Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Hodinový manžel - 5. kapitola

09.03.2013 (20:30) • KatuuskaCullen • FanFiction na pokračování • komentováno 13× • zobrazeno 1668×

5. kapitola

Přišla jsem do svého pokoje a svlékla si promočené tepláky. Začala jsem zmateně hledat ve své šatní skříni čisté tepláky. Jenže moje skříň byl jeden velký neorganizovaný bordel. Nebyl čas si tam uklízet a ani chuť. Natáhla jsem si tmavě modré tepláky a ty mokré nechala ležet na zemi. Potom jsem se velice ráda vrátila za Edwardem. Seděl na mé sedačce – bohužel už oblečený – a v ruce držel moji erotickou knížku!

„Tuhle knihu bych na tebe netipoval,” řekl medovým hlasem a pohrával si s knihou v ruce. S rudými tvářemi jsem mu knihu vytrhla a zasunula ji zpátky za všechny ostatní knihy, kde byla, než ji Edward vyšťoural.

„Těžko můžeš něco tipovat, když mě vidíš teprve podruhé v životě.” Ušklíbla jsem se a trucovitě sebou plácla na lenošku. Založila jsem si ruce na prsou a probodávala ho pohledem. Seděl na křesle, nohy roztažené, košile rozepnutá na dva knoflíky, ruce zaťaté v pěst...

„Na co myslíš?” zeptal se mě zničehonic. Zdálo se mi, že jeho hlas byl trochu odměřený.

Pozvedla jsem obočí a vážně se podivila. Chtěla jsem říct: „Co ti je do toho?!”, ale to by asi nevyznělo moc hezky. Nemusím se chovat jako malá holčička, která je uražená, protože někdo našel její utajenou erotickou knihu. Co je na tom, že jsem četla erotický román? Nic. Je to jenom moje věc. A třeba to četl taky.

Před chvílí jsme si začali tykat, a přesto jsem nevěděla, jak bych se měla chovat. Mám být přátelská a odpovědět mu na všechno? Nebo mám být odměřená a hrát si na nedobyvatelnou? Nebo mám mlčet a tvářit se nevinně? Opravdu jsem nevěděla, jak se před ním chovat. Byl krásný, sexy. Určitě má přítelkyni. Nebo ho musí chtít každá. Když o něj budu usilovat i já, určitě ho tím odradím. Takže bych se radši měla snažit se s ním skamarádit, než se ho snažit dostat do postele.

Ruce jsem složila volně k tělu a sedla si pohodlněji. Najednou jsem se cítila mnohem víc uvolněná. „Nad vším a nad ničím,” přiznala jsem mu pravdivě. Jeho zvláštní otázka byla zodpovězena. V hlavě se mi vířilo tisíce myšlenek, ale nedokázala jsem se soustředit na žádnou z nich. Jeho přítomnost mě znervózňovala, a to i přesto, že jsem si před chvílí ujasnila, jak se budu k němu chovat. Je normální, že hlava si myslí něco, ale tělo to chce jinak?

„Jen se v tobě vůbec nevyznám. Ale omlouvám se, známe se jen krátce. Já jenom... zahlídl jsem tě už na univerzitě,” řekl velice tichým hlasem. Musela jsem napínat uši, abych ho vůbec slyšela. Ale při poslední větě jsem jenom kulila oči. Tak on mě taky viděl? A já myslela, že když nekoukám po nikom, že ani pak ostatní nekoukají po mně. Hloupý egocentrismus. Co všechno mi ještě uniklo?

„Chodíš na univerzitu?” Když jsem mu položila vyjevenou otázku, uvědomila jsem si, že jsem mu ani nenabídla nic k pití. „Nedáš si něco k pití?” zeptala jsem se ho ještě rychle.

„Ne, děkuji, a ano, to chodím. Dělám asistenta profesorce Cullenové – mé matce.” Další pro mě naprosto nová informace! Jeho matka učí na mé univerzitě? Edward je tam jako asistent?

Pan Dokonalý mě probodával pohledem. To ho vážně zajímalo, na co myslím? Prý se ve mně nevyzná. S tím mu nepomůžu. Já se nevyznám ani v sobě. Ale počkat... on se ve mně chce vyznat? Tak to jsme na dobré cestě. Bylo by super mít tu víc přátel než Caroline. Bylo by super přátelit se s asistentem profesorky. Bylo by super přátelit se právě s Edwardem.

„Neuvědomuju si, že bych měla přednášku s tvou matkou. A neuvědomuju si ani tebe, omlouvám se,” pověděla jsem mu a zamyslela se. Bylo možné, že jsem si toho prostě jen nevšimla. To bych ale musela být úplně slepá.

Neustále se mi koukal do očí. Bála jsem se tam znovu zpříma podívat, zase bych se začala topit. Jeho oči byly tak nadhérné.

„Vlastně jsem rád, že sis mě nevšimla.” Koutky mu cukaly v úsměvu. Svraštila jsem obočí. Jak to myslel? „Většinou si mě totiž všichni hned všimnou.” Pak vykouzlil pokřivený úsměv.

„Asi ti nerozumím,” pžiznala jsem mu. On jen pokrčil rameny a zavrtěl hlavou, asi abych to neřešila. Dobře nebudu.

Další půl hodinu jsme seděli naproti sobě a konverzovali. Chvíli se vyptával on, pak zase já. Jeho život byl ale mnohem zajímavější. Dozvěděla jsem se, že ta usměvavá prodavačka, která mi prodala knihu, byla jedna z jeho dvou sester a chodila s jeho nejmladším bratrem. Ta druhá sestra prý vlastní kadeřnický salón a žije v luxusním bytě na předměstí s Edwardovým dalším bratrem. Už jsem věděla, že jeho matka dělá na univerzitě, kde jí vypomáhá on sám a občas si přivydělává jako hodinový manžel. A Edwardův otec je uznávaný doktor. Vztahy mezi jeho sourozenci jsem vůbec nepochopila, přišlo mi to zvláštní, ale nijak zvlášť jsem to nekomentovala. Doktor Cullen a profesorka Cullenová si je adoptovali, když zjistili, že nemohou mít děti. A Edward byl jejich prvním adoptovaným. Docela barvitý životopis.

Musela jsem se pousmát nad tím, jak Edward mluvil o svých rodičích. S takovou úctou. To jsem ještě nezažila.

„Rád bych byl taky jednou lékařem. A dobrým, jako je můj otec. Je vynikající. Nechápu, jak to může zvládat.” Úplně se rozplýval. Bylo to milé. Pan doktor Cullen by byl určitě rád, kdyby slyšel, jak ho má jeho syn rád.

„Moc pěkně se mi s tebou povídá, Bello, ale už budu muset jít. Slíbil jsem matce, že jí pomohu namontovat novou kuchyň.” Zvedl se z mého křesla a věnoval mi krásný úsměv. „Hádám, že se uvidíme ve škole.” Mrkl na mě.

„Ahoj,” rozloučila jsem se s ním a sledovala ho, jak odchází. Potom jsem se vrátila do obýváku a pozorovala křeslo, na kterém ještě před malou chvílí seděl. Bylo najednou tak prázdné a smutné...

Zavrtěla jsem hlavou a koukla na hodiny. Páni, bylo už půl deváté. To jsme prokecali teda dlouhou dobu. Každopádně teď už mohu bez obav do koupelny. A zítra bych se měla omluvit tomu kreténovi od zdola, aby se nerozhodl mi náhodou připsat něco na účet.

Po zkušenosti z včerejšího rána jsem si budík nastavila o patnáct minut dříve a ranní sprchu pro jistotu vynechala. V klidu jsem se oblíkla, nasnídala, upravila a do školy šla o pět minut dřív. Tudíž jsem nemusela utíkat a navíc jsem stihla krátkou návštěvu u překvapeného správce. Moje návštěva spočívala v tom, že jsem zazvonila, pozdravila, omluvila se. Se slovy ‚ať se to příště nestane' prásknul dveřmi a já mohla odejít do školy.

Už v hlavním vestibulu jsem se rozhlížela po známých tvářích. Ale ani Edwarda a ani Caroline jsem neviděla. S pokleslými rameny jsem se odebrala na první předášku historie a kecla sebou na dřevěnou židli.

„Tušil jsem, že tě tu uvidím.” Při zvuku toho hlasu jsem poskočila a napřímila se v ramenou.

„Edwarde,” oslovila jsem ho a pousmála se. Nemusela jsem ho hledat, protože on si našel mě. „Takže historii přednáší tvá matka?” Se zájmem jsem se podívala směrem ke katedře. Jak jsem si jí mohla nevšimnout? Profesorka Cullenová byla nádherná ženská ve středních letech s naprostou božskou postavou. Mohla by klidně být hollywoodskou herečkou a netrápit se tady s otravnými studenty.

„Ano a dneska si připravila moc zajímavou přednášku. Určitě se ti bude líbit. A Bello... Jak to vypadá u tebe v bytě? Všechno v pořádku?” zeptal se výsměšně, ale držel si výraz pokerového hráče. Ještě včera bych se urazila, ale teď jsem vyprskla smíchy společně s Edwardem.

„Až budu potřebovat hodinového manžela, určitě zavolám,” přitakala jsem se smíchem.

Edwardův pohled zjihl. „Určitě zavolej. Rád pomůžu s čímkoli.” Hm... Co všechno asi myslel tím s čímkoli?

***

Najednou byla přednáška historie strašně zajímavá. Visela jsem na očích profesorce Cullenové, která měla krásný přednes a zajímavý výklad. Občas dala slovo Edwardovi, který její výklad obohatil nějakou zajímavou historkou. Většinou byla vtipná a Edward ji vyprávěl, jako by tam snad byl.

Hodina mi utekla jako nikdy předtím. Těsně před koncem hodiny zadala paní profesorka úkoly do dvojic. Byl to první takový skupinový úkol, já rozhodně nikoho na úkol do dvojic neměla, tak jsem se rozhodla, že zase počkám, kdo za mnou přijde. Když zazvonilo, Edward mě gestem volal k němu a jeho matce. Sešla jsem k nim a otočila se k paní Cullenové.

„Vaše přednáška byla úžasná a tak záživná,” řekla jsem jí nadšeně. Paní Cullenová se celá rozzářila a podala mi ruku.

„Jsem ráda, že se vám přednáška líbila.” Horoucně mi stiskla ruku a široce se usmála. „Slečno Swanová, tak jsem si říkala... Ve vašem ročníku je lichý počet studentů, a pokud jste ještě nikoho na úkol do dvojic nenašla, byla bych ráda, kdybyste spolupracovala s mým synem. Potřebuju ho trochu zasvětit do tématu,” navrhla a naklonila se ke mně, „moc toho totiž o něm neví.” Mrkla na mě. „Co si o tom myslíte?” Páni, teď jsem opravdu zmatená. Mám pracovat s Edwardem na úkolu? Vlastně on je asistent, bude hodně chytrý a může mi dopomoct k dobré známce. Vlastně výborné známce. Ta by se mi rozhodně hodila.

„Proč ne,” řekla jsem a pokrčila rameny. Edward se pokřiveně usmál a jeho matka taky. Fajn. Taky se budu přihlouple usmívat. Za dobrou známku udělám cokoliv.

„Omlouvám se, ale musím běžet na další přednášku,” vymluvila jsem se a otočila se na podpatku. Ještě jsem se otočila a křikla: „Nashle.”

„Počkej,” ozvalo se za mnou a já zastavila. Edward ladně vyběhl - spíš vyletěl - schody a zastavil se u mě. „Můžu tě doprovodit? Ať se můžeme domluvit na tom úkolu. Jsem moc rád, že ti s ním mohu pomoct. Do tohohle tématu opravdu nejsem moc zasvěcený.”

„Tak fajn.” Nic jsem proti tomu nenamítala. Klidně se budu procházet po chodbě se sexy panem asistentem Edwardem Cullenem.

„Kdy máš čas?” zeptal se mě, když jsme míjeli dav slintajících studentek. Visely na něm očima, sjížděly ho pohledem a u jeho rozkroku se vždy na pár chvil zastavily. Když si vzpomenu na Edwarda v boxerkách... ani se jim nedivím.

„Někdy o víkendu. Přes týden jsem buď ve škole, nebo pracuji,” informovala jsem ho o své zaneprázdněnosti. Ještě před pár dny bych mu odpověděla úplně jinak. To jsem měla volného času až až.

„Dobře. Co sobota? Chceš se sejít v tvém kutlochu?” Při slově kutloch se tlumeně zasmál. Vrhla jsem po něm pobavený pohled. Ať si klidně dělá srandu z mého bytečku, já spíš nemohla z toho, jak znělo tohle slovo vyslovené z jeho úst.

„Klidně. Můj kutloch je velice útulný. A já jsem na něj pyšná,” řekla jsem mu s vypnutými prsy. Edward se zasmál, přičemž na mě pár studentek vrhlo závistivý pohled.

„Bello!” Někde v davu jsem uslyšela svoje jméno. Otáčela jsem se za zvučně znějícím hlasem. „Bello, tady!” mávala na mě Caroline. Stála u skříněk a v ruce držela kupu knížek. Jakmile spatřila Edwarda, kniha, která byla úplně nahoře hromádky, jí spadla a s žuchnutím dopadla na zem. Když se pro ni Caroline zvedala, postupně jí všechny knihy popadaly. Zasmála jsem se tomu výjevu a otočila se zpátky na Edwarda.

„Budu muset jít, Edwarde. Co kdybych ti ještě zavolala?” navrhla jsem. Číslo mám, tak se můžeme na podrobnostech domluvit přes telefon. Teď bych měla jít za Caroline a pomoct jí s knihama. Moc dobře se pamatuju, jak jsem byla já zoufalá, když se na mě zřítila knihovna.

„Dobře, Bello, ahoj,” řekl jen a odcházel pryč. Když se otočil, spatřila jsem kamennou tvář a rty pevně semknuté k sobě. Jeho oči byly najednou černé... Co to do něj vjelo?

„Ahoj,” křikla jsem za ním nabručeně a s přivřenýma očima. Co ho tak popudilo?

„Zdravím, ty musíš být Isabella,” ozval se těsně za mnou hlas, při kterém naskakovala husí kůže. Zatajila jsem dech a otočila se na neznámého.

Prozradím vám, že v dalším díle vás čeká ještě více příjemných i nepříjemných zvratů. Pomalu se začne něco pořádného dít. ;-) Moc vám rovněž děkuji za úžasné komentáře a za trpělivé čtenáře, které napjatě čekají na další kapitoly. :-)

Autor: KatuuskaCullen (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Hodinový manžel - 5. kapitola: