Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Hodinový manžel - 4. kapitola

04.03.2013 (20:00) • KatuuskaCullen • FanFiction na pokračování • komentováno 15× • zobrazeno 1801×

EDIT: Článek neprošel korekcí.

4. kapitola

Na další přednášce jsem si sedla co nejvíc dozadu. Vypadala jsem jako zmoklá slepice. Přemítala jsem o dnešním ránu. Bylo přímo katastrofální. Nedovedu si představit, jak vypadá můj byt teď a upřímně doufám, že se vyteklá voda nedostala z koupelny. A jak to vůbec vyřeším z prací? Měla bych tu vodu nějak vysušit, nebo ji vcucnout do milionů ručníků. Nebo si opatřím obrovský barel a všechnu vodu tam naliju. Co by se mělo dělat, když si člověk vytopí koupelnu? Hodinový manžel Edward Cullen přeci nemůže přijít do vytopené koupelny. Nebo to nebude vadit?

Nakonec jsem to vyřešila naprosto jednoduše. Z univerzity jsem utíkala domů, kde jsem se převlékla a lehce si upravila vlasy. Nemohla jsem si je nějak zvlášť upravovat, protože do koupelny jsem si netroufla. Hodila jsem na sebe něco slušného a pohodlného, zkoukla jsem se v zrcadle a vyrazila do kavárny.

„Ahoj, Bello!” volala na mě Caroline, hned jak jsem vstoupila do kavárny. Přicupitala ke mně a široce se usmála. „Nevadí, že ti tykám? Teď když tu spolu budeme pracovat... a navíc jsem tě dneska viděla na přednášce pana Hamiltona na zdejší univerzitě!”

„Vážně?” ptala jsem se udiveně. Jestli chodí na univerzitu, znamená to, že můžeme být přítelkyně! Že by se to obrátilo a já začínala mít štěstí?

„Jojo. Šla jsem za tebou, ale někam jsi se vytratila a já tě už nedohnala,” řekla trochu zklamaně. Zatraceně. Musím se víc rozhlížet. Neodeženu přece svoji potencionální kamarádku.

„Strašně se omlouvám, opravdu jsem tě neviděla. Měla jsem dost naspěch, protože se mi ráno v bytě stala hrozná katastrofa. Musela jsem to nějak vyřešit,” vysvětlila jsem jí. Caroline vypadala opravdu fajn. Byla milá, usměvavá. Určitě to pochopí a nebude si myslet něco špatného. To by mi tak ještě scházelo...

„Co se stalo v tvém bytě? Jaká katastrofa?” Vytřeštila oči.

„Urval se mi kohoutek od sprchy, když jsem si dopřávala ranní spršku. Věř mi, že takovou ranní sprchu jsi nikdy nezažila. Byla to úplná bombardace tisíce litry vody.”

„Ježiši a už je to v pohodě?”

„Přijde mi to někdo spravit. V sedm. Potřebovala bych odejít před sedmou, šlo by to? Prosím?” Caroline se usmála a přikývla.

„Samozřejmě. To je v pohodě, Bello. Noah přichází stejně kolem sedmé, takže můžeš vždycky odcházet před sedmou.”

„To je super. Jsem ti strašně vděčná, že jsi mi tu práci vlastně obstarala. A samozřejmě že mi nevadí, že mi tykáš. Zamluvily jsme to, takže... Já jsem Bella.” Podala jsem jí ruku. Pevně a horoucně mi ji stiskla a řekla: „Caroline.” Tak a teď se z nás staly oficiálně kamarádky. Výborně, Bello! Bude líp. S kamarádkou určitě.

Caroline mě naučila dělat nejrůznější druhy káv pomocí speciálního kávovaru. Ukázala mi, kde jsou skleničky, hrnky, talířky. Jak správně naaranžovat kávu se sušenkou na talíř. Který hrníček použít. Jak otevřít kasu, kde je záložní klíč. Prostě všechno co bych měla za barem vědět. Dál už se mi ale věnovat nemohla, protože přišli zákazníci. Zítra ve škole se budu hodně rozhlížet, abych ji už nepromeškala.

K baru přišel jediný zákazník a ten si poručil jenom coca-colu. Podala jsem mu teda skleničku a vychlazenou colu. Trochu jsem nalila do skleničky a naúčtovala mu to rovnou. Pak jsem utírala skleničky a hrníčky a pomáhala Caroline připravovat kávy. Když bylo půl sedmé, odložila jsem zástěru a zavála na Caroline.

„Uvidíme se zítra, Bello!” křikla na mě a oplatila mi zamávání. Šla jsem klidně a pomalu ulicemi Brandonu. Byla už tma a foukal příjemný větřík. Odmítala jsem myslet na vytopenou koupelnu, ve které jsem od rána nebyla, protože jsem na to nenašla odvahu.

Došla jsem až k domovním dveřím a v tašce lovila klíče. Koukala jsem do tašky a ne na cestu, a tak jsem narazila do něčeho statného, studeného a tvrdého. Byl to obří sloup?

Vzhlédla jsem a uskočila dozadu. Vytřeštila jsem oči.

„Omlouvám se. Jsem tu dřív, abyste neměla žádné problémy a já to stihl včas opravit. Doufám, že to nevadí,” řekl mi Edward Cullen a prohrábl si své bronzové vlasy, které byly větrem značně rozcuchané. No páni. Ztělesnění boží krásy.

„Nene. Vůbec ne. Pojďte, prosím.” Pousmála jsem se a odemkla dům. Vklouzl za mnou dovnitř s pokřiveným úsměvem na rtech.

Šla jsem před ním po schodech a cítila na sobě jeho upřený pohled. Proto jsem se soustředila jenom na jedno. Pozor schod! Jedna noha nahoru. Pozor další schod! Druhá noha nahoru. Snažila jsem se moc nekroutit zadkem. Nebo bych se měla snažit kroutit zadkem? Jenže když má noha dopadla na poslední schod, něco jsem si uvědomila.

„A kruci,” sykla jsem a chytla se za hlavu. V mé koupelně je pořád tuna vody! A právě se tam chystá Edward Cullen, aby splnil úlohu Hodinového manžela a opravil mi kohoutek. Já se na tu vodu úplně vykašlala! Tak to je teda v háji. Už vidím, jak se mi podaří dostat vodu z koupelny, pustit tam Edwarda a stihnout to opravit do osmi hodin večer! Zbývá mi už jen zatracená hodina a půl. Proč jsem to vůbec oddalovala? Byla jsem tak mimo, že mi to snad i bylo jedno. Jenže jemu jsem tím možná právě přidělala starost a práci navíc.

„Stalo se něco?” ptal se trochu znepokojeně. Jo, hochu, máš proč být znepokojený. Až zjistíš, co jsem si pro tebe nachystala, budeš mě milovat tak moc, že mi už nikdy v životě nic nepřijdeš opravit!

Cítila jsem, jak mi rudnou tváře. Odemknula jsem byt a vstoupila dovnitř. Pořád jsem si nedovolila mu odpovědět. Naznačil jsem mu, ať jde dál a bez jediného slova jsem odešla ke koupelně. Tam jsem se zastavila a snažila se zklidnit svůj dech. Jako bych za dveřmi slyšela nervózní vodu, která se nemůže dočkat, až vyteče ven a způsobit mi tím pořádný trapas.

„Edwarde, já... totiž... já... moc se omlouvám. Dnešek byl strašně chaotický a já nevěděla, jak tu vodu... vysušit a neměla jsem odvahu do té koupelny vůbec jít, tak... tak...”

„Tak co?” Pozvednul jedno dokonalé obočí. Měřil si mě svým sexy pohledem.

„Prostě je tam pořád voda. Hodně vody.” Naznačila jsem rukama objem vody, který tam pravděpodobně byl. Edward se zasmál.

„To vyřešíme. Zjistíme kolik vody tam teda vážně je, takže potřebujeme nějaký velký ručník nebo rovnou deku, abychom mohli otevřít dveře koupelny a zabránit tak tomu, aby se voda nedostala dál.” Bože byl tak pohotový! Proč jsem takhle neuvažovala já?

Odběhla jsem pryč a vrátila se se svou přikrývkou. Ale vážně chci obětovat svou peřinu? Ale nedá se svítit. Nic většího tu nemám.

„Dobře. Takže já otevřu dveře a vy hodíte na zem tu přikrývku, aby mohla vcucnout vodu, která bude vytíkat ven,” rozdával mi instrukce. Já na všechno kývla a zatajila dech, když Edward chytil po klice. Otevřel dveře a já ihned hodila na zem peřinu.

„Jak dlouho ta voda vytíkala?” zeptal se mě Edward a znovu přibouchl dveře. Já hypnotizovala peřinu, kterou pomalu ale jistě prosakovala voda. Pod čím budu sakra dneska spát?

„Dlouho,” řekla jsem jen. „Je tam hodně vody?”

„Dalo by se tam plavat,” zavtipkoval a jeho další reakce mě odrovnala. Edward Cullen si totiž začal rozepínat pásek od kalhot! A pak si sundal kalhoty. O pane bože. Jak se dýchá? Co dělá moje srdce? Nevyskočilo ven? Měl na sobě boxerky od Calvina Kleina, přes které bylo vidět jeho obrovské mužství! Do háje...

„Omlouvám se, Bello. Doufám, že vás tím nepohorším, ale rád bych se domů vracel alespoň částečně suchý,” řekl, jako kdyby mu absolutně vůbec nevadilo, že přede mnou stojí polonahý. Kalhoty i pásek hodil na pohovku, potom si sundal i ponožky. Očekává se ode mě, že se taky svlíknu? To bych teda nedoporučovala, protože si nepamatuju, kdy naposledy jsem si oholila nohy...

„Jo fajn, já si kalhoty klidně zamokřit můžu, takže...,” řekla jsem mu rázně, aby pochopil, že já nemám v úmyslu mu odhalovat dolní část mého těla.

Uličnicky se zasmál. „Jasně chápu. Takže teď oba vklouzneme do toho bazénu, dobře?” Jeho hlas byl zvonivý a bylo to vážně sexy. On byl sexy. Stál přede mnou v košili a v boxerkách a chystal se vstoupit do mé koupelny. Se mnou. Pravděpodobně jsem se dostala do nebe.

Dnes už podruhé chytil za kliku koupelny a já přistoupila k němu. Otevřel a oba jsme rychle vklouzli dovnitř. Vody tam bylo skoro po kolena. Edward zavřel dveře a rozhlížel se kolem.

„Myslím si, že bude stačit, když si opatříme nějak nádobu. Vodu budeme lít do vany, aby mohla odtéct do kanalizace.” Ježiši! Já jsem tak pitomá! Vymýšlela jsem nejrůznější taktiky, jak dostat vodu ven, přitom to bylo naprosto jasné. Kdybych se sem odvážila a tu vodu dostala pomocí kýblů do vany, tak by tu Edward nestál polonahý a už by mohl mít kohoutek opravený! Vlastně je dobře že mě to nenapadlo. Jinak by tu Edward nestál polonahý.

Edward si vzal kýbl, který se plavil po koupelně a začal vodu lít do vany. Rozhlížela jsem se po dalším kýblu, ale žádný tu už nebyl. Rozhodně jsem neměla dva kýble. Ani jsem nevěděla, že nějaký kýbl vůbec mám.

„Ehm... jiný kýbl už nemám,” oznámila jsem Edwardovi, který už aktivně vylíval vodu do vany.

„Tak co kdybych začal opravovat ten kohoutek a vy byste mezitím vylívala vodu?” Podal mi kýbl. Přikývla jsem a začala nabírat vodu. Edward si vlezl do vany a zkoumal škodu.

„Není to nic hrozného. Ten kohoutek byl asi špatně utažený. Kde je ten urvaný kohoutek?” zeptal se a věnoval mi úsměv. Koukala jsem na něj a přímo ho baštila pohledem. Pochybuju, že ještě někdy se mi naskytne pohled na polonahého sexy chlapa v mé vaně.

„Bello?” Zámával mi rukou před obličejem.

„Jo kohoutek! Ten je... tady!” Podávala jsem mu urvaný kohoutek, který se válel na rohu vany.

„Děkuju. Tak se teď pustíme oba do práce.” A už se věnoval kohoutku. Vzpomněla jsem si na sen, který jsem měla, když tu byl Edward poprvé. Na jeho nahé kamenné tělo. Spletla jsem si ho s kamenou podlahou. I dneska jsem si ho spletla. Ale s pouličním sloupem. Kdyby jenom věděl...

Opatrně jsem vylívala vodu do vany, aby na něj moc nešplíchala a občas pozorovala Edwarda, jak s pomocí nářadí šikovně montuje kohoutek zpátky na své místo. Kéž by si sundal ještě tu košili... Na co myslíš, Bello? Napomínal mě hlas v mé hlavě.

„Tak hotovo. Už je jako nový. A slibuju, že už vás zlobit nebude.” Vyskočil z vany a vytrhnul mi kýbl z ruky.

„Já to dodělám, od toho tu jsem. Vy se mezitím můžete osušit ty mokré kalhoty.” Ukázal na promočené kalhoty. Zasmála jsem se. Vypadala jsem jako idiot. Měla jsem je přilepené k nohám a pekně ztěžklé tím, jak byly nacuclé vodou. Edward se zasmál se mnou.

„Co kdybychom si tykaly?” navrhl zničehonic.

„Cože?” Vykulila jsem oči. Chce si se mnout tykat? Vážně? On se mnou? Ach...

„Nebo-”

„Ne jistěže si můžeme tykat! Dobrý nápad,” řekla jsem a upřela pohled do země. Znovu jsem cítila ruměnec na svých tvářích.

„To jsem rád, Bello. Jsi opravdu velice zajímavá dívka,” řekl milým hlasem, který zněl jako něžná píseň. Podívala jsem se mu do očí a začala se topit. Ne ve vodě, ale v jeho karamelové barvě. V životě jsem podobné oči neviděla. Vlastně viděla. Ta holka v knihkupectví měla taky takové oči jako on.

Stříkl na mě vodu, zřejmě aby odlehčil situaci. Pak se zvonivě zasmál. Vůbec mi nevadilo, že mám tričko pocákané. Nejradši bych se tu oddala vodním radovánkám s Edwardem.

„Tak se běž osušit, já to dodělám.” Mrkl na mě a mně se málem podlomily kolena. Ale poslušně jsem ho poslechla a odcupitala z koupelny pryč. Za sebou jsem nechávala mokré stopy, ale v tuhle chvíli mi to vůbec nevadilo.

Vodním radovánkám je konec, ale v další kapitole ještě Edward zůstane. Oba dva se chtějí více poznat, takže se od příště můžete těšit na více konverzací mezi nimi.
A samozřejmě vám strašně děkuji za komentáře. Je jich čím dál tím víc. Vážně mě to těší. Díky moc! :-)

Autor: KatuuskaCullen (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Hodinový manžel - 4. kapitola: