Už není jiná možnost. Jacob se s Nessie musí poradit. Vypraví se k jejich domu, ale tam ho s otevřenou náručí nečekají.
17.07.2011 (08:00) • twilightyna • FanFiction na pokračování • komentováno 3× • zobrazeno 1094×
5.
Dvojník
Jacob:
V té bráně to zavířilo. Objevila se v ní modrá hmota podobná té ve Hvězdné bráně. Kovová brána se přeměnila v hučící portál.
Hluk byl natolik silný, že sotva slyšel Nessiino volání: „Co to je?“
Rozpoutala se vichřice. Všechno se změnilo v chaos. Najednou tu nebylo jen pár lidí, byli tu všichni. Bella, Edward, Alice, dvě Nessie... Dvě Nessie? Počkat, co to má zna...
…
S hlubokým nádechem se probudil. Co to bylo?
Není jiná cesta. Přesto, že ho nenávidí, mu musí pomoct. Co když ten hlas minule nebyl jen výmysl? Co když má s tímto snem spojitost?
Bleskově se oblékl do šortek a rozběhl se. Doslechl se, že teď už nebydlí v tom velkém bílém domě, ale v nějakém srubu v lese. Rozběhl se. Měnit se nebude. Stromy, jako by se mu uhýbaly, a vítr, jako by ho ještě poponášel a zvyšoval jeho rychlost. Ptáci odlétali z míst, kudy proběhl. Doběhl k dřevěnému domu a zaposlouchal se. Co to vůbec dělá? Stejně nic neuslyší, v tom domě nikdo nespí.
Z předních dveří vyšel Edward. A sakra...
„Co tu chceš?“ vyštekl.
„Já... musím mluvit s Nessie,“ pokusil se.
„Vypadni odsud,“ zavrčel.
„Je to důležitý,“ naléhal.
„A vůbec, tobě může bejt jedno, co Ness dělá,“ připomněl mu.
„Jako jejímu otci mi to jedno není.“
Otci? Otci? Proboha, co se děje se světem, ve kterém žijeme? To, že Bella je její matka – dobrá, zkousnu to. Ale tenhle jako její otec? No fuj!
Možná kdyby věděl, že se do Nessie otiskl, pustil by ho. Ale prd, řval by ještě víc. Do prčic!
„Cože si to udělal?“ zuřil Cullen.
„Já?“ dělal, že nic neví. Jak mohl zapomenout na to, že čte myšlenky?
„Ty pitomče!“ zařval a potom dodal znovu, „vypadni...“
„Ale já musím mluvit s Ne...“
Z domu vyšla Bella. Bože, jak dlouho ji neviděl! Byla krásná, stejně jako tehdy. Ba ne, byla mnohem krásnější. A bledá... a měla zlaté oči a byla upír. I když byla není správný výraz. Definice slova byla je ve smyslu žila. A ona byla mrtvá. Slovo byla je zvláštní.
Naštěstí nemohla plakat. Viděl, jak se jí zkroutila tvář. Určitě by plakala, kdyby mohla.
„Jacobe,“ vydechla.
„Ahoj Bello,“ ošil se. A pak ho ohromnou silou objala.
„U... u... udusíš mě,“ zalapal po dechu hlavně proto, že ho dusila, ale i kvůli tomu zápachu.
„Promiň...“ kuňkla.
„Co tu děláš?“ zeptala se.
„Já musím mluvit s Nessie,“ zopakoval už po několikáté.
„S Nessie?“ podivila se.
„Hm...“ zabručel.
„Ale ona spí.“
Takže poloupíři můžou spát.
„Je to nutný,“ zoufal si.
„Otiskl se do ní,“ řekl Edward jako by nic.
„Cože?!“ vykřikla Bella.
„Vypadni!“ zařval hlas z domu.
„Vidíš, Renesmé tě tu taky nechce, tak už konečně jdi!“ řval Edward.
„Ness, až ti a ještě někomu bude příště říkat nějaký hlas, že s ním máš něco zachránit, tak ho aspoň pozvi dál, když ví, co se tady děje a je to něco strašlivýho!“ zavolal do domu a otočil se k odchodu.
„Počkej,“ vzdala to. Panebože! Co, že to říkal? Že něco ví? Ale on nic neví!
„Bože všech duchovních bojovníků, pomoz!“ modlil se v duchu.
Dveře se otevřely. To znamená, že má jít dál. Stála tam u dveří a čekala, až vejde. Jak mohl zapomenout na její krásu?
Dovedla ho k jakýmsi dveřím.
„Jestli tam pak budu mít blechy, tak si mě nepřej!“ varovala ho.
Nevěděl, jestli se má usmát nebo zamračit a urazit. Ukázala na pruhovanou pohovku.
Ha, asi si má sednout. Sednul si.
„Tak... na co jsi přišel?“ otázala se znuděně.
Edward VIII.
Musí pomáhat té náně, co si myslí, kdovíco není, když ji on požádal o tak důležitý úkol. Ale jeho plán je dokonalý. Vlastně úplně triviální. Zabije ji sám a shrábne odměnu. Jak nejtiššeji mohl, vyšplhal do okna Renesméiny ložnice. Byl tam i nějaký hoch. Tak zabije ještě někoho, nevadí, trochu víc zábavy neuškodí.
„Tati? Co to máš s vlasy?“ zeptala se. Tati? Chudák blouzní. Co se jí nelíbí na jeho dlouhých vlasech?
Zavrčel.
Ten neznámý hoch se otočil. Panebože! To je on! Myslí si snad, že jsme natolik neschopní, takže ji přišel zabít sám?
„Ani se jí nedotkneš!“ rozkázal.
„Ano... pane,“ poklonil se Edward VIII. zmateně a odešel.
Autor: twilightyna (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Diskuse pro článek Help for time - 5. kapitola:
HONEM POKRAČKO
Teším sa na ďalšiu časť, je to úžasné. :)
Nádhera.
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!