Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Forest Love VIII. The Storm

23.04.2010 (19:00) • Bye • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1395×

VIII. The Storm

Na levém chodidle jsem měla asi sedmicentimetrovou hlubokou řeznou ránu.

xxx

Pořádně jsem ji prozkoumala. Alespoň byla čistá. Aby taky ne, po takový koupeli!

Z batohu jsem vytáhla malou lékárničku. Další tátovo pravidlo (Díky tati!). Zubama jsem roztrhla pytlík s dezinfekcí v prášku a ránu s ní přádně zasypala. Zbytek jsem schovala. Pro všechny případy. Malá rouška kratičkého obvazu ránu sotva překryla. Celé jsem to zkusila zpevnit náplastma.

Ještě než jsem si stihla nasadit ponožku, začala tím vším prosakovat krev. Chladná voda krvácení pouze oddálila.

No, s tím už nic víc nenadělám. Bylo by rozumný odsud vypadnout. Chlupáč tu může být každou chvíli. Pomyslela jsem si a nazula si boty.

Postavila jsem se a opatrně zkusmo došlápla na levou nohu. Nebylo to nic příjemného, ale šlo to.

Strategie byla jasná. Zůstat na tomto břehu říčky a postupovat po proudu. Směr – civilizace.

Říčka se bohužel stále odkláněla od cesty na protějším břehu. Nakonec jsem ji úplně ztratila z dohledu. Přebrodit zpátky jsem se ale neodvažovala.

Postupovala jsem čím dál pomaleji.

Terén se zhoršoval. Jak vodní tok nabíral sílu z malých potůčků, byl dravější, a razil si cestu podložím bezohledněji. Stále častěji jsem musela lézt a skákat po velkých balvanech a vyvrácených kmenech stromů.

Taky jsem častěji odpočívala. Adrenalin už byl v tahu, přicházela únava. Snědla jsem jednu ze dvou műsli tyčinek, co jsem měla a dopila čaj z termosky. Žaludek se zoufale, ale marně dožadoval dalšího přísunu.

Po každém odpočinku bylo těžší a těžší vstát a rozejít se. Levá noha už mě pořádně bolela. V ráně mě pálilo a s každým úderem srdce pravidelně škubalo. V botě jsem cítila nepříjemné čvachtání.

Dvakrát jsem v dálce zaslechla vrtulník. Hledali mě. Ale jinde.

Čas se bohužel nevlekl tak, jako já. Nejdřív jsem si říkala, že se mi to jenom zdá, ale dlouho jsem se balamutit nemohla. Začalo se smrákat. Byl čas, připravit se na nejhorší.

Zdálo se, že medvěda jsem setřásla, ale nocovat na zemi bych se neodvážila. Docela určitě nebyl jediný v celém parku.

Začala jsem si hledat strom. Nesměl být moc tenký, aby se nedal ohnout. Nějaký, na který medvěd nevyleze. Ale abych na něj v mé kondici vylezla já. Dost přísná kritéria.

xxx

Seděla jsem ve větvích, asi pět metrů nad zemí. Byla tma, měla jsem hlad a byla mi zima. Hrozná zima. Začalo hřmět. Nejdříve v dálce. Potom se zvedl vítr. To jak před sebou bouřka tlalčila vzduch. A pak to spustilo. Blesky křižovaly oblohu a mě bičoval ledový déšť.

Tehdy jsem se rozsypala. Bylo to jako konec světa. Apokalypsa. Umřu tady! Nic jiného jsem nevnímala. Brečela jsem jako malý děcko. Volala jsem tátu, mámu...

Tentokrát se čas nekonečně vlekl. Bouřka trvala asi dvě hodiny. Možná za další dvě hodiny začalo svítat, a to mi vlilo do žil novou sílu. Dokázala jsem to, dočkala jsem se rána!

Opatrně jsem slezla dolů, ale okamžitě mi došlo, že jde do tuhého. Na levou nohu nešlo absolutně došlápnout. Byla jsem úplně promočená. Celé tělo mi nekontrolovatelně vibrovalo.

Nikdy není tak zle, aby nemohlo být ještě hůř!, říkával děda Billy. Tak to bylo přesný.

Rozhodla jsem se, že se na nohu podívám. Po pravé jsem doskákala ke břehu říčky. Teď už vlastně řeky. Noční průtrž udělala své a korytem se teď valila hnědá břečka. Zalitovala jsem, že jsem si včera nenabrala do termosky vodu. Věděla jsem, že bych ji neměla pít, i když vypadala čistě. Nakonec by mi asi nic jiného nezbylo. Tohle se ale rozhodně pít nedalo!

Sundala jsem si levou botu. Ponožku jsem od obvazu musela odtrhnout.Rouška k ráně doslova přirostla.

Nedalo se nic dělat. Ponořila jsem oteklou nohu i s obvazem do té odporné hnědé kaše a doufala, že pokud z tohodle průšvihu vyváznu, neumřu pak na otravu krve.

Voda aspoň příjemně chladila, takže bolest a škubání po chvíli odezněly.

Rána byla rozšklebená a větší, než včera. Její okolí mělo nezdravou fialovou barvu. Vysypala jsem na ni zbytek dezinfekce a použila druhý obvaz. Víc jsem jich neměla.

Snědla jsem műsli tyčinku. Poslední kus jídla.

Neměla jsem tušení, kolik jsem včera ušla, ale doufala jsem, že dost na to, abych se dnes dobelhala zpátky do Bear Valley.

Znovu jsem našlápla na levou nohu. Tak to by nešlo, pomyslela jsem si, ale nějak se hejbat musím.

Zhruba za hodinku jsem si našla a vyrobila dvě improvizované berle z větví stromů. Nebylo to nic moc, ale muselo to stačit.

Vyrazila jsem. Postupovala jsem šnečím tempem. Nechtěla jsem riskovat, že si zmrzačím zbývající zdravé končetiny. Ty teď budu potřebovat.

Palčivou žízeň a hlad jsem zaháněla pojídáním borůvek.

Odpoledne už jsem byla unavená. K smrti unavená. Noční paniku už jsem necítila. Začínala jsem být apatická.

Zase jsem se zastavila. Musela jsem si na chvíli sednout. Pravá noha mě nesnesitelně bolela od celodenního skákání a balancování. Ruce jsem měla od “berlí” rozedřené do krve.

Sobotní výlet se změnil v nedělní boj o život.

Opřela jsem se zády o balvan. Tělo už mě neposlouchalo.

Nesmíš usnout!, rozkázal mi hlas uvnitř hlavy. Ale bylo to tak snadné...

Probudil mě studený tlak na krční tepně.

“Carlisle! Našel jsem ji!” uslyšela jsem hlas Edwarda Cullena a otevřela oči.

xxx

Právě přejel hranice Aljašky, když mu zazvonil mobil.

“Kde jsi?” zeptal se ho Jasper.

“Za dvě hodiny budu doma,” odpověděl.

“Alice, řekni Carlislovi, že Edward dorazí za hodinu!”

Prošlápl plynový pedál až na podlahu. V neděli odpoledne byla dvojka skoro prázdná.

“Co se děje Jaspere?” marně se pokoušel o klidný tón.

“Alice. Viděla tebe a Carlisla, jak někoho hledáte v lese,” začal Jasper a Edward si uvědomil, že se ho na tu dálku snaží uklidnit alespoň hlasem. “Nedávalo jí to smysl, ale v podstatě ve stejnou chvíli nám volal Carlisle, že dorazil na službu do nemocnice, a zjistil tam, že pohřešují Sunny.”

Znovu šlápnul na plyn, ale tentokrát se nic nestalo. Víc už z toho nevymáčkne.

“Měli tam tu její kamarádku a dva kluky,” pokračoval Jasper. “Včera, po cestě k jezeru Kenai narazili na grizzliho. Oni utekli. Byli trochu v šoku, ale jinak v pořádku. Neveděli ale, co je se Sunny,” odmlčel se.

“Kde jste vy?” zeptal se Jaspera.

“Vzali jsme Esmé do Denalie. Doma neměla stání. Carlislovi se nepodařilo prohodit službu, tak zůstal.”

Odbočil na jedničku. “Řekni mu, že tam budu za pětačtyřicet minut.” Zavěsil.

Nebyl připravený ztratit to, co právě dostal. To, kvůli čemu se tak rychle vracel. To, k čemu se teď upnul. Její krev mu voněla. Zpívala pro něj. Volala ho k sobě.

Nedokázal vzdorovat. Dostihla ho jeho vlastní slova, a zanechala po sobě trpkou příchuť.

Byla to závislost. Potřeboval ji, jako feťák svou dávku heroinu!

O hodinu později stáli s Carlislem na místě, které jim její kamarádi popsali. Začínali tam, kde včera záchranáři. Ale měli lepší vybavení...

Do nosu je udeřil ostrý medvědí pach, smísený s vůní mnoha lidí a několika psů. Z toho se nedalo vycházet. Rozdělili se a systematicky propátrali okolí. Nakonec Carlisle zachytil její stopu, když odbočila z cesty k rozvodněnému potoku. Byla velice slabá a chvílemi se úplně ztrácela, jak ji včerejší bouřka smyla. Medvěd ji tam také sledoval. U potoka její stopa končila. Ta medvědova pokračovala nahoru, proti proudu. Rychle propátrali oba břehy a zjistili, kde vylezla z vody.

“Je zraněná,” kostatoval Carlisle prostý fakt, který oba okamžitě detekovali a chytil za rameno Edwarda, který se užuž rozbíhal dál po její stopě. Viděl, že jeho oči mají barvu hořké čokolády. “Jak dlouho jsi nelovil?”

“To je v pořádku Carlisle,” sundal jeho ruku ze svého ramene, “nikdy jsem to neměl pod kontrolou víc, než teď.”

Rozdělili se. Stopa se jim chvílemi úplně ztrácela. Spoléhali se, že ucítí Sunny samotnou, až se k ní přiblíží.

Ucítil ji jako první. Sladkou, těžkou vůni. Božskou esenci, která teď dávala jeho bytí smysl.

Zrychlil.

Seděla opřená o kámen. Oči zavřené, hlava svěšená na hrudníku. Dvěma prsty zkontroloval tep na krku. Jenom mu to potvrdilo, co už věděl. Mělký, ale pravidelný dech. Srdce tlouklo. Spala.

“Carlisle! Našel jsem ji!” řekl s úlevou v hlase.

xxx

Předchozí kapitola

Další kapitola

Autor: Bye (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Forest Love VIII. The Storm: