Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Gigolo od vedle 11. Kapitola

07.05.2010 (20:15) • albatrosR • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 3905×

11. Kapitola

Dobře naladěný a připravený zvoním na dveře.

„Konečně!" ozývá se zpoza dveří. Vyběhla matka Belly. Ani mě nezaregistrovala a už táhla Bellu do domu. Malá otočka před dovřením dveří.

„Ach, Edward," podlomila se jí kolena a postrčila Bellu dozadu. Bella po mně střelila lítostivě očima a proplížila se kolem matky.

„Sakra," pomyslel jsem si, když na mě zase asi pět minut vejrala.

„Potřebujete ode mě něco, madam?" slušně jsem se optal a pomalu se točil na patě.

„Ano!" vykřikla a chytila mě za paži. „Nepůjdeš dovnitř na pivo? Vím, že ty jsi asi zvyklý na něco víc nad úroveň, ale chlap jsi taky, půjdeme," táhla mě za rameno dovnitř. Vzpomněl jsem si na to, co říkala Bella o lákadle na nešťastníky, co tady zazvoní. Vyškubl jsem se jí z obětí.

„Promiňte, ale firma volá," autoritativně znějící hlas se nesl místností. Ona se ale nevzdávala a držela se mě, jako klíště. Pěkně nacuclý klíště.

"Neodcházej! Potřebuji útěchu, lásku, objetí. Nemám nikoho, kdo by tohle mohl dát. Zůstaň se mnou." Divil jsem se, že nepoužila žádná španělský jméno, třeba Chuanito v těch argentinskejch telenovelách tohle běží pořád.

„Volejte linku 8095, tam se o vás rádi postarají," hodil jsem jí číslo do obličeje a pospíchal ke dveřím.

„Tss. To je teda chování. Počkej, ty neřáde. Já si na tebe ještě došlápnu," volala na mě, ale mě už nezajímala. Akorát mám starost o Bellu, teď, když jsem ji tak rozčílil. V obavách o Bellu jsem se vracel domů ve svém nově ukradeném autě. Nikdo by nevěřil, že tohle povolání je tak náročné na dovednost krádeží.

V celém městě už byla tma, takže jsem se žádným místům nemusel vyhýbat. Měl jsem už docela žízeň, protože Bella voněla nějak víc, než obyčejní lidé, ale dalo se to vydržet.

Rozhodl jsem se, že až dojedu domů, skočím si do lesa, když budu mít štěstí, tak na pumu, jinak na nějakou srnku nebo tak. Těšil jsem se, až zchladím ten oheň v krku. Už jsem byl před mým domem a vystupoval z auta, když v tom slyším něčí myšlenky.

„Konečně je tady. Už se těším, až si spolu zase užijeme." Poznal jsem, že jsou to myšlenky Sofie, mojí zákaznice. Nikdy jsem ji neměl moc v lásce, v sexu nebyla nic moc a nikdy nezavřela pusu. Pořád něco říkala, i když mě to absolutně nezajímalo. Pomalým a váhavým krokem jsem šel domů. Nejspíš jsem nezamknul, protože nevím, jak by se tam jinak dostala. Vešel jsem do dveří od domu a už jsem ji měl pověšenou okolo krku.

„Ahoj, Edwarde. Jsem tak ráda, že jsi konečně tady," šeptala mi do ucha.

„Ahoj," řekl jsem jí jen a odstrčil ji od sebe.

„Ale copak, copak? Nemáš náladu, nebo co? Jindy se na mě vrhneš a hned ze mě serveš oblečení a dneska nic?" divila se.

„Promiň, ale já fakt nemám náladu," omlouval jsem se jí.

„A nemohli bychom si aspoň povídat? Dneska nechci být sama," prosila mě.

„Jak chceš. Jsou to tvoje peníze," řekl jsem jí.

„Kde jsi byl, Edwarde? Za nějakou kočičkou?" chtěla vědět. Opravdu jí do toho nic nebylo, ale já jsem jí to řekl.

„Byl jsem za Bellou, je docela pěkná," řekl jsem jí. Ona se chvíli zamyslela, a pak z ní vypadlo.

„Jo? A kde bydlí ta Bella?“ ptala se.

„V bohatý čtvrti na konci města,“ odpověděl jsem slušně, ačkoli lhostejně.

„Nemyslíš náhodou Bellu Swanovou?"

„Jo, tu myslím. Ty ji znáš?" Byl jsem zvědavý.

„Jasně. Chodily jsme spolu do školy. Já ji teda neměla nikdy v lásce. Jednou, na její sedmnáctiny, jsem jednomu týpkovi, kterej ji chtěl, pomohla opít," začala se strašně smát. A to byla poslední kapka. Takže tahle holka pomohla tomu klukovi Bellu znásilnit. To jí nedaruju. Ze sedu jsem vystřelil do stoje a chytil jsem Sofii pod krkem.

„Ty jsi mrcha, víš to? A ještě jsi strašně ukecaná, když by si mlčela, mohla bys žít, ale ty ne! Musíš pořád dokola něco kecat a nakonec někoho naštveš, a to se ti vymstí. Víš, já tě teď zabiju," usmál jsem se na ni. Ona na mě jen vytřeštila oči a já jsem jí přikývnul. Hodil jsem ji přes místnost na skleněnou skříň. Všechno sklo se vysypalo ven a ji pořezalo. Začala strašlivě ječet, ale já jsem byl během vteřiny u ní a zacpal jsem její pusu rukou.

„Pšš, neboj se. Zabiju tě rychle." Všechna ta krev okolo ve mně vzbuzovala strašlivou žízeň. Jedním jediným pohybem jsem prokousl její krční tepnu a začal sát krev, která byla tak lahodná, ale trochu byla cítit alkoholem, určitě si dala aspoň pár panáků. Ona se mi snažila vysmeknout a utéct mi, ale já jsem byl silnější. Jak jí ubývala krev, byla slabší a slabší, až se nakonec přestala bránit úplně. Za chvíli bylo její tělo bezkrevné, tak jsem ho odhodil. Až po chvíli jsem si uvědomil, že jsem ji zabil, ale bylo mi to vlastně jedno. Nějak mě to netrápilo.

Asi po dvou hodinách zírání na její tělo někdo zaklepal na dveře. Rychle jsem vylítnul a snažil se schovat tělo, protože ten kdo stál za dveřmi, byla Alice. Slyšel jsem její myšlenky.

„Do prčic!" řval jsem v duchu a přitom táhnul tělo Sofie za nohy do skříně. Ozvalo se další hrubé a dlouhé zaklepání na dveře a Aliciny myšlenky nabraly jiný směr.

„Edwarde, no tak. Já vím, co se tady stalo, jenom mi otevři. Prosím." Jejím prosícím myšlenkám se nedalo odolat. Ozvalo se už mírnější zaklepání a já pustil Sofiiny nohy. Došel ke dveřím a vtáhl Alice dovnitř.

„Edwarde!" vrhla se mi kolem krku. „Tohle si přeci nikdy nedělal, je to už druhá za 14 dní. Víš, že Carlisle snese jenom jednu za měsíc a to už je z toho na mrtvici," rukou naznačila uvozovky u slova na mrtvici, abych si asi nemyslel, že je úplně tupá.

„Alice, nevím, co tobě je do toho," jenom jsem tak mimochodem prohodil. Mělo to znít naštvaně, zlostně, ale na nic víc jsem se nezmohl. Smutně jsem se díval na zem a pohledem těkal mezi Sofii a kaluží krve vedle ní.

„Já vím, co s tebou Bella dělá," vydala ze sebe nečekaně. Překvapeně jsem jí pohlédl do očí. „Myslíš, že je lehký tě vidět v myšlenkách jak se trápíš? A když vím, co má přijít a co je nevyhnutelné?" Skončila a posadila se vedle mě. Jen jsem s neurčitým výrazem poslouchal její myšlenky nadcházejících událostí. Na posledním obraze moje tělo ztuhlo zlostí.

Shrnutí albatrosR/Anička14vampire

Správa pro všechny naše čtenáře!!!

Již pár čtenářů se mě ptalo, jaký systém máme v psaní této povídky.

Je to jednoduché - s Aničkou píšeme každá jednu část.

Není to tedy tak, že bychom se střídaly v psaní kapitol, ale každá píšeme jednu část (částí je třeba 10).

Doufám, že jsem to tedy objasnila pro všechny, kteří se mě ptali na tuto otázku.

:)

Autor: albatrosR (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Gigolo od vedle 11. Kapitola: