Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Hodinový manžel - 1. kapitola

12.02.2013 (10:45) • KatuuskaCullen • FanFiction na pokračování • komentováno 10× • zobrazeno 1812×

1. kapitola

Stál tam jen tak, vlasy mírně pocuchané větrem, rozpustilý úsměv na dokonale zaoblených rtech. Oči medové zúžené do sexy pohledu, jedno obočí zvednuté. Stálo tam božské stvoření s andělským hlasem. A před mými dveřmi!

Jak se dýchá? Aha, nádech, výdech, nádech, výdech. Vyčkával tam – asi čekal, až zahřmí. Pak se v mé hlavě ozvalo hlasité cvak. On – tedy ten pravděpodobný polobůh – nečeká, až zahřmí. Čeká na to, až ho pozveš dovnitř, Bello, nadávala jsem si v hlavě.

„Och, pojďte dál!” řekla jsem až příliš přehnaně rychle a zbrkle. Jeden krok a nacházel se u mě v bytě. Jaká nádhera! Ještě nikdo tak krásný u mě v bytě nebyl.

Podal mi úplně bledou ruku. Koukala jsem na ni jako idiot. Je možné, aby měl někdo tak dokonale tvarovanou ruku? Jako kdyby ji právě dotesal nějaký velice zdatný sochař.

Krátce jsem ji stiskla a ucukla před tou teplotou. Jeho ruka byla studená, jako z kamene. Třeba je tenhle hodinový manžel opravdu oživlá socha. A možná mi taky nalili něco do kafe. Hm...

„Ještě jednou, jsem Edward Cullen. A jdu se vám kouknout na tu knihovnu.” Propána krále! Naživo byl jeho hlas ještě líbeznější. Opravdu zněl jako synchronizovaná filharmonie řízená nějakým moc šikovným dirigentem.

„Bella Swanová,” řekla jsem s velkým nádechem. Snad to znělo normálně.

Zavedla jsem ho do malého obývacího pokoje, kde na zemi ležela dřevěná knihovna. Vedle ní byla kupa mých poskládaných knih.

„Doufám, že se ta knihovna na vás nezřítila.” Otočil se na mě a já sklopila pohled. Sebevědomě jsem zavrtěla hlavou, ale pocítila ruměnec v mých tvářích. No, super, jsi vážně dokonalá lhářka, Bello.

Tiše se zasmál. Ovšem ne tak tiše, abych ho neslyšela.

„Takže všechno máte? Chcete něco k pití?” zeptala jsem se zdvořile. Moment, mám tu vůbec něco k pití?

„Ne, děkuji, nemám žízeň,” řekl a pak se ušklíbl. Co má za problém? „Nářadí jsem si přinesl. Jenom...,” nedokončil větu a vzhlédl ke mně s tázavým pohledem.

„Ano?” vyzvala jsem ho k dokončení věty.

Zazubil se jako puberťák. „No, kladívko jsem si nebral, když ho tu máte.”

Otočila jsem se a obrátila oči v sloup. Jasně, rád se asi baví na účet ostatních. To je ale ego!

„Hned ho přinesu,” procedila jsem skrz zuby a slyšela další tlumený smích. Sprosťák jeden.

Podala jsem mu kladívko. „Jestli vám to nebude vadit, půjdu do své ložnice. Kdybyste něco potřeboval, zavolejte na mě.”

„Jistě, Bello Swanová,” zavolal na mě, když jsem brala za kliku od ložnice. Vplula jsem dovnitř a tiše za sebou zavřela dveře. Plácla jsem sebou do postele a učila se zkratky na počítači. Nikdy bych si nepomyslela, že po nás budou chtít nazpamět znát všechny počítačové zkratky, které můžeme použít v aplikaci Word. Učit se o žurnalistice, psaní článků, publikaci, novinách, a podobně, mi vůbec nevadí, jakmile ale dojde řeč na informatiku, ruce pryč od toho.

Ležela jsem na břiše na studené podlaze, na sobě jsem cítila satén. Byla jsem nahá a byla mi zima. Vlasy jsem měla přes obličej a nic jsem neviděla. Zvedla jsem pravou ruku a odrhnula si pramen z tváře. A pak jsem to spatřila... Červený satén kolem mého těla.

Zvedla jsem se a podívala se na krvavě rudý satén, který mi sjel z nahého těla. Byl to vůbec satén?

„Bello,” ozval se zpod mě ten andělský hlas. Moment, zpod mě? Rychle jsem se podívala pod sebe. Och. Neležela jsem na podlaze. Ležela jsem na tom Edwardovi Cullenovi! Jejda. Byl taky nahý?

Nahmátla jsem ten satén a přehodila ho přes sebe. Podívala jsem se na své ruce, po kterých tekla červená tekutina. Krev...

„Bello. Ehm, Bello. Vzbuďte se.” Otevřela jsem oči a prudce se vymrštila nahoru. Krev! Zkontrolovala jsem si ruce. Žádná krev na mých rukou. Uf.

„Díky bohu. Jenom sen,” oddechla jsem si.

„Prosím? Knihovna je už hotová, všiml jsem si, že jste usnula, tak jsem do ní naskládal i vaše knihy. Doufám, že vám to nevadí,” říkal mi a pokřiveně se usmíval. Vzpomněla jsem si na sen. Na nahého Edwarda. Na co to myslíš, Bello?!

„Děkuji. Děkuji moc. Kolik vám dlužím?” zeptala jsem se a vyhrabala se z postele. Rychle jsem si prohrábla vlasy a doufala, že si toho Edward Cullen nevšiml.

„Postačí mi dvacet dolarů.” Podíval se mi zhluboka do očí. Zkoumavě přitom skloil hlavu na jednu stranu. Cože to před chvílí řekl? Nevzpomínám si. Začal se se mnou motat svět, pomalu jsem se v jeho karamelkových očích ztrácela. Svraštil obočí a pohlédl jinam.

Zatřepala jsem hlavou, abych se vzpamatovala. „Kolik jste to říkal?”

„Dvacet dolarů, prosím,” řekl tiše.

Natáhla jsem se pro peněženku na nočním stolku a vytáhla z peněženky dvacetidolarovku. „Tady máte. Ještě jednou děkuji.” Podala jsem mu bankovku.

Kývl hlavou. „Na shledanou, slečno Swanová.”

„Na shledanou,” rozloučila jsem se s ním a doprovodila ho zpátky do obýváku. Odtud jsem sledovala, jak mlčky a bez jediného otočení došel k mým dveřím, otevřel je a zmizel. 

***

Další den jsem nemusela do školy. Rozhodla jsem se proto, že se vyrazím podívat do nákupního centra. Posnídala jsem cereálie s mlékem, zapila to pomerančovým džusem a sjela výtahem do přízemí. Nasedla jsem do svého náklaďáčku, který tady v Brandonu doslova vyčníval, a rozjela se směr nákupní centrum do středu města.

Zaparkovala jsem náklaďáček v podzemním parkovišti a vyjela výtahem do nákupního centra. Nečekala jsem, že tam bude tolik lidí. To bude asi tím, že na nákupy teda moc často nechodím.

Brouzdala jsem se nákupní chůzí od obchodu k obchodu, většinou jenom mrkla na výlohu a popošla zase dál. Stavila jsem se pro ledovou kávu a vypila si ji na lavičce u fontány. Usrkávala jsem své ledové osvěžení a přemýšlela nad tím, jestli by to tu nebyla větší zábava, kdybych tu byla s nějakými kamarády. Ne. Ani pak by to nebyla zábava.

Pozvdechla jsem si, vyhodila prázdný kelímek do koše a vydala se do knihkupectví – klasika. Vždycky tam skončím a vždycky si odnesu nějakou knihu.

Vešla jsem do knihkupectví a usmála se na paní za prodejním pultem. Byla mi docela povědomá. Jenže to asi těžko, když jsem tu od příjezdu nebyla. Asi mi už začíná strašit ve věži.

Přešla jsem oddělení romantických novel a zamířila si to do oddělení dramat. Listovala jsem asi deseti různýma knihama. Nakonec jsem je znechuceně vrátila zpátky do regálu. Ani na nějaký drama jsem neměla náladu.

„Mohu vám nějak pomoci?” ozval se těsně za mnou pištivý hlásek. Poskočila jsem a prudce se otočila na tu osobu. Byla to ta paní od pokladny. No ne! A měla úplně stejné oči jako Edward Cullen! Byla taky moc krásná. Jo, taky bych chtěla...

„Ehm, no hledala jsem nějakou zajímavou knížku,” odpověděla jsem jí a pořád si ji zkoumavě prohlížela. Paní, nebo spíše slečna, ani nehla brvou. Nevyvedlo ji to z míry, jako by na to okukování byla zvyklá. A možná, že taky jo.

„Mohu vám něco doporučit?” usmála se na mě a v tu chvíli vypadala jako desetiletá holčička. Pokrčila jsem rameny. Zkusit to může.

„Teď se nejvíc prodává tato kniha,” řekla a odcházela pryč. Následovala jsem ji. „Je to erotický román od spisovatelky Jamesové, Padesát odstínů šedi.”

Ironicky jsem se zasmála. „Erotický román. To není nic pro mě. Ale díky za váš tip.”

„Samozřejmě, není to ničí typ,” řekla a mrkla na mě. Co to mělo znamenat? „Ovšem tato kniha patří mezi bestsellery a je velice oblíbená. Vyšel už i druhý díl. Doporučuji vám jí dát šanci. Zkuste si přečíst alespoň první díl, třeba se sem vrátíte pro druhý. A jestli ne, pak tuhle knihu můžete šoupnout někam hodně dozadu za ostatní knihy.” Usmívala se na mě a stále mi knihu podávala. Měla jsem pocit, že dokud tu knihu od té sexy holky nekoupím, bude mi ji vnucovat při každé návštěvě. A já mám rozhodně v plánu se sem ještě vracet.

„Fajn,” ušklíbla jsem se a vzala si knihu z její ruky. Odešla jsem společně s ní k pokladně, kde mi knihu namarkovala a já ji zaplatila. Knihu jsem si zastrčila hluboko do své tašky, pousmála se na prodovačku a odcupitala z knihovny.

„Určitě se ještě uvidíme!” volala na mě prodavačka. Vtěrka jedna. To víš, že jo, pomyslela jsem si. Teď se tu nějakej pátek teda rozhodně neukážu.

S erotickým románem v tašce jsem se vrátila do podzemního parkoviště, nasedla do náklaďáčku značky Chevy a šlápla na plyn. Venku už byla tma. Ještě jsem se zastavila v malém supermarketu pro nějaké dobroty na večer a už jsem se vracela domů.

Tašku s nákupem jsem hodila do kouta, zkopla z nohou boty a už v obýváku se začala svlíkat a z kousků svého oblečení jsem udělala cestičku až do koupelny. Rovnou jsem vklouzla do vany a zavřela oči.

Dnešní den byl jiný a poprvé něčím zajímavý. O vzrušující odpoledne se postaral hodinový manžel Edward Cullen a o to večerní vzrušení prodavačka v knihkupectví.

Po půl hodině jsem se vrátila do obýváku jen v ručníku a přepínala televizní kanály. Na to, že televize měla přes padesát televizních kanálů, nikde nedávali nic zajímavýho. Oči mi zabrousily do předsíně, kde ležela má taška a v ní popcorn, slané chipsy a erotický román Padesát odstínů šedi.

Zvedla jsem se z gauče a vzala tašku. Vytáhla jsem z ní popcorn a dala ho dělat do mikrovlnky. Pár chipsů jsem nasypala do misky a namátkou otevřela nějakou stranu z knihy.

„Teda, slečno Steelová...” Znenadání mě popadá a přitahuje si mě na klín, až se přitom rozstříkne voda z vany po celé podlaze. „Myslím, že pro teď už jsme toho namluvili dost.”

S dlaněmi přitisknutými na mých tvářích mě začíná líbat. Nekompromisně si přivlastňuje má ústa. Zaklání mi hlavu. Má mě pod kontrolou... (*)

Cink.

Mikrovlnka ohlašuje hotový popcorn, čekající až ho zbaštím. Vytahuju popcorn z mikrovlnky a sypu si až po okraj. Pak se se dvěma miskami vracím ke gauči a otevírám knížku na první stránce. Nikdo – kromě té prodavačky – nemusí vědět, že čtu erotický román. Bude to mé malé tajemství.

(* Úryvek z knihy Padesát odstínů šedi od E. L. Jamesové; úryvek jsem našla na internetu.)

První oddechová kapitola je na světě. Chci poděkovat za komentáře u prologu, moc mě potěšily. Jinak mám dopředu napsaných asi osm kapitol a píšu pořád. Po prázdninách budou kapitoly přibývat pravidelněji a slibuji, že v dalších kapitolách to bude mnohem zajímavější. Ale přes začátek se prostě musíme překousat. ;-)
V další kapitole bude mít Bella telefonát až z Forks. A Bella konečně využije svých komunikativních schopností a seznámí se... :-)

Autor: KatuuskaCullen (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Hodinový manžel - 1. kapitola: