Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Hodinový manžel - 10. kapitola

02.05.2013 (16:00) • KatuuskaCullen • FanFiction na pokračování • komentováno 10× • zobrazeno 1711×

10. kapitola

Ne! Nesmím ho políbit!

Prudce jsem od něj a jeho vůně odtrhla hlavu a snažila se popadnout dech. Málem jsem mu dala pusu! Co je to se mnou?!

„Noahu!” vykřikla jsem zmateně a zaskočeně. Z plných sil jsem se snažila zůstat při smyslech a nevnímat jeho nádherné smaragdové oči nebo neodolatelnou vůni. „Tohle nesmíme,” řekla jsem jasně. Pro jistotu jsem od něj ustoupila ještě o krok dozadu.

„Proč bychom nesměli?” zašeptal a jedním krokem byl zase u mě.

„Caroline!” zamumlala jsem a s nejistotou ho pozorovala. Ustupovala jsem před ním, protože kdyby se znovu přiblížil svými rty k těm mým... znovu bych se pravděpodobně neudržela.

Pokrčil rameny, jako kdyby to pro něj nic neznamenalo. „Caroline byla záležitost na jednu noc. Sama to tak chtěla. Ale ty,” pověděl a sklonil hlavu ke straně, „ty jsi mnohem zajímavější.”

Vyvalila jsem na něj oči. Caroline pro něj byla jen holka na jednu noc? Ona to tak chtěla? Tomu se mi nějak nechce věřit...

„Má tě ráda, Noahu!” vytkla jsem mu a rukama ho zarazila. Och. Jeho hruď byla tak pevná a studená. Ale i přes svetr jsem cítila jeho neuvěřitelné svaly. Radši jsem ruku rychle stáhla a schovala ji za sebe.

„Taky ji mám rád,” zabručel, ale tvářil se, jakoby mu to bylo úplně fuk. Probodávala jsem ho pohledem a nevěřila mu ani slovíčko. Ach jo. Takovej hezkej, milej gentleman a musí to být parchant...

„No tak, Bells. Ona moc dobře věděla, že nejsem ten typ, co se rád drží za ručičku.” Zakřenil se.

„Hmm...,” zamumlala jsem jen, protože jsem neměla tu sílu se hádat. Nadechla jsem se, abych naše rande konečně ukončila. Přesně v tu chvíli mi ale Noah přitiskl prst na pusu a nedovolil mi promluvit.

Něžně mě pak pohladil po tváři a svýma smaragdovýma očima mě konejšil. „Omlouvám se, jestli si teď myslíš, že jsem ubožák nebo nedej bože smilník. Ale měla bys vědět, že už nějakou dobu tuším, že po mně Caroline touží, a tak jsem jen chtěl uspokojit její a své... potřeby. Jasně jsem jí dal najevo, že jestli se tu noc spolu vyspíme, pak mezi náma bude jenom ta jedna noc. Ve škole se jí na to zeptej, jsem jsi naprosto jistý, že ti to potvrdí.”

Pokrčila jsem rameny, abych dala najevo svou předstíranou lhostejnost. „Fajn. Mně je to vlastně jedno. Jestli je něco mezi tebou a Caroline, nebo není. Mě se to netýká, že?” Ruce jsem si založila trucovitě na prsou a zamračila se. Proč jsem se vlastně právě teď zlobila? Na koho jsem se zlobila? Na sebe, na Noaha nebo na Caroline?

„Chceš, aby se tě to týkalo?” vyřkl naprosto nečekaně. Chytil mě za ruce a stáhnul mi je dolů. Pak uchopil mou pravou ruku a něžně ji políbil. Jeho rty byly ledové, ale i přesto jeho dotek na mé holé kůži vyvolal něco nepředstavitelnýho. Projel mnou blesk a já se vzrušením zachvěla. Když ve mně vyvolá jen pouhý polibek na ruku, co by se mnou udělalo pravé a nefalšované líbání?

Zničehonic se celá tak krásná chvíle rozplynula. Noah se odtrhl od mé ruky a pustil ji. V očích se mu zablýsklo, horní ret se mu ohrnul. Celá čelist se mu napjala. Vypadal vážně hrůzostrašně. Ustoupila jsem o další krok dozadu a sledovala jeho rychle se měnící tvář. Ten krásný gentleman se najednou přeměnil v nebezpečného muže. Z očí mu přímo metaly blesky, ale nedíval se na mě. Koukal za sebe. Pootočila jsem se, abych zjistila, co mého společníka tolik rozrušilo. Ještě, než jsem se stačila pořádně otočit, z jeho hrudi se ozvalo zvířecí zavrčení. Leknutím jsem uskočila a v hlavě přemítala, jestli to byl přelud nebo realita. Je vůbec možné, aby se člověku z hrudi dralo takové vrčení?

„Cullene,” ucedil skrz zuby. Otočila jsem se a spatřila Edwarda. Chtěla jsem se k němu přiblížit, abych vytvořila mezi mnou a Noahem velkou mezeru. Ale rozmyslela jsem si to... Jeho milý, přívětivý výraz se vytratil. Tvářil se stejně, jako když jsem poprvé setkala s Noahem, když vtrhnul do kavárny a odvedl mě pryč. Edwardova tvář byla kamenná bez jediné zmínky úsměvu. A já konečně pochopila, že mezi těmito dvěmi úžasnými kluky panuje prudká nenávist.

„Váš večer skončil. Vrať se domů, Smithe,” sykl Edward a přistrčil si mě k sobě. Už to tu bylo zase. Choval se ke mně jako k malému dítěti, které se o sebe nedokáže postarat. Fajn. Jednou to bylo roztomilé, ale teď už to působilo dost majetnicky.

Skočila jsem mezi ně plná odhodlaní. Strach byl v tu chvílu tu tam. „Dost. Chováte se jako malí kluci.” Otočila jsem se k Edwardovi. „Nemáš právo mi přikazovat, co mám dělat,” vytkla jsem mu ostře a otočila se k Noahovi. Na jeho rtech panoval vítězoslaný úsměv. Ale to se spletl kamarád... „Noahu, mezi námi nic nebude. Já nejsem holka na jednu noc.” Úsměv mu ze rtů zmizel stejně rychle, jako se tam objevil. „Teď oba zmizte domů a nechte mě na pokoji.” Otočila jsem se na patě a vyšla těch pár schodů. V kabelce jsem začala lovit klíče. Ani jeden z nich se z místa však nepohnul. Edward se na mě mračil, Noah se na mě mračil. Takže z toho vyjdu nakonec špatná já?

„Neměla jsi mě používat jako zástěrku toho, aby sis mohla užít příjemnej večer s tímhle,” řekl ledovým hlasem Edward. A sakra. Zjistil to. Aha. To se pak nedivím, že je na mě naštvaný. Na tváři Noaha se znovu objevil široký úsměv.

„Omlouvám se,” špitla jsem zahanbeně. Nyní měl úplné právo se na mě zlobit. Nedošlo mi, že by se to mohl nějak dozvědět. To jsem se moc nevyznamenala, jen co je pravda. „Ale měla jsem k tomu své důvody,” dodala jsem se sklopeným pohledem.

Edward si odfrkl, ale už na to nic neřekl. Hodně se na mě zlobil, to jsem poznala. Budu si ho muset co nejdřív usmířit. Ale teď jsem neměla náladu plazit se po kolenou a prosit ho o odpuštění a ještě před Noahem.

Konečně jsem vylovila klíčky a zastrčila je do zámku.

„Noahu, jdi domů. Uvidíme se v práci,” řekla jsem nenuceně a čekala, dokud neodejde. Ještě chvíli mi posílal svůdné pohledy, potom prošel kolem Edwarda a zmizel v uličce.

„Edwarde, vážně se omlouvám. Vysvětlím ti to, slibuju. Teď jsem ale vážně unavená. Co kdybychom si promluvili zítra na obědě? Poobědval bys se mnou?” navrhla jsem a v duchu se modlila, aby přijal.

Povzdechl si. Chvíli jako by bojoval sám se sebou. Má přijmout, nemá přijmout... „Dobře. Takže zítra. Dobrou noc.” Nečekal ani na odpověď a rychlým krokem se vydal stejným směrem, kterým odešel i Noah. 

Pohled Edwarda

„Edwarde, vážně se omlouvám. Vysvětlím ti to, slibuju. Teď jsem ale vážně unavená. Co kdybychom si promluvili zítra na obědě? Poobědval bys se mnou?” Bella po mně hodila očko. Chtěla si mě usmířit, jak roztomilé.

Mračil jsem se a přemýšlel, co jí mám na to říct. Když jsem potkal Caroline v nemocniční lékarně a ona na mě koukala jako na idiota a vybalila na mě to své, jak to, že nejsem s Bellou v kině, vážně mě to rozhořčilo. Caroline mi to pak všechno vyklopila a já si dal vše dohromady. Do vteřiny jsem věděl, která bije. Dávala všanc svoji bezpečnost a toulala se po večerech s tím darebákem Smithem. Měl jsem takový vztek, že jsem se ihned vydal hledat ji. Cestou jsem zavolal Alice, měl jsem zlé tušení... To se nakonec nepotvrdilo, ta křehká dívka si dokázala poradit sama a já dorazil včas. Kdyby ho pozvala dál, dopadlo by to hodně špatně. S tím bych se nesmířil. Záleželo mi na ní. Byla tak jiná než dívky, které potkávám. Byla dokonce i stokrát lepší než můj druh. Byla něčím jedinečná, výjimečná. Táhla mě k sobě jako magnet. A to bylo rozhodující. Nevydržím se na Bellu zlobit déle, než pár sekund.

Povzdechnul jsem si a poraženě svěsil ramena. Měla mě naprosto ve své moci. Kdyby jen tušila... „Dobře. Takže zítra. Dobrou noc.” Radši jsem se rychle otočil a svižným tempem se vydal do potemnělých ulic Brandonu.

Ještě nějakou chvíli jsem cítil její pohled na sobě, slyšel jsem, jak nemotorně odemkla dveře od domu a jak zakopla o první schod. Na tváři se mi nevědomky objevil úsměv. Byla tak roztomile nešikovná...

„Co si o sobě myslíš, Cullene?” Skočil přede mě Noah a zavrčel na mě. Chytil jsem ho pod krkem a odhodil ho do tmavé a postranní uličky. Z části proto, aby nás nikdo neviděl, a z části proto, abych s ním mohl pořádně praštit.

Vmžiku stál na nohou a cenil na mě své ostré tesáky.

Ty vyjebanej upíre, křičela na mě jeho hlava.

Rozhodl se udělat výpad vpravo, chytit mě za paže a odhodit mě na zeď. Jakmile se to ale chystal udělat, hladce jsem mu uhnul jedním krokem vlevo a přikrčením se.

„Máš to marný. A moc dobře to víš,” vysmál jsem se mu do obličeje. Neměl šanci mě napadnout. V jeho hrudi to ale vřelo, byl tolik rozčílený. V hlavě se mu přehrávaly obrázky trhání mých končetin, má hlava zapíchnutá na kůl, plameny, olizující mé nemrtvé tělo...

„Co se do mě neustále pleteš?!” zasyčel a znovu ohrnul rty v dalším mohutném zavrčení. „Nic ti není po tom, s kým já se scházím a co s nimi dělám! Nebo že bych zase navštívil doktora Carlislea Cullena s celou gardou prašivejch upírů z Itálie?” zavrčel posměvačně. Teď mě měl v hrsti on. Přes tohle nejel vlak. Měl pravdu. Patřil pod ochranu Volturiových. A i kdybych chtěl, nic s tím nezmůžu. Když utekl od Ara pryč a objevil se v Brandonu, uzavřeli jsme s ním příměří. Spíše Carlisle s ním uzavřel příměří. A s tímhle já opravdu nic neudělám. Nepoštvu proti sobě a mé rodině Volturiovy. Takový blázen vážně nejsem.

„Bella je moje,” zavrčel jsem a přikrčil se. Jak snadné by bylo mu oddělit hlavu od těla. Jenže já nemohl... Kdybych to udělal, sám bych si tím vykopal krob.

Noah se zlověstně zasmál. „Opravdu? A ví to i Bella? Podle toho, co jsem slyšel, je tvoje asi tak, jako že já jsem čínskej bůh srandy.” Ušklíbl se a skočil na střechu budovy.

„Nelez mi do zelí, Cullene,” prskl na mě seshora.

„To ty mi nelez do zelí!” zlostně jsem zakřičel, ale to už byl pryč. Zmizel ve svitu měsíce a chladné noci. Byl pryč...

Vařilo to ve mně... Skočil jsem na třípatrovou budovu a jako šmouha běžel po střechách a skákal z jedné budovy na druhou. Konečně jsem stanul na bytovém domu a po požárním schodišti se dostal až k oknu. Jejímu oknu. Bylo pootevřené. Vklouznul jsem dovnitř a pozoroval ji. Spala... Na sobě měla šortky a tílečko, které jí zakrývalo jen ta nejdůležitější místa. Nohy měla roztažené, ruce pohozené na matraci a peřinu odkopnutou. Vypadala vážně sladce. Pousmál jsem se.

Tolik bych si přál ji uchránit před vším nebezpečím. Zejména před tím zelenookáčem. Vážně bych chtěl, aby byla moje. Aby byla v bezpečí a šťastná. Kolikrát už jsem si ji představoval v mé náruči? Snad milionkrát. Každou noc jsem tu byl a dával na ni pozor. Byla až moc křehká a snadno se zapletla do nebezpečné situace. Málem skončila ve spárech Noaha Smitha a to nemluvím o tom chlípném šéfovi Christopherovi. Jak snadno se dokáže dostat na hranu nebezpečí... Jakoby se jí smůla lepila na paty, chudince.

Sáhnul jsem po knížce, která ležela na nočním stolku. Padesát odstínů šedi. Už zase ji otevřela a oddala se čtení vášnivého spojení mezi lidmi... Moc dobře jsem věděl, že se za to styděla. Že nedala dopustit na to, aby na to někdo přišel. Ale já o ní věděl všechno. Všechno, co se dalo, to jsem věděl. Co snídá, co večeří, kdy se myje, kdy vstává... Každou maličkost. Jenže ona byla ta, která mě držela nad vodou. Nevím, co bych byl bez ní. Pravděpodobně tvor, který pije krev z krásných dam a dopřává si s nima tělesnou rozkoš, dokud by nepodlehly mé ničivé síle... Tak to bylo dřív. Ale tomu už je konec. Nenáviděl jsem se za ty chvíle. Už byl konec tohoto. Teď byla mým středem vesmíru ona a nikdo ani nic jiného.

V kapitole je dost nejasností, které vám určitě nedávají smysl. Nemusíte mít strach, vše se v dohlednu vysvětlí. Jinak jste měli možnost nahlédnout i do Edwardových myšlenek a pocitů, tímto jeho pohled prozatím končí a příště už zase z pohledu Belly.
Jak jsem psala u minulých kapitol, tohle je prozatím poslední kapitola, kterou jsem teď mohla vydat, protože ty další mám uložené ve starém počítači. Takže znovu prosím o strpení při čekání na další kapitolu. Mezitím jsem vydala jednu jednodílovou povídku Osobní strážce a píšu další jednorázovku Dlouhá cesta. Takže si kdyžtak zkraťte čas čekání čtením. :-)
Díky znovu za povzbudivé komentáře nebo smajlíky u předešlých kapitol. 

Autor: KatuuskaCullen (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Hodinový manžel - 10. kapitola: