Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Future: 7. Strach

11.05.2011 (18:00) • Tessie95 • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1343×

Strach

Mississippi 1920:

William odvedl Alici do svého bytu asi 20 mil od sanatoria, ale pořád si nebyl jistý, cestou narazil na pach jiného upíra, strachoval se, že přestal být opatrný a celou duší se ponořil do svého plánu. Velice určitě věděl, že ředitel sanatoria bude tušit, že Alici odvedl právě on, ale také nabyl dojmu, že se nebude nijak namáhat s jejím nalezením. Možná byl dokonce rád, že je Alice konečně pryč. Byla přece jeho nejvíce problematický pacient a o problémy nikdo nestojí.

William nechal Alici ve svém bytě, byl si jistý, že tady je v naprostém bezpečí. Rychle vyběhl z bytu a snažil se najít onu stopu, po nějaké době na ni narazil, cítil, že na něho ta osoba, která ho už několik dnů bedlivě pozoruje, čeká, až za ní William sám přijde, a on šel, chtěl zjistit, co ona osoba chce. Doběhl na malou mýtinu a spatřil muže, nejvíce se zaměřil na jeho oči, byly krvavě rudé, věděl, že pokud by s ním onen muž hodlal bojovat, William by určitě prohrál.
Ale o co mu jde? Proč mě sleduje? To bylo jediné, na co dokázal myslet.
„Co po mně chceš? Cítím, že mě už pár dnů sleduješ."

Upír povytáhl obočí. „Ano, sleduji tě. Všiml jsem si, jak lpíš na té maličké dívce. Alice se jmenuje, že? Jako by byla jediná lidská dívka na světě, přemýšlel jsem o tom, jak moc by ti ublížilo, kdybys o ni přišel." William začínal mít zlé tušení, tomu muži o něco jde a nějak je do toho zapletený i on a Alice.
Prohlédl si upíra znovu, pozorněji, byl vyšší postavy, dlouhé blonďaté vlasy svázané do culíku,
značně potrhané oblečení, jako by dlouhou dobu cestoval.
Jeho oči byly karmínově rudé, ale to není nic neobvyklého, spousta upíru se živí lidskou krví, William nedokázal zabíjet lidi, proto zabíjí zvířata, ale upírů, stejného typu obživy, není moc.
Williamovi naháněl strach spíše výraz v nich. Čirá zloba a nenávist. Nic víc, vůbec nic.

„Co by si asi dělal, kdybych tu tvoji milovanou dívku zabil? Zabil bys mě? Ne, to asi ne, na to nejsi dost silný. Zabil bys i sebe? Nebo by ses mi postavil, i když víš, že sám zemřeš? Obětoval bys svůj život za ten její?" William začal chápat, je stopař, jediné, o co mu jde, je hra. A teď si vybral Alici. Jeho Alici.
„Ještě se uvidíme, zanedlouho, ale můžeš si být jistý, že jeden z nás zemře a ta maličká taky.
Naviděnou..." Zmizel se zlověstným úsměvem, William se rozběhl domů. Museli odejít, a to rychle, jinak oba zemřou.

Svatba

Dallas, Texas 1925:

Charlotta byla už nějakou dobu zavřená v pokoji, a nechtěla k sobě nikoho pustit. Nejvíce vyháněla Petera, který věděl, že si připravuje šaty na svatbu, ale stejně chtěl být pořád s ní. Taky proto poprosila Jaspera, aby odváděl jeho pozornost. Fungovalo to jenom několik dní, potom to začalo být ještě horší. Jasper bral Petera no několika denní lovy, na kterých Peter vydržel maximálně jenom dva dny. Po dvou dnech to s ním bylo k nevydržení. Jeho emoce byly plné netrpělivosti a touhy ji zase alespoň vidět. Proto ho Jasper radši vzal opět domů.

Zase byl druhý den mimo domov, a Peter zase hučel, už to s ním bylo zase k nevydržení.
„Jaspere, no tak. Pojďme domů, tady stejnak nemáme co dělat. Já se děsně nudím a chci vidět Charlottu, teď bych jí ani nelezl do pokoje, jenom ji vidět. Vím, že ti řekla, abys mě zabavil a nepustil mě do jejího pokoje. Ale já nebudu nic provádět, slibuji." Udělal na Jaspera psí oči. Rychle se rozmýšlel, ale když cítil, jeho nedočkavé emoce věděl, že ho tu neudrží víc ani minutu. Proto souhlasil.
„Dobrá, ale jestli něco provedeš, tak tě až do svatby budu držet tady, a na to, že se dostaneš k Charlottě, budeš moct zapomenout. Tak jdeme."
„Dobře, budu hodný. Protože vím, že to myslíš vážně. Ale teď už konečně pojď!" Peter se rychle rozběhl domů, tak rychle, že mu ani Jasper nestačil.

Ale před domem se zastavil.
„Lásko, pojď ven, nebo si pro tebe dojdu." Byl roztěkaný, jako by se neviděli roky. Jasper to nechápal, moc dobře věděl, že to, co k sobě cítí oni dva, on nikdy nezažije. On vzbuzoval strach jen na pohled.
Všichni se mu vyhýbali, když k Peterovi a Charlottě přišli někteří jejich přátelé, které za těch pět let, co byl Jasper ještě s Mariou, potkali, vyhýbali se mu. Ale Peter se ho snažil zapojit alespoň trochu do rozhovoru. Dnes měli svatbu.

Jasper měl na sobě stejně jako Peter černé sako a kalhoty. Charlotta tak, jak šla k oltáři, vypadala jako anděl, Peter na ní mohl oči nechat. Stáli vedle sebe před oltářem, po Peterově boku Jasper a po Charlottině nějaká žena, kterou s sebou přivedl farář Marek.
„Sešli jsme se tu..." Farář mluvil a mluvil, nikdo ho asi moc nevnímal, Peter byl zahleděný do Charlotty.
„Petere, bereš si Charlottu za svoji ženu?" zeptal se farář.
„Ano," řekl hrdě a hlasitě Peter.
„Charlotto, bereš si Petera za svého muže?"
Charlotta se rychle nadechla. „Ano."
„Dobrá, vyměňte si prstýnky."

Ta žena jim podala prstýnky, farář počkal, až si je vymění, potom zase promluvil.
„Tímto vás prohlašuji za muže a ženu, dokud vás smrt nerozdělí."
„Můžete si dát první novomanželský polibek." Vypadala to, jakoby Peter na nic jiného nečekal, chytil Charlottu a vášnivě ji políbil, až je ta žena musela s úsměvem napomínat. Před kostelem se zastavili a Jasper jim oznámil to, co jim chtěl, už nějaký čas chtěl říct.
„Děkuji, že jsem mohl být na vaší svatbě, ale je čas jít. Vy teď budete mít líbánky a já chci jít hledat to, co mi v mém životě chybí, zatím nevím, co to je, ale třeba to najdu. Nebojte, nevidíme se naposledy."
Rychle Charlottu a Petera obejmul a rozběhl se dřív, než se mohli vzpamatovat.

Autor: Tessie95 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Future: 7. Strach: