Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Hluchá láska - 20. kapitola

04.10.2009 (22:00) • Odehnalka • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 6527×

20. kapitola

Edward Cullen

Úspěšně jsme dodělali třetí ročník na střední škole ve Forks a chystali se na poslední, čtvrtý.

Na konci školního roku byl ples, na který jsme šli. Chvíli se bránila, ale nakonec povolila. Znamenalo to však to, že ji Alice s Rose vytáhli na nákupy a tak jsem ji celou sobotu nevyděl.

Jak však říkala Alice, nešlo jen o šaty, ale i o oblečení na prázdniny. Hodně jsme toho plánovali.

Měla na dva týdny letět za mámou na Floridu, pak ze tetou na farmu, tak na týden, pak měla letět za strýčkem do Francie, tak na dva týdny, kde měla zařízenou brigádu.

To už máte půlku prázdnin pryč a zatím žádná akce s naší rodinou.

Ta byla však taky naplánovaná. Měla s námi strávit prázdniny v Londýně, kde jsme se měli setkat. My přiletíme z Ameriky, ona z Paříže.

Zbytek prázdnin pak měla strávit ve Forks a tak jsem naplánoval náš prodloužený víkend ve vodním ráji. Mělo to být pro ní překvapení. Rovnou jsem se i porozhlédl po nějaké tom koncertě či opeře, na který bychom mohli zajít.

Tohle měli být první prázdniny, na které jsem se snad nejvíce těšil…

Nejvíce za celý můj upíří, ale i lidský život.

...

Protože jsme byli třeťáci, naše vysvědčení se rozdávalo jako mezi posledními.

Prváci a druháci to už dávno měli za sebou, čtvrťáci měli slavnostní rozloučení už včera a tak jsme byli na řadě my.

Alice musela Bellu samozřejmě obléct do šatů, které musely být nové a tak jsem musel jeden den vydržet bez Belly.

Jako vždy jsem ji vyzvedl. A jako vždy vypadala nádherně. Měla krásné tyrkysově modré šaty se zavázáním za krk a vlasy mírně kudrnaté. (http://www.verino.cz/tubove-saty-s-vazanim-za-krk_v1)

„Jako vždy vypadáš skvěle,“ zašeptal jsem ji do ucha a ona se jemně začervenala. Miloval jsem tuto její reakci.

„Díky… Ty taky vypadáš nádherně,“ odpověděla mi a úsměv mi oplatila.

Barvami jsme ladili k sobě. Měl jsem černé rifle, světle modrou košili a černé sako. Jako vždy se o to postarala Alice.

Nevím, jak to Bella dokázala, ale přemluvila moji sestřičku, aby si na dnešní den nemusela brát boty s podpatkem. Opravdu nevím, jak to dokázala.

Protože jestli šlo o oblečení a boty, Alice si postavila hlavu a jen tak nepovolila. Šlo to jen přes vydírání, které často zabralo. Měl jsem podezření, že Bella nějaké použila.

Očekával jsem tedy, že bude mít nějaké ty balerínky, ale ty taky neměla. Byl jsem, upřímně opravdu byl, překvapen, když jsem na jejich nohách spatřil kotníkové tyrkysové conversky.

Pomohl jsem ji nastoupit do auta a mohli jsme vyrazit. U školy jsme byli hned. Moc lidí tu nebylo. Přeci jen to byla malá škola.

Couralo se tu ještě několik druháků, kteří se nechtěli rozloučit a tak si ještě povídali. Se svými sourozenci jsme vyrazili ke školnímu divadlu, kde se mělo konat slavnostní rozdání vysvědčení.

Sedli jsme si do páté řady a čekali, až začne ředitelka se svým proslovem. Ten začal za pár minut a trval necelou čtvrt hodiny.

Pak začala předávat vysvědčení.

„Edward Cullen,“ řekla téměř na začátku. Bella se na mě usmála a pustila mou ruku, kterou celou dobu držela. „Prospěl s vyznamenáním,“ dodala, když mi předávala ten kus papíru. Překvapivě. Pomyslela si ironicky a já se usmál.

Kdyby měla tolikrát za sebou střední školu jako já, či mí sourozenci, taky by vše zvládala.

„To budeme muset oslavit,“ usmála se Bella, když jsem si zase sedl vedle ní. „Měl jsi ty někdy něco horšího než A?“ dodala šeptem, protože na podiu už byl Emmett.

„Nepamatuji si,“ odpověděl jsem ji stejně tiše a políbil ji lehce na hřbet ruky.

„Isabella Swanová,“ prohlásila po patnácti minutách ředitelka. Povzbudivě jsem se na ni podíval. Úsměv mi nejistě oplatila a vydala se k podiu. Kupodivu ani jednou nezakopla. „Prospěla z vyznamenáním,“ dodala a předala usměvavé Belle vysvědčení.

„Jsi moje šikulka,“ zašeptal jsem ji do ucha, když si sedla na své místo vedle mě.

„Já vím… Jen mi nemusel dávat to béčko z matiky,“ povzdechla si. Po té nehodě se v matematice nějak nechytala a tak se ji moc nedařilo.

„Do příštího roku to vypilujeme,“ utěšil jsem ji a ona se zářivě usmála. Znovu jsme se chytli za ruce a hráli si s prsty toho druhého.

Po posledním žákovi měla ředitelka znovu proslov a pak nás rozpustila.

Já s Bells jsme se vydali k slečně Brownové. Bella s ní ještě chtěla mluvit. Chvíli si povídali, ale nakonec nás učitelka vyhnala se slovy, že si přeci nebudeme povídat s učitelkou, když si můžeme vychutnávat prázdniny.

Protože Bella měla za necelé tři dny letět na Floridu, rozloučila se ještě s Angelou, se kterou se stala nejlepší kamarádka a někdy chodila s Bellou a Alicí na nákupy.

„Užijte si je,“ popřála nám Angela a pak zmizela s Benem, se kterým už nějaký čas chodila.

„Kam chceš jet na oběd?“ zeptal jsem se, když jsme mířili k mému autu.

„K vám,“ neváhala s odpovědí. Chutnalo ji jídlo, které jsme uvařili a celá rodina jsme se ve vaření lepšili.

Esme to brala jako její hlavní koníček a někdy radši vařila, než navrhovala domy. A to už je co říci.

„Esme ti stejně už něco chystá,“ usmál jsem se a pomohl ji, jako vždy, nastoupit do auta. Za chvíli jsem ji zase pomáhal vystupovat. Pomalým krokem jsme mířili k domu.

„Miluji tvoji rodinu a tebe,“ zašeptala a koukla se mi do očí. Usmál jsem se.

„A já miluji tebe,“ odpověděl jsem ji tiše a lehce políbil na rty.

„Vážně nevím, jak to tak dlouho bez tebe vydržím,“ dodala, když polibek skončil.

„To já taky ne.“

Bude to utrpení, ale přeci ji nemůžu pořád chtít jen pro sebe. Ale já ji vždy budu chtít jen pro sebe…

Navždy.