavrtěla znovu.

„Kvůli tobě,“ zavrčel a slyšela jsem cvaknout dveře.

„Edwarde,“ zašeptala jsem a otevřela oči.

„Lásko, klidně ještě spi. Alice počká,“ dal mi pusu na čelo.

„Mě už se nechce,“ zakroutila jsem hlavou a posadila se.

„Chceš snídani do postele?“ usmál se.

„To je dobré, dojdu si pro ni sama,“ chtěla jsem vstát, ale on mě zatlačil zpátky do polštářů.

„Vydrž,“ zašeptal a zmizel.

Toho jsem chtěla využít a začala jsem se vymotávat z deky, když se Edward vrátil a zamračeně na mě koukal. „Čemu na slově vydrž, nerozumíš?“

„Ničemu,“ povzdechla jsem si a zase se přikryla.

„No proto,“ usmál se a začal mě krmit.

Poslušně jsem otvírala pusu a on mě za moji snahu skoro pokaždé odměnil polibkem, takže jsme se na něj ani tak nezlobila. Ale jen co jsem dojedla, objevila se Alice a v ruce držela nějaké oblečení. „Bello, jdeme nakupovat,“ vypískla nadšeně a skočila vedle mě na postel. „Obleč si tohle a pak přijď dolů.“ Hromádku mi položila na nohy a odešla.

Znovu jsem se vyhrabala z postele a odešla do koupelny. Vyčistila jsem si zuby, učesala se a začala jsem se oblékat.

„Ne,“ zasténala jsem a sedla si na vanu.

„Bello, co se děje?“ Edward stál hned ve dveřích, a jak mě uviděl bez podprsenky, oči mu ztmavly.

„Tohle se děje,“ hodila jsem k němu podprsenku. „Je mi malá.“

„Alice ti koupí novou,“ uklidnil mě.

„Hm,“ pokrčila jsem rameny a oblékla si jí. Na to tuniku, kterou mi připravila a roztáhla jsem kalhoty.

„Alice,“ zavrčela jsem a koukala na těhotenské kalhoty.

„Bello,“ objevila se ve dveřích vedle Edwarda.

„Ty jsi měla kalhoty a nedala jsi mi je?“ zhrozila jsem se.

„No, když ty bys mi pak nenabídla ty nákupy,“ sklopila hlavu.

„Ty jsi nenapravitelná,“ zakroutila jsem hlavou a oblékla se.

Potom jsem sešla dolů, kde už všichni čekali. „Konečně,“ vypískla Alice a už mě chytla za ruku.

„Počkej, počkej“ brzdila jsem ji.

„No jo, můžeš jet s Edwardem,“ povzdechla si a pustila mě.

„Díky,“ natáhla jsem se a objala ji.

„Nemáš zač, ale už pojďte,“ popoháněla všechny, tak jsme šli do garáže a nastoupili do auta. Alice mi ještě podala zimní bundu a nasedla s Jasperem do Porsche.

Edward mě pro jistotu připoutal, ale přes bříško mu to dělalo menší problémy. Hned na to seděl za volantem a vyrazili jsme za Aliciným Porsche a za námi jel ještě Emmettův jeep a Carlisleův mercedes. Nechápala jsem, proč bereme všechna auta, ale budiž.

Jeli jsme za sebou celou cestu, ale na semaforech to nevyšlo a Edward musel prudce zabrzdit. Pás se mi tak lehce zařízl do bříška. „Ach,“ zalapala jsem po dechu a on se na mě vyděšeně podíval. „Jsem v pořádku, jen jak si prudce zabrzdil, tak mě pás trochu zatlačil,“ usmála jsem se, aby se zbytečně nebál.

Než mi něco odpověděl, rozsvítila se zelená a mi se zase rozjeli. Alice už čekala v garáži nákupního centra a netrpělivě podupávala nohou. Oblékla jsem si bundu, kterou mi dala doma a vystoupila jsem z auta.

„Začneme nejdříve věcmi pro tebe. Potřebuješ nové spodní prádlo, kalhoty a větší trička,“ plánovala a už mě táhla do prvního obchodu. Strčila mě do kabinky a dávala mi jeden kousek za druhým. Když jsem konečně všechno vyzkoušela, Alice zaplatila a odcházely jsme se šesti taškami.

V dalším obchodě se spodním prádlem jsme nabraly dalších šest tašek a konečně jsme šly vybírat věci pro miminko a přidaly jsme se k ostatním, kteří už vybírali.

„Ahoj lásko,“ políbil mě Edward. „Koukej, co jsem vybral prckovi,“ ukázal mi pyšně modré dupačky s vláčkem.

„Jsou bombastické,“ pochválila jsem ho.

„Díky,“ usmál se, ale to už mojí pozornost zaměstnával Emmett.

„Bello, koukej,“ ukazoval mi pirátský obleček.

„Tak to jedině přes mou mrtvolu,“ přiřítila se k nám Alice a Emmettův úsměv pohasl.

„Mně se to líbí, takže to vezmi. Sice mu to obleču snad jen na Halloween, ale to nevadí,“ podívala jsem se na Alici.

„Díky,“ objal mě Emmett a šel vybírat další věci.

V obchodě jsme strávili celý den. Vybrali jsme modrý přebalovací pult, modrou postýlku s nebesy a spoustu oblečení, kterou Ej určitě ani nestihne obnosit.

Cestou k autu jsem si koupila kousek pizzy, protože jsem měla hlad a pomalu jsem ji ukusovala. „Chutnalo ti?“ zeptal se Edward, když jsem cestou zpátky dojedla.

„Jo, díky za optání,“ usmála jsem se a uvelebila se v sedačce.

„Carlisle tě chtěl ráno pro jistotu prohlédnout, ale nestihl to, tak si myslel, že až přijedeme, tak by mohl,“ promluvil.

„Dobře,“ kývla jsem. „Stejně jsem za ním chtěla zajít sama, zdá se mi, že už zase vyrostl,“ pohladila jsem si bříško a usmála se.

„Tak hned, jak přijedeme Carlisleovi řeknu,“ odpověděl a motor víc vytůroval.

Doma jsme byli hrozně rychle. Za námi jeli celou cestu Emmett s Carlislem a před námi se drželo auto Alice. Pustila jsem rádio a celou cestu jsme společně poslouchali Debussyho. Edward mě chytil za ruku a já zase málem pukla štěstím.

„Carlisle, mohl by ses na Bellu podívat?“ zeptal se ho Edward, když jsme vystoupili.

„Jistě, rád,“ kývnul a všichni se odebrali do domu.

Alice nosila jednu tašku za druhou a já mezitím šla s Carlislem nahoru. „Tak ukaž, nejdříve tě změřím a pak uděláme ultrazvuk,“ vytáhl metr a já si povytáhla tričko. „O 3 centimetry větší,“ usmál se.

„A zase mi vyrostly prsa,“ zamumlala jsem a sklopila hlavu.

„Tak si polož, uděláme ultrazvuk,“ odbočil Carlisle od mého oznámení, ale nemohl mi uniknout napjatý tón jeho hlasu.

Poslechla jsem a lehla si. Upravila jsem si tričko, aby mě netlačilo do zad a Carlisle mi zase začal po břiše jezdit tou divnou věcí. Trochu to studilo, ale brzy to přešlo. Edward mě držel za ruku a s Carlislem sledoval ultrazvuk. „Vidíš, tady má ručičky a tady nožičky,“ natočili obrazovku a ukazovali.

„Tak malé?“ divila jsme se, i když mi ve skutečnosti tak malé zase nepřišlo.

„Neboj, ještě má tak tři měsíce, aby povyrostl,“ chlácholil mě s úsměvem Carlisle.

„Tři měsíce,“ vydechla jsem a pohladila si bříško. „A poroste ještě?“

„Myslím, že ano. Určitě tak těch deset centimetrů ještě nabere,“ kývnul Carlisle.

„Deset centimetrů?“ zhrozila jsem se. „Už teď se nemůžu skoro hnout a co potom.“

„Potom tě budu všude nosit,“ uklidnil mě Edward a úsměvem.

„To teda ne! Jednou mě vezmeš do náruče a nepromluvím s tebou do konce věčnosti,“ vyjela jsem po něm naprosto bezdůvodně a on se zamračil.

„To je vydírání.“

„Ne, to je realita,“ zakroutila jsem hlavou a stáhla si tričko, abych si mohla stoupnout. Než se ale moje nohy dotkly země, už jsem neseděla na lehátku, ale v Edwardově náručí, který mě nesl dolů. „Dobře, řekl sis o to sám,“ pokrčila jsem rameny a zavřela pusu.

„Stejně to porušíš,“ zašeptal mi do ucha a já měla co dělat, abych se udržela a nezačala ho líbat.

Na znamení nesouhlasu jsem zakroutila hlavou a Edward mě položil na sedačku vedle Emmetta, který se koukal jak jinak, než na baseball a sám si sedl vedle mě.

Trochu jsem se protáhla, abych uvolnila ztuhlé svaly a zakručelo mi v břiše. Ještě před tím, než jsem si stihla stoupnout, objevilo se přede mnou několik rukou s plnými talíři. Usmála jsem se a sáhla po porci zapečených těstovin, která vypadala nejlíp. Ne, že by ty ostatní těstoviny vypadaly hůř, ale ty od Esme se mi prostě zalíbili na první pohled. Ostatní ruce se uraženě stáhly a zmizely. „Ty další porce si dám potom,“ zavolala jsem ještě, když odešli a pustila se naplno do jídla. Přitom jsem ještě sledovala s Emmettem baseball, a když jsem dojedla, začalo se mi chtít spát, tak jsem se zvedla a všechny pohledy se na mě stočily. „Půjdu si lehnout, jsem unavená,“ vysvětlila jsem a pomalu se loudala ke schodům.

Edward za mnou nešel, tak jsem si dala sprchu a pak si šla lehnout. Zalezla jsem si pod deku a zavřela oči, když se vedle mě prohnula postel a kolem pasu se mi omotala studená ruka. Trochu jsem se zavrtěla a v polospánku jeho ruku shodila. Když mi ale ruku na pas položil podruhé, už jsem jí tam nechala a ještě víc si ji k tělu přitiskla.

Do nového dne mě přivítalo prudké kopnutí v břiše, až jsem se prohnula v zádech a tím tak narazila do Edwardova tvrdého těla. Rychle jsem otevřela oči a setkala se s jeho zmateným pohledem, když se ozvalo další kopnutí, už ne tak silné, ale přesto mnohem zřetelnější, než kopnutí v minulých dnech. „Co se děje?“ ptal se Edward zmateně a pomohl mi, se posadit.

„Už zase nemá co dělat,“ vysvětlila jsem a jeho ruku položila na místo, kde jsem cítila poslední Ejův kopanec.

„Aha,“ vydechl a usmál se, protože prcek o sobě dal zase vědět. „Dáte si něco speciálního k snídani?“

„Myslím, že palačinky by se mohli hodit,“ odpověděla jsem s úsměvem.

„Tak já ti je jdu udělat,“ zvednul se s postele a políbil mě.

„Dobře. Převléknu se a přijdu dolů,“ zvedla jsem se taky a zmizela v koupelně, kde jsem provedla ranní očistu a potom jsem se oblékla do normálních věcí.

Když jsem přišla dolů, na stole v kuchyni jsem měla už hromadu palačinek a Edward stále pekl další. S úsměvem jsem si k tomu sedla a pustila se do toho. Esme mi ještě podala hrneček s krví a mohla jsem si naplno pochutnávat. „Neslíbila si mi včera něco?“ stoupnul si Edward vedle mě a opřel se o stůl, aby se na mě díval.

„Hm… měla jsem?“ Svraštila jsem obočí nad usilovným přemýšlením.

„Možná je dobře, že si to nepamatuješ,“ zakroutil hlavou.

„Ne, já to chci vědět, řekni mi to.“

„Ne,“ zakroutil hlavou, tak jsem si stoupla proti němu.

„Řekni mi to.“ Přitáhla jsem si ho za tričko a zamumlala mu do tváře.

„Slíbila si, že se mnou do konce života nepromluvíš, ale už si to porušila,“ zašeptal Edward a vrhnul se na mé rty. Tenhle slib jsem si vážně nepamatovala, ale pustila jsem to z hlavy, protože Edwardovi rty mě dokonale a naplno zaměstnaly. Ještě jsem mu omotala ruce kolem pasu, abych si ho k sobě blíž přitáhla a on mě přetočil tak, aby mě mohl vysadit na stůl. Roztáhl mi nohy a stoupnul si mezi ně, aby ke mně měl lepší přístup. Dál jsem ho líbala, ale když jsem pootevřela rty a pozvala ho dál, zmizel.

Autor: Huny (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Holka nebo kluk? 10: