Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Give a second chance - 18. kapitola

18. kapitola spatřila světlo světa.
Co bude následovat těsně po tom prapodivném incidentu? Co dalšího zažije Bella? Čekají nás ještě další a zmatenější události, které jsou ukončeny jednou nevinnou poznámkou...

Přeji příjemné počtení a za případné komentáře budu ráda... :)) N.

18.06.2011 (15:30) • Neyimiss • FanFiction na pokračování • komentováno 15× • zobrazeno 3401×

18. kapitola

Otevřela jsem oči. Bylo to, jako bych se probudila ze zlého snu. Ruce se mi třásly a cítila jsem, jak mi po zádech stéká studený pot.

Vycítila jsem, že se na mě upírá něčí pohled. Po několika vteřinách bádání jsem zjistila, že se na mě dívá Jeremy zpoza zpětného zrcátka. Jakmile zaznamenal, že mu pohled opětuji, mírně se pousmál.

Chtěla jsem mu oplatit stejným dílem, ale nebyla jsem toho schopná. Stále jsem viděla před očima tu scénu…

V té chvíli mi došlo, že se mi to opravdu jen zdálo. Nemohlo to být skutečné, protože i když to bylo doslova dechberoucí, realita byla ještě tvrdší.

Zjistila jsem, že se nacházím na zadní sedačce nějakéjjho vysoce luxusního automobilu. Pár pohledů tam a zpět a několik sekund přemýšlení mě utvrdilo v mém odhadu, komu vůz patří – jí…

Potlačila jsem nutkání strhnout si pás a vyskočit za jízdy. Byla jsem si vědoma toho, že to není dobrý nápad, ale něco ve mně to i přes to všechno chtělo udělat, chtělo skočit…

Na poslední chvíli jsem si to rozmyslela, donutila své tělo zůstat strnule sedět. Pocit nevolnosti byl daleko silnější než pocit nutkání, a právě to mě v konečné fázi udrželo na místě…

Snažila jsem se zhluboka dýchat a v duchu se přitom uklidňovat. O nic přece nejde. Vše je v pořádku. Vše bude v pořádku…

Nedbala jsem na svůj hezký, slavnostní oděv a uvelebila jsem se na zadních sedačkách, jež byly vyrobeny z prvotřídního materiálu, jak jsem poznala na první pohled a na první dotyk s mou kůží.

Zavřela jsem oči a v duchu si namlouvala, že se mi to vše jen zdá. Že se za chvíli probudím a bude na mě čekat krásný, slunečný den, jehož zakončením bude úžasné rande s úžasným klukem – s Jeremym.

Namlouvala jsem si, že se nic nestalo. Žádná autonehoda, žádná mrtvá srnka na čelním skle, žádná šarlatová kráska flirtující s mým partnerem…

Ovšem tak už to bývá – člověk si něco přeje, avšak realita je v konečném výsledku naprosto jiná…

Nevím, jak dlouho to trvalo, ale pravidelné kodrcání auta mě ukolébalo až k spánku, který měl přinést jakous takous úlevu…

 

Létala jsem. Létala? Ne, pouze jsem se vznášela. Byl to úžasný pocit. Cítila jsem, jak kolem mě proudí vzduch, jak mě pomalu posouvá centimetr po centimetru… Ale kam? To jsem nevěděla…

Plula jsem vzduchem jako peříčko zmítající se ve vlnách větru. Nechala jsem se, nebránila jsem se. Vždyť kdo by byl tak hloupý a vzdoroval, když tomu pocitu se mohlo jen máloco rovnat?

Doplula jsem na jakési ozářené místo. Ten přebytek světla mne oslepoval, ale i tak jsem mohla vidět obrys jakési postavy, která se ke mně blížila. Opatrným, testujícím krokem, ve kterém ale byla znát nedočkavost.

Nevím, jak se to stalo, ale najednou jsem se přestala vznášet a byla jsem uvězněna v něčím objetí. Ani tentokrát jsem se nevzpírala, i tohle bylo příjemné. Velice příjemné.

Cítila jsem se tak povzneseně, že když se k mým rtům přiblížila ústa neznámého cizince, bez obav a strachu jsem se jim poddala.

Bylo to neuvěřitelné. Ne příjemné, ne povznášející. Prostě a jednoduše neuvěřitelné. Obyčejné splynutí rtů, splynutí srdcí, splynutí duší…

 

Ze sladkého snu mě probudily tiché, až starostlivě tlumené hlasy, jež vedly plynulou konverzaci. Zdálo se, že se oba konverzující dobře znají, jelikož před sebou evidentně neměli žádné zábrany. Bavili se bez rozpaků, bez hloupých zakoktávání, jak se to už tolikrát stalo mně. Ne, tohle byla dokonalá ukázka perfektní konverzace dvou přátel…

„Co máš v plánu, Jeremy? Hodláš se tu zdržet dlouho?“ Ženský hlas byl příjemný, jemný jako samet, doslova hladil na duši.

„Nemám tušení. Zatím je mi tu dobře. Jsem… šťastný,“ dodal po menší odmlce konverzující mužského pohlaví.

„To jsem ráda. Vždy mám radost, když vidím ten pohled v tvých očích, když tě něco dokáže rozveselit, rozptýlit,“ odvětila žena a pak se v autě rozezněl tichý, zadržovaný smích.

„Tolik mi chyběly ty tvoje narážky, Cara…“

„To ty jsi mi chyběl…“

„A co oni?“ zeptal se po chvíli ticha opět majitel podmanivého mužského hlasu.

„Nedělají žádné potíže. Vědí, že by se jim to mohlo vymstít. Nehodlají riskovat, proto mě nechávají jít svou vlastní cestou. Tulačka, tak mi všichni říkají. Na jednom místě nevydržím delší dobu. Podobně jako ty,“ podotkla se smutným tónem v hlase žena, kterou muž před chvílí titulovat jménem Cara. Krásné jméno pro krásnou majitelku…

„Dopadla jsi dobře, ty moje malá Tulačko. Poustevníkem býti je těžší, daleko těžší…“ V hlase muže, kterým nebyl nikdo jiný než Jeremy, jak jsem si již stačila uvědomit, byl slyšet melancholický tón. Už jenom kvůli němu jsem dál předstírala, že stále ještě spím. Chtěla jsem vědět víc…

„Jak jsi mě vlastně našla?“

„Nenašla jsem tě, jelikož jsem tě nehledala. Naše poslední rozloučení nebylo právě ideální, nečekala jsem, že tě ještě někdy potkám. Nějaká nešťastná náhoda nás opět svedla dohromady…“ Carina řeč byla přesycena hořkostí. Těsně po jejích slovech jsem uslyšela tichý povzdech, tak tichý, že jsem si skoro myslela, že se mi to jen zdálo.

„Víš, že jsem to musel udělat. Snažil jsem se ti to poté vysvětlit, ale nedala jsi mi šanci. Musel jsem. Nechtěl jsem, nebylo to mé přání, ale musel jsem. Byl to příkaz. A ty víš, že neuposlechnutí je tvrdě trestáno…“

Nevěděla jsem, co si o tom rozhovoru mám myslet. Připadala jsem si jako ve špatně natočeném akčním filmu o Jamesi Bondovi. Taky samé záhadné zkratky, řeči, kterým jsem nerozuměla, tajemná a až nepříjemně hustá atmosféra…

„Řečičky. Již několikrát předtím a nesčetněkrát poté jsem ti dokázala, že příkazům lze vzdorovat. A to velmi lehce. Ne, ty jsi jednoduše nechtěl. Bylo to tak pro tebe jednodušší. Vždyť kdo by si neužil s krásnou, dlouhonohou brunetkou, která ochotně ukáže výstřih úplně každému? Natož tak slavnému princi, králi mezi všemi prostopášníky, kteří se kdy na této planetě vyskytovali.“ Žena, Cara, si odfrkla. Věty, které vycházely z jejích dokonale tvarovaných úst, byly jako vystřihnuté z historických knih, avšak význam byl stále urážlivý, i když v elegantním obale.

Už už jsem byla nachystaná na obranu Jeremyho, už už jsem chtěla přestat předstírat spánek a zastat se ho, ale v tom mě zastavily slova, jež on, Jeremy, vyřkl. Slova, která mě opravdu zabolela…

„Ale prosím tě, vždyť sama moc dobře víš, že brunetky nemám rád. Nikdy jsem je rád neměl, nikdy jsem je neupřednostňoval – a nikdy tomu tak ani nebude…“

 

---

Jsem nepoučitelná. Opět jsem vás nechala dlouho čekat... Ale o prázdninách se to snad zlepší a pokud tahle povídka do té doby neskončí, budete mít kapitolky častěji - snad... :))

K tomu rozhovoru - pokud jste z něj mírně zmatení, nezoufejte. Nejedná se o nijak důležitou část, hlavní je pouze zakončení. Zatím si nejsem jistá, jestli někdy v budoucnu bude vysvětleno, co měl tenhle rozhovor vůbec znamenat. Uvidíme, uvidíme...

Za kapitolku poděkujte mým hnacím motorkům - NatyCullen a BelleSwan1992.

---

17. kapitola || Shrnutí || 19. kapitola

« Předchozí díl Následující díl »

Autor: Neyimiss (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Give a second chance - 18. kapitola:

Nechápu, nechápu vůbec nic. Zatím se můžu jen domýšlet, tak doufám, že nám to brzy objasníš. Jak se mi zdál Jeremy úžasný, tak se to začíná pomalu obracet a já si přeju, aby se vrátil Edward, a... něco, aby o ni bojoval.

No ty vol... Bláho! Co to má být?!
Jestli jsi mi chtěla přivodit infarkt, teď se ti to povedlo. Já jsem říkala, že se prostě něco časem pokazit musí a už je to tady. Jestli má tedy Jeremy averzi k brunetkám ( ), je za tím jeho vztahem-nevztahem s Bellou něco jiného. Buď od ní něco chce, nebo se chce jen tak pobavit, nebo se možná někomu pomstít, popřípadě jen nechce před Carou ztratit glanc. No, uvidí se, každopádně jsem měla co dělat, abych nedostala infarkt.
Jinak, kapitolka samozřejmě opět přímo předokonale napsaná

Tak to je pak náš milý Hádes buď velmi dobrý lhář, nebo je barvoslepý... Ale něco mi říká, že ta druhá možnost je nepravděpodobná. Což znamená, že je to hnusnej lhář, kterého poslali Volturiovi, aby zjistili, jak je to s Bellinou přeměnou, protože se k nim nedoneslo, že Bella už Callenovi neotravuje... Jop, od začátku je mi jasné, že Jeremy může být čímkoli, ale rozhodně ne člověkem, to je pod Bellinu úroveň! Jedu dál!

dokonalý!!! a jsem stále čím dál tím víc zmatená

Co přesně jsem to přečetla? To-to... Ney! Víš, že mě děsíš? Já si myslela, že našla svého prince a on je to idiot! Opravdu by mě zajímala tvá představa o zkaženým konci. Mně se povídka líbí víc a víc a jelikož mě tento díl pořádně naštval (Jeremy), tak se to pokusím ještě dnes dočíst!

hohohou výborné! snad nejlepší kapitola... ááá! tleskám, tleskám, tleskám!!! honem další prosím! Vážně úžasné, originální, dokonalý

vydařená kapitola. hrozně super povídka. honem další kapitolu! jen tak dál... vážně máš talent!

Páni, Neyi...
Tohle je vážně báječná kapitola, moc se ti povedla, je jako vždy dokonale propracovaná, ty tvoje slovní obraty ve mě vážně vzbuzují závist...
Hm,,, jsem z těch jejích snů pěkně zmatená, byl to Edward, Jeremy???
Vážně nevím a deprimuje mě to...
Týjo, kdy už nám kur** řekneš, kdo je ta dokonalá, bohatá bloncka.
Já vážně nevím, to mě štve. Vytvořila jsi perfektní, tajemný, výjimečný příběh, a já jsem hrozně ráda, že nehodláš skončit u 20. kapitoly, páč to bysi nás s NatyCullen mohla rovnou odvézt do Bohnic. .......
Teď si ačínám myslet, že Jeremy a bloncka jsou upíři, ale vážně nevím, ty jsi vážně hrozný tajnůstkář... Ale jako ten konec? Nevinná poznámka? Pche, tak to si odpyká. A já už si začínala myslet, že je dokonalej. Jsem vážně zvědavá, jestli to myslel vážně, co je zač, co na to Bella, co na to bloncka, co pak udělá Bella. Ježíš doufám, že další kapitola přibyde hódně rychle, páč chci odpovědi na svoje otázky, ale stejně se obávám, že se všech odpovědí v příští kapitole nedočkám... Já nevím, buď jsi pisatelka z jiný dimenze, že píšeš tak krásně, nebo jsi blázen s mega bujnou fantazíí, protože vždycky příjdeš s něčím novým, překvapujícím, originálním, každou kapitolu si pro nás něco takového přichystáš, což mě vede k názorům typu - ona je mimozemšťan, vážně, Neyimiss, ty píšeš hrozně krásně.
Doufám, že zase někdy napíšeš nějakou jednorázovku, páč bych si jí hrozně ráda přečetla, vždycky jsou to skvosty, ty povídky od tebe. Tahle kapitola byla mimořádná, skvělá, úžasná, tajnůstkářská, skvostná, žalostná, ke vzteku pudící, originální...
Mám moc málo superlativ, jsem loser...
Né, ty určitě víš, co chi číct, ty mimozemštánku jeden. Hrozně se těším na další kapitolu a jen tak dál!


PS: Hnací motůrky, jo?
Tak to moc děkuju, toho titulu si vážně vážím.

WoW! Nádhera! Konečně jsem to všechna stašila přečíst a jsem příjemně potěšená. Přímo nadšená. Můsím poděkovat tvojí skvělé sestřičce, která mě na tuto povídku navedla. Je opravdu skvělá!! Píšeš nádherně! Hold jde poznat, že jsi se SiReen sestra. Pořád kritika na sebe samu, píšete úžasně... vrrr... taky bych tak chtěla umět psát a mít tak skvělý námět. (To, že tě tu takhle vychvaluju, neznamená, že ti odpustím to s tím Jerremim Se nechám přebarvit a bude ) Je to opravdu skvělá povídka a já tě budu klidně popohánět každý den, aby jsi přihodila další dílek, abychom tak dlouho nemuseli čekat!
Ale ten konec mě opravdu dostal, i když jsem ho už slyšela z úst tvojí "medvědí" sestřičky (pokud se to dá říct, že z úst, když to bylo pře icq ) Dosti zajímavé jméno, Cara. I když já si mám co stěžovat, že? Cora... změníš jedno písmeno a je to ... :D
Jsem taky dost zmatená z toho rozhovoru a doufám, že to někdy vysvětlíš :).
Jinak velký kompliment tobě, píšeš opravdu nádherně!!

dát nakládačku Jeremymu!! a to pořádnou.. teda ty nás ale trápíš..

Jsem z toho trochu zmatená, ale doufám, že v dalších dílech to bude lepší a já pochytím všechny souvislosti.

doufám, že brzo bude další díl....

Ehm? Co? Ježiš? Já... Boha... Ne, nerozdýchám to... Potěš koště, mě asi trefí pepka! Za takovéto konce tě asi přehnu přes koleno a dostaneš pětadvacet na prdel! Grrr, si mě nepřej!
Ale! Kapitolka byla super! Krásně jsi popsala tu počáteční Bellinu zmatenost, ty zmatky v hlavě a pak to urovnávání a uklidňování.
A z toho rozhovoru jsem zmatená, to máš pravdu! Ale ještě, že není moc důležitý. Ale zase bylo pěkné vidět (číst), jak se spolu ti dva baví, a jak si asi Bella musela připadat.

Cara? Cara? Co to je za jméno? No jo, pro takovů malů... No nevím, jak to napsat, moc ji v lásce nemám, fandím Belle a Jeremymu... No prostě pro malů svi*u, to je jméno vyhovující. To zní jako kafé Caro. No to je jedno...
A co ten konec, hm? Uf, už teď mám depku a potřebuju další dávku povídky! Takto to ukončit, to není možné! V každém případě umíš dobře a hlavně napínavě zakončit kapitolku.
Nemá rád brunetky? Chce dostat?? Já mu dám do držky asi! Určitě!

Cccc, debil! To si u mě dobře posral! Grrrrr! To Bellu muselo opravdu zabolet toto zjištění.
A jsem zvědavá, jak se budou k sobě pak chovat.
ALE! Kapitolka nádherná! Plně procítěná, skvěle napsaná... Dokonalá! Těším se na další!
Hnací motorek? ( ) Tak za tohle označení jsem ráda a jsem ti za to vděčná. Já jsem prostě zarytá fanynka Givu! Yeaah!

Já nemám slov!

A SiReeNce! Sprostě si na mě zapomněla a já žádám, abys to okamžitě dopsala! :D
Kapitola opět úžasná, úplně jsem se do ní zažrala a užívala si ji. Máš na mysli "tu" scénu? Tu? Fakt? Srnečkáááá.
Šarlotka je prostě nejlepší, to říkám pořád. Jsem ráda, že jsi ji tam nakonec dala, vím, že jsi váhala, ale je to super. Takové... zpestření a zamotání.
Ten sen... Edward, Jeremy... nebo někdo jiný? Mmm? Nenapínej mě. :(:D
Nejvíc mě dostal princ Jeremy "James Bond" Prostopášník. Tos totálně zabila.
Teď už vím, odkud je Jeremy... Tušila jsem to už dříve, ale teď je to oficiální, když to Cara prozradila. Mimochodem, pěkné jméno, ale Šarlotka je lepší. :P:D
Ten konec... Páni. *hvízd hvízd* Kam se hrabe můj konec? Teď jsi mě opravdu naštvala. A já si myslela, jak není geniální. No, k věci. Nemá rád brunetky? Chudák Bella, mno. Její problém. Ale - a to je hlavní - já jsem blondýna, takže...
Moc se těším na další skvost, ale nespěchej, ať si co nejdéle udržím pozici prvního. Ne, co to melu, pohni, pohni, pohni, jsem úplně napnutá, co na to Bella...
Moc povedená kapitolka, ale ty jiné snad ani psát neumíš.


P.S.: Už nahazuješ další? :D

Přidat komentář:

Nick:

Text: