Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Gynekolog amatér - 11. kapitola

27.06.2011 (11:15) • forewertwilight • FanFiction na pokračování • komentováno 39× • zobrazeno 5174×

Podíval jsem se na ni a v tom jsem zatajil dech.

„Jessie,“ zašeptal jsem a celá rodina se otočila jejím směrem.

11. kapitola

Pohled Bella

Cítila jsem  jejich pohledy na svých zádech a popravdě řečeno mi to bylo opravdu nepříjemné.

Cítila jsem na sobě jejich pohledy a slyšela, jak si něco mumlají pod vousy a smějí se tomu. Připadalo mi, jako by mluvili o mně, ale nebylo to nic pěkného.

Snažila jsem se soustředit na hodinu, ale nějak mi to nešlo a já místo toho, abych poslouchala učitele, poslouchala, co říkají mí noví spolužáci za mnou.

„Že, slečno Swanová?“ zeptal se mě učitel, který zřejmě zjistil, že nedávám pozor a že myšlenkami jsem úplně někde jinde.

„Co?“ vyjekla jsem úplnou pitomost a poté toho hrozně litovala.

„Vím, že jste okouzlena novými spolužáky, ale to si nechte na přestávku a laskavě mě poslouchejte,“ řekl přísně a otočil se na tabuli, která byla celá popsaná. Vykulila jsem oči.

„Hej, Swanová,“ zašeptal hlas za mnou a něco do mě drklo. Pomalu jsem se otočila.

„Co je?“ zašeptala jsem, aby nás učitel neslyšel.

„Jsi námi unešená?“ zeptal se Bred. Hned se začali smát jako idioti. Obrátila jsem oči v sloup, ale neotočila se k lavici.

„Swanová a Brownovi. Čekám vás po vyučování zde, kde budete do čtyř hodin po škole.“ Učitel byl snad rudý vzteky i za ušima.

„Ne,“ řekla jsem. „Za to může on.“ Ukázala jsem na Breda a on se začal tlemit jako poleno.

Učitel mě ale nevnímal a dál si psal na tabuli nějaké hlouposti, kterým jsem nerozuměla. O důvod víc, abych se snažila poslouchat.

Hodina potom uběhla celkem rychle a já spokojeně mohla jít na oběd, ale to bych nesměla být já, kdyby se něco nestalo.

Vzala jsem si tác s pudinkem a šťávou a vyrazila ke stolu, kde jsem sedávala a často sama. Nedávala jsem pozor na cestu a do někoho nabourala, pudink mi z tácu vyskočil a spadl dotyčnému rovnou na hlavu. Konkrétně Samovi.

Normálnímu člověku by to vadila a okamžitě mě seřval, ale on ne. Naopak, on se na mě usmál.

„Omlouvám se,“ řekla jsem a vzala kapesník, abych mu utřela alespoň nějakou část pudinku na hlavě a ve vlasech.

„To je v pořádku, byla to nehoda.“ Jeho přístup mě celkem překvapil, protože vypadala jako namyšlený idiot a on to byl celkem milý kluk. Začínal se mi líbit víc a víc.

„Fakt mě to mrzí.“ Smála jsem se, i když to bylo nevhodné.

„A já ti fakt říkám, že to byla nehoda a že mi to nevadí. A vůbec, nechtěla bys se mnou někam dnes zajít?“ zeptal se mě, ale já, i když to bylo milé, musela jsem říci ne.

„Promiň, ale dnes nemůžu a zítra také ne.“ Moc mě to mrzelo, ale dnes jsem na kontrolu musela kvůli tomu zákroku a zítra jdu ven s Tomem. „Ale kdybys chtěl, tak bych s tebou moc ráda šla ve středu, kdyby ti to vyhovovalo.“ Zářivě jsem se usmála a doufala, že neodmítne, jako já odmítla jeho.

„To by šlo, tak kdybys mohla, přijď sem ke škole a já tě vyzvednu, nebo kdybys mi řekla, kde bydlíš, tak bych pro tebe zajel.“ Jeho úsměvu se nedalo odolat, a tak jsem mu nadiktovala adresu svého bydliště.

„Paráda, tak se měj,“ řekl a zmizel za svým bratrem, který do něj zlostně šťouchl. Jemu snad vadí, že se se mnou baví?

Povzdechla jsem si a odešla nenajedená z jídelny. Namířila jsem si to přímo k autu, ale někdo mě chytil za rameno. Pomalu jsem se otočila.

„Co chceš?“ zasyčela jsem zlostně.

„Jenom tě chci varovat, aby ses nepřibližovala k Samovi a Bredovi. Sam je totiž můj a Cassidy je Bred, takže pokud nechceš, aby se ti stala „nehoda“ tak dej ruce od nich pryč.“ Jessica je opravdu píp. Co si to dovoluje, ona mi nemá co zakazovat, co můžu a co ne, tak ať jde do pryč, a to jí taky řeknu.

Koukla jsem se na ni a ona po mně hodila vražedný obličej a já od svého plánu radši couvla.

„Možná,“ řekla jsem. „Ale není to tvoje věc, s kým se mohu stýkat a s kým ne, takže mě laskavě nech na pokoji.“ Vlezla jsem do auta a vyjela domů. Celkem jsem samu sebe překvapila, protože tohle řekl můj jazyk a ne můj mozek, ale co. Za ten pohled, jak se tvářila, to opravdu stálo.

Jela jsem si pohoda, klídek, tabáček, ale začalo mě píchat v břiše. Zajela jsem ke krajnici a chvilinku počkala, než ta bolest poleví a potom vyjela.

Napadlo mě, jestli to budu muset říct doktoru Cullenovi, protože mi řekl, že kdyby mi cokoliv bylo, tak ať mu to řeknu, ale to by ten zákrok jenom zdržovalo a já to dítě ze sebe chtěla mít už pryč.

Pomalu jsem se rozjela a bezbolestně dojela až domů, kde na mě čekala máma.

„Kde je táta?“ zeptala jsem se a hodila tašku na zem, když jsem vešla domů.

„Musel nečekaně odjet pryč.“ Byla smutná, protože se táta nedávno vrátil a hned zase odjel.

„Neboj, mami, on se brzy vrátí,“ řekla jsem a sedla si k ní na pohovku, aby tam neseděla tak sama. „Dnes jdu na tu kontrolu, tak mi drž prosím palce.“

„To víš, že budu, zlatíčko,“ řekla a usmála se na mě. „V kolik tam máš být?“

Mrkla jsem na hodiny, abych zjistila kolik je.

„Řekněme, že za chvilku budu muset vyjet, abych tam byla včas a nemusela pospíchat.“

Přitulila jsem se k ní a uvědomila si, jak moc ji mám ráda i přes to, že mě někdy opravdu štve a že se hádáme. Je to prostě máma, a ta má v mém srdci vždycky místo mezi nejdůležitějšími lidmi na světě.

***

Jsem opravdu Bella. Úplně jsem zapomněla na čas a teď pospíchám, abych nepřijela pozdě. No, jsem to já, ale pako. Rychle jsem zaparkovala a vystoupila z auta. Málem jsem si přibouchla prsty, jak jsem pospíchala, protože mám pět minut zpoždění, ale to se vstřebá. Doufám.

Vyběhla jsem schody a posadila se do čekárny, která byla prázdná. Nemá dneska volno? Čekala jsem tam asi ještě pět minut a potom zaklepala na dveře. Nikdo se neozýval, tak jsem to zkusila hlasitěji.

„Máme zavřeno,“ řekla nějaká paní, asi paní sestřička uvnitř.

„Jak to? Vždyť mám jít na kontrolu,“ řekla jsem a ona otevřela dveře.

„Slečno Swanová, já na vás úplně zapomněla. Moc mě to mrzí, ale nemůžete přijít zítra? Doktor Cullen dnes odešel dříve, protože šel na rodinnou večeři. Opravdu mě to moc mrzí.“ Paráda, a co mám teď asi tak dělat? Jak může být sestřička tak pitomá a nezavolat mi, že dnes návštěv musíme zrušit?

„Dobrá, ale přišla bych dopoledne místo školy, protože odpoledne mám něco důležitého.“ Sestřička poodstoupila a mrkla se do diáře, jestli má Cullen volno.

„Tak na desátou?“ zeptala se mě a já přikývla. Chystala jsem se k odchodu, ale sestra na mě ještě zavolala, že se omlouvá a že se to již příště nestane.

„V to doufám,“ pomyslela jsem si a odešla pryč.

Pohled Edward

Jakmile jsem ji uviděl, chtěl jsem odejít, ale něco mi říkalo, ať tam zůstanu a já to poslechl, což byla samozřejmě celkem chyba.

Vstala od stolu a pomalým krokem se ke mně přesouvala. Popravdě řečeno, pořád měla v mém srdci zvláštní místo i přes to, jak mě opustila a vydala se někam do pryč, abych ji nemohl nikdy najít.

„Edwarde, jsi to ty?“ Přistoupila ke mně a radostně se usmála. Připadala mi taková divná, protože každá žena - upírka, která se měla vdávat a potom svému snoubenci nevěřila a utekla, protože si myslela, že ji zahýbám, by mě praštila. No, nechal jsem to na pokoji, protože jsem se s ní nechtěl pohádat a před všemi se ztrapnit.

„Kdo jiný,“ zašeptal jsem a doufal, že se udržím, aniž bych pověděl nějakou štiplavou poznámku.

„Moc mě mrzí, co se stalo. Hledala jsem tě, ale nemohla jsem tě nikde najít. Moc jsi mi chyběl.“ Chtěla mě obejmout, ale uhnul jsem na stranu.

„Mě to také mrzí, ale je to už dávno.“ Nesměl jsem se nechat obměkčit, protože bych se do ní mohl opět zamilovat, a to jsem nechtěl. Isabella se mi líbila. Bylo to pošetilé, protože jsem její doktor a ona pacientka, která se mi líbí.

„Edwarde, vím, že jsi mě nepodvedl s Tanyou, nebo jak se vlastně jmenuje,“ říkala to tak upřímně.

„Tak proč jsi mi to nevěřila, když jsem ti to říkal?“ zeptal jsem se. Porozhlédl jsem se kolem a viděl, jak na nás každý kouká. Připadal jsem si opravdu trapně. „Víš co? Promluvíme si někdy jindy. Teď jsem tady s rodinou a chci si udělat hezké odpoledne. Zatím ahoj.“ Posadil jsem se ke stolu a ona se posadila též.

„V pohodě?“ zeptala se mě Rose.

„Jistě,“ zašeptal jsem.

Přinesli nám jídlo a já po chvilce Jessie vypustil z hlavy.

***

„Nepůjdeme?“ zeptal se Emmett, kterého to tady očividně nebavilo, a já jako zbytek rodiny souhlasil.

Vyšli jsme ven a odjeli domů, kde na nás čekala Esme a Carlisle. Seděli naproti nim nějaký upír s rudými oči a já se strachoval, aby to nebyl někdo od Volturiových, protože my se moc nebavíme s upíry, co pijí lidskou krev.

„Posaďte se,“ řekl Carlisle bez pozdravu a my se posadili.

10. kapitola ------> Shrnutí ------> 12. kapitola

Moc bych vás chtěla poprosit, jestli byste se mi nemrkli na shrnutí a nepověděli svůj názor na další kapitolovku, kterou začnu psát, až dokončím Lásku vs. nenávist a My a děvky? Nikdy. Moc děkuji. Váš názor napište do komentářů. Ještě jednou děkuji a snad se kapča líbila.

Autor: forewertwilight (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Gynekolog amatér - 11. kapitola: