Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Hodinový manžel - Prolog

08.02.2013 (17:00) • KatuuskaCullen • FanFiction na pokračování • komentováno 12× • zobrazeno 2472×

Prolog

Bum! Řach!

„Kruci!“ zaječela jsem a snažila se vyhrabat z hromady knih, které se na mě právě zřítily společně s novou dřevěnou knihovnou. Pořídila jsem si ji před týdnem do svého nového bytu, kde bydlím teprve měsíc. Přestěhovala jsem se sem z Forks, abych se zde mohla plně oddat studiu žurnalistiky. Univerzitu tak mám od bytu jenom pár minut. Brandon vlastně nebyl moc odlišný od Forks. Bylo tu taky převážně pod mrakem celý den a sluníčko se tu objevilo jen mimořádně. A taky tu bylo blízko do lesů. Kanada byla známá díky své rozmanité krajině. Hory, lesy, řeky. Bylo tu krásně. Ale bylo tu víc příležitostí než ve Forks. A víc mladých lidí. Ale zatím jsem tu moc zábavy nezažila.

Když jsem si postupně pořizovala vybavení a nábytek do bytu, neuvědomila jsem si, že teď jsem na všechno sama. Nikdy jsem na lustr nemontovala novou žárovku. (Mimochodem přidělání té mrňavé žárovky mi zabralo celou hodinu času a vyčerpání všech sprostých slov, které vůbec znám!) Tyhle chlapské práce, mezi které patří i přimontování knihovny, dělal vždy Charlie, jenže ten je na druhým konci Spojených států amerických.

Zvedla jsem se na nohy, kopla do Hamleta a... asi jsem si ukopla palec! „Au,” sykla jsem a chytla si svůj bolavý paleček u pravé nohy. „Kruci!” zaklela jsem už podruhé. Kdybych tu knihovnu nemontovala já, nejspíš by se na mě nezřítila. Bello, ty jsi prostě levá jako kopyto! nadávala jsem sama sobě a plácla sebou do koženého křesla.

„Tak co teď?” opakovala jsem si stále dokola, ale nedokázala jsem se dokopat ani k uklizení toho bordelu. Nakonec jsem pustila stereo a poslouchala písničky od Muse.

***

Druhý den ráno mi budík zazvonil ve čtvrt na osm. Do půl osmé jsem se válela v posteli a pak pobíhala zmateně po celém bytě – jako každé školní ráno. Do koupelny, do kuchyně, zpátky do koupelny, do ložnice, do předsíně pro tašku s učením a ven z bytu. Moment. Zpátky do ložnice – zapomněla jsem boty.

Do školy jsem přibíhala jen tak tak. A to i přesto, že bydlím jen deset minut od školy! No... když běžím, je to jenom pět minut a já běžím vždycky. Vlítla jsem do vstupní haly, kde se už hemžilo velké množství studentů mířících na své každodenní přednášky. Před třemi týdny začal první semestr, ovšem já si ještě nenašla žádné přátele. A zrovna teď by se mi nějaký šikovný kamarád hodil na spravení knihovny u mě v bytě. Taky bych prostě mohla někoho oslovit na chodbě a říct mu: „Ahoj, včera mi na hlavu spadla knihovna, nemůžeš mi to spravit?” Jo, už vidím toho člověka, který mi jde ochotně pomoct.

Posadila jsem se na volné místo a zajela hluboko do nepohodlné dřevěné židle. Nemusí mě být ani vidět, ani slyšet. Tak jsem nejspokojenější.

Poslouchala jsem přednášku, dělala si poznámky a na okraje sešitu si kreslila. Spíše čmárala. Jakmile zazvonilo, odešla jsem z místnosti stejně tiše, jako jsem do ní přišla. Dnes jsem měla ještě další dvě přednášky a jinak nic víc. Potom jsem většinou trávila zbytek dne ve veřejné knihovně. Buď jsem se učila, nebo četla nějakou knihu. Každý můj den byl naprosto stereotypní. Zřejmě za to mohou mé nekomunikační schopnosti. Co už.

Po cestě domů – to už se táhnu jako kůň, takže mi cesta zabere asi patnáct minut – jsem se ještě stavila v mé oblíbené kavárničce. Už se stmívalo a ulice se vylidňovaly. Objednala jsem si Latte macchiato bez cukru a otevřela si malý laptop, který jsem loni dostala od Charlieho k Vánocům. Ach, jak mně se stýskalo po Charliem, po mých kamarádech, po Forks.

Brouzdala jsem po internetu, když mě upoutala obyčejná reklama na jednu agenturu. Klikla jsem na odkaz, vyjela mi stránka nabízející takzvané Hodinové manžely. Otevřela jsem si kontakty na Hodinové manžely v Brandonu, jen tak ze zvědavosti a ukázal se mi jediný kontakt. Že bych si na pomoc přivolala Hodinového manžela? A není to trapný? No, ale když to neopraví on, tak kdo pak?

Vytočila jsem číslo a nervózně poslouchala tón. První zazvonění. Druhý. Třetí.

„Edward Cullen, prosím?” Při zvuku toho hlasu jsem poskočila a mobil mi vypadl z ruky. Rychle jsem ho sebrala ze stolu a zase ho přiložila k uchu.

„Halo? Je tam někdo?” ozývalo se netrpělivě. Bože, já jsem takový idiot!

„Ehm, dobrý den, tady Bella. Bella Swanová. Potřebovala bych pomoct něco spravit,” vykoktala jsem ze sebe.

„Samozřejmě, Bello Swanová. A povíte mi, co byste chtěla opravit? Abych věděl, co si mám s sebou vzít. Předpokládám, že nářadí doma asi nemáte, když voláte o pomoc,” řekl melodickým hlasem. Páni, kdo je asi majitelem tohohle andělského hlasu?

„No, mám,” řekla jsem rychle, „mám kladívko.” Hlas se na Druhým konci zvonivě zasmál. Bello, Bello, Bello! No ne! Ty máš doma kladívko? Je naprosto jasný, proč si člověk jako já nemůže najít přátele.

„Kladívko je fajn, ale asi by mi nestačilo.” Znovu se zasmál. „Smím tedy vědět, co se vám porouchalo?” zeptal se znovu.

„No jistě! Omlouvám se. Potřebuji přimontovat knihovnu,” sdělila jsem mu konečně pro něj důležitou informaci.

„Výborně. Fajn. Mám přijet okamžitě?” tázal se mě. Řekla bych, že se na druhým konci pořádně culí. Dneska večer se bude s kamarádem u pivka bavit na můj účet. Určitě.

„Co třeba za hodinu?” navrhla jsem. Musím přece ještě stihnout uklidit tu hromadu knih, co se mi válejí v obývacím pokoji.

„Tak dobře, za hodinu. A kam mám přijet?”

„Victoria Ave sto třicet dva,” pověděla jsem mu svou adresu.

„Fajn. Děkuji za informace. Za hodinu jsem tam. Zatím se mějte, Bello Swanová,” řekl tím super hlasem a zavěsil ještě dřív než jsem já stačila říct bů.

Tak fajn. Za hodinu mi přijde Hodinový manžel. To abych se hodila do gala a pořádně vysmejčila byt. Zavřela jsem laptop, strčila ho do tašky, zaplatila jsem účet a vyřítila se z kavárny.

Cestou domů jsem přemýšlela o tom, jak by se asi tvářil Charlie, kdyby se dozvěděl, že potřebuju pomoc od Hodinového manžela. Kdybych mu to zavolala, asi by se smál ještě druhý den.

***

Ding, dong.

Prohrábla jsem si vlasy, zavrtěla se před zrcadlem – nemusím před tím chlápkem vypadat, jako kdybych právě vylezla z kanálu. Bzučákem jsem ho pustila dál a poslouchala, jak lehce vybíhá schody. Poodstoupila jsem od dveří, abych nepůsobila moc hr.

Ozvalo se tiché a krátké zaklepání. Pár nádechů a výdechů. Otevřela jsem dveře.

Tohle byl krátký prolog k nové kapitolové povídce Hodinový manžel. (Více informací a povídek najdete na mém shrnutí.) Příští kapitoly už budou přirozeně delší. V další a první kapitole se podíváme na to, jak probíhalo setkání Hodinového manžela Edwarda s nešikovnou Bellou a jak dopadly Belliny nákupy v obchodním centru.

Kapitoly budu přidávat asi po dvou dnech, pak už je to na adminech. Takže prosím mějte trpělivost.
Děkuji, že jste si přečetli prolog a že se třeba i líbil. :)

Vaše KatuuskaCullen

Autor: KatuuskaCullen (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Hodinový manžel - Prolog: