Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Give a second chance - 22. kapitola

22. kapitola a v ní Bella, vzpomínky a jedno „šokující” odhalení...

Příjemné čtení... N.

28.08.2011 (22:00) • Neyimiss • FanFiction na pokračování • komentováno 17× • zobrazeno 3241×

22. kapitola

Oplatila jsem mu pohled. Ten můj byl navlas stejný, jako ten jeho. Měřili jsme se pohledy jako dva největší nepřátelé a čekali jsme, až jeden povolí.

Nechtěla jsem to být já, kdo to jako první vzdá, ale nakonec jsem cukla pohledem. Dalo by se říct, že to byla malá součást plánu.

„Nic ti do toho není,“ zněla má tichá odpověď na jeho otázku. Již dopředu mi bylo jasné, že tohle ho rozhodně neuspokojí, ale na druhou stranu – odpověděla jsem, tentokrát jsem nemlčela. To, že jsem mu neřekla to, co chtěl, je další věc.

„Hraješ si s ohněm, Bello,“ oznámil mi a v očích se mu blýskl nebezpečný oheň. O krok se ke mně přiblížil; mělo to vyznít nenuceně, ale opak byl pravdou. Mohla jsem vidět, jak rád by to ze mě dostal, jak rád by mi skočil po krku a zakroutil ním...

Vlastně to nebyl vůbec špatný nápad, alespoň by se tím skončila jedna velká katastrofa, jíž byl můj život.

V té chvíli jsem se rozhodla. Stačil jeden pohled na Jeremyho a měla jsem jasno – pokud se chci vyhnout nebezpečí, neměla bych ho dál… škádlit. Ovšem pokud se ničemu vyhýbat nechci…

„Řekni mi – proč ti na tom tak záleží? Není to jedno? Mohl to být ten, onen, nebo ten další. Co se změní tím, když ti to řeknu jmenovitě? Nic se na tom nezmění, Jeremy…“

„Je to proti zákonům našeho světa, Bello!“ zakřičel na mě ten mravokárce, jen tak tak se ovládajíc.

S touhle větou mi v hlavě vytanula jedna dávno zastrčená vzpomínka. Nebyla nijak zvláštní, měla jsem jich tisíc zajímavějších, plno jiných vzpomínek na dobu dřívější, na dobu mého štěstí. Ale i tak se mi vybavila do nejmenších detailů…

„Je to nejmocnější upírská rodina na světě. Stará se o všechno – aby ve světě vládl mír, aby upíři nebojovali mezi sebou, aby lidé nepřišli na naši existenci. Hlídají upíry, kteří podle nich „moc plýtvají“, příliš mnoho zabíjejí a ohrožují tím naše utajení. Ale co je nejdůležitější – dohlížejí na dodržování zákonů…“ odříkával Edward a díval se přitom na portrét před ním.

„Copak vy máte nějaké zákony?“ podivila jsem se upřímně a zvědavě jsem se na něj zadívala.

„Jistě, všichni se musí držet nějakými pravidly, ani upíři nejsou výjimkou. Nejsou to nijak těžká pravidla, určitě bys na ně přišla sama, kdybys nad tím uvažovala.“

„Například… Chození na slunce uprostřed davu?“ zeptala jsem se rozpustile po chvíli přemýšlení. K mému velkému překvapení kývl na souhlas; vůbec mě nenapadlo, že první hloupost, kterou plácnu, bude jedno z těch upířích pravidel, o kterých mi Edward před chvílí říkal.

„A dál?“ vyzvídala jsem, opravdu mě to zajímalo.

„Zabíjet za přítomnosti většího množství lidí – pak totiž musíš zabít všechny, aby o nás nikomu neřekli,“ vybral další pravidlo. Když viděl můj šokovaný obličej, rychle dodal: „Neboj, my tohle neděláme. Tohle pravidlo je pro… ty druhé.“

„Chápu. Nějaké další?“

„Tohle vlastně není až tak úplně pravidlo, ale… Při vytvoření klanu – třeba jako jsme my – se bere v potaz počet členů. Nesmí jich být nad deset. To už královská rodina považuje za ohrožení. Jsou vždy krok napřed, berou v úvahu všechny možnosti, rizika, která mohou případně nastat. Všechno si hlídají; jsou v tom velmi, velmi pečliví…“

„To je zajímavé. Musí být opravdu mocní, když mají vše tak skvěle pod kontrolou.“

„Aby ne. Nejužší okruh, královskou rodinu, panovníky, říkej si tomu, jak chceš, tvoří deset členů. O některých se ani neví, kdo vlastně jsou, ale stále existují a řadí se tam.

Ti se obklopují gardou – tak si říkají ti, kteří mají na starost bezpečnost královských členů -, kterou tvoří ti nejnadanější z nejnadanějších upírů, jež kdy existovali. Je těžké se do ní dostat, stejně jako je takřka nemožné dostat se z ní. Garda čítá asi třicet členů, což je velký počet, když vezmeš v úvahu, že ne každý upír má dar – a z nich ho má každý.

A pak jsou tu obyčejní pěšáci. Vykonávají malé, nedůležité úkoly, vždy pod dohledem jednoho gardisty. Prokazují tak svou úctu a poslušnost královské rodině, možná doufají, že jednoho dne povýší, těžko říct. Jedno je jisté – stále mají co jíst, mají dostatek peněz a v podstatě se nemusí o nic starat, je jim dobře.

„Úžasné. A co ještě nějaké to pravidlo? Zatím jsi mi jich moc neřekl,“ zaprosila jsem a nahodila pohled opuštěného štěněte. Věnoval mi melancholický úsměv a pak tichým hlasem pronesl:

„Řeknu ti to nejdůležitější pravidlo ze všech – nikomu neprozradit naši existenci…“

Trhla jsem sebou. Ucítila jsem na sobě upřený pohled mého společníka; ihned se mi vybavila poslední věta oné vzpomínky. Na pažích mi naskočila husí kůže a tichým, skomírajícím hlasem jsem zašeptala: „Volturiovi…“

Zaslechla jsem krátké zalapání po dechu. Podívala jsem se na Jeremyho. Stále mě probodával přemýšlivým pohledem, ale vypadal u toho jaksi vykuleně, překvapeně… To mě však nezastavilo v mém dalším počínání.

„Jeremy... Jaké je vlastně tvoje příjmení?“

 

---

Povídka se pomalu, ale jistě blíží do finishe. Na posledních kapitolkách si chci dát více záležet, abych to nějak neodflákla, takže doufám, že mi případné dlouhé čekání odpustíte a na povídku nezanevřete...

Komentáře potěší...

---

21. kapitola || Shrnutí || 23. kapitola

« Předchozí díl Následující díl »

Autor: Neyimiss (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Give a second chance - 22. kapitola:

Ahoj, doufám, že jste jako já odhalili pravdu, pěknou dobu jsem tušila, že je to nejpravděpodobněji poloupír nebo upír a ta žena... Hned mi naskočilo červené světlo a hned jsem se vzpomněla na Voltoriuovi dávno předtím....

Jeremy Voltury? Takže ho poslali Volturiovi? Nebo to je jen něco, co nás má zmást? Panebože, to je šíleně zamotané... Krásná kapitolka,

Juj! Já říkala, že ho určitě poslal Aro! Perfektní a jedu dál!

super, super, super

Do pytle! V hlavě mi pořád lítala malinká myšlenka, že by mezi ně mohl patřit, ale nechtěla jsem tomu věřit. Doufám, že není...

Uááá, to jako fakt? Jeremy Volturi? To nééé. Doufám ale, že jí nic neudělá!

Toto je... Ja sa snáď... Veď ja som to...
Ježíííííš, Bella je taká krava! Ona aj keby stála na preplnenom námestí uprostred New Yorku, na ktorý by to mal práve namierený meteorit, spadol by priamo na ňu!!! Na nikoho iného, len a len na ňu! Nie je to jej vina? Ale je, krucinál! Vždy je to len a len jej vina, nikoho iného!
Okey, antipatiu voči Belle som si dostatočne vybila, teraz ma snáď čaká dlhé obkecávanie celej poviedky, ktoré bude viac než nudné...
Začiatok, áno, to bola tá jednorázovka - Odhlasováno, ak sa nemýlim. Pôvodný plán bol prečítať si ju a do poviedky sa zažrať až zajtra. Snáď... Ale keď to proste nešlo, keďže už len tá jednorázovka ma chytila a jednoducho nie a nie pustiť, sviňa jedna! No a tak som sa okamžite pustila do prvej kapitoly...
Jop, Bellinu zmenu štýlu som veľkoryso prijala. Kto z nás nie? Jednoducho mám už po krk tej nevinnej Belly. Takáto sa mi páči omnoho viac.
Je jasné, že prvé kapitoly, plné romantiky, bolí prenádherné. Lenže mne tam ten Jeremy už od začiatku vôbec nesedel. Neber to tak, že by som sa nejako chválila, že som to tušila, no ono to tak prosto bolo. A moja intuícia sa, samozrejme, časom potvrdila.
A pak se to rozjelo, kotě!
Ver mi, že posledné kapitoly som ani nedýchala. Bohu vďaka za to, že som na ne nemusela čakať, to by ma asi zabilo. Aj keď ako tak rozmýšľam, tak na ďalšiu kapitolu asi čakať budem musieť, čo ma krôčik po krôčiku poháňa k trochu samovražedným sklonom. Alebo si to len zle vysvetľujem a ten pocit nie je priamo samovražedný, ale vražedný? Hm, kto by to len mohol vedieť.
Mimochodom, nemôžem si odpustiť pripomienku k tej kapitole, kde sa Bella venovala svojím hnedým vlasom. Ako to, že niekto nechce mať hnedé vlasy? Ja som blondína, a môžeš mi veriť, že tá farba je hrozná, urputne nenávidím tie reči typu „Ja mať tak krásne vlasy ako ty, bola by som úplne šťastná. Len dúfam, že si ich nikdy neprefarbíš!". Im sa to hovorí, no mať takéto vlasy pripevnené ku gebuli, to je už iná šálka kávy, to mi môžeš veriť, pretože to myslím smrteľne vážne. Hnedé vlasy by som brala všetkými desiatimi.
Aha, skoro by som zabudla na to, čo ma na poviedke upútalo asi ako prvé. Tvoj štýl písania... Úplne sa z neho rozplývam!
Kde sa to len v Tebe berie toľko talentu?
Ehm, čo by som ešte nakoniec dodala? Snáď len, že ak sa čoskoro nedočkám ďalšej kapitoly tejto perfektnej poviedky, osobne si to s tebou vybavím!


P.S. Prepáč mi, že som komentár nenechávala pri každej kapitole, no chcela som si to nechať na záver. Mala som v pláne pripravený taký ten jeden z dlhších komentárov, no nejako sa mi to nepodarilo, prepáč.

Takže... Nebudu se tu moc rozepisovat, aby to nakonec nebylo delší než sama kapitola.
Bella je starý tvrdohlavec, ať mu to neříká, jen ať ho nechá v napětí.
Jeremy to kapku nevychytal - jestli si Bells hraje s ohněm, on se k ní nesmí přiblížit, ne? Mno, nebuďme puntičkáři, to je jen detail.
Bella je dobrá sebevražedkyně, když si představuje, jak jí Jeremy kroutí krkem - a ještě ho k tomu sama svým chováním pobízí. Já to říkám pořád, že ta holka má sebevražedné sklony, pořád, pořád. (Dneska těch devilků bude asi víc. Ale když on se tááák krásně a škodolibě směje... :D Asi jako Jeremy... :D)
Bella se z toho snaží vykroutit, ale Jeremymu stejně neodolá. Ale šponuje ho, to ne že ne, úplně slyším jeho pochodující nervy. (I ty jsou na něm dokonalý. )
Ta vzpomínka - ufff! Dokonalost. Jako bych tam byla v tu chvíli s Bellou a Edwardem - a najednou si mě sprostě přenesla zpět do lesa k mému temnému vládci. Styď se!
Ale jedno se Belle upřít nedá - v téhle kapitole projevila víc inteligence, než za celou povídku dohromady. Pomalu jí vše dochází a mně nezbývá nic jiného, než ji povzbuzovat až do toho krásného konce, co jsi pro nás přichystala.
Do detailu sis vše promyslela, co? To s tou královskou rodinou, založením nového klanu - wow.
A Jeremy nebude jen tak někdo, co? Jen pouhý pěšák? (Jak by mohl. :D)
Jak kdosi podotkl u mé nové kapitoly, Volturiovi se nas*rou fakt všude. I sem. Ale jsem ráda. Oni povídku vždycky tak skvěle opepří, dodají jí na dramatičnosti - stejně tam v té tvé. Bude to ještě zajímavé.
Opět bych chtěla být svědkem Jeremyho výrazu, musel být tutový. Jsem děsně zvědavá na další kapitolu, jak na to zareaguje, hadík můj. Ale vsadím se, že jí jednou řekne tu všeničící větu -
Volturiovi nedávají druhé šance. (Na rozdíl od Cullenových.)

Krásná kapitola, taková svižná. Její "délka" mi vůbec nevadila, naopak, na rozdíl od některých tvých čtenářů ji vítám, protože dílky přibývají rychleji. Jen tak dál...
A neodpustím si to, prostě ne: .

Super!! Po delší době další dvě kapitolky, které jsem si hrozně ráda přečetla a rozhodně mě vůbec nezklamaly, spíše naopak. Byly opravdu úřasné, dokonalé!! Jsi neuvěřitelně skvělá spisovatelka a tahle povídka se určitě řadí mezi ty nejlepší, které jsem četla, nebo čtu! Opravdu moc hezké a doufám, že další kapitolka bude brzy. Dosti pochybuju, že i kdyby jsi to trochu odflákla, bylo by to nějak extra špatné... ty to ani neumíš

tak to byla skvělá kapitola. úplně maximálně se mi líbila. ale chci zpátky toho starého dobrého jeremyho, tenhle se mi nelíbí. úžasná kapitola. tak honem šup další, prosím!

wau tak že by byl Jeremy od Volturiů? no teda

Neyi, tohle bylo naprosto úžasné, dechberoucí, tajemné a hlavně napínavý konec! Tak z tohoto neusnu, tím si můžeš být stoprocentně jistá.
Jeremy se mi jeví jako tajemmý přízrak, vyhrožuje Belle a úplně se změnil, v něco horšího ovšem. Bella se statečně drží, odolává, jméno Edwarda z ní nikdo nevypáčí. Vzpomínka na Volturiovi z Edwardova vyprávění byla... super! Připomněly jsme si všechna pravidla, zákony, pěkně jsi nám popsala Volturiovy a gardu.

Neyi, bylo to úchvatné, opravdu, nevím, co ti k tomu mám ještě říct. Bylo ta tajemné a napínavé, jsem zvědavá, jestli opravdu Jeremy patří k Volturiům.
Máš ohromný talent a já už se mooooc těším na další, rychle ji přidej a na komentáře kašli. Jsem tu já, Serí, BellaSwan1992, my tě vždycky podpoříme.

Nádhera!!

Já, já, skutečně nemám slov... Neuvěřitelný!!! Je... Jeremy je od Volturiových? Náš úžasný Jeremy je člen gardy? No ty.. bláho! Týjo, ty víš jak nám vyrazit dech, viď, Neyi? Tohle byla vážně neskutečně skvělá kapitola. Líbí se mi to drama... Ale jestli je Jeremy člen gardy tak sebou seknu, to ne... Uff... Kéž bych věděla, co si to na nás chystáš, ale já to vlastně nechci vědět, líbí se mi jak nás překvapuješ, vyrážíš nám dech... Ty a ten tvůj nezměřitelnej talent. A schopnost psát tak poutavě, že bysi nás byla schopná tím zabít, protože můžu skoro jistě říct, že kdyby v tu dobu, co jsem četla tuhle kapitolu se v domě začalo střílet a vypukla by třetí světová, prostě bych jen dál zírala na tu obrazovku, a teprve až by mi někdo rostřílel notebook bych si všimla, že nejsem v lese s Bellou a Jeremym.... Vidíš, co děláš?

Líbí se mi tahle situace, kdy je Bella ta co ví, ta co zná...
Jen doufám, že to neprozradí. Týjo, v hlavě mi lítá tolik možností, co byse teď mohlo stát, ale stejně ať přemýšlím jak přemýšlím, stejně vím, že nakonec přijdeš s něčím, co mi zase otevřu pusu. Táákže holt, nezbývá něž netrpělivě čekat, čekat, vyčkávat...
My počkáme, však to se neboj, ale prosím ať je to nějaká super dlouhá kapitola.
Vžycky když čtu nějkou kapču, tak se musím napomínat, abych četla pomaleji, nebo už zase za chvilinku bude konec. Vidíš, jaký trauma mi to způsobuje? Ne, vážně, klobouk dolů, tleskám, klaním se a smekám, protože to tvoje psaní, je taková záhadná, milovaná dokonalost. Tak doufám, že nás ním budeš obklopovat ještě dlouho... Nádherná, krásná, úžasná, perfektní, propracovaná, skvělá, bravurní kapitola!

PS: Opovaž se mluvit o nějakým finishy, ani náhodou!

skvely dilek :D myslim ze tohle Jeremy necekal :D chudak ten jeho pohled by byl k nezplaceni :D a jako zakon schvalnosti bude jeden z tech hlavnich deseti :D

Přidat komentář:

Nick:

Text: