Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » From playboy to husband - 18. kapitola

13.08.2014 (14:15) • Simiik • FanFiction na pokračování • komentováno 6× • zobrazeno 1891×

Zaparkoval jsem před rodinným sídlem a vypnul motor. Es nervózně mnula ruce.

„Předtím, než vkročíme do jámy lvové, ti budu muset poskytnout drobné info o smečce.“

Mlčela, jen tupě zírala před sebe. „No, beru to jako vybídnutí. Takže hlavou rodiny je matinka. Nezkoušej jí lichotit, bylo by to jako hada dráždit bosou nohou, nebo říct Mariah Carey, že je tlustá. Naopak u mého otce nešetři lichotkami. Hlavně se ho ptej na jeho obrazy. Spíš bych to nazval, jako pokusy pětiletého děcka nakreslit strom. Kdyby se tě chtěl náhodou dotknout, uhni. Není perverzák, věř mi, testoval jsem to, ale má dar. Pomocí doteku zjistí, všechny tvé myšlenky.“ Polekaně sebou cukla. Začínal jsem mít doopravdy obavy, že to nezvládne. „Neboj, budu tě jistit svým psychickým štítem, ale raději mě poslechni.“ Nepatrně kývla. „Dále tu máme dvojčata. Ty už znáš. Jako poslední tu máme strýčky. Caius je bratrem mého otce. Dvě slova ho krásně vystihnou, magor nad magory. Jinak je neškodný. Matčin bratr Marcus je otcem Demetriho a Kate. Ta tu není, protože musela na svatbu své kamarádky a Demetri je v Br…“

„Vím, kde je,“ vpadla mi do řeči Es. „Myslím, že tu tvou rodinku zvládnu, ale musím si být jistá, že mi pomůžeš, Carlisle. Teď a tady mi slib, že mi budeš krýt záda, jasný?“ Tatam byla vyplašená Es. Pobaveně jsem se zaculil, ji ta sebejistota přejde, až bude čelit matince. Natáhl jsem k ní dlaň. „Máš mé slovo, prdelko.“

„Asi mám zatmění mozku, ale věřím ti.“ Stiskla mou dlaň.

„Jsem pohotový a navíc s nimi umím manipulovat jako se zbytkem světa. Žádný stres, Es. Tak co, jdeme?“

Pustila se mě a vystoupila ze své strany. Napodobil jsem ji a nechal pro teď stranou věc s Demetrim. Ano, žralo mě, že nevím, proč ví o něm skoro vše.

Nabídl jsem jí rámě a ještě si jednou prohlédl. Nákup šatů trval podle mého velice, ale velice dlouho. Tato ženská mě doháněla k šílenství, protože si nedokázala vybrat. To, co se líbilo mně, se zase nelíbilo jí a tak dále a dále. Nakonec jsme se shodli a výsledek byl nyní na jejím těle. Vlasy stáhla do ohonu, aby vynikly stříbrné náušnice.

„Nejsi gentleman, bojíš se, že zdrhnu?“ reagovala na moje rámě, nicméně se do něj zahákla. Zasmál jsem se a společně jsme se vydali dovnitř. „Vidíš, proto si tě beru - znáš mě až příliš dobře.“

„Znám tě… přesto si tě beru. Asi si budu rozumět s Caiem.“

Kavárna nebyla zrovna ideální místo srazu, ale raději to ignoroval. Pokoušel se soustředit na Olivera a Filipa. Jeho mysl ale pokaždé zabloudila k Barbie.

„Proč zde setrváváš? Nemáme na práci další zbohatlíky?“

Vzpomněl si, jak včera zmatkovala, když spatřila nevěstu a ženicha. Byla natolik nervózní, že převrátila mísu s punčem přímo na něj. Buď to, nebo ji naštvaly jízlivé poznámky na její adresu.

„Garrette?“

Škubl sebou a mírně se zamračil.

„Mám tu práci. Vrátím se, až bude po všem.“

„Pár upírů dělá problémy,“ ozval se Oliver. Garrett tušil, že se Oliverovi nelíbí nynější situace. Patřil mezi strašpytly a zrovna teď jim nehrálo do karet, že si Garrett užívá.

„Věřím, že se o to dokážete postarat beze mě,“ reagoval na jeho obavy Garrett. „Filipe, mám pro tebe prácičku. Nedávno jsme ji potkali v obchoďáku. Uršula Weinsz.“ Zvedl se ze židličky a nechal ty dva za sebou.

Barbie ho stále pronajímala jako snoubence. Takže musí zpátky naklusat za ní. Dnes byl v plánu obřad, pokud se neplete, což určitě ne, tak mu zbývá sotva pár hodin. Barbie už ve svém hotelovém pokoji stoprocentně panikaří a nadává na jeho maličkost.

S úsměvem na rtech prošel halou, kde bylo hned několik nepřehlédnutelných oznámení o svatbě dvou zbohatlických upírů. Nesnášel tyto upíry. Měl z nich osypky. Jejich arogance, sebejistota a přesvědčení, že mohou kdykoliv cokoliv. Proto rád hrál hry. Vidět sebevědomou upírskou paničku škemrat o jeho lásku a náklonost. Vidět je na kolenou a bez peněz. To mu dělá opravdu dobře.

„Garrette?“ promluvil hluboký hlas za jeho zády.

„Ano?“ otočil se a spatřil ženicha.

„Mohli bychom na kus řeči?“

Garrett pátravě pozdvihl obočí. Hrát snoubence Barbie ještě zvládne, ale vrbu Felixovi?

„Promiň, ale…“

„Jde o Kate.“  

I tak ho mohl odmítnout. Ale velice ho zajímalo, co má na srdci. Když šlo o Barbie, zvědavost vyhrávala před rezervovaností. Společně s Felixem se odebral na zahradu, kde se měla svatba odehrávat. Vyhrazený prostor byl zastřešený obrovským bílým altánem. I kdyby vysvitlo slunce, upíří mohou být v pohodě.

„Cos mi chtěl na Kate prásknout?“ položil Felixovi otázku v momentě, kdy se posadil u jednoho z kulatých stolů. Všude kolem nich kmital personál a dokončoval poslední úpravy.

„Včera jsem vás dva bedlivě sledoval. Nevypadáte jako pár, nemiluješ ji. Nevím, co to s ní hraješ za hru, ale stáhni se. Protrpěla si toho dost.“

Pan Správňák, jak jde vidět. Garrett se musel sám pro sebe zasmát. Nesnášel, když někdo moralizoval. Navíc chlap jako je Felix.

„Určitě mluvíš z vlastní zkušenosti, že? Opustit ji kvůli její nejlepší kamarádce a pak ji pozvat na svatbu. To chce mít opravdu koule.“

Ve Felixově tváři se objevilo překvapení. Asi myslel, že to Barbie nebude vytahovat na povrch. Omyl. Garrett se nechal dostatečně informovat, aby věděl, do čeho leze. Naoko je přece její snoubenec. Musí vědět, kolikrát denně chodí na velkou, jaké je její oblíbené jídlo, film nebo písnička.

Garrett stočil hlavu mírně na levou stranu. Něco, spíš někdo, ho zaujal. Přicházela k nim Barbie a nešla dvakrát rovně. Naopak. Nějakým záhadným způsobem se k nim dostala, aniž by si neublížila, a usmívala se, jako by dělala reklamu na zubní pastu.

„Ahoj, miláčku, chyběl jsi mi,“ pronesla hlasitě a nalepila se na Felixe. Garrett pohotově vstal ze židličky a přišpendlil si Barbie na svou hruď.

„Šilhá, když je opilá,“ oznámil Felixovi a po očku pokukoval po Barbie. Ta se stále culila. Zajímalo ho, co do sebe dostala. Určitě má v sobě celý minibar a stoprocentně si nemohla odpustit návštěvu baru dole v hotelu. Ach… Nějak se mu to komplikuje.

Vzhlédla k němu, zamračila se. Asi poznala, o koho se jedná.

„Nech mě, bezdo…“ Než to stihla doříct a prozradit je, Garrett uzamkl její neposedné rty svými. V momentě, kdy tak učinil, mu tělem proplouval elektrický proud. Nebylo to jejím darem. Tím si byl jist. Sladké rty, které právě ochutnával, ho nutily přidat na intenzitě a polibek prodlužovat. Nikdy nepocítil nával vzrušení v takové míře. Od prvního pohledu se mu líbila, ale zavrhl ji, když zjistil, kdo je. Bohaté upírky jsou jen na hraní, nic víc. Ale od ní chtěl něco víc, tušil to a najednou si to i ověřil.

Zatím vše probíhalo ve znamení míru a pohody. To znamená, že Jane nezneužívala dar na Aleca. Marcus se nehádal s matinkou a Caius nezesměšňoval otcovy malířské výtvory. Všichni se totiž soustředili jen na mě a mou snoubenku. Kdybych měl obrovskou skleněnou nádobu, mohl bych z fleku začít sbírat po stole oční bulvy, jak byli překvapení. Nechápu, proč mi nevěřili, když jsem jim oznámil, že přivedu ženu svého života představit své milované rodině, protože si ji hodlám vzít. Když si to tak zpětně probírám, asi chápu, proč se řídí: dokud neuvidím, neuvěřím.

„A jak jste se vlastně seznámili?“ zeptal se otec a vlídně se na Esmé usmál. Ta nervozitou pomalu ani nedýchala. Křečovitě svírala příbory a myslím, že si zatím ani jednou nedokázala dát do pusy sousto. Objal jsem ji kolem ramen a líbl ji na spánek.

„Tati, co ti mám povědět. Byla to láska na první pohled. U Esmé tomu už bylo na střední škole, kde jsme společně studovali a u mě tomu tak bylo až po letech, kdy se objevila u mého prahu. Teda…“ hraně jsem se zasmál a obdařil Esmé zamilovaným pohledem. „Bydlí hned vedle mě.“

„Nepřišel jsi mi nějak zamilovaný, když za tebou přišla do bytu,“ pronesla Jane. Esmé se na mě polekaně zadívala.

„Co kdyby sis šla hrát s barbínami do svého Janelandu a nechala dospělé na pokoji?“ zaculil jsem se na milovanou sestřičku. Opovržlivě se podívala na Es.

„Stejně už by měli jít do postele. Alecu, Jane, vyčistit zuby a spát,“ hlas matinky je něco jako zákon. Tudíž bez řečí oba vstali od stolu a vydali se po širokém schodišti do patra.

Dva mimo. Čtyři zbývají. To nějak dám. I kdybych měl Es vytáhnout na letiště a odjet soukromým tryskáčem do Vegas a vzít si ji tam. Sňatek jako sňatek, prachy budou moje.

„Slečno Plattová, promiňte, ale nějak mi nejde do hlavy, že by tak krásná dívka chtěla ukončit svůj život tím, že si vezme našeho Carlislea. Co na něm vidíte?“ položil Es otázku Caius.

Měl jsem sto chutí popadnout vidličku a vypíchnout mu oko. Proč se nezahrabe do nějaké krypty a nehraje si na filmové upíry? Žádná ženská po mém boku nikdy nechtěla ukončit život! To dělaly potom, co jsem je poslal k šípku. Mrkl jsem na Es. Není těžké něco odpovědět. Jsem celý k zulíbání. Podle mého názoru, Caiova otázka je naprosto zbytečná.

Es se usmála a odložila příbory stranou.

„Občas se sama sebe ptám. Jak se říká, láska je slepá, ne?“

Překvapeně jsem zalapal po dechu. Cože? Caius s otcem se zasmáli a matinka se nepatrně zaculila. Měl jsem sto chutí se ohradit. Ale žrali jí to i s navijákem a to jsem přece chtěl.

„Máte pravdu, Esmé. Jinak si nedokážu vysvětlit, proč by má nádherná žena milovala mě.“

„Aro, nemluv hlouposti.“

Znechuceně jsem si odfrkl. Nesnášel jsem, když se mí rodiče nabalovali přímo před mým nosem.

„Nechcete jít vrkat nahoru? Ale dávejte si bacha, nemíním mít další sourozence.“

„Carlisle!“ okřikly mě zároveň matinka i Es.

Protočil jsem oči a objal Es kolem ramen. „Lásko, přece nechceš, aby naše děti byli stejně staré jako jejich potencionální strýčkové a tetičky.“ Zadíval jsem se na matinku. „Es miluje děti. Už jsem vám říkal, že pracuje ve škole, kam chodí dvojčata?“ asi se za své lhaní dostanu do upířího pekla, ale nemohl jsem si pomoci. Navíc jsem už tak dost trpěl. Prdelka nešetřila mé nohy a dupala mi po nich kdykoliv, kdy jsem plácl podle jejího názoru blbost. Takže skoro nonstop.

„Rodino, jsem zpět!“ zvolal známý hlas. Všichni se otočili ke dveřím a spatřili Demetriho. Jedna část mého já si oddechla. Konečně tu budu mít chlapa, co mi bude krýt záda. Jenže Demetri se netvářil nadšeně, když mezi přítomnými uviděl i Es.

„Esmé… co tu pohledáváš?“

Viděl jsem na Es, jak se snaží něco vymyslet. Nepouštěl jsem ji, naopak víc jsem ji k sobě přitáhl.

„Budeme se brát, chtěli jsme ti to oznámit, až přijdeš. Takže... tady to máš. Co Brazílie? Hodil sis latinskoamerické tanečky s neodolatelnými tanečnicemi?“

„Ne…“

„Tanečníky?“

„Carlisle!“ tentokrát mě okřikl otec.

„Dělám si srandu, to mě musíte furt okřikovat? Připadám si jak na zápasu se Šarapovovou.“ Mé stížnosti si nikdo nevšímal, především Marcus.

„Synku!“ vrhl se na Demetriho a drtil ho ve svém náručí. Bratranec zakroutil hlavou a poklepal mu na rameno. „Tati, jsem v pohodě. Mohl bys mě pustit? Je to trapné, máme návštěvu a už mi nejsou tři.“ Marcus směle ignoroval jeho námitky. Užíval si svou roli rodiče. Měl to těžký, musel být otcem i matkou. Podle mého názoru, mu jde lépe hrát si na matku než na otce.

Demetri se naklonil, aby mi viděl do tváře. „Mohl bys na chvíli do pracovny?“

Kývl jsem na souhlas, pustil Es a povzbudivě na ni mrkl. Holka se nezdá, určitě tu bude v klidu.

Zřejmě Demetri potřebuje něco akutního, jinak by mi to řekl přímo před ostatními a netahal mě do pracovny a nepustil hlasitě hudbu, aby nás nikdo neslyšel. Ani jeho naštvaný pohled se mi nelíbil.

„Musel jsi do toho zatáhnout zrovna Esmé? To jsi nenašel někoho jiného?“

Čekal jsem cokoliv. Například, že dostanu ránu za ty tanečníky. Nebo že zbouchl nějakou lidskou ženu v Riu a teď neví, zda koupit modré nebo růžové dupačky. Dokonce bych si myslel, že na mě bude hnusný, protože mi přivezl z „dovolené“ kandidátky na nevěsty, ale zavařil jsem mu. Ale opravdu by mě nenapadlo, že mi bude dělat scénky kvůli výběru zlatokopky.

„Proč se čertíš? Smlouva je prospěšná pro obě strany.“

Přešel k baru a nalil do skleničky whisky. Automaticky naléval i mě. Dneska ale ne. Asi si nezasloužím svůj příděl.

„Mám ji rád,“ pronesl ještě tišeji, než jsme doposud mluvili.

Tak jo. Od chvíle, co prošel vchodovými dveřmi sídla, hází jednu perlu za druhou.

Má ji rád?

Es?

Copak se ode mě nic nenaučil? Vždyť si s ní užil před určitou dobou. Konec! tečka. Žádné telefonáty, kytice růží či návrhy na chození a vodění za ručičky.

„Cože? Es?“ musel jsem si to ještě ověřit. Pravděpodobně nedoslýchám.

„Jo, Esmé.“

„Sorry, bratránku, budeš se muset poohlédnout jinde.“ Nezakazuji prdelce randit. Sám budu před, během, po svatbě vymetat večírky, bary a kluby. Jenže! Aby chodila s Demetrim? Ne. Má rodina je sice melodramatická, ale nehrajeme si na Beverly Hills 90210, kde spal každý s každým.

„Jasně, vše pro Carlislea, protože ostatní můžou klidně chcípnout, hlavně, že ty budeš v pohodě!“ křikl mi do tváře. Tohle museli stoprocentně všichni slyšet. I Jane s Alecem v patře.

„Co to do tebe vjelo?“ Nepoznával jsem ho. Nikdy se nerozhořčil kvůli ženské na mě. Nikdy.

„Přestaň se chovat jak kretén a uvědom si, že nejsi střed vesmíru,“ řekl rozhořčeně.

Fajn. Chce si vylívat zlost na mě? Taky se dokážu nasrat.

„Měl jsi zůstat tady! Chtěl jsi Esmé, měl sis ji vzít! Ale ty ne. Potřeboval sis dokázat, že jsi něco víc, a tak jsi lezl svému fotříkovi do zadku! Nevyčítej mi, že jsem využil situace! Na rozdíl od tebe, když vidím příležitost, tak ji využiji a jdu si za svým. Chtěl jsem Esmé, mám ji. A budu ji mít, tvůj problém, že si neumíš ujasnit priority.“

„Proč zrovna ona, Carlisle?“

„Tak na to bych se mohl ptát i já tebe.“

Bez odpovědi vypil alkohol a odebral se pryč z pracovny. Zhluboka jsem se nadechl a zadíval se na strop.

Bezvadný, nějak se mi to začíná komplikovat a to jsem si ještě nenavlékl snubní prsten na prsteníček.

Za pět minut dvanáct. Tak by se dalo vystihnout vystřízlivění Kate před obřadem. Nakonec se vše stihlo a Kate se mohla kochat pohledem na zamilovanou dvojici Zina & Felix. Mohla, protože tak neučinila. Raději zaměřila zrak na svého zachránce. Pomohl jí vysekat se částečně z opilosti. Zatáhl ji zpátky na pokoj a uvařil jí nějaký „vyprošťovák“. V moment, kdy tu věc ochutnala, se málem pozvracela a jeho taky. Ale svůj účel to splnilo. A nyní tu stála v děsných šatech pro družičku a uvědomovala si, že k němu začíná něco cítit. To něco nedokázala blíže specifikovat. Za ty dva dny ji dokázal vysekat z hodně trapných situací. Svým způsobem byl oporou, po které podvědomě toužila a potřebovala ji. A když se na ni vlídně usmíval, nemohla jinak, než si opětovně vybavit polibek.

Jistě, od první chvíle, co ho spatřila, cítila, že ji něco k němu táhne, ale odháněla to od sebe. Špatné zkušenosti jí radily, aby dala od něj ruce dál. Poslechla, ale osud chtěl něco jiného, jinak by na něj stále nenarážela. A navíc, přistoupil na její pitomý plán hrát si na snoubence. Buď má tolik rád peníze, nebo se mu líbí.

Znovu se na ni povzbudivě usmál.

Uhnula pohledem, překonala se a sledovala Zinu, jak šťastně kráčí po boku Felixe. Ona měla být po jeho boku, ne Zina. Vše měla naplánované. Svatbu, děti, krásný a pohádkový život. Ale Felix ji podvedl, zradil a odhodil. Vyvolil si Zinu, ne ji. Hlupačka jim tu ještě skáče a dělá, jak oni pískají. Všem je tu pro smích. Kdyby tu byla sama, byla by za větší ubožačku. Tak měla aspoň záchranu v podobě Garretta.

…

„Možná jsi vysoký, ramenatý upír s tím svým neurvalým šarmem, ale já ti odolám!“ vykřikla Kate na Garretta a zabodla prst do jeho hrudi. Pevné hrudi. Garrett se dal do pohybu a natlačil Kate na zeď. Okamžitě se jí zrychlil tep při dotyku jejich těl, byl tak zatraceně blízko a k tomu se ještě k ní sklonil.

„Opravdu?“ zašeptal tichým avšak neodolatelným hlasem. Kate se snažila nedívat se mu do očí, ale neovládla se. Absolutně se v nich topila. Nesnášela upíry s karmínovým pohledem, ale mu slušel, nehorázně mu seděl nebezpečný pohled rudých kukadel. Kate si uvědomila, že má stále zabodnutý prst v jeho hrudi a použila svou moc. Garrett bolestivě ucukl.

„Na rozdíl od Carlislea, ja se nenechám ovládat svými pudy, Garrette.“ Nahodila vítězný úsměv a odebrala se do ložnice. Sice se na svatební hostině neudržela a znovu si trochu zašpásovala s alkoholem, ale to ho neopravňuje k tomu, aby se na ni vrhl! Jasně, chápe, proč ji políbil před Felixem a proč ji políbil v sále. Důkaz, že jsou opravdu „snoubenci“, ale to neznamená, že ji bude líbat i v hotelovém pokoji. Nevěděla, co ji štvalo víc. Jestli jeho útok nebo její tělo, které po něm prahlo.

Garrett naštvaně vrazil pěstí do zdi takovou silou, až v ní vytvořil díru. Netušil, kdo je Carlisle a ani ho to nezajímalo. V tuto chvíli byl ovládán zvířetem ve svém těle, které si žádalo tuto ženu. Potřeboval ji vlastnit. Zapomněl na to, kdo jsou, a co je dělí.

Zatarasil ji cestu, surově ji stáhl do své náruče a políbil ji.

„Pusť mě,“ zavrčela výhružně, ale nepoužila svůj dar.

„Proč?“

„Nechci s tebou spát.“

Pousmál se a přiblížil svůj obličej k jejímu tak, aby se sotva dotýkali. „Opravdu?“ jeho oči se zaměřily na plné rty Kate. Na sucho polkla. Kdyby její srdce mohlo, vybuchne. Kdyby mohla…

Vždyť může, ne? Nic ji nesvazuje. Žádný muž, žádný svazek. Před ní stojí na nervy jdoucí chlap, který se obléká jako bezdomovec, když mu do toho nekecá ona. Ale pomohl jí a podporoval ji, když to nejvíc potřebovala. Navíc z něj vyzařuje živočišná přitažlivost a chce ji. Nereaguje na její námitky, jde si za svým. Nesnášela to, ale zároveň se jí to líbilo, že chce ji, jenom ji.

„Zaručeně toho budu zítra litovat, tak ať to stojí za to,“ odvětila a tentokrát to byla ona, kdo se na něj vrhl.

Seděl naproti postele a sledoval, jak Katrina spí. Bedlivě zkoumal každičkou část jejího obličeje ve snaze uchovat si ji co nejlépe v paměti. Upíři s tím nemají nejmenší problémy, přesto se jeho zrak nechtěl odtrhnout.

Dnes je to naposledy, kdy ji vidí. O to se sám postará. Vstal z křesla a přistoupil k ní. Opatrně, jemně přejel prsty po její tváři. Nedokázal si s ní pohrávat. Nemohl ji vodit za nos a zlomit jí srdce. Raději ustoupí, než se dozví pravdu, než se provalí, koho měl Garrett tentokrát na starosti, a proč to nedotáhl do úspěšného konce.

Sklonil se a políbil ji na rty. Naposledy ochutnat sladkost jejích rtů.

Sebral svou bundu, kterou měl přehozenou přes postel, a pomalými kroky odcházel od…

Ohlédl se přes rameno a nepatrně se usmál. Jeho Barbie.

LiviaCullen: Ahoj, jsem zvědavá, jaký máš názor na Garretta teď. :D 

KJisbonist: No nazdar :D Ano všimla jsem si, že máš jiný nick. Copak? Konec s tvorbou? Jak to? :-)

PCullen: Nemusíš se vůbec omlouvat, děkuji ti za to, že vůbec komentuješ. ;) 

Jessy: :D :D :D Jak jsi už řekla. Naši CC jsou jak den a noc. :D Esmé je trpělivá, až hrůza, co tu holku ještě čeká, nezávidím ji. :D Doufám, že i po dnešní kapitole se ti bude K&G líbit. :D

Niki: Děkuji. :-)

Izzie22: Pokoušela jsem se jim dát větší prostor, snad budeš spokojená. :-)

Alex: Jsem ráda, že ti povídka zvedá náladu. :D

Lucina: Doufám, že i dneska se ti kapitola líbila. :D  

Autor: Simiik (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek From playboy to husband - 18. kapitola: