Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Hledání - 2. kapitola Nebezpečná dohoda

07.12.2009 (19:30) • SharylMoon • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1178×

2. kapitola-Vražedné vize

Do Texasu nebylo vůbec těžké se dostat, udělala jsem to tím nejlehčím způsobem, prostě jsem běžela. Cesta mi ani netrvala moc dlouho. Ale dostat se do Texasu nebylo to hlavní ani nejtěžší, nejhorší bude Jaspra najít. Teď jsem byla těsně za hranicemi a ještě mě čekalo přejít napříč Texas, abych se dostala do Montrrey. Uff… na mapě to vypadalo tak daleko!

No nic budu se s tím muset nějak poprat, ale teď zatím nikam nepůjdu. Nejdřív se tady porozhlédnu. Město Marshall ve, kterém jsem se právě nacházela, nebylo nijak hezké město, ale poskytoval perfektní příležitost si zalovit. Lovit v těchto končinách nebylo těžké. Krajina tu byla velká a lidí v ní málo. bohužel i na zvíře bylo těžké narazit.

O několik hodin lovu později jsem zase měla vizi:

Byl to on… tvářil se zuřivě a lačně…byl na lovu. Jeho lov se ale ani zdaleka nepodobal tomu mému. Nacházel se v menší postraní uličce a někoho pronásledoval. A vteřinu později  z něj už vysával krev. Nevím čím to bylo, ale cítila jsem mužův strach, paniku a všechny ty ostatní pocity, když jste předmětem vraždy. Když skončil oči mu červeně zazářili pod světlem z lampy…

Pak to zmizelo. Zalapala jsem po dechu a upadla na tvrdou půdu. Ležela jsem tam, tak dlouho dokud jsem se neuklidnila.

„Je to zrůda.“ zašeptala jsem. Ano, byl přesně to, co já být nechtěla, vrah. Zatnula jsem dlaně v pěst a potichu zavrčela. Co já tu vlastně dělám? Ani nevím kdo to je, co je zač. Jak asi zareaguje až ho najdu? Určitě nebude sdílet mé nadšení. Nebo ano? Byla jsem zmatená a cítila jsem se jako na začátku. Nevěděla jsem, co mám dělat. Ležela jsem tam dokud jsem neucítila pach. Lidský! Ale ne… byla jsem tak rozhozená, že jsem se neovládla. Když jsem dopila, nenáviděla jsem se. Teď jsem taky vrah. Nebylo to samozřejmě poprvé, ale teď to na mě dolehlo v plné míře. Kdybych mohla, tak bych teď určitě brečela. Místo toho jsem se jen sesunula ke stromu, položila si hlavu do dlaní a  zatínala nehty do kamenné kůže. Ponořila jsem se tak hluboko do deprese, že jsem si ani nevšímala vize na zítřejší počasí.

Seděla jsem tam dlouho… a když jsem se konečně rozhodla vstát nebyla jsem zkoprnělá, jak jsem čekala. Cítila jsem se fajn, aspoň tedy po fyzické stránce. Pak jsem v dálce zpozorovala pohyb, člověk. Začala jsem se připravovat na jeho pach, ale nic nepřicházelo, jen nasládlá vůně. Nedala se k ničemu přirovnat, nikdy dřív jsem to necítila. A najednou ta osoba stála přede mnou. Okamžitě jsem poznala, že je to upír.

,,Kdo jsi? Zvěd? Mluv!“ zakřičel na mě. Překvapila mě jeho nepřátelskost a ještě víc vize, která přišla po těch slovech:

Na scéně jsem byla já jak zběsile utíkám a on jak mě honí. Rozhodnutý mě zabít.

,,Ehh… jmenuji se Alice a nejsem zvěd, ani tvůj nepřítel!“ Byla jsem na sebe pyšná, za ten opovržlivý tón mého hlasu.

,,V této době nepřichází nikdo v míru.“ Byl viditelně klidnější, ale zatím ne dost. Musím ho něčím umluvit.

,,Já přecházím! Nezdržím se tu dlouho.“ Opověděla jsem.

,,Máš divné oči.“ Poznamenal už uklidněný a vize se změnila k mému dobru. Prozkoumala jsem jeho oči, byli rudé. Určitě loví lidi.

,,Ne to nemám. Jen nejsou tak žíznivé jako ty tvé.“

,,Nechápu, ale budiž. Mimochodem jmenuji se Stephan a toto je mé území.“ Představil se.

,,Moc mě těší. Dlouho jsem nepotkala nikoho našeho druhu.“ Konstatovala jsem. Ne, že by mi to vadilo.

,,V těchto končinách nás moc není. Volturiovy  to tu vyvraždili, všichni novorození jsou mrtví. Ale to ty jistě víš.“ Podíval se jako by na něco vzpomínal. Sice jsem nevěděla o čem mluví, ale hloupému by došlo, že se zde stalo něco hrozného. Pořád nevypadal nijak přátelsky a hlavně mě děsili jeho oči, ale už mě asi neplánoval zabít.

,,No jo… já nejsem odsud, jen tady někoho hledám. Pomůžeš mi?“ zeptala jsem se.

,,Proč bych měl?“

,,Když mi pomůžeš, mohu ti na oplátku pomoct já.“Navrhla jsem.

,,Jak bys mi mohla pomoct? Moje armáda je celá mrtvá, brzy zaberou i ten kousek území které mám.“

,,Něco vymyslíme. Ale nechci se zaplést do žádných bojů! Jak jsem řekla jen procházím.“ Upozornila jsem a on se zatvářil, že nad tím uvažuje.

Další vize:

Byl vidět náš  rozhovor, on na mou nabídku kývl a na oplátku chtěl, abych pomohla s bráněním území. Obraz se změnil, bylo to bitevní pole a já jak bojuji s jiným upírem... prohrávám...

,,Tak to ne nic bránit nebudu!“ Ohradila jsem se prudce až příliš pozdě jsem si uvědomila, že on zatím nic neřekl. Zhrozila jsem se nad jeho výrazem a chystala se na  rychlí útěk.

,,No vida, vida! Ty máš nějaký dar! Čtení myšlenek?“ Zeptal se vzrušeně, ale jeho výraz vypovídal, že chystá nějaký podraz.

,,Ne to nemám…“ snažila jsem se vymyslet si nějakou výmluvu. Něco mi říkalo, že by nebylo dobré, kdyby to věděl. ,,… jen jsem slyšela jak si to mumláš. Měl by sis dávat pozor na pusu.“ Co nejpřesvědčivěji jsem se na něj ušklíbla. Doufám, že to spolkne. Budu si na něj muset dávat pozor!

,,Jen čekám kdy mě napadnou. Takže ti pomohu hledat, když mi pak ty pomůžeš bránit území.“Dostala jsem spásný nápad: prostě až najdu Jaspra, mu uteču nebo se o to aspoň pokusím! Ale chci ho najít? Stojí mi toto pochybné spojenectví za to? Ano, možná loví lidi, ale to se nezdálo tak neobvyklé. Možná  já jsem neobvyklá.

,,No tak fajn… až ho najdeme já půdu s tebou a pomohu ti.“Svolila jsem a tvářila jsem se znuděně.

,,Haha…snad si nemyslíš, že ti na to skočím? Ne musí to být nějak pojištěné.“Chvíli uvažoval a pak pokračoval:,,… řekněme, že teď hned splníš část dohody.“

,,Ani nevím jestli ho najdeme. Takže ne… nesplním.“ Stála jsem si na svém. On se jenom ušklíbl.

,,Tak dobrá, koukám, že s tebou nebude žádný obchod! Ale zkusit jsem to musel. Koho hledáme?“ Bylo vidět, že si je pně vědom mé neoblomnosti. Nehodlám mu nějak sloužit už teď a po tom taky ne. Než jsem stačila odpovědět pokračoval.

,,Ale nějak si to pojistím to ano… už to mám! Něco mi dej co je ti drahé a já ti to vrátím až splníš svou část dohody! Ale musí to být cenné.“ Zatvářil se vítězoslavně, jako by nade mnou něco vyhrál. Co můžu obětovat, ale bude to cenné. Prošacovala jsem si kapsy a našla jen malí zlatý řetízek. To mu musí stačit.

,,Tady… “podala jsem mu ho.,,… dá se slušně prodat.“Netvářil se spokojeně, ale vzal si ho.

,,Nevypadá to moc draze, budeš muset udělat ještě něco.“

,,Co?“ Začínala jsem být netrpělivá.

,,Zjisti mi, co plánují mí nepřátelé.“

,,Pche… jak jsem řekla nejsem žádný zvěd. To dělat nebudu!“

,,Však já ti nějaký úkol vymyslím! Pozděj.“ Zakončil a nad něčím horečně uvažoval.

,,Ujednáno?“ zeptala jsem se.

,,Ujednáno.“ Potvrdil

,,A jmenuje se Jasper.“ Opověděla jsem mu na dřívější otázku.

,,Jasper? Jako ten Jasper? Ten co nedávno tak úspěšně obsadil Montrrey?“

Autor: SharylMoon (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Hledání - 2. kapitola Nebezpečná dohoda: