Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Forest Love X. The Picture

28.04.2010 (12:15) • Bye • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1257×

X. The Picture

„Jsem upír,“ řekl.

xxx

„Tak jo, zase jsi mě dostal,“ zasmála jsem se.

Jeho výraz mi ale prozradil, že se ještě zřejmě nedostal k pointě. Chvíli jsem ho pobaveně sledovala a čekala, až se začne smát, nebo řekne: „Apríl!“. Pak jsem si ale uvědomila, že budou Vánoce…

Pořád nic neříkal a zavrtával se mi vážným pohledem až do morku kostí. Jako kdyby se snažil přijít na to, co si o tom myslím.

Začala jsem z toho být trochu zmatená. Přestávalo se mi to líbit. Už jsem se neusmívala.

Najednou se ve mně zvedla vlna zlosti. Tak tohle už vážně přehnal. Měla to být nějaká zkouška kolik toho vydržím, nebo co? Dobíral si mě každou chvíli, a já mu oplácela stejnou mincí. I Helen se divila, jak se z takovýho suchara mohl stát najednou tak zábavný společník. Jenže všechno má své meze! Kdyby aspoň mluvil. Dobře, chtěl zjistit, kam až může zajít, tak mu to teď jasně ukážu!

„Odvez mě zpátky!“ Otočila jsem se a rychle odcházela k autu.

„Sunny,“ konečně se probral.

„Edwarde!“ zastavila jsem u auta na pětníku a otočila se znovu na něj. Najednou stál těsně u mě. Trochu mě to rozhodilo, neslyšela jsem ho přicházet a tak jsem to nečekala. Rychle jsem se ale opanovala. „Právě jsi řekl, že se podřídíš jakémukoliv mému rozhodnutí!“ řekla jsem odměřeně.

„Ale dovol…“ zkusil to znovu.

„Odvez! Mě! Zpátky!“ sekala jsem slova jako dříví na špalku. „To, je moje rozhodnutí!“ Otevřela jsem dveře u spolujezdce, nasedla a zabouchla tak prudce, až se sněhové vločky, pokrývající auto rozlétly k další pouti na zem.

Zase jsme mlčeli. Zapnula jsem přehrávač na plný pecky, aby ho náhodou nenapadlo se mi zase vemlouvat. Na to, že poslouchal dost staré věci se mi jeho hudební vkus líbil. Měl tam zrovna Ninu Simone. Svým ostrým mečákem na nás vyřvávala: „Love me or leave me and let me be lonely, You won't believe me but I love you only, I'd rather be lonley than happy with somebody else…“

Seděla jsem namáčknutá na dveře, s rukama založenýma na prsou a sledovala ubíhající krajinu. Vztek ze mě zvolna vyprchával. Možná jsem to přehnala, pomyslela jsem si. Ale to on taky. Nene, ať si své trpké ovoce sklidí sám!

Zastavil před budovou Západní koleje.

„Nemohl bych ti to…“ začal zase opatrně.

„Teď to nech bejt,“ přerušila jsem ho už smířlivěji, otevřela dveře, vystoupila a bez jediného pohledu na něj je zabouchla.

Ráno jsem na letiště jela s Helen. Chtěla, abych Edwardovi zavolala. Původně mě měl vézt on. Aspoň bysme si to cestou vyříkali. Ale já jsem se kousla. Možná jsem čekala, že to bude on, kdo první zavolá.

xxx

V Seattlu hustě sněžilo. Prý jsme měli štěstí, že nám vůbec dovolili přistát.

„Fuj, pozvracel tě někdo v letadle, nebo co?“ vyvinul se Billy znechuceně z mého objetí. „Páchneš jako tchoř!“

Automaticky jsem si přičichla k rameni, ale ucítila jsem jen svoji Dolce & Gabbana.

„To jsou ale fóry na uvítanou!“ káravě jsem se na něj podívala a zakroutila hlavou.

Ale to už mě objímal děda Charlie.

„Kde je táta?“ zeptala jsem se ho.

„Musel narychlo odjet. Nějaký blázni chtějí strávit Nový Rok někde v horský chatě v Olympském parku. Potřebovali průvodce a žádnýmu z jeho chlapů se to samozřejmě nehodilo. Ale na rozbalování dárků bude doma, neboj,“ pohladil mě po zádech, jako malou holku. Někdy se mi zdálo, že mě děda pořád ještě vidí s bonbónama v kornoutu před základkou.

Do Forks jsme přijeli za tmy. Stmívání teď přicházelo tak brzy.

Konečně jsem byla doma. Po tom, co maminka odešla, jsme se přestěhovali k dědovi Charliemu. Táta byl často pryč na mnoho dní, a nechtěl nás nechávat samotné. Dědův dům byl sice ještě menší, než ten náš, museli jsme se uskromnit, ale děda nedal jinak, než že se bude bydlet tady.

Osprchovala jsem se a naházela všechny věci do pračky. Přece jenom to Billy říkal tak přesvědčivě…

Teprve ráno jsem si uvědomila, že Renée přestavěla nábytek v našem pokoji. Ovšem, byl to teď hlavně její pokoj. Upravila si ho podle svých představ.

„Chceš něco vidět?“ zeptala se mě. Kývala bosýma nohama, svěšenýma přes čelo postele a tvářila se tajemně. Zas nějaká její pubertální záležitost.

„Tak ukaž.“ Ani jsem se nesnažila předstírat zájem.

Seskočila z postele a klekla si vedle ní na podlahu. Odhrnula kobereček, ležící před její postelí, a pomocí nehtů vydloubla z podlahy uvolněné prkno. To vzbudilo moji zvědavost.

„Tajná skrýš?“ zvedla jsem obočí a vyhrabala se z deky.

„Jo, ale ne moje.“ Zalovila rukou v otvoru v podlaze a něco vytáhla.

„No, moje taky ne.“ To už jsem klečela vedle ní.

„To už vím, podívej,“ podávala mi tenkou hromádku věcí. „Našla jsem to náhodou, když jsem odšoupla tvoji postel.“

Navrchu byly dvě prošlé, ne - dvě velmi prošlé, zpáteční letenky do Jacksonvillu. Pod nimi v nepopsané krabičce nepopsané cédéčko, dnes už téměř nepoužívané médium. Nakonec jedna zažloutlá fotka.

„To je mamka,“ řekla jsem pomalu, když jsem rozeznala její rysy. Byla mnohem mladší, než jak jsem si ji pamatovala. Někoho držela kolem pasu, a on ji objímal kolem ramen. Někoho, uvědomila jsem si, koho jsem velmi dobře znala.

„No to mě poser!“ vyhrkla jsem, zvedla jsem se z podlahy a přešla k oknu, abych měla víc světla.

Z fotky se na mě, svým nezaměnitelným pohledem, díval…

xxx

Edward ze zvyku v naprosto lidském gestu poraženecky roztáhl ruce a plácnul se jimi do stehen.

„A co jsem asi tak mohl dělat?“ vykulil oči na Emmetta, který se bokem opíral o koženou sedačku v obýváku. „Vůbec mě nepustila ke slovu. Chtěl jsem jí dát čas, aby si uvědomila, co jsem jí vlastně řekl. Jsem si jistý, že už si něčeho všimla, vždyť jsme spolu byli prakticky denně.“

„No, tak to máš štěstí, brácho, asi tě má ráda takovýho, jaký jsi!“ rozesmál se Emmett, plavným skokem se přehoupl přes opěrku sedačky a za letu si ovladačem pustil baseballový zápas v televizi.

„Snažil jsem se alespoň podle jejího výrazu odhadnout, co si myslí. Vypadalo to, že má strach,“ otočil se teď Edward ke Carlislovi, „ale měla prostě vztek!“

„A co budem dělat, až se holčička doma prokecne tatínkovi, a on sem přivleče celou svoji tlupu, aby bránili čest jeho dcerunky?“ našpulila se Rose.

„To riziko tady přece bylo od začátku, Rose,“ chlácholila ji Esmé, „a dohodli jsme se, že v tom případě uděláme, co bude třeba. V nejhorším se zase přestěhujeme.“

„Tss, ovšem, Edward a jeho zpívající krev!“ prskala Rose. „Nakonec budem kočovat, jako cikáni!“

xxx

Předchozí kapitola

Další kapitola

Autor: Bye (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Forest Love X. The Picture: