Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Gynekolog amatér - 12. kapitola

02.07.2011 (11:15) • forewertwilight • FanFiction na pokračování • komentováno 35× • zobrazeno 4970×

Pohled Bella

Sakra, byla jsem na sebe naštvaná, protože jsem letěla ze školy a zapomněla, že mám být po škole.

To bude mít zase učitel řečí, pomyslela jsem si a vracela se s autem zpět ke škole. Rychle jsem vyběhla a uháněla do třídy na "po školu".

„Áaa, slečna Swanová,“ zvolal učitel, když si mě všiml, jak vcházím do třídy. Sedělo tam pár lidí, ale já poznala jenom Breda. Zazubil se na mě a otočil se zpět k učitelovi.

Ten mi to dá ale sežrat, říkala jsem si v duchu a snažila se vymyslet co nejlepší výmluvu.

„Omlouvám se, ale byla jsem u doktora,“ řekla jsem učiteli a chystala se sednout do lavice, kde jsem sedávala na hodinu s ním.

„Dobrá, slečno Swanová, ale zítra se setkáme po škole znovu, protože jste se mi to neobtěžovala oznámit.“

Učitel mluvil pevným hlasem a já jsem proti své vůli souhlasila. Dnes se budu nudit. Měla jsem být u Edwarda na vyšetření a domluvení na potrat a ne trčet takhle ve škole kvůli potomkovi, který je dneska první den ve škole, a kvůli kterému tady trčím také.

„Kde jsi byla?“ zeptal se mě Bred. Otočila jsem se na něj a vyplázla jazyk.

„To tě nemusí zajímat,“ zašeptala jsem, aby to učitel neslyšel.

„Tak promiň, že jsem měl o tebe strach.“

Bylo vidět, že to myslel jenom ze srandy a ne ze strachu o mou bezpečnost. Obrátila jsem oči v sloup a dál to nekomentovala. Ze začátku se zdál být milý, ale to se postupem času měnilo. Někdy byl hodný a někdy zase protivný, a to jsem ho dnes viděla poprvé v životě.

„Brown, Deisová a Bradst, vy můžete odejít. Slečna Swanová tady zůstane ještě pár minut.“ Pohlédla jsem na Breda, který zůstal nehybně sedět i přes to, že učitel řekl, že může odejít.

„Běž,“ řekla jsem, protože to bylo takové divné, že zůstal sedět. Třeba tady chtěl ještě zůstat, ale kdo by chtěl zůstávat ve škole? Leda pitomec.

„Počká tady na tebe, stejně tady jsi jenom kvůli mně,“ řekl a zvedl ruku, aby to mohl říct učiteli.

„Dobrá,“ řekl a dál si četl noviny, které dnes vyšly.

Ježíš, to je ale idiot. Já být jím, tak odsud co nejrychleji odejdu. Nemohla jsem se dočkat, až budu doma. Lehnu si do postele a vezmu si něco pořádně sladkého. To bude tím těhotenstvím, už mám chuť na něco sladkého, jako každý den. Někdy mě to štve, ale co s tím může člověk udělat? To jsou prostě chutě.

Najednou jsem ucítila, jak mi zapípal mobil. Porozhlédla jsem se, jestli to někdo neslyšel, ale zdálo se, že ne. Přišla mi SMS a byla od Toma.

Ahoj. Bells, vím, že jsme se domluvili na zítřek, ale něco mi do toho přišlo, tak se prosím nezlob, ale domluvíme se na někdy jindy. Slibuji. Moc se omlouvám. Ahoj, Tom.

Naštvaně jsem odložila telefon. Proč mi to nemohl napsat dřív? Takhle bych se domluvila s Bredem. Sice to byl celkem uličník, ale jinak se choval celkem fajn a navíc, teď tady zůstal se mnou, protože tu jsem jenom kvůli němu. Není v pohodě?

„Copak?“ zeptal se, když uviděl, jak se tvářím. „Něco odpadlo?“ Jakoby věděl, že mi právě někdo napsal, že nemůže jít, a tak se chytil šance. Nevěděla jsem, jestli mám říct nebo ne, protože jsem s ním chtěla jít ven, ale zase se mi tolik nechce. Je to prostě složitý a to on, jako kluk, nemůže pochopit.

„Ale nic, neřeš to!“ pokusila jsem se, aby to znělo vážně, ale nejspíš se mi to moc nepodařilo a on se začal vyptávat.

„Vsadím se, že jsi na dnešek něco měla a kvůli něčemu to odpadlo,“ hádal správně. Měla jsem jít k doktorovi, ale on tam nebyl a sestra mi zapomněla zavolat a Tom nám zrušil „schůzku“ kvůli něčemu, co mi neřekl. Vadilo mi, že umí tak dobře hádat.

„Máš pravdu. Něco jsem měla, ale odpadlo to.“ Otočila jsem se na něj a pohlédla mu do zelených očí. Neměli před tím jinou barvu? Jakou jsem to jenom dneska viděla, když se poprvé posadil? Nemůžu si vůbec vzpomenout. Nebo měl zelenou? Tolik otázek kvůli takovéhle blbosti.

„To mě mrzí.“ Zamračil se, až se mu zkrabatilo obočí. Vypadal vtipně a já se potichu zasmála.

„Můžete odejít,“ řekl profesor a já vstala, abych mohla být u svého autíčka co nejdříve.

„Chceš hodit domů?“ zeptal se mě, když mě dohonil.

„Nezlob se, ale já jsem tady svým autem, ale díky,“ řekla jsem a vyšla ze dveří. Kolem mě se ohnal vítr a hodil mi vlasy do obličeje. Vykročila jsem k autu a nasedla.

Musela jsem zapnout topení, protože byla v autě celkem zima, ale až bude opravdová zima, tak to bude horší. Oklepala jsem se a nastartovala, ale motor nenaskočil.

„No tak.“ Zkoušela jsem to znovu, ale stále marně. No, to se mi snad jenom zdá! Teď, když potřebuji domů, abych tady nezmrzla, tak se mi porouchá auto. Bezva.

Vyndala jsem klíče a vyskočila z auta. Zamkla jsem ho a nechala na parkovišti s tím, že zítra ho nějak odtáhnu domů. Kráčela jsem po silnici a najednou se vedle mě objevil stříbrný Volkswagen Golf. Byl pěkný, ale musel být hodně drahý.

„Nastup,“ zakřičel na mě Bred, abych ho přes hučící auta slyšela. Přeběhla jsem silnici a nastoupila. „Kde máš auto?“ Jeho posměch byl v každém slově.

„Nenastartovalo,“ řekla jsem popravdě a zatvářila se kysele.

„Aha,“ zašeptal a dával pozor na cestu. „Kam chceš odvést? Nevím, kde bydlíš.“

„Jeď, já ti řeknu.“

Zastavil před domem. Začínalo mi být špatně, protože jsem skoro nic nejedla.

„Děkuju,“ řekla jsem a chtěla vystoupit, ale on mě chytil za ruku. Otočila jsem se na něj a on mě políbil na tvář.

„Nemáš zač,“ řekl a usmál se. Celkem mě ta pusa zarazila a bylo by lepší, kdybych odešla, ale já jsem se ho na něco chtěla zeptat.

„Proč si někdy hraješ na hodného a potom jsi protivný?“ zeptala jsem se, protože tahle otázka mě svědila na jazyku pěkně dlouho.

„Já vím, promiň, ale já jsem zkrátka takový. Někdy hodný a někdy protivný, jsem hrozně náladový člověk,“ řekl a zasmál se, jako by řekl nějaký dobrý vtip.

„Aha,“ odvětila jsem a otevřela dveře. „Tak se měj a moc děkuju za odvoz.“

„Jestli chceš, tak bych tě mohl vzít i ráno do školy.“ Byl moc hodný, ale já jsem mu nechtěla být na obtíž, a to jsem mu také řekla.

„Ale nebudeš. Zítra tě tady okolo půl osmé vyzvednu, tak čekej před barákem, ano?“ zazubil se na mě a mě to obměkčilo a nakonec jsem souhlasila. Sakra, vždyť jdu zítra na tu prohlídku.

„Počkej,“ řekla jsem a on zastavil a vystoupil. „Zítra nejdu do školy, tak pro mě nemusíš, ale opravdu moc děkuji!“ usmála jsem se a on kývl a odjel pryč.

Teda, Bello, ještě že sis na to vzpomněla, protože jinak bys sháněla jeho číslo po celém Forks. Jsem opravdu trdlo, které na všechno zapomíná, a to je můj největší problém.

Pohled Edward

Carlisle vypadal vážně a v myšlenkách mi ukazoval, proč tady je ten upír.

Přišel nás varovat před dvojicí upírů z Volterry, kteří sem přišli každého v okolí zkontrolovat a popřípadě zničit. Jmenují se Bred a Sam, ale jejich falešné příjmení neví. Chodí sem, na střední školu. Jejich největším posláním jsme ale my. Aro chce vědět, jestli neporušujeme nějaká pravidla, za které by nás mohli potrestat, a v nejlepším případě – pro ně, zničit. Ten upír se jmenuje Jess a je to můj bývalý kamarád, který také pil krev zvířat, ale potom se začal bát Volturiů, a tak se raději vydal pít krev lidskou. Za chvíli odejde, ale prý nám všem musí něco říct, ale to až tu budeme pohromadě, takže teď. Posílal mi Carlisle v myšlenkách a já kývl.

Jak to, že jsem ho neviděla přicházet? Ptala se sama sebe Alice a já se zašklebil.

„Tak povídejte, co jste nám chtěl všem říct,“ pobídl ho Carlisle a opřel se o opěradlo gauče.

„Nikomu to ale nepovídejte, ani kdyby vás mučili. Rozumíte?“ mluvil nakřáplým hlasem.

„Dobrá,“ přikývli jsme všichni.

„Jde o to, že Volturiovi, jsou každým dnem slabší a slabší a blíží se nějaká armáda, co chce dobýt jejich hrad a stát se králi upířího světa. Vy se však nemusíte bát, protože se to týká jenom jich a Volturiů.“ Celkem mě to zarazilo, ale nějak jsem to neřešil. „To je tak vše, co jsem vám chtěl říct. Nashledanou.“

Ten upír odešel pryč a Carlisle ho šel vyprovodit. Sice jsem mu moc nevěřil, ale doufám, že si jenom dělal srandu, protože se to nebude týkat jenom Volturiů, ale i všech upírů a lidí na celém světě.

Autor: forewertwilight (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Gynekolog amatér - 12. kapitola: