Jacob Black odešel z Forks dlouho před Nessiiným narozením. Naposledy Bellu viděl na její svatbě. Doufal, že za 100 let se ke smečce vrátí a začne chodit do Forks na střední. Věřil, že Cullenovi už nikdy neuvidí a bude je smět jen tiše nenávidět. Jenže těsně po Bellině porodu se i Cullenovi stěhují z Forks pryč a vrací se přesně za 100 let. Shodou okolností se Ness a Jake potkají. Jake zjistí Renesméino příjmení a začne ji nenávidět. Ale v noci - ve stejnou hodinu a ve stejnou minutu – se setkají ve snu a Jake Ness pohlédne do očí. Po světě začnou pobíhat zvláštní dvojníci z minulosti a svět potřebuje pomoc. A právě Jake s Ness mají pomocí snů zachránit čas. Jenže copak to jde, když se otisknete do někoho, kdo je dcerou vaší ztracené lásky a komu jste včera vpálili do tváře, že ho nenávidíte a ona teď upřímně nenávidí vás? Ať se líbí... Twilightyna
06.07.2011 (16:00) • twilightyna • FanFiction na pokračování • komentováno 5× • zobrazeno 1155×
1.
Cullenová
Jacob:
Rozhodl se, že za celé století se vrátí. Opravdu to má udělat? Má je jen tiše nenávidět? Nebo... Tolikrát již uvažoval o tom, že by je sám vyhledal, jen aby ji mohl spatřit, aby se mohl přesvědčit. Co když ji neproměnili? Co když už je dávno mrtvá? Nenáviděl by je ještě víc. Ale copak si to nepřál? Copak nechtěl, aby byla stále člověkem? Copak nechtěl, aby byla stále živá? Ale představa vrásčité šedivé Belly byla nerealistická.
Jedinou radu mohl získat od smečky. Ale co od nich čekat jiného než ta dvě stoletá slova, která slyšel už asi tisíckrát - vrať se.
A tak jsem se rozhodl - počkám tři roky a pak se vrátím.
O tři roky později:
Naposledy ji viděl před 100 lety. Její narůžovělou tvář, její tmavé vlasy naposledy zahlédl zahalené v bílém. Její tváře asi už dávno nejsou růžové. Ta představa se mu hnusila.
Vážně je to již tak dlouho? Člověk by si myslel, že se svět alespoň kapku změní, ale plazmová televize v každém domě moc změna není. Když naposledy četl ty stupidní noviny, psali o léku na rakovinu.
A teď se sem vrací. Vrací se domů. Vrací se ke své smečce. Vrací se ke své rodině. Když zapomněl, bude muset zase vzpomínat. Doufal, že se během těch 100 let otiskne, ale v celé Americe nenalezl nikoho. Možná, že by měl zkusit zaplavat si do Evropy. Uvažoval o tom, že se do Belly otiskl, ale jenom polovičně. Jenže to není možné, to by cítil.
Jel směrem k nezměněné škole. Odrbaná omítka a špinavá okna byla stejná. Přesně taková byla i když tu Bellu vyzvedl jednou na motorce. Vystoupil ze svého červeného Rabbita, který celou tu dobu chrupal v garáži v rezervaci. Otec mu naštěstí dům odkázal, takže vše zůstalo na svém místě. Zabouchl oprýskané dveře a ruce i s klíči zastrčil do kapes zelené mikiny. Je zvláštní chodit zase oblečený. Rozložil malý pomačkaný papírek s rozvrhem. První hodina - matematika. Prošel zabláceným parkovištěm směrem k budově A. S pohledy nových spolužáků měl počítat. Přeci jenom vypadal na pětadvacet a hlásil se do prváku. Malými prosklenými dveřmi vešel do bezpečí suché školy. Rozložil další papírek - tentokrát mapku. Zamířil doleva. Uviděl řady kovových pomlácených skříněk. Studenti stáli v hloučcích a hlasitě se smáli. Kráčel po pošlapané a vybledlé dlažbě. Kdy tady asi naposledy myli podlahu? Zíral do plánku a instinktivně šlapal obříma nohama.
Prásk! Zaslechl padání učebnic a začal se nezaujatě omlouvat.
„To je dobrý... ," umlčela ho a pohlédla na něj. Měla dlouhé bronzové lokýnky, které jí lehce spadaly do obličeje. Byla stejně vysoká jako Bella a měla stejný tvar obličeje.
„Dost! Nech toho!" opakoval si v hlavě a začal jí pomáhat sbírat sešity.
„Vážně se ti omlouvám... ehm… ,“ nedokončil větu, a proto pohlédl na jméno na zažloutlém sešitu, co svíral v mohutné ruce.
„... Renesmé,“ dopověděl a dočetl celé jméno.
Zakuckal se. Na sešitu stálo: Renesmé Cullenová. Cullenová. Cullenová. To jméno bilo do očí, jako by to byl neonový blikající nápis.
„Možná je to jenom shoda jmen,“ lhal mu pisklavý hlásek v jeho hlavě.
Byla bledá, stejně bledá jako oni. Ale kdo ve Forks není, co? Je jen jediná možnost, jak to zjistit. Nenápadně se jí dotkl, když jí podával sešity. Nic. Měla normální teplotu. Počkat... normální? Pro něj normální. Takže byla horká. Nemohla být tedy upír, ale něco zvláštního na ní bylo. Tak dobrá, existovala i další možnost. Zeptat se.
„Ehm... to jméno... je mi povědomé... ,“ začal nenápadně.
A pak začal zlostně usekávat: „Mohla... bys... mi... prosím... říct... jméno... nějakého... příbuzného?“
„Hm... ,“ zamyslela se.
„Tak třeba teta. Moje teta se jmenuje Alice.“
Nechápal to. Jak mohla patřit k nim a nebýt upír?
Začal se třást. Začal rudnout. Začal se vztekat.
A aby si pro jistotu ta malá chudinka kdovíco nemyslela, rozhodl se seznámit ji s realitou hned.
„Nenávidím tě,“ vyprskl, obešel ji a zamířil do třídy.
Nessie:
Co mu proboha provedla, že ji najednou nenávidí? Zezačátku si i myslela, že je hezký a on...
Pomalu protrpěla celý den učení. O matematice zjistila jeho jméno. Představuji vám Jacoba Blacka, člověka, kterého navždy nenávidím protože on, z nepochopitelného důvodu, nenávidí mě. Nastoupila do svého modrého Porshe a vyjela směrem k hustému lesu. Doma zaparkovala a vší silou zabouchla dveře. Byla rozčílená. Kde je proboha ta sladká Ness? Uviděla několik ustaraných obličejů.
„Ness, co je? Naštval tě někdo?“ začala maminka.
„Jo,“ odsekla.
„A řekneš nám kdo?“ přidal se táta.
„Hmm... ,“ zahuhňala.
Rodiče čekali.
„No jo no, nový student, asi indián,“ řekla a pokračovala nahoru do svého pokoje.
Maminka byla ustaraná. Něco ji trápilo.
„A nevíš, nevíš, jak se jmenoval?“ vyhrkla.
„Asi Jacob, Jacob Black.“
Autor: twilightyna (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek Help for time - 1. kapitola:
nádhernýýý šup další sem příznivec Jacoba takže šuuuuuuuuuuuuuuup
Vypadá to na dobrou povídku, určitě si přečtu další dílek, skvělý!!
Zatím se mi to moc líbí a vypadá to na akční zápletky. Nenávist mezi Ness a Jakem je super nápad, který má rozhodně budoucnost. Můžeme jenom uvažovat, jaké to pro Jakea bylo, když spatřil Ness v téhle situaci. Byla vlastně ztělesněním nenávistí. Jake nenáviděl Edwarda a upíry, kterým se stala Bella. Vcelku jeho nenávist chápu.
Uvidíme, co bude dál, rozhodně pokračuj.
Ja ťa zbožňujem. Úplne!!!! Konečne nejaký zaujímavý príbeh o Nessie a Jacobovi. Už iba prvé tri vety v perexe ma zaujali. Potom som zhltla celý perex a potom som si musela prečítať celý príbeh. Zbožňujem tento dej. Vymyslela si to prekrásne. Som strašne zvedavá. Konečne príbeh, kde sa k nej nepripútal, ale tajne dúfam, že spolu zostanú. Píšeš krásne a pútavo. Ak by si nepokračovala, tak si ma nepraj! Každý deň ti budem písať!!! Niečo tak skvelé musíš dopísať do konca. Máš verného čitateľa, a to mňa! Presne nejaký takýto príbeh by som chcela čítať a objavíš sa ty! To bolo proste krásne. Jakea mi bolo ľúto a som zvedavá ako sa to všetko vyvynie. Som zvedavá, čo mu Nessie potom povie, pretože ak by ku mne bol nejaký chlap, tak odporný a potom by už akože prestal, tak asi by som mu šancu nedala. Som zvedavá, ako to vyriešiš. Úplne krása a prosím, pokračuj!
Moc pěkný :) Mám ráda Jacoba a Nessie, takže se mi to moc líbí :) Navíc je to zvláštní pohled Jacoba na Ness/Ness na Jacoba ... rozhodně jsem na další díl dost zvědavá... a doufám že nakonec budou spolu xD
Doufám že další kapča tu bude brzy :)
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!