Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Hluchá láska - 16. kapitola

18.09.2009 (16:45) • Odehnalka • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 6686×

16. kapitola

Edward Cullen

Sotva po minutě běhu jsme ji spatřili.

A také neznámého upíra.

Společně jsme se na něj vrhli. Neměl žádnou šanci. Už jen proto, že jsme byli dva. A Emmett je ještě ke všemu velmi silný.

Nebyl problém ho roztrhat na kusy a spálit. O to se postaral Emmett.

Já se postaral o Bellu.

Byla v bezvědomí, měla velkou tržnou ránu na hlavě, levou ruku musela mít tak dvakrát zlomenou, pár žeber určitě nalomených. Stehenní tepnu měla poškozenou a tak ještě ke všemu ztrácela hodně krve.

Sundal jsem si triko a pevně ho uvázal nad ranou.

Opatrně, abych ji ještě víc neporanil, jsem ji vzal do náruče. Koukl jsem se na Emmetta, který stál za mnou.

Přikývl a oba jsme se naráz rozeběhli.

I když jsem byl nejrychlejší z rodiny, teď jsem si přál, abych byl ještě rychlejší.

Za pár minut jsme byli doma.

Carlisle už čekal.

Stejně jako celá rodina.

Alice vypadala, že půjde do mdlob, když spatřila Bellu v mé náručí. Položil jsem ji opatrně na lehátko v Carlislově soukromé domácí ordinaci.

Její krev hned provoněla celý dům, ale všichni jsme se drželi. Tohle byla moc těžká lekce, ale aspoň dokazovala, že jsme schopni se ovládat.

Měl by jsi odejít Edwarde. Uslyšel jsem otce, ale zavrtěl jsem hlavou. Prosím, bude to tak lepší… Poprosil v duchu. Chvíli jsem uvažoval a nakonec pokoj opustil.

Sešel jsem dolů do obývacího pokoje, kde všichni napjatě čekali. Neustále jsem přecházel sem a tam, jako lev v kleci. Připadalo mi to jako hodiny, než jsem konečně uslyšel Carlislea.

Edwarde… odnes ji prosím do pokoje hostů. Poprosil otec. Vyběhl jsem do pokoje. Carlisle se o ni postaral. Pár dní bude mimo, ale dostane se z toho. Informoval mě, když si všiml, jak se dívám na ruku v sádře.

Přikývl jsem a mohl si oddychnout. Bude v pořádku. To bylo hlavní. Opatrně jsem ji vzal do náruče a přenesl ji do pokoje pro hosty.

Normálně nám byl k ničemu, ale dnes se moc hodil. U nás totiž nikdy nikdo nepřestával. Ten pokoj tu byl jen ze zvyku. V pokoji už čekala Alice.

Rose mi dala jedno ze svých pyžam. Vysvětlila a já přikývl. Nikdy jsem moc nepochopil na co mají pyžama, ale stejně jako tento pokoj se teď velmi hodilo. Pyžamu se skládalo z kabátku a kalhot.

Mohl by jsi odejít. Prosím. Požádala Alice. Nechtěl jsem ji tu nechávat. Jen ji převleču, pak za ní zase můžeš jít. Pousmála se Alice. Musela nějak vycítit můj vnitřní souboj. Přikývl jsem. A zavolej prosím Rosalii. Dodala ještě.

Sešel jsem do obýváku.

„Rosalie… Alice tě potřebuje,“ kývl jsem směrem nahoru.

Ok… Je mi to líto Edwarde. Pomyslela si a než jsem se nadál, byla nahoře.

„Neboj, dostane se z toho,“ ozvalo se vedle mě. Koukl jsem se na svou matku. Pousmál jsem se. Esme mě objala.

Měla bych trénovat vaření… Pomyslela si a já se rozesmál.

„Bella by ti stejně nic neřekla, jen by ti to chválila,“ namítnul jsem. Věděl jsem, že je to pravda. Nikdy nechtěla ublížit tomu druhému.

Asi máš pravdu, ale i tak… Přeci nebude chudák o hladu. Pomyslela si. Jen jsem se usmál.

„Právě jsem volal Charliemu Swanovi. Je služebně mimo město, takže přijede až v neděli večer. Ale dal mi číslo na její tetu, u které byla na víkend. Je vystrašená a nervózní. Zítra by měla přijet,“ oznámil Carlisle, který sešel dolů. Na toto jsem pomyslel až teď.

Edwarde? Už můžeš. Uslyšel jsem myšlenky své sestry Alice.

Na nic jsem nečekal a ani neváhal a vyběhl do pokoje.

Bella byla převlečená, ležela na posteli a byla zakrytá. Její srdce bylo klidně a dech byl pravidelný. Sedl jsem si k ní na postel.

Pravou ruku měla obvázanou obvazem. Celkově měla ruce poškrábané.

Zřejmě ji poškrábala kočka. Pomyslel si otec a já se pousmál.

Jemně jsem ji chytl za ruku.

...

Celý zbytek soboty a neděle jsem se od ní nehnul. V neděli přijela její teta Doris.

Byla to velmi milá žena, jen trochu vystrašená. Ale kdo by nebyl. Neustále dokola děkovala. Carlisle ji nabídl, že Bella může zůstat u nás, dokud se její stav nezlepší. Paní Goodová souhlasila. Byl jsem rád, že tu Bella bude. Na chvíli jsem ji opustil, aby s ní teta mohla být o samotě.

Večer zase přijel Charlie, který byl ještě víc vystrašený jako jeho sestra. Fyzicky si moc podobní nebyli, až na černé vlasy, ale psychicky šlo poznat, že jsou ze stejné rodiny.

Šlo vidět, že Bella je po této stránce po otci. Oba chtěli pro té druhé a své milované to nejlepší. Stejně jako jeho sestře, ani Charliemu nevadilo, že Bella bude zatím u nás.

Těšil jsem se, jak neustále budu u ní, tyto plány mi však zatrhli.

„Ty do školy půjdeš,“ řekla Alice.

„Ne, nejdu.“

„Edwarde, budu tu já,“ ozvala se Esme, která naší hádce přihlížela.

Na to jsem neměl co říct…

Esme Bellu brala jako součást rodiny.

„No dobře,“ rezignoval jsem nakonec.

...

Nikdy mi škola nepřipadala delší.

A to je už co říct.

Ve škole se samozřejmě rozkřiklo, že Bella chybí, nikdo však nevěděl proč. Byl jsem rád.

Charlie se zřejmě jen zmínil o tom, že Bella měla nehodu, ale zároveň poprosil, aby o tom nikdo nevěděl. Stejně dlouhé bylo i úterý a středa.

Bella byla stále mimo a ještě se neprobudila. Začínal jsem být nervózní. Přeci jen Carlisle říkal, že za pár dní se probudí.

Toho však trápila ještě jedna věc – ten neznámý upír.

Podle novin v Seattleu umíralo více lidí než normálně. Měli jsme podezření, že ten upír tu nebyl sám.

„Takže si doopravdy myslíš, že tady ve Washingtonu jsou?“ zeptal jsem se ve čtvrtek večer, když Carlisle kontroloval Bellu.

„Vypadá to tak Edwarde,“ přikývl.

Oba jsme stáli u dveří a potichu si povídali…

Isabella Swanová

„Takže si doopravdy myslíš, že tady ve Washingtonu jsou?“ uslyšela jsem krásný sametový hlas.

Počkat!

Uslyšela?

Já slyším?!

„Vypadá to tak Edwarde, podivných vražd v Seattleu přibývá,“ odpověděl jiný hlas, taky krásný, ale ne tak, jako první.

Pomalu jsem otevřela oči a párkrát zamrkala.

Byla jsem ve velkém pokoji a věděla, že takový teta na farmě nemá. V pokoji bylo šero.

Znovu jsem párkrát zamrkala a snažila se posadit.

*Bello! Zůstaň ležet,* uviděla jsem Edwarda, který se objevil vedle mé postele.

Přikývla jsem.

*Jak ti je, Bello?* zeptal se mladý muž. Zřejmě Carlisle.

„V pořádku, můžete mluvit, slyším,“ odpověděla jsem nahlas.

„Vážně?“ udivil se Edward a já přikývla. Usmál se.

„Kde to jsem?“ zeptala jsem se a znovu se porozhlédla po pokoji.

„U nás doma. Edward a Emmett tě našli v lese,“ odpověděl mi Carlisle.

Najednou jsem si na všechno vzpomněla. Na tu bolest, bezradnost, na toho upíra.

„On… ten… on…,“ začala jsem koktat, ale Edward mě utěšil.

„Šššš… Už je to v pořádku, postarali jsme se o něj,“ usmál se Edward.

Nejistě jsem přikývla.

Najednou se otevřely dveře a vešel zbytek rodiny.

„No ne! Kdo se to probudil!“ zasmál se Emmett. Pousmála jsem se.

„Jsem Esme,“ představila se mladá žena a já kývla.

„Co je za den?“

„Čtvrtek,“ odpověděla mi Esme.

„Co teta? A Charlie? … A co Láska?“

„Tvé tetě a otci jsme dali vědět,“ odpověděl Carlisle.

„A láska se vždy objeví znovu,“ usmál se Emmett.

„Já nemyslím lásku s malým l, ale Lásku s velkým l… Moje klisna… Co se s ní stalo?“ zeptala jsem se a koukla na Edwarda.

Na chvíli nastalo ticho.

„Je mi to líto, Bello,“ hlesl.

Bylo toho na mě moc a tak jsem se rozbrečela.

„Budeme tě chápat Bello, když budeš chtít odejít,“ řekl po chvíli Edward.

Překvapeně jsem zamrkala.

„Kam?“

„Domů.“

„Proč?“

„Jsi v domě, ve kterém bydlí upíři,“ odpověděl mi Edward.

„Ach tak… No a?“

„No a? Copak ty se nás nebojíš?“

„Ne,“ zavrtěla jsem hlavou. „Kdybys mi chtěl něco udělat… Měl jsi možnost a tvá rodina taky… Nezachraňovali byste mi život,“ dodala jsem a utřela slzu, která mi stékala po tváři.

Po mých slovech znovu zavládlo ticho.

„Řekněte něco prosím, připadám si jako bych zase neslyšela,“ požádala jsem.

„Od čeho máš ty poškrábané ruce?“ zeptal se Carlisle a ukázal na pravou ruku. Levou jsem měla v sádře.

„Ten obvaz mám proto, že mě Eda pokousal…,“ začala jsem, ale přerušil mě Emmett, který se rozesmál.

„Eda? No Edwarde?!“

„Eda je pes, jezevčík,“ vysvětlila jsem a pokračovala: „A ty škrábance mám od kocoura. K tetě se nějak zatoulal a tak jsem se ho ujala, ale musí si chudák Jasper zvyknout.“

Emmett se znovu rozesmál. Koukla jsem se na Edwarda. I on se usmíval.

„A ve stáji má teta mourovatého koně Emmeta,“ dodala jsem.

Emmett se přestal smát, ale já začala.

„Měla by jsi jít spát,“ zašeptal Edward a já přikývla.

Zvedl se a chtěl odejít.

„Počkej… Musíme si promluvit,“ zastavila jsem ho.

Viditelně zaváhal. Chvíli jsme si dívali do očí.

Pak přikývl a koukl se na svou rodinu.

Jasně jsem viděla, že pohnul rty, ale neslyšela jsem, že by něco řekl. Podivné, ale je upír, tak co čekám.

Sedl si zpátky k posteli a já se mu podívala do zlatých očí.

„Musím se tě zeptat na pár věcí,“ řekla jsem a on přikývl.

Líbila se kapitola?

Děkuji za komentáře!

Autor: Odehnalka (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Hluchá láska - 16. kapitola: