Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Glamour - 2. kapitola

12.07.2012 (11:00) • Irmicka1, mmonik • FanFiction na pokračování • komentováno 11× • zobrazeno 4581×

Tímhle mě mmonik překvapila. No, a chci ať to vidíte taky. :D :D

2. kapitola

Na klávesnici jsem zmáčkl dvacet. Do toho nejvyššího patra. Právě tam má naše šéfová kancelář, to znamená, že i já, jakožto její pravá ruka.

Lidé pomalu vystupovali a já jsem ve výtahu po chvilce zůstal sám. A tak jsem si potichu začal zpívat jednu písničku, kterou jsem slyšel dnes ráno v rádiu. Výtah zastavil a já s úsměvem na tváři vystoupil. Pomalým krokem jsem si to namířil k ní do kanceláře.

Na stůl jsem položil její kávu a urovnal jí stůl, na kterém bylo ještě víc věcí než včera. Skládal jsem to na jednotlivé kopky a se svým výsledkem jsem byl spokojen. Zapnul jsem jí počítač, aby neremcala. Ještě teď si pamatuju, když jsem ho jednou v tom spěchu zapomněl zapnout. Byla ještě víc otravná, než kdykoliv jindy. Nedala se vystát.

Ještě jsem si rychle poklidil svůj stůl, který i tak byl bez jediné chybičky, a sedl si ke svému stolu.

Na obrazovce se mi objevila zpráva od Amandy: „Už jde.“

Po chvilce jsem už z dálky slyšel klapot jejích podpatků, postavil jsem se a čekal. Zvuk podpatků byl čím dál tím hlasitější a podle toho jsem věděl, že už je tady. Rozrazila dveře a významně se na mě podívala.

„Dobré ráno, Isabello,“ pozdravil jsem ji a hleděl na její nový model.

„Jak pro koho,“ odsekla mi a přešla ke mně.

„Nevolal někdo? A co ty podklady pro tu schůzku s Lorenzem?“ ptala se mě, zatímco si odkládala své oblečení na můj stůl.

„Vše máte připravené, Isabello,“ pohotově jsem odpověděl, aby neměla důvod si na mně smlsnout.

„Kolikrát ti mám opakovat, ať mi říkáš Bello,“ prskla na mě poněkud rozčíleně. Tak to nevyšlo, nic, třeba příště.

„Jistě,“ odpověděl jsem potichu s lehkým pokynutím hlavy. To už nestihla zaregistrovat, protože se blížila do své kanceláře.

Slyším vše, co v kanceláři obvykle dělá. Pomalu si odsune svou velkou, pohodlnou, koženou židli, sedne si a vezme hrnek s kávou, ze kterého opatrně usrkne.

„Ta káva je hořká! Tohle teda pít nebudu,“ halekala z kanceláře a já protočil očima. Bože, chraň mě!

„Proč nemám na stole aktuální číslo Glamouru?“ zavolala naštvaně. Já vím proč, protože, já debil, na něj zapomněl. Zvedl jsem se ze židle a běžel lidskou rychlostí za Jacobem.

„Aktuální číslo,“ volal jsem na něj. Obratně mi ho podal.

„Cítím průser,“ odfrkl si směrem ke mně. Nereagoval jsem, je to totiž debil. Šéfové vlezdoprdelka. Otočil jsem se a vracel se rychle zpět.

„Tady je,“ podal jsem jí ho. „Ještě něco?“ zeptal jsem se pro jistotu. Kývla ze strany na stranu, že ne, a já jsem si prozatím oddechl.

Došel jsem zpět a už to zase začalo. Vřískal jeden telefon za druhým. A tak jsem je začal vyřizovat, urgoval zaslání podkladů, jednal s obchodními partnery a domlouval schůzky. Je pravda, že díky všem těm kontaktům, které tímto získám, budu mít pak lehčí nástup. A tak jsem bez remcání dělal tuhle práci a kvůli svému vzestupu se nechal šikanovat od toho Satana, co si říká Bella.

Na to, že jsem upír, dokáže mě tahle ženská dobře zřídit. Já, upír, sloužím obyčejné lidské ženě. Je to naprosto k smíchu. Podle pyramidy by to mělo být naopak, ale není. Jaká škoda.

Do oběda jsem to jaksi přežil. Ale čekalo nás těžké odpoledne. Já jsem na obědy nechodil. Za prvé, nejím, a za druhé, alespoň jsem si dodělal, co jsem potřeboval.

„Dnes bych si dala steak. Ale ne z restaurace, mám chuť na steak od Billa,“ pronesla zcela vážným tónem a prohlížela si složku nových návrhů u mého stolu. Odlepil jsem oči od počítače a změřil si ji pohledem. Zvedla oči od těch papírů a podívala se na mě.

„Tak na co čekáš?“ zeptala se mě s upřeným pohledem do mých očí. Sklopil jsem zrak a zabodl ho do stolu. Musel jsem se držet, abych ji na místě nezabil. Billyho steakbar je sice malý, ale proslulý podnik mezi Newyorčany. Prý se tam dělají ty nejlepší steaky na východní pobřeží. Nevím, jestli to je pravda, nikdy jsem ho totiž nejedl. Jediná nevýhoda je, že je od naší kanceláře vzdálený skoro přes celé město.

Beze slova jsem se zvedl a zamířil na chodbu k výtahu. Chtěl jsem cestou do něčeho praštit, ale s mým vztekem, který ve mně vařil, by přinejmenším spadla celá budova.

Vzhledem k tomu, že právě odbila půl dvanáctá, nemohl jsem využít upíří rychlost. Ulice jsou vždycky v tomhle čase zaplněné a bylo by to riskantní. A tak jsem využil všechny možné dopravní prostředky a po hodině a půl se dotrmácel zpět do kanceláře.

Isabella u sebe nebyla. Myslím, že měla na půl dvanáctou schůzku v obchodním. Podíval jsem se na hodiny a ty ukazovaly za deset minut jedna. Došel jsem do kuchyňky a přichystal jí to jídlo. Po chvilce jsem uslyšel pípnout výtah, a tak jsem zvedl tác a donesl ho na její stůl.

Pokládal jsem příbor na tác, když jsem uslyšel, že klapot jejích podpatků se zastavil. Otočil jsem se ke dveřím její kanceláře. Isabella stála na prahu dveří a pročítala papíry v ruce, které s sebou zřejmě přinesla. Když si uvědomila, že jsem zpět, odtrhla oči od lejster a podívala se na mě, hned potom na stůl a zase na mě. Stál jsem tam a bez mrknutí oka čekal, co se bude dít. Nejistým krokem přistoupila blíž a její pohled opět spočinul na steaku dle jejího přání.

To koukáš, co? Stihl jsem to a ještě budeš jíst včas, běželo mi jízlivě hlavou.

„A to je co?“ zeptala se s klidem v hlase, naklonila hlavu lehce doprava a mávla rukou ke stolu.

„No, steak. Ten, co jste chtěla,“ odpověděl jsem a vyjeveně na ni koukal.

„Já to ale jíst nebudu,“ řekla a zakroutila hlavou, „v půl druhé mám schůzi s Karlem a jdeme na oběd. Takže to, prosím, odnes,“ dopověděla a přešla za svůj stůl. Stál jsem tam a nevěřil vlastním upířím uším.

Mám ji zabít hned, nebo až za chvíli? ptal jsem se sám sebe. Jen počkej, až mi tvé křeslo bude říkat pane! Já ti to spočítám! V duchu jsem ji proklínal, vzal jsem ten tác a chtěl ho odnést, když vtom mě zastavila.

„A tohle, prosím tě, založ,“ mávala ve vzduchu těmi papíry, které si přinesla z obchodního. Nasupeně jsem se otočil a prudce jí ty papíry vytrhl z ruky. Ona na to nereagovala. Chladná jako vždy.

Kráčel jsem naštvaně z její kanceláře a šel to vyhodit. Vrátil jsem se za stůl a vzal opět do ruky ty papíry. Prošel jsem je a nemohl uvěřit tomu, co jsem viděl. Nová smlouva s McQueenem. Třikrát jsem si to přečetl, abych se ujistil, že nemám halucinace.

Isabella vešla do mé kanceláře, přes kterou chodí ven, vzala si sako a kabelku.

„Odcházím, budu na mobilu,“ hlesla na mě s nezájmem a vzala za kliku.

„Bello?“ Zastavil jsem ji právě včas. Tázavě se na mě podívala.

„Nový kontrakt s McQueenem?“ vyslovil jsem radostně a rozhodil rukama, ve kterých jsem stále držel ty papíry.

„Máte s tím snad nějaký problém, Ede?“ Viděla, že jsem z toho mimo, a tak se rozhodla mě potrápit.

Konečně! Konečně pořádný kontrakt, u kterého budu od začátku.

„Žádný. Já jen, že pokud budete potřebovat, mohl bych se na tom s vámi podílet,“ zkusil jsem své štěstí. Nadechla se a přimhouřila oči. Přehodila si kabelku v ruce a věnovala mi další pohled.

„Nemáte dost své práce?“ zaskočila mě. Jistě, že mám. S tebou to ani jinak nejde, nadával jsem jí v duchu.

„Budu pracovat na dvě stě procent,“ vyslovil jsem pohotově a ona na mě vykulila oči. Ovšem zachovala si svou ledovou tvář a přešlápla z nohy na nohu.

„V tom případě děkuji za nabídku, přijímám,“ pronesla a otočila se na podpatku.

„Tak se tedy zkontaktujte s jejich kanceláří a dohodněte prvotní přípravy,“ nadiktovala mi, ale už se na mě nepodívala. Vzala za kliku a opustila naši kancelář.

Chtěl jsem skákat radostí, no, raději jsem vzal telefon a vytočil číslo. Dlouho to zvonilo, ale nakonec jsem přece jen uslyšel to, na co jsem čekal.

„Kancelář Alexandra McQueena, u telefonu Mindy Adamsová.“

„Edward Cullen,“ pronesl jsem a důležitě se zapřel do svého křesla.

Tak doufám, že jsme vás ani druhým dílem neodradily. Moc děkujeme za komentáře, potěšily nás. Jak už jste některé tipnuly, je to inspirováno filmem Ďábel nosí Pradu, ale nemusíte se bát, nebude to stejné. Doufáme, že jste si kapitolku užily.

Irmicka1 a mmonik :)

Autor: Irmicka1 (Shrnutí povídek), mmonik, v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Glamour - 2. kapitola: