Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Hluchá láska - 8. kapitola

04.09.2009 (11:00) • Odehnalka • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 7012×

8. kapitola

Isabella Swanová

První dvě hodiny jsem měla matematiku, bohužel s Jessicou, ale i tak jsem to jakž takž vydržela. Po matematice jsem měla španělštinu s Alicí, která měla hodně dobrou náladu.

„Víš, co jsem se dozvěděla?“ zeptala se mě, když jsem si sedla vedle ní a já zavrtěla hlavou. „Budeme mít společně tělocvik,“ vyhrkla nadšeně, ale já nadšená nebyla.

„Jen s tebou?“

„Ne, ještě s Jasperem, Rosalii, Emmettem a Edwardem,“ zavrtěla hlavou a teď už jsem nebyla nadšená ani trochu.

To bude skvělé. Jestli že budu před Edwardem neustále padat, tak to bude super.

„Jak to víš? A proč?“ dostala jsem ze sebe a koukla se na Alici.

„Měli jsme mít pátou hodinu angličtinu, ale náš učitel onemocněl a nenašla se za něj náhrada a tak, abychom nemuseli celou hodinu čekat na tělocvik, půjdeme už pátou hodinu,“ vysvětlila Alice a já přikývla.

„Tak jsem si řekla, jestli by si nechtěla jet po škole se mnou a Rose nakupovat do Port Angeles. Obchody jsou sice nic moc, ale i tak to ujde. Co ty na to?“ pokračovala dál Alice a usmála se na mě.

„No, klidně… proč ne? Problém je, že jsem tak trochu na mizině, nedávno jsem si objednala nový notebook…,“ začala jsem, ale Alice mi skočila do řeči.

„Nevadí. Já jsem totiž neřekla, že ty budeš platit,“ usmála se a já se zamračila. Chvíli jsem přemýšlela, jak to vlastně myslela a pak mi to došlo.

„Počkej! Tím chceš říct, že mi ty všechno zaplatíš?“ vyhrkla jsem a otočila se na Alici.

Ještě víc se pousmála (a já si říkala, jestli je to vůbec možné) a přikývla.

„No tak Bello, neblbni! Dovol mi to, prosím! Prosím! Bude sranda!“ prosila Alice a já nakonec přikývla.

Potěšeně se opřela o opěradlo židle a věnovala se učitelce.

...

Po španělštině jsem měla zeměpis s Mikem, který byl stále naštvaný a tak byl aspoň klid.

Na konci hodiny nám učitel rozdal papír s několika státy a každý si měl jeden vybrat. Právě jsme brali Evropu, takže se všechny státy týkaly ji.

Nakonec jsem si vybrala malou zemi, která se jmenovala Česká republika. Nic moc jsem o ni nevěděla a tak se aspoň dozvím něco nového.

Vím jen, že je to partnerský stát Phoenixu.

Mike vypadl ze třídy hned, jak zazvonilo a tak jsem šla na oběd sama. Edwarda jsem nespatřila a tak jsem si šla koupit oběd.

Vybrala jsem si kuřecí salát s majonézou. Pak mou oblíbenou citrónovou minerálku a nakonec si vybrala jablko.

„To je tak těžké jedno vybrat?“ ozvalo se za mnou a já úlekem pustila jedno z jablek.

Nestihlo však dopadnout na zem – Edward je zachytil.

„Ehm…díky. A jo je, ale tohle si vezmu, jestli dovolíš,“ přikývla jsem a ukázala na jablko. Podal mi je.

„Klidně si je vezmi,“ řekl a koukl se na jablko jakýmsi divným pohledem.

Přišla jsem k pokladně a začala hledat peníze.

To byl můj zlozvyk – peníze byly všude, jen ne v peněžence.

„Nech to, zaplatím to,“ ozval se znovu Edward a než jsem se nadála, podával prodavačce pár penízků.

Vyjeveně jsem vzala tác do ruky a pomalu vyšla.

„Děkuji za oběd, až najdu peníze po kapsách, vrátím ti je,“ řekla jsem a on zavrtěl hlavou. Sedli jsme si ke stejnému stolu jako včera.

Až teď jsem si všimla, že on tác nemá. „Ty si nic nedáš?“

„Ne a ty mi nic vracet nebudeš… Vlastně ani není co,“ pokrčil rameny a já se jemně zamračila.

„Možná ti to nikdo neřekl nebo sis toho prozatím nevšiml, ale já jsem už od malička tvrdohlavé dítě,“ varovala jsem ho a on se zasmál.

„Budu si to pamatovat,“ přikývl a já se pousmála.

„Dnes mi táta koupí bílou barvu,“ informovala jsem ho a vzala si první sousto do úst.

„Vážně?“

Přikývla jsem a polkla.

„Máš, doufám, v sobotu, či v neděli čas,“ zeptala jsem se ho a on pomalu přikývl.

„Skvělé! Tak co by si řekl sobotě? Tak…ve dvě hodiny? To už budu vyspaná,“ navrhla jsem a on se pousmál.

„Ok, ve dvě jsem u tebe.“ Chvíli bylo ticho, pak se Edward ozval.

„Čím si udělala Alici tak velkou radost?“ zeptal se a díval se na svoji sestru.

„Slíbila jsem ji, že s ní a s tvou druhou sestrou pojedu dnes nakupovat.“

„Tak to tě lituji.“

„Proč?“

„Neměla jsi to dělat. Alice je maniak do nakupování,“ vysvětlí.

„Taková hrůza to zas nebude, ne?“

„Však uvidíš, ale já tě varoval,“ pokrčí rameny a já se dál věnuji svému obědu. Edward mě stále pečlivě pozoroval, ale tento pohled byl aspoň příjemný.

Ne jako ostatních. Ti se na nás neustále dívali. Edward to dokonale ignoroval, ale mě se to moc nedařilo.

„Copak ti nevadí, jak na tebe zírají?“ zeptala jsem se.

„Už jsme si zvykli,“ pokrčil rameny.

„Proč vlastně nesedíš se sourozenci? Musí být lepší společnost než hluchá holka.“

„To se pleteš, hluchá holka je lepší než oni,“ zavrtěl hlavou a kývl ke svým sourozencům. „A taky s nimi sedím pořád,“ dodal a usmál se na mě.

Chvíli jsem zaváhala.

„Jsem ráda, že tě mám za kamaráda, Edwarde. Ty, a samozřejmě i tví sourozenci, jste jediní, kdo se na mě dívá normálně a ne jako na… na nějakou… blbku,“ vydechla jsem a podepřela jsem si hlavu a šťourala vidličkou do zbytků salátu.

„Nevšímej si jich. To oni jsou, jestli si tohle o tobě myslí. Ty jsi hodná, milá, kamarádská a hezká holka. Jsi lepší než ostatní,“ povzbudil mě a já zvedla hlavu, abych se mu mohla kouknout do očí.

Pousmála jsem se. On mě považuje za hezkou?

„Děkuji. Tohle mi nikdy asi neřekl,“ zamumlala jsem, ale věděla jsem, že mě uslyší. Cítila jsem, jak se do mých tváří nahrnula krev.

„Řekl jsem jen pravdu,“ pokrčil rameny, opřel se a mile se na mě usmál. Úsměv jsem mu nejistě oplatila a dojedla svůj oběd.

Edward Cullen

Neustále se sama před sebou shazovala. Moc jsem ani nechápal proč. Ale už teď jsem ji litoval.

Pojede s Alicí nakupovat. Chuděra. Neví, co ji čeká.

Příště ji budu muset varovat. Vlastně to už pozná sama, jak to bude hrozné.

Tak poprosím Alici, aby se trochu mírnila a Rose, aby na ni byla aspoň trochu milá.

Bella nás považuje za kamarády a nechci, aby ji Rosalie ignorovala.

Bella byla vlastně naše úplně první lidská kamarádka.

Alice z ní byla přímo nadšená.

A tím samozřejmě byl i nadšený Jasper, protože jeho malá a protivná manželka přímo sršela štěstím.

Emmett si ze mě a Belly neustále dělal legraci a Esme s Carlislem byli šťastni, že jsem si prý konečně taky někoho našel.

Jen jediná Rose Bella vadila.

Ale doufal jsem, že si nakonec budou jen rozumět.

...

Společně s Bellou jsem zamířili k šatnám. Zjistil jsem, že s ní si můžu povídat o všem možném, aniž by to tomu druhému vadilo.

Zde se naše cesty rozešly, zatímco ona šla do dívčích, já se rozhodl čekat na Emmetta a Jaspera. Ti tu byli za pár minut.

„Alice buď tak hodná a na těch nákupech ji trochu šetři, ano? A ty, Rose, se k ní chovej aspoň trochu mile,“ poprosil jsem své dvě sestry.

Alice přikývla a Rose protočila oči.

„Považuje nás za přátele, Rosalie,“ zavrčel jsem a ona se na mě překvapeně podívala.

„Neříkal jsi, že ji myšlenky nečteš?“ zeptala se kousavě.

„Řekla mi to,“ odpověděl jsem ji stejným tónem a to ji udivilo.

„Jé!! Ona nás považuje za přátelé! To je super! Hele snad budeme s ní v týmu,“ zaradoval se Emmett a já se pousmál.

Ale k jedné věci se přiznám – já taky doufal, že budu s Bellou v týmu.

Už jen proto, že ji mám rád.

A to hodně.

Isabella Swanová

Na dnešní hodině tělocviku nás bylo víc než normálně.

K naší skupině přibylo asi tak dvacet žáků a mezi nimi i Cullenovi.

Učitelka se proto rozhodla, že si zahrajeme turnaj ve volejbale.

No, ne že bych se radovala. Úplně jsem skákala radostí.

Měli jsme se rozdělit po sedmi či osmi lidech v jednom družstvu.

Většina mých spolužáků věděla, že nejsem sportovně nadaná a tak mě často brali jen do počtu a pak jsem stála v rohu hřiště, pěkně daleko od dění.

„Pojď k nám, kamarádko naše,“ ozval se veselý hlas a než jsem se nadála, velký hromotluk mě objímal kolem ramen. Emmett byl o jednu a půl hlavy větší a tak jsem musela zaklonit hlavu dozadu, abych se mohla kouknout do jeho veselých zlatavých očí.

Počkat, takové má i Edward. Ale jsou přeci adoptovaní, ne?

Zahodila jsem tu myšlenku.

„Nejsem sportovní typ. Sportu se vyhýbám, jak jen to jde,“ varovala jsem, ale on jen pokrčil rameny. „Dobře, jak chcete,“ vzdychla jsem a Emmett se zasmál.

Koukla jsem se na Edwarda a on se pousmál. Naše družstvo mělo začít první zápas proti jinému, ve kterém byl i Mike.

Ten se na mě díval jakým si divným pohledem a já se ho snažila ignorovat.

Hra začala.

Musela jsem uznat, že Cullenovi jsou hodně dobří sportovci.

Ale trochu to vypadalo, jako by do toho nedávali tolik síly a moc si to neužívali.

Jak hned pochopili, vždy, když míč letěl na mě, ho nejčastěji vychytal Edward či Alice.

Jednou se tak však nestalo a tak jsem míč jak si, tak si odpinkla.

Přiznávám se předem, že to nebylo schválně.

Ale míč prostě letěl a najednou bouchl Mike do obličeje.

„A kruci,“ zaklela jsem, koukla se na svoje ruce a pak na Mikea.

Ten se držel za pravé oko a všichni se kolem něj seběhli.

Teda všichni, jen Cullenovi ne. Emmett se smál a se snažila dostat k Mikeovi.

„Je mi to tak líto. Já nechtěla,“ omlouvala jsem se, ale vypadal, že ode mě nechce nic slyšet.

Tak jsem se otočila a zamířila jsem za Edwardem.

„Vážně jsem nechtěla!“ bránila jsme se, ale i Edwardovi cukaly koutky úst.

„Náhodou ti volejbal jde skvěle, měla by si ho hrát častěji,“ pochválil mě Emmett a já se usmála.

„Hrála jsem ho u mamčiny sestry, která bydlí na Floridě. Ale zlomila jsem si ruku, tak se mi ten sport nějak zprotivil,“ přiznala jsem se a Emmett se ještě víc zasmál.

„A teta tady na farmě?“ zeptal se Edward. „To je taťky sestra. Mám celkově hodně tet a strýčků a všichni jsou rozlezlí po světě,“ vysvětlila jsem.

Učitelka zrušila volejbal a řekla, ať si děláme co chceme a Mikea odvedla na ošetřovnu.

„Jo a kde?“ zeptal se Emmett.

„Jednu tetu mám tedy na Floridě, druhou tady, třetí v Anglii, čtvrtou v Mexiku, jednoho strýčka v Brazílii, druhého ve Francii a střídavě žije v Itálii a pak posledního strýčka mám v Austrálii. Toho mám snad po tetě Doris nejraději. Taky je Swan. Je to dvojče od Doris,“ vyjmenuji všechny svoje příbuzné a Emmett pochvalně hvízdne.

Jen se pousměji a procházíme se dál po tělocvičně.

Edward Cullen

Byla tak roztomilá, jak se nažila omluvit Newtonovi a jak se jemně začervenala.

Věděl jsem, že nechtěla, ale musel jsem uznat, že si to zasloužil.

Bella nám vyprávěla o své rodině.

Skvěle se s ní povídalo, což uznali i mí sourozenci.

Vybral sis skvěle. Takové nemehlo nám v rodině chybělo! Naše malá a nemotorná sestřička! Usmíval se Emmett.

Už se těším na nákupy, však ona se Rose zklidní, neboj. A já se taky pokusím. Vážně nás považuje za kamarády? Ptala se Alice a já nenápadně přikývl.

Jasper se pevně držel Alice za ruku. Je vážně milá. Je úplně první, kdo se nás nebojí. Je až moc odvážná.

Pousmál jsem se.

Budu se nažit být milá. Není zas tak špatná… Ta rána Newtonovi padla skvěle. Poslala mi myšlenku Rosalie a já se na ni vděčně usmál.

Doufám, že se kapitola líbila.

Děkuji za komentáře!

Autor: Odehnalka (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Hluchá láska - 8. kapitola: