Tímto krátkým doslovem bych Vám chtěla poděkovat, že jste došli až sem. Jsem vděčná za to, že jste si tuto povídku přečetli až do konce. Omlouvám se, že Vás nejspíš zklamu, ale každá kniha jednou končí a stejně tak i tato povídka. Je na čase otevřít další a číst ji...
13.08.2011 (18:45) • SweetgirlBella15 • FanFiction na pokračování • komentováno 6× • zobrazeno 1420×
O patnáct let později
Víte, když nad tím vším dnes uvažuji s notnou dávkou odstupu a pořádného snažení vybavit si zamlžené vzpomínky, uvědomuji si, že každé štěstí má být vykoupeno. Takže moje úvaha:
- Moju svatbu vykoupila smrt mojí maminky a Phila.
- Narození mojí a Edwardovy dcery Renesmé jsem zaplatila bezmála svou smrtí.
- Za mou přeměnu v upíra to odnesl Charlie. Snad se ani neptejte jak, prostě ho do domu neměli pouštět.
Každé ceny mi bylo vážně příšerně líto a neviděli jste Edwarda, jak byl zoufalý, když jsem mu tuto teorii předložila. Neslyšeli jste, co řekl. Prý, kdyby věděl, že kvůli němu zemře tolik lidí, nikdy by mi nepomohl. Obviňuje se z toho, že jsem „umřela“ i já. Přitom to byl můj sen – být s ním navěky tak, jak to bývá v pohádkách. Ono tohle celé vlastně taková jedna velká pohádka je a pevně věřím, že naše „dokud nezemřeli, tak spolu žijí dodnes“ bude trvat vážně až do konce světa. Jednou odejdeme, ale bude to potom, co budeme navždy mladí, krásní, neporazitelní a nebezpeční.
Jediné, co jsem si kdy vážně přála, bylo být šťastná. Jsem, teda v mezích normy, když vychováváte puberťáka, který miluje vlka. Edward to moc neschvaluje, zato já Renesmé nanejvýš chápu. Vím, jak se cítí, a plně ji podporuju, jen aby neutekla jako já. Má svoji hlavu, ostatně taky to měla po kom zdědit.
Mohla bych Vám vyprávět svůj příběh dál a dál, ale pevně doufám, že už se nestane nic, co by Vás zajímalo. Jsme jen normální upírská rodina, co má stejné problémy jako Vy, na to nezapomínejte. Možná s ohledem na svět, ve kterém žijeme. Jsme jiní, máme jiné cíle, instinkty a pravdu. Díky tomu, že jste náš svět poznali, se bude v noci bát, aby Vás nikdo nenavštívil v pokoji a nehlídal Vás. Už nikdy nepůjdete lesem tak klidně jako do té doby, než jste o nás uslyšeli. Možná tomu nevěříte úplně, ale máte v sobě kousanec s jedem, který má šanci se rozlít. Je jen na Vás, jestli podlehnete nebo ne. Kdybychom se ale někdy potkali, tak nás poznáte. Máme karamelové oči a milý úsměv. Nikdy už Vás nepřekvapí mrtvé tělo vysoké zvěře v lese zakryté velkým množstvím větví a kapradím. Pokaždé, když bude bouřka, tak se nebudete bát, že vám uhodí do domu blesk, ale možná to bude baseballový míček. Pokud uvidíte rozmazanou šmouhu, nepromnete si oči, ale usmějete se a řeknete si, že jste měli štěstí. V tom vašem světě nás je víc, než byste si kdy mysleli. Nejsme jen jedna rodina a nejsme jen hodní. Proto, i když nás znáte, mějte na paměti, že nám je stále „sedmnáct“, že nemůžete utéct, nemůžete se schovat, nemůžete nás přemoct. Všechno na nás Vás přitahuje – naše tváře, hlasy, vůně… Jsme zabijáci, kteří se neštítí krve…
Nezapomeňte ale ani na tohle: „Štěstí je jako pampeliška, stačí slabý větřík a rozletí se pryč!“
Užívejte svého štěstí dokud je, jednou totiž přijde na řadu smutek. Bez smutku není štěstí. Bez štěstí není smutku. Svět je tak v rovnováze…
A ještě tohle: Možná, že se Vám jedna obyčejná hodina biologie změní v pohádku…
Konec!
Autor: SweetgirlBella15 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek Happiness is like a dandelion, just a slight breeze and fly away away! Doslov:
Tak jo. Povím ti, že i když jsem byla trochu smutná, že Happiness skončí, tohle mi to plně vynahradilo.
Tak nádhernej konec! Páni, já nemůžu ani popadnout dech.
Celá tvoje povídka byla skvělá, však ty víš, jak moc jsem se do ní zbláznila. Jsem ráda, že jsem se nakonec odhodlala ji číst, protože to byla jedna z těch nejlepších, jaké jsem kdy četla.
Rozhodně ti budu držet palce i dál... tvoje KristieNessie
nádhera
Přesně takový závěr byl hodně dobrej četl se jedním dechem, nemám co bych ti vytkla prostě super celá tato povídka jen tak dál
Teda! Nikdy, ale skutočne nikdy som nečítala tak originálny záver. Úprimne ti gratulujem, že si to tak vynikajúco zvládla. Čakala som síce niečo iné, ale toto bolo nad moje očakávania. Skutočne gratulujem. Prečítala som každý dielik tejto poviedky, hoci nie vždy som komentovala. Absolútne perfektné!
Ahoj,
promiň, ale článek ti musím vrátit, vzhledem k tomu, že každá kapitola povídky (a je jedno, jestli je prologem, první, anebo poslední kapitolou), musí mít alespoň 500 slov.
Ty máš 183.
Prosím, dopiš si text a poté zaškrtni znovu "článek je hotov".
Díky. :)
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!