Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Future 5. Lež

01.03.2011 (21:30) • Tessie95 • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 967×

Lež

Sanatorium pro duševně choré 1920

Temná místnost byla ozářena snad stovkami svíček. Na bílé posteli leželo tělo překrásné mladé dívky. Jemná bílá pleť, podobná římskému mramoru, krvavě rudé plné rty a zářivé černé dlouhé vlasy. Všechny ženy by skřípaly zuby žárlivostí. Tělo dívky bylo oblečeno do překrásných bílých saténových šatů, které by jí kdejaká nevěsta mohla závidět. U nohou postele stál muž. Jeho obličej byl skryt ve stínu, dívka mu nemohla vidět do tváře. Muž vyšel ze stínu. Viděla mu do tváře. Byl to William.
„Nejde to vzít zpátky, ale bylo to nutné, Alice," promluvil smutně k Alici. Ona otevřela oči. Měly barvu sladkých karamelek.

Alice se s trhnutím probudila. Vše zmizelo.
„Jenom sen. Byl to jenom sen!" utěšovala se v duchu. Lhala si. Nikdy to nebyl pouhý sen.
Na schodech se mihl Williamův stín. „Pane doktore, oni to ví," vyhrkla Rachel a chytla se jeho ruky.
„Pan ředitel ví, co jsem pro vás udělala. Viděli vás k ní jít. A dnes si za mnou přišli pro spis," vzlykala.
„To bude dobré, všechno se vyřeší," uklidňoval hysterickou sestřičku William.
„To nebude! Propustili mě. A vy máte jít okamžitě k řediteli. Chce s vámi mluvit.“

Ředitel sanatoria byl menší, zavalitý, asi pětačtyřicetiletý muž. Byl rozčílený, v panu Storrovi se zmýlil. Snažil se uklidnit, když pozoroval muže sedícího naproti němu v křesle.
„Já jsem nic neprovedl. Přišel jsem sem, abych léčil pacienty - a to taky s přesvědčením, že je to správné, dělám.“

Ředitel se prudce zvedl, až židle, na které seděl, s hlasitým třesknutím spadla na zem.
„Ale Mary Alice Brandon patří mezi mé pacienty! Mezi nevyléčitelné! A navíc se z archivu ztratila její kompletní složka. Slečna Rachel tvrdí, že o ničem neví. Ale já vím, že lže. Protože někoho kryje."
„To je absurdní!" William zvýšil hlas.
„Přiznávám, že jsem bez vašeho svolení navštěvoval Alici, ale o spisech nic nevím," řekl už klidný William.
„Myslím, že bude pro nás všechny lepší, když odejdete. Vrátíte se do Anglie," řekl již rozhodnutý ředitel.
„Myslím si totéž," odvětil William.

Útěk

Kanada 1925

Kdyby tady byl Peter, pomohl by mu, ale on tu není, odešel. Jasper ho nechal jít. Byl si jistý, že bude nesmírně šťastný, ale on sám byl velice osamělý. Neměl žádného přítele, který by mu mohl pomoci. Cítil se strašně mizerně. Jasper seděl pod velikým stromem s hustou korunou, usilovně přemýšlel. Chtěl odejít, ale jak by to měl provést? Měl vůbec nějakou šanci, že ho nechytí a nezabijí? Potřeboval pomoc. A moc dobře to věděl.

Z lesa se ozval hlas, spíše tichounké zašeptání: ,,Jaspere!" Ten hlas rychle poznal, plynulým pohybem se otočil a podíval se za mohutný strom. Peter seděl skrčený v nedalekém křoví, vedle něj seděla Charlotta, přátelsky se usmívala.
„Pojď sem, nemáme moc času," pronesl Peter.

„Co tady děláš? Marii jsem řekl, že jsem vás zabil, jinak by na vás poslala své lidi. Jestli vás uvidí, zabije vás. Nás všechny! Tak zmizte!"

Peter zavrtěl rozhodně hlavou: „Ne! Proč myslíš, že jsme se vrátili? Když jsme utíkali, mohl jsi nás klidně chytit a zabít. Ale tys nás nechal jít. Něco ti dlužíme," odmlčel se. Charlotta se na Jaspera povzbudivě usmála.
„Tam venku je to hrozně úžasné, malinkatý domeček u lesa. Daleko od všech lidí, od města. Můžeme se probíhat po lese, nikdo nás nemůže vidět. Chceš tohle jen tak zahodit? Vždyť můžeš být svobodný. Můžeš normálně žít. Skoro jako člověk. Nikdo ti nebude rozkazovat. Budeš sám sebou..."

Jasper ji přerušil: „Ale budu pořád zabíjet."
„Bez zabíjení nemůžeme nikdy existovat! Jsme upíři, Jaspere!!!" Peter už byl doopravdy rozčílený, nechápal, proč Jasper nechce odejít. Vždy chtěl jít pryč. Pryč odtud. Pryč od Marie.

„Jaspere, pojď s námi! Možná na něco přijdeme. Máme hotový plán. Odtud až na druhý kraj tohoto lesa není ani jedna hlídka. Ani jeden upír, to víš. Tady je jediná šance k útěku. Chceme tě u sebe. Jsi Peterův nejlepší přítel. Chce tě za svědka. Nikoho jiného. Takže pojď!"
„Vy se budete brát?" zeptal se překvapený Jasper. Peter se Charlottou se na sebe nejistě podívali, potom jednou přikývli, jistě přikývli.
„Dobrá, jdeme," rozhodl se.

Autor: Tessie95 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Future 5. Lež: